• Vesecký
    ***

    Až na ten sladký šťastný romantický "americký" konec s dceruškou prostitutky v náručí oklamávané manželky... Jedna hvězda dolů. Jinak to ze začátku bylo dost nepřístupné, než člověk pochopil, jak jsou jednotlivé osoby vzájemně propojeny; a ovšem svět podnikání, financí a práva v tomto světě mi je naprosto cizí, takže jsem se těžko vyznával i v machinacích pana ministra. Herecké výkony slušné, ovšem i moje milá Penélope dostal roli na tělo - kolikrát jen ona umírala ve filmech na rakovinu? Marcusův příběh, jehož zlákaly velké peníze a zúčastnil se na podvodu se silničním okruhem pana ministra. Jeho potrhlá manželka, která měla pocit, že má malé poprsí a obdivovala imbecilní moderní umění (ten rodinný přítel, "kmotr", to řekl při vstupu na výstavu stejně, jako bych to řekl já). A právě tenhle kunsthistorik, těžce poraněný patnáctiletými fracky. Aylesbury nejmladší, dítě milované, ale přitom ponechané divokému růstu. A pak příběh prostitutky a sociálního pracovníka, nepochopil jsem, zda to u něho byly city nebo jen soucit. Proč chromofobie? Snad ten otisk, který každá chvíle života v člověku zaznamenává a zůstává uvnitř. Nevím. Asi.Snad.(12.10.2017)

  • MRPitivier
    ***

    Jestli hledáte film na zlepšení nálady, tak se raději vyhněte Chromofobii! Tak cynickou a pesimistickou mozaiku lidských příběhů jsem dlouho neviděl! Tyto lidi spojuje malé nepatrné pouto nebo naopak něco velkého! Ale ať je to malé či velké pouto, osudy lidí to ovlivní tak ve velkém měřítku, že jim to změní celý život! Snímku chybí něco, čím by vybočoval, čím zaujal... Film se proto stal průměrným, i herecké výkony nejsou na vysoké úrovni, jediný Damian Lewis se mi líbil! Trochu škoda, protože velká herecká jména jsou v tomto filmu obsazena, jen nejsou vedena tím správným směrem!(2.5.2010)

  • charlosina
    ****

    Zajímavá mozaiková skládanka několika osudů osamocených bytostí, které jsou zahleděny samy do sebe. Jejich životy jsou "černobílé" a oni se zoufale snaží něco změnit. Něco, co by je učinilo šťastnými, něco, co by vybarvilo jejich ponuré existence... Marcus je úspěšným právníkem, který se stane společníkem velké firmy a spoluúčastníkem velkého skandálu. Jeho žena se topí v podceňování sebe sama a snaží se na sebe upoutat manželovu pozornost. Jejich syn se neskonale nudí a snaží se zaujmout alespoň jednoho z věčně zaneprázdněných rodičů. Jediný, kdo mu však věnuje pozornost, je jeho kmotr. Z úplně jiné, o několik tříd nižší sociální vrstvy je prostitutka Maria Garcia Ramirez, která se úzkostlivě snaží "ochránit" svou dceru před sociálkou. Mladý sociální pracovník se však snaží zachránit Marii. Osudy všech se rázem propojí a změní směr, když do Marcusova života vstoupí jeho kamarád ze školy, ne příliš úspěšný novinář Trent, který se snaží prosadit. Ve své slabosti mu Marcus vyzradí zákulisí velké organizace a Trent si všechno zapíše. Skandál, který z toho vznikne, má sice na jednu stranu zhoubný vliv na rodinu Aylesburyových, ale na stranu druhou všem pomůže... Martha Fiennes připravila nevšední podívanou na dnešní "trend", kdy lidé, věčně se honící za úspěchem, nemají čas sami na sebe, na svou rodinu a pak, když si kolem sebe rozestaví zdi, se zoufale snaží o někoho opřít.(19.2.2009)

  • rikitiki
    **

    Osudy jedné rodiny se uvedou sáhodlouhým představováním, jehož účelem je patrně důsledně načrtnout charaktery všech zúčastněných. To se ale dalo udělat za mnohem kratší dobu. Nemusím manželku vidět několikrát nakupovat, cvičit s osobním trenérem v jejím superluxusním domě, nebo chodit na psychoterapii, abych pochopila, že je to ve zlaté kleci zavřená nešťastná a slabá žena. A tak je to i s ostatními postavami. ____ Prolog trvá a trvá a najednou - hup-šup - přehoupne se rovnou do závěru, který odhalí, že pečlivé představování bylo potřebné jen kvůli tomu, aby natáhlo čas. Samotný příběh - třesknutí, které rozhodí členy bohaté a privilegované rodiny - by se dal odvyprávět na běžné stopáži 90 minut, a i tak by měl co dělat, aby ten čas smysluplně vyplnil. ___ Scenáristická nemohoucnost trčela hlavně z mikropříběhu nešťastné prostitutky, jejího milovaného dítěte a andělského sociálního pracovníka - to byla historka, jak z romantického románu z 19. století. U Dickense bych to brala, v současnosti to ale působí trapně a křečovitě. ___ A konec je jak z pohádky od nějaké autorky podřadného čtiva pro ženy. Škoda, že v tom ztráceli čas tak dobří herci. /3. 12. 14./(3.12.2014)

  • Aelita
    ***

    Divák se časem stává filmofobným - odolným vůči filmovým sdělením, protože se ta sdělení donekonečna opakují a variují. Mozek hledá nejen novinky, ale i zákonitosti. Z novinek se stávají schémata, ze schémat automatismus nebo ještě hůře nuda. Před pár lety by mne tento film velmi zaujal, dnes jen potvrdil to, co již vím – věci nás mění, oddělují a oddalují. Objekt moderního umění (co je umění a co je moderní umění je otázka sama o sobě) "Chromophobia", což je plasmová dvojobrazovka, která reaguje na nejmenší změny v okolí, se ukazuje být citlivější, než úspěšní z vnějšího pohledu, majetní lidé, kteří se vyhýbají přirozeným lidským citům a emocím. Doprovodný text k tomuto artefaktu hlásá: "The silver screen has an exagerrated capacity to reach its audience, touching places that the brush can only dream of" (Stříbrné plátno má zvýšenou schopnost oslovit své diváky, dotknout se míst, o kterých si malíři se svými štětci můžou nechat leda zdát). Zvrácenost moderní civilizace projevuje se i v tom, že se člověk dívá na filmy, aby cítil to, co má cítit v běžném životě, a prožívá jen zástupné city. Až otupí se i tento vjem, bude člověk pak schopen cítit ještě něco kromě fyzické bolesti? ___ Trojka za příliš prvoplánové a zromantizované podání charakterů a témat – obzvlášť té osamělé nemocné prostitutky.(7.10.2011)