Režie:
Marco FerreriKamera:
Étienne BeckerHudba:
Philippe SardeHrají:
Marcello Mastroianni, Catherine Deneuve, Ugo Tognazzi, Michel Piccoli, Philippe Noiret, Alain Cuny, Serge Reggiani, Darry Cowl, Franca Bettoia (více)Obsahy(1)
Tak trochu praštěnou surrealistickou předělávku klasického amerického westernu o bitvě u Little Big Hornu přenesli autoři do Paříže sedmdesátých let. Potupná porážka generála Custera se odehrává na zbořeništi kdysi prosperujícího obchodního centra a tvůrci tentokrát fandí - zcela nepokrytě - krvelačným rudochům. (oficiální text distributora)
Recenze (13)
Tak nevím, nápad není špatný, lokace je fascinující, ale celé dílko mi přijde nedotažené. Mnoho se dalo například získat ze 7. kavalerie v moderní Paříži, není vyřešena otázka, odkud se vlastně vzali Indiáni a co v té pustině dělají. Samotný nápad a možnosti, které skýtal, za pět hvězdiček, realizace za dvě, takže bohužel slabší průměr. ()
Na tenhle film jsem koukal hlavne kuli Villaggiovi a Noiretovi, ktery me celkem potesili. Ale jinak je film uchylna slatanina, kde v normalni soucasny Parizi na jednom stavenisti se z niceho nic zacnou objevovat haldy indianu a nekdo si na ne pozve generala Custera s jeho armadou a vsichni samozrejme maj typicky uniformy. Takze to ve vysledku vypada, jak kdyz si dve party hrajou na pisku na kovboje a indiany. Navic k bitve dojde az nakejch 10 minut pred koncem, predtim se tam vsichni jen tak motaj. Ale jista zabavnost se tomu uprit neda. No a co se tyce tech hercu. Villaggio tu je asi tak dulezitej jako nahy zensky v necenzurovany verzi Sex Drive. Je tu sice mladej, nesaskuje, ale zaroven je tady fakt silne navic, obcas se nekde v pozadi projde, jindy si nekde sezere chipsy nebo nekoho pozdravi, fakt jsem nechapal jeho smysl tady. Co se tyce Noireta, ten tu je jako nakej vrchni general s obrovskym knirem ala Earl, ma bouzel dost malo scen, ale je vtipnej. Film stoji na Mastroiannim, kteryho jinde moc nemusim, ale role neskutecne vlasatyho Custera mu dobre sedla a bavil. Z ostatnich uz stoji za zminku maximalne tak Piccoli jako nemene vlastej Buffalo Bill. Takze celkove vcelku zabavna kravovina s dobrou hudbou a paradnima hercema. ()
Začátek filmu diváka navnadí, když se čtyři na pohled velmi seriózní pánové s chováním univerzitních profesorů spolu kultivovaně hovoří a mezi řečí plánují genocidu. Vypadá to na chytrou černočernou komedii, jenže po několika minutách se cosi zadrhne a ono sdělení se divákovi podává stejně těžkopádně, jako by se na šlechtickém dvoře pokoušeli pánové o tanec v brnění. V podstatě jde o satiru podávanou z levicových pozic - Ferreri, stejně jako ostatně prakticky kompletní italská umělecká scéna 70. let, stál výrazně vlevo - a tak se ze snímku dá dešifrovat řada klasických politických témat tehdejší levice, jako je boj proti imperialismu, rasismu, elitářství apod. (jedna z postav např. oblékne tričko s nápisem CIA a říká, že si jede odpočinout na dovolenou do Chile), ale ta nešťastně zvolená forma režisérovy záměry potápí. Jakkoliv jde o satiru, humoru je tam pomálu a film marně hledá nějaký určující styl. Vypadá to na taškařici, jenže vzápětí se jednomu z herců brutálně usekne hlava v záběru, za který by se nemusel stydět ani leckterý hororový specialista. Příliš mnoho energie režisér i scénárista věnovali snaze o co nejrealističtější zrekonstruování bitvy u Little Big Hornu v kulisách současné Paříže, takže modrokabátníci zápasí s Indiány na ploše velkého staveniště. Dobové uniformy jsou v kontrastu s alegorickým vozem nebo motocyklem, k smíchu to moc není a vlastně se člověk po určité době začne ptát na nějaký hlubší smysl téhle ptákoviny. Obsazení je skvělé a pokud už věnovat čas tomuhle kousku, pak kvůli slavným hvězdám a jejich výkonům. Výborný je Marcello Mastroianni jako důstojník Custer, Michel Piccoli exceluje v roli bonvivánského pozerského Buffalo Billa, no a Catherine Deneuve výborně podává studii viktoriánské ženy, která pod maskou prudérie skrývá vášeň, kterou jsme zvyklí vídat v hodně hanbatých filmech současnosti. Film je silný v detailech a některých scénách, ale jako celek je tak nějak zbytečný a vracet se k němu už v budoucnosti nehodlám. Celkový dojem: 55 %. ()
I avantgarda v zenitu své tvorby si v přechodných oddechových časech odlivu tvůrčích schopností vybírá krajně problematický odpočinek pádu do průměru a uměleckého nezdaru. Základní záměr filmu připomínající např. o rok starší ALOZANFÁN s obdobným směřováním i podobně rozporuplným vyzněním je zřejmý: jakási dvouliniová kompozice problematizující v první rovině křehkou legendu Divokého západu v jejím nejzranitelnějším bodě - v nevývratné vývojové etnocidě autochthonního indiánského obyvatelstva - se vztahuje průhledně symbolickou alegorií ke konzumně syté společnosti končícího "zlatého věku" svobodného světa Evropských společenství. Doznívající vlna levicového radikalismu šedesátých let se tu však přes skvělé hvězdné obsazení i nominálně nadprůměrnou režii a scénáristiku dopracovává upachtěně rozporuplného výsledku. Švy, které měly držet obě základní dějové linie na pomezí snu a skutečnosti až vidinově pojatého záměru, praskají při prvním pohledu. Pařížské teatrum mundi, které italský filmový tvůrce Ferreri zvolil, vyznívá hluše právě tak jako gradující závěrečné scény ŽENY. Humorně groteskní škleb, o nějž šlo Ferrerovi především, zůstal v tomto případě pro filmového diváka nedostihnutelnou metou autorského záměru. Místo originálu nejenže nedržíme v ruce alespoň přijatelnou, i když nedokonalou kopii, ale jen zhruba přitesaný polotovar. ()
Kdyby to mělo čtvrt hodiny! Základní nápad totiž není nijak objevný - paralela Custer versus současnost se hojně používá i dnes (například časopis Time pomocí ní komentoval Bushovy aféry) a po čtvrt hodině se už zdlouhavě variuje neustále jedno a totéž. Celé to je vlastně amaterská besídka roztažená na skoro dvě hodiny (připomíná to současné divadlo Sklep, které též operuje slavnými jmény, ale v globálu jde pořád o buranskou amatérskou produkci). ()
Galerie (13)
Photo © Roissy Films
Zajímavosti (2)
- Noiretovi se natáčení tohoto filmu krylo s natáčením Hodináře od sv. Pavla (1974). Svoje scény točil pouze o víkendech a když nebyl k dispozici, musel zaskakovat dubl. Takže když je Noiret ve filmu vidět pouze zezadu, tak to vlastně není on. Tyto scény později pouze namluvil. (Locksley)
- Film nikdy nebyl ve Spojených státech kvůli politickému kontextu oficiálně vysílán. Cenzurou byl považován za extrémní a radikální útok na stěžejní postavy a události historie USA. (GilEstel)
Reklama