Bílá kočička

Víly si přivlastní královskou dcerku, o kterou se začne ucházet přestárlý král skřítků, zatímco je zamilovaná do prostého Filipa. Z mého pohledu to nejlepší z pohádky jsou proslovy (zejména ten úvodní) vypravěče Vladimíra Ráže. Samotná pohádka je pak už poněkud fádní, kočičí královna, zejména pak když se snaží velet svým kočkám, byla zahrána nedobře. (10.09.2017)

Je mi jasné, že dnes už bych tuhle pohádku nevydýchala, anžto se mi s věkem vyvinula alergie na studiové kulisy a také hůře než v dětství zvládám situace odporující logice, ale když mi bylo osm, dost jsem ten depkoidní příběh prožívala. Únos dítěte a obchod s bílým masem, co víc si přát - skvělé téma pro malé fakany! Některé hlášky z "Bílé kočičky" mezi mnou a mojí sestrou zlidověly (koukám v komentářích, že to společně sledovalo povícero sester:-)). A mimochodem, nenechte se mýlit neviňoučkým vzhledem bílých kočiček - jsou to obvykle veskrze zákeřné svině! 65% (15.06.2011)

Po dlouhé době jsem jí zas viděla v televizi a ani se nedodívala. Najednou mi spousta tady těch pohádek příjde směšných s těmi papírovými kulisami apod. Svou krásu tu neztrácí jen Terezka Pokorná a Jana Preissová, která tu hraje spolu se svým skutečným manželem královské rodiče a moc jí to sluší. Taky jsem si ráda zavzpomínala na Brigitu Zlámalovou, dětskou hvězdičku, která se pak na nějakou dobu stala televizní hlasatelkou... Takže ty hvězdičky dávám hlavně za ty sympatické herečky, skvěle zahraného krále skřítků a za to, jak se nám to se sestrou moc líbilo, když jsme byly děti (29.06.2008)

Tak jsem ji našla, tu hororovou pohádku z dětství! Každou neděli po obědě, když se na obrazovce objevily úvodní titulky a děsivá hudba podvědomě naznačující, že se tentokrát natáčelo ve studiu, doufala jsem, že to není TAHLE pohádka... Malá unesená holčička mi nijak zvlášť sympatická nebyla, ale ty tři babky, které mi zpočátku přišly celkem milé, to byl pro moji dětskou hlavičku opravdu šok. Tak nevím, jestli mám tuhle pohádku dál nesnášet, nebo jestli ji mám chovat v srdci jako klenot, který mi ozářil cestu ven z bahna pohádkové černobílosti. (20.10.2012)

Jedou jedou kolečka, na nich bílá ovečka ... něco něco něco ... já si pamatuji jen ten rým kolečka-ovečka, zbytek jsem vydolovala z paměti své sestry, která tuhle pohádku jako dítě milovala. Dodnes nevím, jestli kvůli té ovečce, nebo kvůli tomu, že se princezna proměnila v kočku. Ono to u člověka, který se chtěl propradnout ze školy zpátky do školky nebylo úplně zřetelné. Princezna Žanetka je pro nás obě velký pojem dodnes. (04.09.2010)