Babel

.González Iñárritu filmuje velice chytře, nutí přemýšlet nad tím, co bude dál? V emocionálně hraném ději příběhů o tom, že život je nekonečným pásmem závislosti na shodě náhod. Osudový propletenec zpočátku zdánlivě nesouvisejících postav ukazuje, že tyhle události spolu hodně souvisí. Také se hodně podepsal na filmu scénárista Guillerma Arriaga. Závěr filmu naprosto působí kontrastně a sugestivně. (12.10.2007)

Babel tvoří závěrečnou část Iňárrituovi trilogie o smrti. Stejně jako předchozí snímky, i Babel je emotivní explozí. Je zvláštní, že osudy lidí z USA, Maroka, Japonska a Mexika se střetávají. Naprosto úžasná je hudba, která dílo završuje. Děj je opět roztříštěný a skáče z jednoho místa na druhé, vše je ale daleko přehlednější než ve 21 gramů, ačkoli postav a míst je daleko víc. Těžko říct, který film z trilogie je nejúžasnější, myslím, že kvalitou jsou si na stejné úrovni. Vyjímečný zážitek! (15.12.2006)

Po předchozích režisérových počinech jsem sice od tohoto díla čekal malinko více, ale i tak mě protnuté dramatické příběhy několika jedinců srazily na kolena. Dnes, když vzpomínám například na scénu z pouště o služce a dvou malých dětech, tak mě velice nepříjemně mrazí. Dále nutno podotknout, že Pitt byl v roli starostlivého manžela opravdu výborný. Skvělé drama, na které nezapomenete. Tečka. (08.01.2008)

Jeden z najuznávanejších režisérov v súčasnosti je naozaj majstrom mozaikových príbehov. Opäť majstrovsky vyrozprával tentoraz štyri príbehy odohrávajúce sa na troch rozličných kontinentoch. Zámerne nevýrazný, ale výborný B.Pitt s C. Blanchet a trojicou známejších hercov ( Bernal, Peňa, C.Collins) výborne zapadli medzi štáb, ktorý na 90% tvorili neherci. A.G.Inarritu dokázal z ľudí, ktrorí nikdy nevideli kameru ani žiadny film, vyžmýkať vynikajúce herecké výkony a medzi osobnosťami si rozhodne hanbu neurobili. Za zmienku stoja určite výkony chlapcov a ich otca, ale najmä mexickej opatrovateľky. Zo štyroch príbehov mi ten z Tokia pripadal ako niečo naviac. Mal som pocit, že bez neho by bol film lepší-plynulejší.Zbytočne hlučné pasáže z tokijských diskoték ma nútili rýchlo siahnuť po ovládači a stiahnuť hlasitosť. Napriek tomu Babel nijako kvalitou nezaostáva za predchádzajúcimi filmami Amores Perros a 21 gramov. Za najvydarenejší z nich osobne považujem 21 gramov. Veľmi pekné mozaikové menu dobre vystihuje film a je podmazané chytľavou hudbou, ktorá je taktiež výborná v celom filme.Na "Art collection" by človek čakal DVD viac nabité bonusmi. Na prvom DVD sú iba upútavky na pár filmov. Všetko ale zachráňuje druhé DVD, na ktorom sa nachádza vyčerpávajúci otitulkovaný dokument o natáčaní, z ktorého sa veľa dozviete.Oplatí sa,a nielen vidieť!80%. (09.02.2009)

Jak tu tak sedím před monitorem s hrnkem kafe v ruce a čtu si komentáře, které Babel vynáší do nebe či zadupávají do země, nemohu se zbavit pocitu, že Iñárritu, aniž si to uvědomoval, vytvořil po vzoru Babylónský věže v lidských duších totální zmatek. Představa, že film pochopí v každé zemi, na každém kontinentě naprosto odlišně, je fascinující. Evropan se bude divit, že Maroko nemá prostředky k záchraně lidského života, Japonec bude konsternován z přístupů amerických hraničářů a Maročan pro změnu bude hledat ve slovníku cizích slov, cože to vlastně byla ta svítící věc, která neustále poblikávala v tokijském klubu. Co to znamená pro běžného diváka? No, že čím víc lidí, tím víc názorů, a ač se neřadím k jedněm či druhým, dopad to na nás všechny bude mít úplně stejný. Proto to kafe, proto ta úvaha... (19.06.2009)

Velkolepá mozaika, jejíž skládání mě přinutilo nespouštět oči z rodícího se úžasného obrazu přede mnou. Pravda, ono proplétání dějových linek, je tentokrát o něco předvídatelnější. To ale Iñárritu kompenzuje citlivým přístupem, a tak je jedno zda hlavní postavy mluví anglicky, japonsky, marocky či španělsky. Budete jim rozumět i beze slov. Za to náleží dík všem umírněným (ne)hercům v rolích hlavních i epizodních. Po dlouhé době mě mrazilo v zádech, výjmečný film. (09.01.2011)

Po velmi slibném začátku a nadějích na vynikající završení Ińárritovy trilogie se v závěru dostavilo poměrně velké vystřízlivění. Zatímco u velice dobrého Amores Perros a vynikajícího 21 gramů spletenec lidských osudů zahalený do mozaiky místa a času fungoval perfektně, zde se jeho opodstatnění ztrácelo. Spojení marocké a mexické části bylo ještě pevné a vzájemně se podporovalo, zesilovalo emocionální náboj - zato japonská epizoda, jakkoli zajímavá, působila v kontextu filmu zcela zbytečně. Ovšem vzhledem k tomu, že ona mexická část v některých momentech působila jako značně přitažená za vlasy, nezbývá mi než konstatovat, že tím nejlepším se Ińárritu vyčerpal v Africe... Pokud by celý film věnoval této části, rozvinul ji a přitom udržel nastavenou laťku, neváhal bych ani vteřinu. Takto jde však jen o snahu zopakovat již osvědčený model z předchozích dvou zmíněných filmů, bohužel podle mě bez podobného úspěchu. Za zmínku ještě stojí výborná hudba a překvapivě dobrý Brad Pitt..:-) 3 a 1/2* (16.02.2007)

Kosmopolitnost dnešního světa a jeho omezení, která ale nenacházíme v distanci mezi kontinenty a kulturami, ale mezi lidmi samotnými. Toto je asi hlavní poselství, které nám režisér ve svém Babylonu servíruje a to na setsakramentsky působivém talíři. Podobnou atmosféru jsem neviděl snad od Coppolina Ztraceno v překladu. ***Věděli jste, že: Další režisérovy spolupráce se scénáristou Guillermem Arriagou už se nedočkáme. Po dlouholetém přátelství se totiž rozešli kvůli sporu o autorství "21 gramů".//Do role hluchoněmé Japonky chtěl Inarritu obsadit skutečně postiženou dívku. Na konkurzu ho ale natolik oslnila herečka Rinko Kikuchi, že kvůli ní od svého záměru upustil.//Adriana Barezzová, jež v "Babelu" hraje tetu Gaela Garcii Bernala, ve snímku "Amores perros" pro změnu ztělesnila jeho matku.*** (29.01.2007)

Iñárritu v 21 gramech roztříštil a smíchal příběhy do jedné velké mozaiky, kde byla nepochopitelně zpřeházená i časová kontinuita - až v Babelovi jako by našel ten správný recept. Mezi kapitolami se pohybuje napřeskáčku, nicméně děj je odvíjen chronologicky a hezky dávkuje dramatické momenty všech částí. Marocká dvojepizoda je nejpodstatnější. Richard a Susan končí jako oběti dětského rozmaru se zbraní a naráží na tvrdou zeď zdejších podmínek; sehnat pomoc je prakticky nemožné a zatímco policie tvrdě pátrá po pachatelích, dvojice přečkává bolestné chvíle v zaprášeném pouštním městečku. Mezitím se podíváme i do života zoufalé hluchoněmé dívky v Japonsku, marně se snažící najít něco tak prostého, jako je láska a objetí. Její otec je zde vsunut do nespecifikované, mírně záporné role, což je pro prvotní výklad důležité. Když se později dozvídáme, že zbraň, způsobivší tragédii v Maroku, pochází z jeho loveckých toulek afrikou, dá se očekávat pointa z vod arogance civilizovaného světa... a přitom neštěstí japonské dívky tvoří přesnou, i když krutou parabolu k neštěstí Richarda a Susan. Všichni zažíváme vlastní zla, pramenící z místa a doby, z našich dispozic, které si někdy nevybíráme a z událostí, které mohou rozdělovat stejně dobře, jako spojovat. Film žádného záporáka ve skutečnosti nemá; záporákem zůstává ztráta nejbližších, s jejíž následky musí díky jedné tragédii všechny postavy z různých pozic bojovat. Trošku navíc je zdánlivě jedině mexická story, ta zase ale nabízí slušný zážitek sama o sobě a famózní výkon Adriany Barrazy v roli Amelie. Po dvou hodinách stresujících a bolestných událostí dokáže být Babel konečně i silně emotivní a rozhodně nejen díky finálním odhalením některých nejasností. Scénář Guillerma Arriagy vyhrocuje psychický nátlak do červených čísel, ponechává však dychtivě očekávanou naději a když se konečně v závěru objeví... dokáže dojmout i zcela banální, avšak upřímnou chvilkou. Mým osobním vrcholem je scéna z nemocnice, kdy se Richard opakovaně ptá doktora na Susanin stav. (31.01.2009)

Ani jsem nečekala, že by tenhle film mohl být špatný a skutečně mě nezklamal. Čtyři dějové linie spojuje jediná zbraň: sledujeme tragické události v Maroku, kdy dětská nerozvážnost vede ke krveprolití a ovlivní nejen celou oblast, způsobí také vážné změny v životě jedné mexické chůvy. Příběh v Japonsku byl podaný velmi srozumitelně, nicméně hluchoněmá puberťačka mi přes veškerou dojemnost své osamělosti, nedostatku lásky a hledání kontaktu, tou svou nadržeností prostě lezla na nervy (a z blikání světel na diskotéce jsem div nedostala epileptický záchvat, musela jsem zavřít oči, jak to bylo nepříjemné). Pochválit je třeba výkony všech herců, nezaregistrovala jsem jedinou složku filmu, co by mi něčím vadila. Vlastně ani nevím, proč nejsem schopná hodnotit plným počtem... snad proto, že mě film zaujal, dojal, nicméně zasáhnout mě mohl i víc. 85% (17.08.2009)

Pribeh me vubec nevcucnul, proto davam jen tri hvezdicky. Pro ty ktere ano to musela byt opravdu bomba! Babel je svym zpusobem dost dobrym dramatem, kde hraje zarostly Pitt (slusi mu to) a "pocurana" Cate Blanchett, ke ktere jsem si cestu nenasel a ani po tom netouzim, herecka je to dobra, ale jeji chladnost v ocich me odpuzuje. FIlm doprovazi pusobiva hudba a v nekterych momentech je dost silny, ale jako celek pusobi nedotazene a chaoticky. Kloubit Maroko s Mexikem bylo dobrym tahem, ale Japonsko bylo uplne odlisne, moc do toho nezapadlo. 5/10 (24.02.2008)

Iňaritu opravdu umí vypávět dramtické příběhy. Dokázal mi to i do třetice. Vytvořil si vlastní osobitý styl. Dramatičnost svých příběhů umí patřičně vygradovat a to čistě filmařskými prostředky. Kameru a rychlé prostřihy na detail používá jako nástroj pro zvyšování autenticity situace. V jeho filmu opravdu jako by jste byli. Vidíte to co by mohli vidět i jeho postavy. V Babylóně jste v zapadlé marocké vesnici, jste na mexické svatbě a jste i v japonském hudebním klubu. Vnímáte okolí stejně jako jeho hrdinové. Toho všeho dosahuje pomocí svých popisných zkratek. Zatímco filmové řemeslo je zde tradičně mistrovské, příběh není až zase tak poutavý a osobní jako v jeho předešlých dílech. Přesto se mě strhnul, napínal a dojal a byl jsem rád i za to, že tentokráte nechal v závěru alespoň trochu prostoru pro optimisumus. A to i přes to, že i přes to jak jsme úžasně globalizovaní, jsme ve svých kulturách stejně sami. (16.11.2007)

Nemohu jít s hodnocením níže...a to i přesto, že stejný počet hvězdiček ode mě dostalo 21 gramů, které se mi líbilo o něco málo více. Babel má sílu ve všech čtyřech hlavních příbězích, naprosto dokonale se prolnou v jeden velký celek a výborné výkony herců jen podtrhují závěrečnou kvalitu snímku. Film je napínavý, což dodává na poutavosti, hudba je trefná k obrazu na plátně (chvílemi nápadně připomíná hudbu ze snímku zmíněného ut supra) a prostředí oněch 4 příběhů je také velmi dobře zvoleno. Maroko - tvrdá a drsná zem. Japonsko - moderní svět. Mexiko - země vyprahlá zločinem, tvrdostí, ale má i svůj půvab. Co napsala hluchoněmá Japonka detektivovi jsme se nedozvěděli, takže zde nechávají tvůrci diváka přemýšlet. Přišlo mi divné, že Susan byla trefena do krku, když autobus jel čelně proti střelcům. Teoreticky nelze vyloučit, že ji trefili, avšak je přinejmenším podivné. (18.07.2010)

21 gramů - to byl výborný, napínavý a úderný propletenec. Tohle se tomu nemůže vůbec rovnat. Tak zaprvé: Ta propojenost těch jednotlivých dílčích příběhů je tu naprosto k smíchu (puška :D). Za druhé: Jednotlivé storky se snaží působit hrozně dramaticky, ale přitom to mnohdy není vůbec takový drámo, aby se herci museli chovat, tak jak se chovají. Za třetí: Příběhy nepůsobí vůbec přirozeně, ale spíše tak, že jsou uměle vytvořený k jedinýmu účelu, a to aby šokovaly a vyvolaly nejrůznější emoce. Bohužel reálně to působí spíš blbě než tak, aby to na diváka nějak emočně zapůsobilo. Nebo alespoň v mém případě to tak bylo a jak to tu tak pročítám, tak nejsem zdaleka sám. Za čtvrté: Japonská story by byla možná použitelná do samostatného filmu, ale tady je to jen násilně vložená, mírně otravná část filmu, který se víceméně točí kolem jedné rodiny, kterou naprosto čirou náhodou potkaly dvě nešťastné události během několika dní. Vykonstruovanost z toho čiší ve všech ohledech. Za páté: Některé dílčí scény byly naprosto na palici, jako např. okamžitá střelba marockých policajtů na utíkajícího taťku s dětmi. Co to jako mělo být? Ale takových momentů tam bylo víc... Abych i něco pochválil, tak natočený to je velmi pěkně, moc pěkné exteriéry! I herecky to je dobré, ale jak říkám, příběhově to stojí za prd a v celkovém pohledu na mě ten film zapůsobil nedobře. 45% (23.12.2013)

Ak dejovú líniu rozsekáme na malé kúsky, prekombinujeme, záver dáme na začiatok, ostatné pasáže dramaticky prestriedame, priblížime sa k filmárskemu štýlu p. Ińárritu. Áno, ako čítam, na väčšinu to vyznieva pôsobivo, mňa však tento "uchvacujúci" prvok veľmi nevzrušuje, skôr narúša moje permanentné zaujatie a filmový pôžitok...Babel ma nepochybne veľa dokonalých premakaných scén a kvalít....prvky nádhernej prírody, multikulturálnosť, hudobný podmaz...avšak celkové prevedenie mi príde veľmi jednostranne až tragi-emotívne zamerané. Keďže som skôr ten typ, ktorý si rád vytvára vlastné filmové emócie, táto sugescia ponúknutá na tácke zo mňa urobila len chladného diváka... (25.01.2007)

Smět třech příběhů, které zdánlive spolu nesouvisí, i když někteří z nás to tušili, stejně jako ve filmu Crash, tak i tady vše na sebe navazuje. Popravdě jsem čekal malilinko více. Čínský příběh se mi zdál nejslabším a nepomohli k tomu ani občasné pauzy zvuku, aby jsme si mohli představit jaké je to být hluchoněmým. Nejvíce mě dojal arabský příběh odehrávající se v Maroku a osudy dvou bratrů a jejich otce, ten byl pro mě mnohem emotivnějším než Pitt-Blanchett. Jinak Pitt opět skvělý, i když vypadal fakt přesvědčivě staře. Emotivně mě dokázala přesvědčit i mexická opatrovnice dětí Pitta-Blanchett. Suma sumárum dva příběhy skončí špatně a dva dobře a jak to, že jsem se k takovému číslu dopracoval když se odehrávají 3 příběhy???? Já je počítám jako příběh hluchoněmé dívky, arabské rodiny, mexické a americké rodiny. P.S. Vyjímečně nesouhlasím s Pomem, Chieko neměla skočit. Sice nechápu proč lhala se svojí matkou a taky by mě zajímalo co bylo v tom dopise pro policistu, ale poté co se jí vrátila naděje, že ji někdo neodstrkuje a chápe ji, tak by měla mít spíše větší sebevědomí než před tím jak poznala onoho policistu. (( :: (06.03.2007)

Drsné, šokující, překvapivě otevřené to samé, co v předchozích filmech, ale pořád lepší, než cokoliv od jiných šokérů a pseudoumělců. (26.12.2011)

Tak bavil ma iba príbeh kde bol Pitt a skvelá Cate Blanchett. Tú japonskú šte*ku si mohli odpustiť. Nemám rád japonské ženské a už vôbec nie japonské hluchonemé nymfomanky. Hudba Gustava Santaolalla skvele podškrtáva vizuálny a citový koktail. Zosilňuje zážitok natoľko, že občas máte chuť vystrieť pomocnú ruku smerom k plátnu a podoprieť protagonistov v agónii ich trápenia. Iňarittu natočil ďalší majstrovský kúsok. Jeho film rozpráva mnohými jazykmi, kričí túžbou po pochopení a ticho šepká o univerzálnosti bolesti a nádeje... (10.12.2012)

Tři velmi silné příběhy, které spolu pochopitelně nějak souvisí a také dohromady dobře fungují (i když je pravda, že japonský příběh je poněkud z jiného světa, ale mně to nevadilo ani mě to nerušilo). Po formální stránce je tu také několik zajímavých scén a orientace v časových souvislotech a jednotlivých liniích je tu oproti 21 gramům nesrovnatelně snazší. Výsledkem je film, který na každého určitě nějak zapůsobí, ale úplná špička to pro mě není. (13.04.2007)

Ambiciózní výstřel do tmy. Nějaké ty mravní myšlenky to v sobě má, ale zabalené do šíleně zdlouhavé vaty, která se tváří jako umělecká vzpoura tradičnímu vyprávění, ale přitom se jedná jenom o pár klasicky vypointovaných epizod v necelistvé struktuře. Herci výborní a pár scén velmi silných, ale to je hodně málo.. 2 a půl *. (06.08.2018)