Babel

Není to sice férový vůči Alejandrovi srovnávat Babel a 21 gramů... jenže tohle je chlad a vyumělkovanost x naprostá dokonalost ve všech směrech. Je mi to líto, ale pro příště: Dvakrát do stejné řeky nevkročíš. (30.03.2008)

Když bych srovnal vedle sebe tři Innárituovi filmy Amores perros, 21 gramů a Babel, nejnovější kousek je zároveň nejhorším. Jenže Innáritu je takový režisér, že i jeho nejhorší film je mistrovský kousek hodný oskarových vavřínů (samozřejmě že Oskar není měřítko kvality, já vím!). Babel je taky mozaikou několika příběhů, které spolu souvisejí pouze nějakou pro někoho více, pro někoho méně zásadní událostí. Zatímco v předchozích filmech to byla automobilová nehoda, zde se příběhy točí okolo výstřelu z pušky. A příběhy jsou to tentokrát skutečně různorodé a odehrávají se na různých koncích světa. A všechny jsou perfektně rozehrané, zhruba ve dvou třetinách filmu jsem byl přímo nadšený, protože jsem si ze čtyř linií nemohl vybrat tu, která mě zajímá víc a chtěl jsem je vidět všechny najednou! V tu chvíli jsem přemýšlel, že film možná zahýbe mým top 10, jenže to by si musel udržet stejnou dechberoucnost až do konce a ne tak výrazně ztratit dech. Protože konec všech linek vyzní naprosto do ztracena, nezajímavě až nudně a bez vyvrcholení jaké slibovala prostřední část filmu. Navíc po skončení si uvědomíte, jak je část s dětmi a Japonkou o ničem. Škoda, že tak dokonale rozjetý film posledních třicet minut stagnuje a to ho sráží na pouhý nadprůměr. (18.01.2008)

Tak takhle dobrý film jsem dlouho neviděl. Ještě deset minut po vyjití z kina jsem nedokázal zplodit smysluplnou větu. Třeštila mi hlavu a cítil jsem se šťastně i smutně zároveň. Nejvíc na mě zapůsobila kupodivu odsuzovaná japonská část filmu. Rinko Kikuchi je skvělá a navíc krásná (podobně jako Cate Blanchett). Šedivý a vrásčitý Pitt se taky jen tak nevidí. Bylo moc milé vidět, že maročané mluvili marocky, japonci japonsky a mexičané španělsky. Nejvíc mi na film snad sedí slovo hyperrealismus a to doslova a ve všem. Snad jen Bernál mi nepřišel nijak oslnivý. Jinak mě opravdu nenapadá, co bych Bábelu vytknul. HUDBA: Gustavo Santaolalla - perfektní - skládal ty kytarové pasáže (Iguazu už byla použita např. v Insideru), ostatní taky výborný - mexický pop a japonský pop (áj láv jú béjbí) (08.03.2007)

Silný jak noha od kulečníku. (17.01.2015)

Po brilantních 21 gramech přichází zklamání. Bezchybná režie bohužel doplácí na slabý scénář s nevýraznými částmi, které měly být očividně silnější, než ve výsledku vyznívají. Hlubší vztahy mezi hrdiny navzájem nejsou cítit a mezi hrdiny a divákem nejsou vůbec. Zde je oproti 21 gramům dějová rozsekanost spíše na škodu. Jednotlivé příběhy jsou vyprávěny tentokrát chronologicky, čímž u mne vzniká další dramaturgický problém - Ińárritu už nemůže (resp. neměl by) jen naznačovat a nenechávat déle doznívat vyhrocené chvíle, protože divák v tu chvíli necítí napětí z informací předcházející nebo nadcházející této situaci. Věrohodnost scénářů u dřívějších režisérových filmů vycházela hlavně proto, že se všechny postavy nacházely relativně blízko u sebe, prolnutí jejich osudů bylo snadno akceptovatelné. Ovšem doufat, že divák uvěří v možnost setkání několika linií v odlišných kontinentech založené na velmi vratké náhodě, je poněkud naivní. Škoda dobrých herců, slušné hudby a zajímavého střihu, ale chtělo by to už změnit styl.... (04.04.2007)

Poslední Inárritův film je perfektní podívanou. Avšak oproti 21 gramům je to až příliš uhlazený pohled, méně kontroverzní a snažící se o to být schůdný a stravitelný pro všechny. kdyby byl Iňárritu trochu víc sám sebou, tak bych tu jednu hvězdičku navíc dal rád. Takhle bohužel hodnotím "jen" jako velmi dobré. (22.01.2007)

80% - Co všechno dokáže spojit a promíchat lidské osudy... Část s Bradem a Cate: 90%, japonská část: 80%, mexická část: 70%, část s klukama z Maroka: 80%... (08.02.2008)

Dva dokonalé příběhy, které jsou kvalitní a několikrát lepší než druhé dva. Japonsko vše trochu zlepšilo závěrem, ale nebyl to příběh, který bych musel zrovna dvakrát vidět. Příběh s chůvou nesouvisel, nebo jsem si toho nevšiml a ničím nezaujme. Třetí příběh s Brad Pittem byl velmi kvalitní a jeho herecký výkon fantastický. Poslední a nejlepší příběh o dvou bratrech, který si chtějí vyzkoušet jak daleko doletí vystřelená kulka z otcovo pušky. Jak se vše zamotá a zkomplikuje je slušně zpracované, ale něco málo tomu chybělo .. 7/10 = 76% (09.05.2013)

Po druhém zhlédnutí to bylo mnohem lepší než napoprvé. AGI použil stejný způsob narace jako v předchozích částech jeho triptychu. Emocí je sice mnohem méně než v 21 gramech, to ale neznamená, že je to nějaký slabý film. Je to velmi silný snímek o současném zmateném světě, ve kterém kvůli jazykovým a kulturním odlišnostem nechápeme druhé. (19.08.2008)

Babel. Babylón. Myriády jazyků a kultur víří kolem a nedávají naději na porozumění, na pochopení, či zařazení mezi ostatní. A tak zbývá jen osamění a odcizení se ostatním, se kterými není možné mluvit tak aby porozuměli, aby pochopili. A takový je i tento film - o lidech citově či fyzicky ztracených v cizím prostředí. Američan se svou postřelenou ženou v Marocké vesnici, marocké děti na prahu dospívání, chůva s americkými dětmi cestující mezi USA a Mexikem a hluchoněmá japonská dívka ve vřavě moderního velkoměsta. A právě tato dívka, přestože její příběh na první pohled mezi ty ostatní nepatří, nejvíce vystihuje téma filmu - ona jediná se na rozdíl od ostatních nemůže vrátit ze svého odloučení, ona je navždy ztracena mezi lidmi kterým nemůže porozumět, ona je v Babylonu. 9/10 (15.02.2007)

Ani neviem prečo som sa tomuto filmu tak dlho vyhýbal. Možno som sa bál, že ma Inárritu tento raz sklame, no nestalo sa tak. Opäť tu je jeho nezameniteľná, inteligentná réžia, ktorá dala tejto dejovej skladačke ďalší rozmer. Nápadité, šikovné, vizuálne pekné, príjemne artové vyznenie, ku koncu i trochu emotívne a hlavne ešte dlho po skončení bolo nad čím premýšľať. Veľká spokojnosť. 80/100 (06.03.2017)

I když hluchoněmá nadržená Japonka nenosící spodní prádlo, dva kluci z nichž jeden šmíruje svou vlastní sestru dírou a pak si ho honí za kopcem a manželský pár procházející krizí (nejen) z jedné zbloudilé střely zní jako snad nejlákavější námět pro zfilmování, 21 gramů je této mozaice napříč národy a jazyky vzdáleno na hony daleko. Myšlenkovým přesahem, hloubkou, osobnějším pojetím. Brad Pitt válí a táhne celý snímek spolu se svou filmovou manželkou Cate buldočí silou kupředu (jeho image snad i záměrně připomíná Benicia ve 21 gramech). Do třetice všeho arriagovského a sice opět náležitě surové drama a propletání lidských strastí, ovšem ne tak osudově a sofistikovaně jako v případě 21 gramů. Pasáž s mexickou chůvou byla celkem zbytečná a hlavně až na přejíždění hranic nezajímavá. Možná je dobře, že se Arriaga s Innaritem rozešli, protože všeho moc škodí a další mozaikovité drama by vám nemuselo projít, pánové. [Přesná stopáž: 144 min] (30.08.2008)

Alejandro González Inarritu - originalni tvurce se silnou davkou humanismu. (05.03.2007)

Dvě hodiny deset skvělé deprese s posláním. Alejandro González Ińárritu + Guillermo Arriaga v balíčku s červenou stuhou, který po otevření sice příliš nepřekvapí, ale zaručeně emotivně vycucá --- když ne na dny, tak alespoň na hodiny. 85% (26.01.2008)

Nejslabší, leč přesto velmi dobrý snímek, z tria Iñárritových unikátních filmů dle Arriagova scénáře. Tentokrát zůstalo mnoho otázek nezodpovězeno a potenciál japonského příběhu zcela nevyužit. Ale kdo umí, umí. Byť nejméně zdařilá spolupráce Iñárritu - Arriaga, patří Babel k tomu nejlepšímu, co se v posledních letech ocitlo na filmových plátnech. (02.07.2011)

Velké očekávání muže být buď splněno, nebo nenaplněno. U mě bohužel převládají ty opačné pocity. Předvídatelnost děje vysoká, nelogičnost chování postav rovněž. Prostě potenciál byl, ale byl zabit. Pár příkladů a možné spoilery, takže kdo neviděl, ať dále nečte. Proč tím autobusem, kde mohla v klidu postřelena ležet, nejeli naproti sanitce? Navíc když město bylo hodinu a půl cesty. Proč Mexičan reagoval a jednal na hranicích, tak zkratovitě a nepochopitelně a jaký byl jeho osud? Osud všech ostatních, kteří měli na děj filmu zásadní vliv, byl zmíněn. Proč chůva, která žije 16let v Americe a je tam ilegálně, se vydává zpět přes hranice a riskuje tím všechno? Proč policajti dají pouta ženě na pokraji sil, která na ně navíc sama mávala a žádala je o pomoc, když má navíc podpatky a je v poušti? Kde by tak asi utekla? Proč se děj filmu točil kolem té Japonky, když s dějem příběhu měl co do činění mnohem více její otec. Nalézt nábojnice uprostřed ničeho a v tom terénu musela být taky asi pořádná klika. A mohl bych klidně dále pokračovat. (03.09.2014)

Mladému Ahmedovi by som zakrútil krkom, bonzáckej, nesympatickej svyni ! (23.03.2010)

Ińárritu je génius. Minimálně tedy talent jako poleno. Umí přesně vystihnout atmosféru tak rozdílných prostředí, jako je tokijská diskotéka, mexická svatba nebo africká "pustina". Herce, byť formátu Brada Pitta, nevystavuje jako nablýskané figuríny ve výkladní skříni, ale funkčně je zakomponuje do svých povídkových příběhů. Někteří režiséři umí své herce před kamerou báječně rozžhavit. Ińárritu je umí hlavně skvěle utlumit a sledovat je skrze svoji těkavě znervózňující kameru, často snímající až rozostřené detaily. Dokumentární nádech filmu jen umocňuje celkový prožitek z emocionálně silného zážitku. Mé soucítění z jednotlivými postavami bylo velice intenzivní. (19.04.2007)

Další Iñárrituova dramatická mozaika, která ale tentokrát bohužel moc nedrží pohromadě jako celek. Paradoxem ovšem je, že nejvíce se mi líbil asi japonský příběh (především scéna na diskotéce je úchvatná), který by ale právě mnohem lépe fungoval jako samostatný film, jelikož má na to patřičné parametry a se zbylými třemi částmi má jen pramálo společného a jeho propojení s nimi (respektive jen s jednou z nich) je hodně chabé a vykonstruované. Ony "zbylé" tři už jsou k sobě "svázány" poměrně dobře a funkčně (ačkoliv kapitolu s dětmi a jejich chůvou považuji za nejslabší článek a klidně bych se bez ní obešel). Naštěstí pan režisér je v každém ohledu nemálo schopný tvůrce a svým sebejistým vedením, které má daleko ke sterilitě, zahlazuje i nedostatky hodně doširoka pojatého, ale bohužel nedomyšleného scénáře. 80 % (15.05.2007)

A potom, že 3x do stejné řeky nevstoupíš. Iňárritu je pro mě osobně pan „VELKÝ“ vypravěč lidských příběhů a osudů. Takovéto silné pocity zažívám pouze u pár vybraných režisérů. Jako první mě napadá K. Kieslowski, hned za ním např. Pedro Almodóvar, či Julio Medem. Opět nám servíruje (společně se svým dvorním scénáristou Guilermem Arriagou) spletenec tří (na první pohled nesourodých příběhů), které se paralelně odehrávají v Maroku, Mexiku a Japonsku. Přičemž, (s pomocí citlivé a vnímavé kamery Rodriga Priety a působivého hudebního doprovodu Gustava Santaolally) nás postupně po malých krůčcích vtahuje čím dál tím více do jednotlivých příběhů až k emocionálnímu finále. Pravda, té katarze z 21 gramů tentokrát nedosahuje (alespoň v mém případě). Nutno podotknout, že velkou zásluhu na celkovém vyznění (uvěřitelnosti) příběhů, mají bezesporu samotní herci. Nevím, jak to Iňárritu dělá, ale vždy se mu daří z herců vyždímat maximum možného. Pokud někdo o Pittovi tvrdí, že je to pouze „hezká reklamní tvářička“, nechť se podívá na tento snímek. Tomu říkám notně vyzrálý a procítěný výkon. Nevím, zda-li je to pouze můj subjektivní pocit, ale s „lehkou“ dávkou představivosti mi zde (hereckým projevem i vzezřením) připomíná Benicio Del Tora. Dost z vás si zde stěžuje na nevyváženost jednolivých příběhů, zejména toho Japonského. Já musím konstatovat, že naopak spatřuji velkou sílu v předkládaném „mixu“ a ty jednotlivé střihy napříč příběhy můj zážitek pouze umocňovaly. Že by obstály (a to více než dobře) i jako samostatné příběhy, myslím není potřeba vůbec pochybovat. V případě velkých filmových zážitků, vždy člověk (divák) složitě hledá slova. „To“ se jednoduše musí „vidět, zažít, procítit na vlastní kůži“. Toto je přesně ten případ. Výsledkem je tak 90% zaokrouhlených tentokrát přeci jenom směrem dolů. Ikdyž kdoví, kde se mé hodnocení zastaví po dalších reprízách. Napoprvé to bylo v mém případě za vlažnějších 78%, dnes za procítěných plnohodnotných 90%. Uvidíme...... (21.04.2011)