Nastala chyba při přehrávání videa.
  • castor
    ****

    Babel sice není tak efektní, šokující (bezmezné násilí, bojoví psi) a depresivní (dusná past v podobě nového bytu určeného k milostným radovánkám) jako Alejandrův debut Amores Perros, přesto bude popcorn opět nepříjemně drhnout v krku a colu si pro tentokráte raději ani nedáte. Opět vznikl mezinárodní film, opět se díky němu pohybujeme v náročné narativní struktuře. Divák se tentokráte orientuje podstatně lépe (i když u 21 gramů nešlo rozhodně o žádné mínus, přesto Alejandro zvolil divácky poněkud vděčnější cestu) a sledujeme tak tragickou událost jedné zbloudilé střely, která se odehraje kdesi v Maroku, ale vzápětí se šíří rychlostí blesku i do dalších částí světa, kde přidává další střípky do logicky fungující mozaiky. Nehody a útrapy nepřichází z čistého nebe, ale jsou výsledkem náhod a nerozvážných omylů. Originální režisér, který se stal velmi žádaným zbožím, tímto snímkem uzavřel vskutku výstavní „trilogii“, kdy první snímek představoval spletitý příběh na úrovni velkoměsta, druhý snímek se pustil na mezinárodní pole a Babel své putování ukončil v globálním měřítku. I v Babelu se dotýká ožehavých témat (terorismus, imigrace), i těch zcela lidských (propast odloučení, ztráta komunikace). Dokonale vypiloval svůj jedinečný vizuální styl, každý příběh má svoji atmosféru, rytmiku i melodiku. Lokace jsou dokonale vybrané, od poeticky větrné marocké pouště až k extramodernímu, střihově bohatému Tokiu. I práce s herci mu jde náramně – tlumeného Brada Pitta nechal s jeho věkovými nedostatky, nenalíčeného, s šedými vlasy, Cate Blanchett sice celý film jen leží a trpí, ale i tak nesklouzla k sentimentálnímu ztvárnění bezbranné ženy. Velice ale potěší chůva Amelia v podání Adriany Barrazy, Mustapha Rachidi v roli Abdullaha, otce dvou chlapců, stejně jako talentovaná Rinko Kikuchi, jejíž svět je pod tíhou nekonečné hluchoty a jež se snaží své sexuální zkušenosti získat docela agresivním způsobem. Ińárritu sice v mých očích natočil poněkud „chladný“ film bez emocionálního náboje předešlých počinů, přesto mě zasáhnul o notný kus více (stejně jako v případě Little Miss Sunshine) než Oscarem za nejlepší film roku ověnčená Scorseseho Skrytá identita!! Celkově 80%.(28.2.2007)

  • Reiniš
    *****

    Velkolepá mozaika, jejíž skládání mě přinutilo nespouštět oči z rodícího se úžasného obrazu přede mnou. Pravda, ono proplétání dějových linek, je tentokrát o něco předvídatelnější. To ale Iñárritu kompenzuje citlivým přístupem, a tak je jedno zda hlavní postavy mluví anglicky, japonsky, marocky či španělsky. Budete jim rozumět i beze slov. Za to náleží dík všem umírněným (ne)hercům v rolích hlavních i epizodních. Po dlouhé době mě mrazilo v zádech, výjmečný film.(9.1.2011)

  • Adrian
    ***

    Svet ľudí ohraničený limitami našej planéty ako jeden veľký a postupne sám seba požierajúci Babylón, kde ľudská rasa zlyháva v komunikácii nielen skrz rozdielnosť národných jazykov, ale hlavne aj skrz ten univerzálny - vychádzajúci zo srdca. Mozaikovito pretkané a vzájomne postupne súvisiace príbehy sú už vlastne režisérovým trademarkom, ktorému zostal verný aj tentokrát (i keď časová nechronológia nie je ani zďaleka tak rozbitá ako pri 21 gramoch). Možno vďaka transkontinentálnemu záberu cca prvá polovica filmu nepôsobí tak naliehavo (skôr naopak - vykonštruovane), zovreto a hlavne intímne ako 21 gramov, ovšem smerom ku koncu emócie na vás útočia rovnakou razanciou.(2.12.2006)

  • Dadel
    *****

    Rok 2007 ještě ani nezačal, a už je tu film roku 2007 v našich kinech. Přestože mě předchozí Iňárrituovy filmy tolik nezaujaly (21 gramů mě dokonce aktivně štvalo), Babylon je hravě překonává a žádný film mě v posledních měsících tak nepotěšil. Africká epizoda má největší prostor a je taky ze všech nejlepší (nejintenzivnější), nevím, co bych jí vytkl. Japonská epizoda je nejpozitivnější ze všech, trochu úsměvná a na konci příjemně smutná. Mexická epizoda není možná zpočátku tolik zajímavá, ale o to lepší je na konci, kdy do sebe všechny díly skládačka pěkně zapadnou.(11.1.2007)

  • Djkoma
    *****

    Alejandro González Ińárritu. Jméno režiséra, který dvěma snímky dobil svět a srdce nejednoho diváka. Třetí film a třetí spolupráce s Guilermem Arriagou. Tentokrát se film podobá předchozím jen v mozaikové struktuře a vyprávění 4 příběhů (osudů) naráz. Babel je něčím víc než byli surové výpovědí Amores Perros nebo 21 gramů. Na syrovost zapomeňte a připravte se na obrazově dokonalý zážitek, který jistým způsobem posouvá tvorbu Ińárrity kupředu a jiným dozadu. Do třetice všeho dobrého i zlého a osudy několika lidí se spojí v jednom okamžiku. Ne tak osudově, ne tak dramaticky a ani tak drasticky jako v předchozích filmech. Zde je vše spojeno lehkou nitkou, která spíš působí jen jako drobnost, která diváka má přesvědčit o tom, že sleduje film strukturálně stejný jako AP a 21 gramů. Každý příběh se odehrává jinde a nejdůležitější je, že se v něm mluví jiným jazykem. Cate Blanchett a Brad Pitt k sobě nalézají cestu v okamžiku, kdy je jeden z nich na okraji života a smrti, ve vesnici, kde jim nikdo nerozumí a kde si oni uvědomují, že dosud neporozuměli jeden druhému. Další příběh je o chlapcích co stříleli z pušky na autobus amerických turistů. Ten je plný krásných obrazů a boje proti vyšší moci. Třetí příběh je o chůvě cestující s dětmi Pitta a Cate Blanchett do rodného mexika na svatbu syna. Čtvrtý, nejpůsobivější, je příběh hluché japonky, žijící v Tokyu (městu světel a hudby), která prožívá těžké období po smrti své matky a pocitů chybějící lásky a něhy, kterou po matce nedokáže otec nahradit. Neskutečný počet záběrů kamery, které ve vás vyvolají mražení nebo nudu. Babel je na okraji mezi poetickým filmem obrazů, který nepotřebuje slova a filmem, který slova používá jako výpomoc obrazům. Režijně jde podle mě o film roku. Až uvidíte japonskou dívenku na diskotéce pochopíte, kdo je režijní Bůh, nejúchvatnější scéna filmu mě dostala a já se nechal unášet prožitkem, který dokáže Ińárritu dát divákovi. Nepřemýšlejte a ochutnejte tento skoro dokonalý film o lidech, kde jazyk ztrácí svou důležitost...(18.2.2007)

  • - Když synové marockého pastýře vystřelí na autobus, stojí k němu čelně. Ale Suzan (Cate Blanchett) byla střelena z boku do ramena, je dobře vidět prasklé sklo autobusu vedle ní. (Pepy)

  • - Jelikož se jednotlivé segmenty natáčely na třech kontinentech a ve více zemích, mnozí herci se poprvé setkali až na premiéře filmu. (imro)

  • - 25milionové drama distributora Paramount Vantage vydělalo během prvního víkendu (27. – 29. 10. 2006) v sedmi kinech 389 351 dolarů. Stačilo to na 24. příčku žebříčku návštěvnosti. Poté však následovalo širší uvedení a také díky mnohým nominacím na významná ocenění se celkový zisk v USA vyšplhal na 34,3 milionu dolarů. (imro)