Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Persona non grata je univerzální psychologické drama rozehrané v prostředí diplomatických intrik v Montevideu. Wiktor, polský velvyslanec v Uruguayi, je neobyčejně poctivý člověk, který v dobách komunismu působil v demokratické opozici. Právě mu zemřela žena a on prožívá období hlubokého smutku. Po letech se setkává s ruským přítelem Olegem, který je nyní náměstkem ministra zahraničí. Jejich přátelství je však poznamenáno dvěma podezřeními: podle Wiktorových úvah mohl být Oleg na ambasádu vyslán proto, aby se pokusil infiltrovat do polské opozice. Druhé podezření má osobnější charakter: Wiktor se domnívá, že Oleg byl milencem jeho ženy. Ceny: Festival polských hraných filmů Gdynia 2005: Cena poroty pro Krzysztofa Zanussiho, Nejl. herec ve vedlejší roli (Nikita Michalkov) (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (24)

NinonL 

všechny recenze uživatele

Polský velvyslanec v Uruguayi, Wiktor, je bývalý disident a velmi poctivý člověk. Lidé kolem něho však zdaleka tak poctiví nejsou. Ať jde o lidi, kteří se na ambasádu obracejí zvenčí, nebo o zaměstnance velvyslanectví, nebo o ostatní politiky z Polska. Wiktor přijme mladého zaměstnance, který se nedávno oženil s Ruskou. Brzy nato vznikne podezření, že Oksana pracuje pro ruskou tajnou službu. Narušeno je i dlouholeté Wiktorovo přátelství s Rusem Olegem, kterého podezřívá z poměru s jeho nedávno zemřelou manželkou. Podezření narůstají, Wiktor mnohé z bezesných nocí řeší alkoholem a je jen otázka času, kdy problémy překročí únosnou mez. ()

F.W.Colqhoun 

všechny recenze uživatele

Po Persona non grata jsem sáhl jaksi bezmyšlenkovitě pár minut po tom, kdy jsem ve vaně dočetl Žantovského životopis Václava Havla. Příběh muže, jehož trudný osud a porevoluční změny trochu zašimraly na citlivou strunu zmaru, mi posloužil jako prodloužení četby filmovou formou; byl by ale zajímavý i bez mnohých průsečíků. V první řadě jsem bezprostředně naskočil na vzdor starého muže, který sice psycholog Zanussi okatě taguje jako do značné míry patologický, ale nečiní jej ani trochu méně lákavým a oprávněným. Nikitův podstatně mělčí životní pragmatik naproti tomu září zdravím, vyrovnaností a bodrou spotřební moudrostí, ale blít se jednomu chce spíš z něho, než z brilantního Zapasiewiczova nalomeného muzikologa. Na osobním zápasu zásadového muže se svody nihilismu a pragmatismu rušivě působí jen nepatrná jalovost politických zápletek, které sice vzdáleně, nicméně přece připomenou nesrovnatelně jalovější pokusy o nastavování politického zrcadla v polistopadové české kinematografii. Nebýt závanu kýče v posledních záběrech, bylo by to plný počet. ()

Reklama

lena60 

všechny recenze uživatele

Strhující od začátku, kdy hlavní postavě filmu, polskému velvyslanci v Uruguai Wiktorovi, umírá žena, až do samotného dramatického závěru...Fascinovaně jsem koukala na příběh Wiktora, jenž se se svou dobráckou, důvěřivou a zásadovou povahou jaksi nehodí do světa politiky. Světa intrikaření, udavačství, prospěchářství a obcházení pravidel. Je příliš osamělý v obklopení kolegů, kteří se právě v tomto světě cítí jako ryby ve vodě. Přestává lidem věřit a stává se z něj chorobně podezíravý blázen... ()

mm13 

všechny recenze uživatele

Moje prvé stretnutie so Zanussim (v krátkom čase budú nasledovať Struktura krystalu a Iluminace) a asi to bola správna voľba. Napohľad jednoduchý príbeh čerstvo ovdoveného veľvyslanca je postavený na dôkladne vyskreslených charakteroch hlavných postáv. Skúsená ruka scenáristu a režiséra v jednej osobe dávkuje divákovi presne toľko informácii, koľko čoby podnet na zamyslenie potrebuje, ale ani v náznakoch ho nenavádza, čo si má myslieť. Nepreťažuje ho, ani mu nenecháva priestor na príliš voľné interpretácie. Fakty striedajú domienky, na konci zostáva už len pocit akéhosi zmierlivého smútku. Akí sme boli, takí stále sme a vždy aj budeme. Taký je náš svet. Čo viac chcete počuť?! ()

Legas 

všechny recenze uživatele

Wiktorova upřímnost a lidskost mě vzala natolik za srdce, že jsem potom těžko snášel útrapy, do nichž se jako "persona non grata" zaplétal, nebo které se mu vlivem osudu prostě a jednoduše udály. Persona non grata je malý velký film o malém velkém člověku. Kdybych jich tak na světě bylo více a dostalo se jim většího štěstí, než Wiktorovi! To by se nám všem potom žilo lépe. ()

Galerie (37)

Související novinky

Dny evropského filmu běží

Dny evropského filmu běží

29.01.2006

Jen abyste nezapomněli... momentálně probíhá až do 5. února v pražských kinech Světozor a Aero promítání filmů v rámci festivalu Dny evropského filmu. Od 6. do 14. února pak bude festival probíhat v… (více)

Reklama

Reklama