Obsahy(1)
Romantickou pohádku Ptačí král napsala autorka P. Slancová volně na motivy anonymního arabského příběhu. Vzdáleně připomene i pohádky z literárního odkazu Boženy Němcové, nejen svým dějem, ale i myšlenkovým vyzněním a konečným vítězstvím dobra nad silami zla. Mocný sultán (O. Vetchý) si vybere za ženu dobrotivou a jemnou dívku (K. Špráchalová), ale její dvě zlé a nepřející sestry jí štěstí závidí. Jejich intriky způsobí, že se sultán se svými vlastními dětmi, dvojčaty, setká až po dlouhých dvaceti letech s pomocí „ptačího krále"… (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Mnoho nešvarů a chyb téhle pohádky je v komentářích starších než je ten můj. Panovníka, který chodí na noční toulky městem a poslouchá pod okny jsme v pohádce neviděli prvně a není to jediná role Ondřeje Vetchého, kde koná právě tohle. Z toho častého pohádkového motivu člověk dochází k tomu, že panovníci všech zemí neměli na práci nic jiného, než se někde courat a poslouchat pod oknem. Tři sestry, tři přání. Zajímavé je, že panovník, který k tomu, aby se oženil, nepotřeboval silnější podnět, než aby o něm dáma hezky promluvila, byl ještě svobodný. Stejně tak je pozoruhodná jeho ochota stát se švagrem svého pekaře a cukráře. Sultán evidentně rád podléhal bludům, když snadno uvěřil, že se stal otcem dvou psíků (ušlechtilé rasy nutno dodat), snad že jeho matka byla štěkna a on to měl v genech? Manželku tedy vyhnal a ta se dvacet let toulala, aby se dotoulala až do domku, kde žila mladá dívka, které předala svůj sen o ptákovi (ano, velmi Freudovské, jak tu je několikrát řečeno), načež odešla a konečně ji napadlo vrátit se domů (domek nikdo neobsadil ani nezbořil) a zřejmě se místo žebrotou živit původním povoláním. Tomu se tedy říká dlouhé vedení. Bratr oné dívky se vydá na pouť, udělá ovšem chybu, že přes výslovný zákaz koukat za sebe spadne ze skály a sám se stane balvanem, jeho sestra vzápětí předvede, že s vatou v uších se po skále šplhá lépe, došplhá k ptákovi, který si sedí na vejci a protože je kouzelný, sedí si na vejci celou klecí, v níž je spíš zavřený jak v železné panně než ubytovaný, protože tam nemůže ani natáhnout krk, natož roztáhnout křídla. Pustá skála a nosnice v kleci neodpovídající normám, co na to normy EU? Klec je ponechána na vrcholu hory, aby do ní pták byl vzápětí strčen (záhada) a odnesen do domova našich sourozenců. Když byl ten pták povinen sledovat svou velitelku, nechápu její nutkání vláčet se s klecí a mít tam toho ptáka deponovaného trvale. Dívka, která žebračku hostila poctivými moravskými koláči, jak je tak v arabských zemích zvykem, vladaří předloží nefalšovanou raw stravu, kterou ovšem její tatíček sultán neocení - perly není dobré předhazovat nejen sviním, ale ani vlastnímu otci, zejm. je-li to už trochu nedůtklivý starší pán. Naštěstí se vše vysvětlí, všichni si odpustí, komu se neodpustí, je po zásluze potrestán a protože ptáka už nikdo nepotřebuje, vyženou ho do zlého světa mimo klec, zřejmě aby se mohl vrátit ke svému vejci. ()
Líbily se mi kostýmy i kulisy. ()
Líbilo se mi, že si herci ani tvůrci nehrají na vysoké ani nízké umění, ale pěkně na to střední. ()
Poctivá studiová pohádka. Orientální téma, zpracované Pavlou Slancovou, symbolem sourozenecké svornosti a rezavějící dýkou připomene českou klasiku Třetí princ. Výměna dětí za štěňata je vskutku jednoduchá zápletka a až moudrý ptačí král nachytá divícího se sultána při netradičním menu – okurce nadívané perlami. “Výměně dětí za štěňata ses nedivil tak jako okurce nadívané perlami…“ Kulisy, kostýmy a hlavně herecký projev (především Ondry Vetchého) udrží divákovu, nebo aspoň moji, pozornost. ()
Ondřej Vetchý jako sultán v arabské pohádce.... ()
Totální kulisovka - což by až zas tak nevadilo. Ale tato pohádka je tak totálně bez tempa a energie, až to snad ani není možné. Obecně mi arabské příběhy s Alláhem nevadí, ale tentokrát to bylo zcela bez humoru, scény s mladými dvojčaty především ve skalách jsou opravdu špatné, spousta dialogů až trapně tupých a umělých. Zpracováním je to spíše z osmdesátých let. Jako poobědová pohádka mnoho radosti nepřinese. ()
Dosti špatná pohádka s topornými studiovými efekty (nejhorší jsou démoni představovaní zkreslenými hlasy a barevným dýmem, fakt síla). V malé a kupodivu pozitivní roličce poněkud mezopotamsky vyhlížejícího vezíra se tu objevuje Boris Rosner. Ale jinak tyto příběhy s prozřením po dvaceti letech, kdy lze bez problémů nespravedlivě odsouzenou oběť někde najít a nedotčené časem se jí omluvit (protože je to obvykle manželka) a tak uvést vše do pořádku, zrovna moc neoblibuju, nepřijdou mi totiž moc věrohodné. ()
Hrozné, ale zas tak jsem se u toho nenudil. Prostě pohádka po obědě :) ()
Nesmírně hluboké psychoanalytické drama! Princ Pervers, teda Pervis, hledá ptačího krále, neb mu tak nakázala sestra: "Trápí mě obrovská touha po ptačím králi!" Na cestě potká vetchého Vetchého, jenž jej instruuje: "Již mnoho udatných sem přišlo. Prosili mne, abych jim ukázal cestu... Co když tě napadnou neviditelní nepřátelé - duchové a démoni? Tohoto motýla budeš následovat. Zavede tě k patě hory, vylezeš na ni... Uslyšíš strašidelné hlasy... a laskání a lísání (nebo lízání?). To se ti démoni budou snažit zabránit v dosažení vrcholu. (sic) Nesmíš se podívat za sebe. (jak jinak) Jinak zkameníš. (vrrrau) ... Pokud odoláš tomuto pokušení, uzříš zlatou klec s ptačím králem!" Precizně zpracovaná balada o pásu cudnosti, zakončena orální sultánovou slastí v podobě bio-pokrmu aranžovaného do tvaru dilda. Trololo faktor 1000. ()
Snad nejblbější česká pohádka, co jsem kdy viděla. Pochopil snad někdo tu narážku s okurkama plněnýma perlama? Já teda nikoli. ()
Solidní studiová záležitost. Ke konci si všimněte, kterak sultán ke stolu přichází, před sebou okurku a dvě rajčata :] ()
Ptačí král je na studiové poměry výpravná pohádka. Ano, zní to zvláštně, ale kulisy i kostýmy jsou vcelku výpravné, na studiové poměry jistě ano, a že jsem studiových pohádek viděl. Jezinka.Jezinka má pravdu, že O. Vetchý často hraje krále, který se toulá kdesi po okolí než zahlédne tu svou vysněnou. Otázkou je, jak se může stát vysněná vysněnou jen proto, že mluví krásně o panovníkovi a on ji uvidí napoprvé, už je ale rozhodnut se s ní oženit. Budiž, láska na první poslech/pohled. Já se podivuji i nad tím, že moudrý sultán věří tomu, že se opravdu člověku mohou narodit psi, čehož si ovšem při porodu nikdo nevšiml. A co vlastně hledala tulačka - manželka krále? Své děti? Vždyť za ty léta museli vyrůst a ona ani nevěděla, jak vypadají, což se potvrdilo při setkání s dcerou... Chlapec se pak při horském výšlapu několikrát ohlédne za sebe i nad sebe, ale nezkamení, to až posléze. Dívka zase nalezne ptáka v kleci? To jako fakt? On je to král a zároveň je v kleci? Vrchol její inteligence je, když jí pták oznamuje, že v kleci zavřený jí pomůže asi těžko, což vzápětí dívce dochází a konečně ho tedy pouští. A doplní to ještě lepší hláškou: „Ta žena nelhala, ty jsi opravdu chytrý pták." Proč je Ptačí král následně pořád v kleci, když ve skutečnosti několikrát pomohl a poradil a nemá volnost pohybu, je záhadou. Česky vypadající koláče v arabské pohádce je též nejspíš světový unikát. A tak zatímco sultán nám trochu zestárl, jeho po světě chodící manželka vůbec, kdo ví proč jí courání z místa na místo přestalo bavit a zakotvila ve svém starém domě. Třeba proto, aby ji pak její starý snadněji našel. A až pták musí sultánovi poradit, co má dělat, aby vše alespoň částečně napravil...opravdu moudrý to člověk. Ano, je to pohádka plná nelogičností, ale to moc děti zajímat nebude. Chlapci by si měli uvědomit, že je třeba poslouchat svého ptáka, dívky, že je třeba poslouchat jakéhokoli ptáka, mohou mít leckdy pravdu. Vcelku dobří herci a výpravnost za jedna, ale příběh za čtyři mínus. ()
To je pohadka ve ktere rekne muslimka "Jezisikriste to je krasny ptak " a jsou tu levne kulisy a divne kourove efekty.... ()
Poctivá divadelní pohádka se solidními hereckými výkony, možná je místy až moc nudná a chvílemi přepnutá, nicméně je hodně moralistní a hodná k zamyšlení, možná je paradoxně určená spíše dospělým než dětem, které bude spíše nudit. Hodnocení: 55 % ()
Spíše než TV film bych to navzal TV tragédií. Herecké výkony naprosto zoufalé, herci mě spíše odpuzovali od obrazovky, jediní, kteří to tam drželi, byli vousáči Vetchý a Rösner. Příběh sestavený jako vykradačka starých dobrých pohádek, ale tak neumětelsky zakomponovaných do příběhu, že to v nejlepším případě vyvolá úsměv na tváři. Duchové vyhrožují a slibují tak uboze, až to vypadá, že to musejí dělat z donucení a ne z vlastní přirozenosti. Závěr byl opravdu geniální, i když to tvůrci asi ani nezamýšleli. Hlavní postavy ke konci naprosto ztrácejí vlastní myšlení, ptají se krále ptáků i na naprosté kraviny a chyběla snad jen otázka: "Králi ptáků, co myslíš, potřebuji na záchod?" Ale zlatý hřeb večera, sultánova hostina ve tvaru pánského přirození, se už prostě rozdejchat nedal. ()
Mám několik dotazů: Jak to, že sultán dvacet let stonal doma a současně seděl v prachu u cesty? Jak to, že dceři poskytl špunty do uší a synovi ne? Proč byl ptačí král v kleci? Proč byla ptačí klec na vrcholu skály na nějakém zlatém vajíčku, když pták stejně nemohl lítat, a jak se tam dostala? Proč ptačí král s někým mluvil a s někým ne, když se řeklo, že mluvit může jen s tím, kdo ho zachránil? Proč místo otevření dvířek sejmula dívka vrchní část klece, aby ptáka pustila, ale v následující scéně klec s ptákem nese za vršek? A co na to Jan Tleskač? Nevím, co přesně vede naše tvůrce k tomu točit pohádky neevropské, když je tato cesta dlážděna řadou nezdarů a stále se opakujících chyb (čínské pohádky z brněnského studia, hahaha). Stačí jen trochu uhnout z cesty a z pohádky se stane fraška, což zde je např. v záběru na naservírovanou falickou okurku s rajčaty po stranách, a nezachrání to ani, kdyby byla narvaná skutečnými perlami a nikoli voskovkami z Preciosy i s dírkami. Přitom stejný kánon nalezneme v řadě pohádek evropských, Boženku Němcovou nevyjímajíce. Sourozenci se mi herecky nelíbili, navíc dcera vypadala starší než matka (což jsou herečky i ve skutečnosti), jejich jména působila legračně v kontextu s ostatními nešvary. Ani Vetchý chvílemi neví, jak to má hrát... Atd., atd. Mám respekt k práci Františka Filipa, ale toto rozhodně nebyl můj šálek čaje. Jednu hvězdu dávám za výpravu, rekvizity, kostýmy a samozřejmě loutku, protože klobouk dolů, tahle parta odborníků si ví rady snad v každé pohádce. ()
Klasická pohádka, namíchaná s arabskými realitami (i když jablek v oáze u dvou chudých sourozenců ve skutečnosti moc nenajdete). ()
Pohádka o tom, kterak scénáristka Pavla Slancová vykradla dílko Boženy Němcové, zasadilal jej do prostředí arabské země. Toť vše. ()
Prijemna pohadka, u ktere me snad odrazovalo vsechno - od vypravy, pres herectvi a dej. A ackoli jsem se nenudil, musim jit s hodnoceni o bod dolu uz kvuli tomu vsemu. Jen je s podivem, ze byl natocen arabsky motiv a do dnesniho dne nikdo nenatocil verzi podle ceske predlohy. ()
Bylo nebylo, v zemi s jedním palácem, dvěma domy, jednou ulicí a řekou suchého ledu žily tři nepříliš bystré sestry. a rokovaly s kým by nejraději vstoupily do svazku manželského. Nastojte, sultán, jehož jmenovala třetí ze sester, náhodou procházel pod oknem a rozhodl se jim přání splnit (což bylo, vzhledem k jeho homovýrazu, trochu udivující). I byly tři svatby, které nám raději neukázali, 9 měsíců uplynulo, sultán vyrazil za hradby vraždit indiány a jeho manželka mezitím stihla v mdblobách porodit. Sestry jí však záviděly společenský vzestup a rozhodly se vyměnit dvojčata za štěňata a mimina poslat po vodě - což se tradičně nevyplatilo a dvojčata objevil zmatený pár ("přines pokrývky!" - "ale my žádné nemáme, neměli jsme přece děti") předdůchodového věku a posléze vyrostla v ošklivé mladé lidi s mentální retardací, náhradní rodiče už neuvidíme (a tak možno spekulovat, zdaly je kukačky nesnědly). Jejich rodnou matku otec sultán mezitím, aniž by se sebeméně pozastavil, jakýže to byl tenkrát večírek, když vrhla štěňata, na naléhání nepřejících sester vyhnal a ta bloumala krajem. Fsktčnost tedy pravděpodobně pouze po palácové zahradě velikosti 4x2 metry. I přišla jednou mladá princezna Palisáda s vlečkou z pole domů a potkala tam svou zatím ještě netušenou matku. Po výměně lesbických komplimentů ("Jsi krásná dívka, připomínáš mi muže, kterého jsem kdysi milovala...") a mnohoslibných pohledů, začala ta starší té mladší popisovat krásy ptačího krále, nadchla ji pro jeho vlastnictví a prchla. Princ Pervers, bratr, homokláda a nosič rugbyových vycpávek v jednom tedy zastihl po návratu z lovu sestru v roztoužení, na což zaregoval jako každý správný bratr a vyrazil hledat ptačího krále, když jej tedy sestřička tak potřebuje. A jelikož se vydával do strašlivých nebezpečenství, nechal doma jedinou zbraň, tupý lovecký srp a vyrazil po cestě, která vedla celý 50 metrů od chalupy až ke stromu, pod kterým seděl sultán maskovaný za důchodce vietnamského původu. Po nezbytných odrazovacích řečech se na Perverse pořádně vlhce podíval a doznal, že vypadá, jak žena, kterou kdysi miloval. Pervers bohužel neobratně skrytou nabídku oslyší a dožaduje se rady, kterak se ku král ptáků dostati. I pronese sultán neuvěřitelnou řeč a tupý hoch srdnatě vyrazí po té jediné rovné cestě, která nejspíš vede z chatrče až do hor. Tam ovšem neodolá démonickému hlasu strýčka Skrblíka, otočí se a zkamení v ukázkovou falickou skulpturu. Doma se změna jeho skupenství projeví zreznutím srpu, i nemešká Palisáda a vybíhá za ním, aby též potkala zmateného starce a nechala se odeslat k démonům, hoře a ptákovi. Děvče je však v odolávání hlasům úspěšnější (nebo jen ztratila klíč od pásu cudnosti) a tak po zdolání celých tří metrů polystyrenu popatří na klec s vypelichaným opeřencem, který kromě jiného zvládne odkamenět připitomělého bratra a slavnému návratu sourozenců nic nebrání. Sláva ptáka se šíří krajem (vzhledem k jeho rozlehlosti to nedá příliš práce) a tak se o něm doslechne i k vládě se vrátivší sultán, jehož asi již omrzel poustevnický život a zatoužil po pohodlí svého luxusního dvoupokojového paláce a rozhodne se vyrazit podívat se na takykrále. Tím prosťáčky uvede ve zmatek, avšak troll-pták vychytrale poradí pohoštění, jakým radno uctíti sultána a celý film vrcholí sultánovým comming-outem při práci s atrapou penisu (s náplní!). Následné nalezení matky (překvapivě v rodném domě), likvidace sester, závěrečná výzva k incestu a vyhnání nebohého pernatce jsou již jen jemné (s)tahy štětce, jež dokreslují precisní psychoanalytické podobenství k dokonalosti, z níž by dojetím plakal i papá Freud. Takový materiál se dnes už nevyrábí! () (méně) (více)