Režie:
Pavel HášaScénář:
Antonín MášaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Ladislav Frej st., Antonín Molčík, Zdena Hadrbolcová, Martin Stropnický, Bronislav Poloczek, Dana Batulková, Jan Skopeček, Jana Vychodilová, Jaroslav Cmíral, Libuše Štědrá (více)Obsahy(1)
Těžce nemocného otce (R. Hrušínský) navštěvují v nemocnici jeho čtyři dospělé děti – Karel (L. Frej), Míla (A. Molčík), Máňa (Z. Hadrbolcová) a Honza (M. Stropnický). Během návštěvních hodin probíhá spor o dům, kde otec žil. Ten si přeje, aby si děti po jeho smrti ponechaly nemovitost, kterou postavil. Potomci ale o ni nemají zájem, nepotřebují ji, jsou věkově i charakterově každý jiný. Zeť Véna (B. Poloczek) s Máňou jsou zběhlí ve schraňování starých věcí, které se ještě mohou hodit, takže na jednu návštěvu přijdou s nalezeným kobercem. Honza vystudoval vysokou školu, ale při jedné z návštěv se otci zmíní, že má v práci problém s tím, že mluví jako kniha… Návštěva střídá návštěvu a my sledujeme, jak se pomalu, téměř nenápadně, uskutečňuje to, co si otec přál: totiž, aby se sourozenci sblížili a potřebovali jeden druhého… (Česká televize)
(více)Recenze (43)
Filmů o umírajícím dědečkovi na kterého potomci z vysoka kašlou je spousta. Máša na to šel jinak, šlo mu o gen. konflikt. Je pravdou, že mnozí sourozenci dnes žijí tak odděleně, že jediné co je dokáže spojit ( a také rozdělit a rozhádat) je smrt v rodině a dělba majetku. Sledujeme 50minutovou bitvu dvou představ o životě, potomci Hrušinského si chtějí žít po svém, on jim chce vnutit svoji představu: život na venkově v multigeneračním baráku. Krom toho také dochází k mnoha hádkám mezi sourozenci. Spoiler: Máša sám chtěl, aby příběh skončil špatně a nikdo si dům nenechal. Dramaturgyně Slavíková ho přesvědčila, aby nechal konec aspoň otevřený, později, až po Mášově smrti, se kála a uznala, že Mášův konec by byl reálnější. Scénář je skvělý, líbí se mi zejména pečlivě odpozorované povahy, napříkald prostřední sourozenec, který je typický slaboch měnící pod tlakem názory jako ponožky. ()
Příběh o starém otci, který je v nemocnici a navštěvují ho čtyři jeho potomci. Otec celý život stavěl dvougenerační vilku v Hájích a rád by tam udržel svoji rodinu pohromadě. Nejen o tom, jak dopadne dům (jestli se prodá nebo ne), ale i o životech charakterově zcela odlišných sourozenců se na ploše necelých 70 minut odehrává solidní drama. Starého otce si zahrál Rudolf Hrušínský a jeho věčně urýpaného souseda v nemocničním pokoji Jan Skopeček. Sourozenecké obsazení také charakterově bezvadné (Molčík, Frej, Hadrbolcová, Stropnický) a o kvalitní podívanou je postaráno. Výborná role pro Broňu Poloczeka jako zetě starého otce. K tomu osobitá televizní režie Pavla Háši a krásná hudba Jiřího Šusta. ()
Krasny film o tom, ako otec /Rudolf Hrusinsky- Vesnicko ma Strediskova, Smrt Krasnych Srncu, Kulovy Blesk/ chce uzmierit rozhadanu rodinu. Normalizacia sa roku 1986 v byvalom Ceskoslovensku zdala byt nekonecna a normalizacne filmy pomaly ale isto dodychavali a ponukali tak akurat hodne zidealizovany zivot na vidieku /Vesnicko ma Strediskova/, lebo ak zobrazili realitu /Prodavac Humoru/, siel film hned do trezoru. A tak sa tocili taketo normalizacne filmy. A mne je to po srsti- Hrusinsky v roli dobraka, normalizacny film s optimistickym koncom - a nepotrebujem to tu zase zadristovat pseudoynteleguanskym hnojom ako to vedia Bluntman alebo Madsbender. Teda proti nikomu nikdy neutocim - odporuje to mojej metafyzike - ale delat si prdel z vystudovanych filmovych ynteleguanov a prechytralych tlchub ma neskutocne bavi a nikto mi v tom nezabrani. 88 % ()
Zástupce televizního nadstandardu, kterému z kapsy nápadně vykukuje kvalita. Hereckou jistotu má jasnou. Je jí Rudolf Hrušínský, kterému se dá věřit každé gesto, které udělá. Sestava kolem něj je neméně silná. Většina herců z ní je herecky už dost ostřílená, takže nebyl problém ani u nich. Podstata příběhu tkví v tom, že smrtelně nemocný otec z nemocničního lůžka zjišťuje, jak rakovina obrazně rozkládá i jeho rodinu a jejich rodinné vztahy. Předmětem sporu se stává rodný dům, o který už nikdo nemá zájem. Pavel Háša režíruje místy poněkud jednotvárně, ale jede v dobře nasazeném tempu. Z nemocnice, do nemocnice, úplný odpich se nekonal. Postavy mají různorodé charaktery, není jim cizí sobecký, manipulační a pokrytecký přístup. Následné neurčité vyznění jejich charakterů působilo dost unáhleně, protože divák poměrně tápal, zda brát postavy souhrnně za negativní. Sice s umírajícím otcem vždy na rovinu a čestně nejednaly, ale posléze přece jen k nějakému stmelení dojde. Divák vesměs sledoval přetahovanou o dům ve zkušeném režijním provedení. Převládal kolovrátkový průběh s řadou neshod a výměn názorů mezi rodinnými příslušníky. Herci ale ze svých dobrých kreací nic nesleví a v pohodě dotáhnou tenhle mírně neurovnaný počin až do optimálního závěru. Scenáristická důslednost i vybroušenost by určitě neškodila. Dá se to vidět, ale je třeba tolerovat rok vzniku. 60% ()
Československý televizní film pojednávající o vztazích v rodině Machů. Příbuzenstvo se setkává každý týden v nemocnici, kde je hospitalizován otec rodu (tradičně skvělý R. Hrušínský), přičemž je vedena debata o rodinných záležitostech. Nejpalčivější rodinný problém se ukáže v momentě, kdy se řeší, komu má připadnout dědictví rodinného sídla Háje. Během této debaty se ukazují pravé charaktery postav a díky totálně neshodě mezi nimi a otcem dochází též ke zhoršení patriarchova zdravotního stavu. Herecky mě nejvíce zaujal B. Poloczek jakožto bodrý a mnohomluvný zeť Míla a také L. Frej hrajícího těžkého intelektuála Karla se zajímavě neuchopitelným charakterem. Poměrně zajímavě působily scény z nemocničního pokoje, kde rodinné setkání ostře komentoval pacient Zoula (J. Skopeček). Celkově se však domnívám, že se jedná o průměrnou televizní podívanou. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (4)
- Stánek, na kterém bylo napsáno občerstvení, se prodávali květiny. (M.B)
- Nemocnice, kde se natáčeli pouze venkovní scény, byla nemocnice v Říčanech, ostatní scény se natáčeli ve studiu. (M.B)
- Během dialogu mezi Martinem Stropnickým a Ladislavem Frejem st. v autě je možné všimnout si, že záběry na každého z nich jsou natočeny zvlášť. Ve střídajících se záběrech je totiž pokaždé jinak stažené zadní okénko. (M.B)
Reklama