Režie:
Pavel HášaScénář:
Antonín MášaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Ladislav Frej st., Antonín Molčík, Zdena Hadrbolcová, Martin Stropnický, Bronislav Poloczek, Dana Batulková, Jan Skopeček, Jana Vychodilová, Jaroslav Cmíral, Libuše Štědrá (více)Obsahy(1)
Těžce nemocného otce (R. Hrušínský) navštěvují v nemocnici jeho čtyři dospělé děti – Karel (L. Frej), Míla (A. Molčík), Máňa (Z. Hadrbolcová) a Honza (M. Stropnický). Během návštěvních hodin probíhá spor o dům, kde otec žil. Ten si přeje, aby si děti po jeho smrti ponechaly nemovitost, kterou postavil. Potomci ale o ni nemají zájem, nepotřebují ji, jsou věkově i charakterově každý jiný. Zeť Véna (B. Poloczek) s Máňou jsou zběhlí ve schraňování starých věcí, které se ještě mohou hodit, takže na jednu návštěvu přijdou s nalezeným kobercem. Honza vystudoval vysokou školu, ale při jedné z návštěv se otci zmíní, že má v práci problém s tím, že mluví jako kniha… Návštěva střídá návštěvu a my sledujeme, jak se pomalu, téměř nenápadně, uskutečňuje to, co si otec přál: totiž, aby se sourozenci sblížili a potřebovali jeden druhého… (Česká televize)
(více)Recenze (43)
Ze začátku jsem myslel, že se tam všichni budou prát o barák, kterej maj zdědit po těžce nemocnym fotrovi, ale ono z toho postupně naopak vyplynulo, že nikdo ten barák nechce. Jako přišlo mi dost komický, když se postavy ve filmu domlouvaj, kdo z nich zdědí barák, a padaj tam hlášky jako: "Já ten barák teda v žádnym případě nechci. Já taky ne. Co já bych dělal s barákem? Hele, vem si ten barák ty, když jsi nejstarší. Cože? Já? No to ani náhodou. Nech si ten barák ty." Si tam ten barák přehazovali jak horkej brambor. Ale celkovej dojem z filmu je docela dobrej. Možná by si příběh zasloužil i víc než těch 68 minut. Takhle je to vyloženě taková televizní jednohubka. ()
Propracované a do jedné postavy naštěstí také dobře zahrané televizní drama (ano, dokonce včetně hrůzu nahánějícího Martina Stropnického), které má navzdory vážnému tématu i optimistický nádech a najde se v něm také místo pro jemný humor. O hereckém umu Rudolfa Hrušínského se není třeba rozepisovat a všichni jeho filmoví potomci jsou rovněž bez výhrad (měl-li bych někoho z nich vyzdvihnout, tak asi Antonína Molčíka), čili ještě pochválím úžasně jedovatého dědka Jana Skopečka a s obdivným hvízdnutím dodám, že Dana Batulková vypadá třicet let stejně (úžasně). ()
Zajímavý, byť mnohokrát ohraný námět, který sám o sobě celou povyšuje o stupínek výše, stejně jako výtečné výkony tehdejší herecké elity. Z dnešního pohledu po skoro třiceti letech se mi však zdá samotná realizace trošku tuctová. ()
Rudla jako otec početné rodiny, lpící na tradici jejich společného domu a jeho děti, zápasící s milosrdnou lží či s rozhodnutím, jak naložit s dědictvím. Jemný humor a dramatický nádech z toho dělá rozhodně nadprůměrnou záležitost TV filmů 80tých let. ()
...Musíte se bavit pořád o to baráku? Musíme. Tady přece nejde o žádnej barák. Tady jde o váš domov... Film o hledání "provazu", který je spojí. Což by měl být jejich rodný domov. Sice jde o vyloženě TV zpracování tohohle dramatickýho příběhu ale s vynikajícím (jak jinak) R. Hrušínským. 4hvězdy. ()
Kdyby zůstal scénář bezprizorní, ani pes by o něj nezavadil, tak je fádní. Jenže vše je tak dobře zahrané, až na Freje, který má svůj standardní výraz číslo 2 (jedničku používal v Nemocnici, když pil, pak nasadil dvojku a ta mu vydržela dosud), že mě to hodně bavilo. ()
Zástupce televizního nadstandardu, kterému z kapsy nápadně vykukuje kvalita. Hereckou jistotu má jasnou. Je jí Rudolf Hrušínský, kterému se dá věřit každé gesto, které udělá. Sestava kolem něj je neméně silná. Většina herců z ní je herecky už dost ostřílená, takže nebyl problém ani u nich. Podstata příběhu tkví v tom, že smrtelně nemocný otec z nemocničního lůžka zjišťuje, jak rakovina obrazně rozkládá i jeho rodinu a jejich rodinné vztahy. Předmětem sporu se stává rodný dům, o který už nikdo nemá zájem. Pavel Háša režíruje místy poněkud jednotvárně, ale jede v dobře nasazeném tempu. Z nemocnice, do nemocnice, úplný odpich se nekonal. Postavy mají různorodé charaktery, není jim cizí sobecký, manipulační a pokrytecký přístup. Následné neurčité vyznění jejich charakterů působilo dost unáhleně, protože divák poměrně tápal, zda brát postavy souhrnně za negativní. Sice s umírajícím otcem vždy na rovinu a čestně nejednaly, ale posléze přece jen k nějakému stmelení dojde. Divák vesměs sledoval přetahovanou o dům ve zkušeném režijním provedení. Převládal kolovrátkový průběh s řadou neshod a výměn názorů mezi rodinnými příslušníky. Herci ale ze svých dobrých kreací nic nesleví a v pohodě dotáhnou tenhle mírně neurovnaný počin až do optimálního závěru. Scenáristická důslednost i vybroušenost by určitě neškodila. Dá se to vidět, ale je třeba tolerovat rok vzniku. 60% ()
Nic extra. Běžné české rádoby drama. Žádného M.Kunderu či L. Fukse nečekejte, nedočkáte se. ()
Člověk přece musí mít někde kořeny. Herecký koncert Rudolfa Hrušínského v jímavém televizním filmu o tradicích a lidské sounáležitosti. Škoda, že vedlejší postavy jsou prázdné papírové šablony, celek tím trochu ztrácí na významu. ()
Námět je sice zajímavý, ale dramatičnost bohužel končí ve chvíli, kdy se zásadní věci řeší při jízdě autem (záběr na střetávající se auta byl teda přímo komický...). Herecky (až na Rudolfa Hrušínského a Jana Skopečka) nepřesvědčivé, ale spíš to vychází z nefunkčních postav a scén (zmrzlinový prolog, kobercové maloměšťáctví, podávání si rukou...). ()
Boj o barák po nemocnému otci s trochu překvapivou zápletkou a motivací. Každopádně dobre i jako odraz reality te doby. Velký barák na vsi tehdy za 300 tisíc, to by dneska bylo kolem 6-6,5 milionu. Čili vlastně stejně jako teď. Je to spis průměr, který hodně táhnou nahoru dobří herci. ()
"Neřvi, Vendo !!" - "Ále co bych neřval !! Vždyť je to pravda.." Taková typická spálená a nefunkční televizní Haše s promrhaným hereckým potenciálem s Rudolfem Hrušínským na čele.. ()
Rudolf Hrušínský byl opravdu Pan herec,i když se tady ploužil na smrt nemocný. Exteriéry tohoto příběhu se natáčely před říčanskou nemocnicí. Ulicí, kde jezdil Ladislav Frej autem jsem chodila školy. Dokonce vjednom záběru je vidět restaurace Morava. Dnes je tato restaurace už zbouraná a místo ní je autobazar s luxusními vozy, což je docela škoda. Byla to poměrně vyhlášená restaurace. ()
Příběh o starém otci, který je v nemocnici a navštěvují ho čtyři jeho potomci. Otec celý život stavěl dvougenerační vilku v Hájích a rád by tam udržel svoji rodinu pohromadě. Nejen o tom, jak dopadne dům (jestli se prodá nebo ne), ale i o životech charakterově zcela odlišných sourozenců se na ploše necelých 70 minut odehrává solidní drama. Starého otce si zahrál Rudolf Hrušínský a jeho věčně urýpaného souseda v nemocničním pokoji Jan Skopeček. Sourozenecké obsazení také charakterově bezvadné (Molčík, Frej, Hadrbolcová, Stropnický) a o kvalitní podívanou je postaráno. Výborná role pro Broňu Poloczeka jako zetě starého otce. K tomu osobitá televizní režie Pavla Háši a krásná hudba Jiřího Šusta. ()
Poněkud těžkopádně polopatický příběh není bez zajímavosti. Přehnané až hysterické reakce postav jsou (přinejmenším) nepříjemné. Na druhé straně stojí sympatické herecké výkony. ()
Krasny film o tom, ako otec /Rudolf Hrusinsky- Vesnicko ma Strediskova, Smrt Krasnych Srncu, Kulovy Blesk/ chce uzmierit rozhadanu rodinu. Normalizacia sa roku 1986 v byvalom Ceskoslovensku zdala byt nekonecna a normalizacne filmy pomaly ale isto dodychavali a ponukali tak akurat hodne zidealizovany zivot na vidieku /Vesnicko ma Strediskova/, lebo ak zobrazili realitu /Prodavac Humoru/, siel film hned do trezoru. A tak sa tocili taketo normalizacne filmy. A mne je to po srsti- Hrusinsky v roli dobraka, normalizacny film s optimistickym koncom - a nepotrebujem to tu zase zadristovat pseudoynteleguanskym hnojom ako to vedia Bluntman alebo Madsbender. Teda proti nikomu nikdy neutocim - odporuje to mojej metafyzike - ale delat si prdel z vystudovanych filmovych ynteleguanov a prechytralych tlchub ma neskutocne bavi a nikto mi v tom nezabrani. 88 % ()
Tak trochu obrácený boj o dědictví, kdy překvapivě dům nikdo ze sourozenců nechce. Otec na smrtelné posteli ovšem potřebuje dědice. Dost předvídatelné schéma končí nepřekvapivě, ale i díky hercům - v čele s Hrušínským - je celkem fajn. ()
Drama o tom jak početná rodiny navtěvuje umírajícího tátu, a dohadují se o jejich rodném domě, který paradoxně nikdo z nich nechce. Nejlepší byl švagr v podání B. Poloczka. ()
Jeden za všechny, všichni za jednoho. Aneb jak se všichni začnou handrkovat o barák, když otec leží na smrtelném loži. 55% ()
Drsný, syrový, vynikající dialogy. Příjemné tv překvapení. ()