Berlínské spiknutí

Ne, Berlínské spiknutí není „klasický film“ á la Casablanca, pouze si ho současné hollywoodské talenty pokusily pro vlastní potěšení oživit. Dneska se jinak hraje, používá se odlišný materiál, rozdílná technika a filmy už zpravidla nepíší relativně anonymní kolektivy scenáristů, z nichž každý umí nejlépe jeden typ scén a společně složí úžasný film. Steven Soderbergh a jeho parta by se mohli snažit všechny tyto aspekty doslovně napodobit, ale neudělali to. ___ Berlínské spiknutí klíčuje současné herce do dobových dokumentárních filmů, zachycujících katastrofální podobu poválečného Berlína. Za mnohem zajímavější ale považuji, jak film vedle přesvětlených exteriérů z původních dokumentárních materiálů nabízí jako střet kontrastně osvětlované interiéry, kde tváře herců vystupují ze tmy a každý prostor je ostrými přechody mezi světlem a stínem tříštěn na fragmenty. To je navíc posíleno řidším využíváním ustavujících záběrů, což jsou velké celky, které divákovi umožňují udělat si na začátku scény přehled o prostoru, kde se odehrává. Jde o osvěžující moderní přístup, jak vyřešit problém s proměnou materiálů, a přitom posílit atmosféru nejistého světa asociujícího filmy nazývané noirové – což byly často zároveň filmy založené na lehkém rozbíjení klasického vyprávění. Uvědomělé odkazy ke Casablance (výjezdní doložky, závěr u letadla) nebo Zahraniční aféře (americký voják a tajemná žena v Berlíně) mají jen mást, což pro současného diváka, zvyklého na mnohem sevřenější a rytmizovanější vyprávění, může být samozřejmě iritující. Z jeho pohledu se ve filmu vlastně nic neděje (Cloooney např. jen chodí po Berlíně, ptá se různých lidí na různé věci a občas mu dá někdo přes hubu…). Všechno dění „nyní“ tak má jen odhalovat dění „dřív“ a pointa v tom, že Berlínské spiknutí chce nebýt tzv. dobře vyprávěný hollywoodský film, nýbrž nabourávat zavedené s podobnou rozkoší jako ony dávné (často béčkové) noiry. Tomu ostatně napovídají i herecké volby zúčastněných, kteří pečlivě udržují moderní styl a ačkoli by evidentně dokázali hrát „dobově“, okázale si pouze hrají na „jiné hraní“. Co je esteticky zábavnější? Kopírovat dávnou éru, nebo ji potměšile parafrázovat? Filmová forma Berlínského spiknutí reprezentuje druhou možnost, a tak pokud na hru/podraz přistoupíte, musíte se snažit a přizpůsobovat jí navyklé divácké vzorce. Dost možná je to podnětnější než prskat, že takhle se to přece dělat nemá. Možná nemá. Ale v tom je ten vtip. [2007] (03.10.2015)

Tohle že natočil Steven Soderbergh, tvůrce pecky Dannyho parťáci? Jasně, je to příběh úplně z jiného soudku, z jiného prostředí, ale takhle to nemělo skončit. Steven se pokusil o svůj vlastní noir film, zasazený do poválečného Berlína. A právě styl filmu, jakoby natočeného ve 40. letech, to jediné je tady zajímavé a povedené. To ostatní naprosto nezajímavé. Příběh se vleče. Hodněkrát se mi stalo, že jsem filmu ani nevěnoval pozornost. Jediné, na co jsem zíral opravdu důrazně, byly záběry rozbitého Berlína, samozřejmě ty skutečné. Kulisy byly pořád stejné, tudíž jsem je na konci filmu znal nazpaměť. A ani herecké výkony hvězd kalibru Clooney, Blanchett nebo Maguire, i když ten aspoň trochu zaujal svojí postavou, mě moc neoslnily. Prostě zanikly v celém tom chaosu, kterým se celý film vleče. Toto se Stevenovi nepovedlo a mě to štve, protože jsem si myslel, že by to mohl být počin, který vzdá hold těm dnes už klasickým černobílým filmům. (02.03.2011)

Berlínske sprisahanie? To ťažko. Sprisahanie na divákovi. Sprisahanie na mne. Ďalšie!! Keď zasadnem pred film, to sú chvíle , kedy všetky sprisahania bežného dňa zametám pod prah a tam si poriadajú párty, whatever áno?..... No pravdaže tá nádhera života je v jeho úúúúžasnej, víťaznej nepredvídateľnosti (alebo: proste vám to vždy osladí, vážení, špeciálne ak nesladíte kávu! :-)). Takže? Nemám kľud. Ani energiu nevyhnutnú na imunitu proti filmovým pikliam pána Soderbergha. Tak len si to skúste predstaviť: ráno budík vypovedá opakovanie, namiesto neho ma teda zobudí telefonát niekoho, kto chce niečo od niekoho- ahááá..... MŇA!!!, veľmi milé, sprisahanie č. 2- vlasy, moje vlasy ako po noci s nepriateľom :o(, č.3- autobus v kýbli, č.4- dobrý sused s autom už v práci začína myslieť na obed, č. 5- podarí sa mi dostať do mesta, č. 6- na obed v obľúbenej pizzerke obľúbená pizza NEchutí obľúbene, č.7- neviem si spomenúť čo chcela tá osoba, ktorej vďačím za svieži akcelerátor dňa, č.8- podozrievavé pohľady niektorých divečat na moje vlasy, č.9- polku z polky práce odloženej na dnes odkladám na zajtra, pretože nie je nik, komu to darovať, č.10- deň pretekajúci sprisahaniami a film so sprisahaním v názvi- plný sprisahaní, č. 11- zasa komentár, ktroý dostatočne verne nepribližuje ani môj deň ani filmový zážitok. No sláva. ______________ Catinke to ohromne svedčí. Žiadne sprisahanie. Huráá!! :-) (18.02.2009)

Asi před rokem jsem viděla plakát k tomuto snímku, který odkazoval k filmu Casablanca. Na budoucí realizaci jsem se proto moc těšila.. Výsledné dílo celým příběhem, jednotlivými scénami i momenty ke Casablance odkazuje, ovšem zdaleka nedosahuje působivosti a osudovosti svého vzoru. Příběh mě nedokázal zasáhnout, upřímně musím přiznat, že jsem se chvílemi skoro nudila.. Nejen z nostalgie ke klasickému hollywoodskému filmu ovšem samozřejmě oceňuji skvělé vizuální pojetí a Cate Blanchett je úžasná a charizmatická jako vždy.. Z úcty ke Casablance ovšem nemůžu jít pod čtyři * .. (08.09.2007)

Nie je vela filmov, pri ktorych sa mi podarilo zaspat. Good German je vynimocny tym, ze sa mu podarilo uspat ma raz a to az do jeho konca a druhy krat na druhy den, ked som sa to snazil dopozerat a mal som opat co robit, aby som nezaspal. Film moze byt natoceny stylovo (ta ciernobiela a snaha o imitovanie noiru, niekedy naozaj vyzera dobre), avsak pokial je pribeh plochy a postavy chladne, nemozem hodnotit inak ako hodnotim. (19.01.2009)