poster

Wild Blue Yonder (festivalový název)

  • Německo

    Wild Blue Yonder, The

  • Velká Británie

    The Wild Blue Yonder

Dokumentární / Sci-Fi

Německo / Francie / Rakousko / Velká Británie, 2005, 77 min

Režie:

Werner Herzog

Scénář:

Werner Herzog

Hrají:

Brad Dourif

Producenti:

Lucki Stipetic

Střih:

Joe Bini
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (16)

  • xxmartinxx
    ***

    Zajímavý námět ani skvělého Dourifa Werner nevyužil naplno. Falešný dokument, který vzniknul ve stejný rok jako úžasný Grizzly Man, bohužel zůstal na půl cesty mezi nesmyslem a majstrštykem. 70%(3.11.2011)

  • betelgeuse
    ****

    Na „zasloužilého umělce“, jakým Werzog je, až šokující ukázka radosti z tvorby a taky výborný nápad, jak z minima [jeden herec, jedno „město duchů“, pár matematických teorií a spousta archívního filmového materiálu z vesmíru a oceánu] vytěžit když ne maximum, tak rozhodně dost. Zábavné a hypnotické.(5.8.2006)

  • dr.horrible
    ****

    Asi tá najnádhernejšia blbosť čo som videl. Mystifikovanie podložené faktami, do toho jeden skvelý mimozemšťan a pár profesorov, ktorí občas fascinujú a občas nudia (toho aziata som si musel pretáčať stále naspäť, pretože zakaždým som po chvíľke stratil niť). A k tomu nadpozemská, orgastická hudba! Film ktorý ocení málokto, takmer dokument, čo ma ako prvý presvedčil, že by som sa raz na toho Malicka predsa len mal odhodlať(26.6.2014)

  • HAL
    ***

    Divoká modrá nádhera, toť film bez filmu, dokument bez reality, narativní pokus uznávaného umělce ve zcela amatérském stylu. A zajímavá ukázka toho, jak je možné ještě vyprávět příběh. V podstatě jedinou součástí filmu kterou Herzog sám natočil je pár monologů Brada Dourifa stojícího na nějakém sešlém americkém předměstí u nedostavěného obchodňáku. Všechno ostatní, si vypůjčil od jinud - z dokumentů, z nepoužitých záběrů z vlastních filmů, z archivů NASA, atd. Tuto směsku pak používá jako líně plynoucí podkres pod vyprávění Dourifa o tom, jak přiletěl se svými druhy z umírající Andromedy na Zemi, a odtud sledoval jak naopak lidé z umírající země začínají hledat cestu za záchranou na jiných světech. Tedy solidní sci-fi povídka s dobrým a vypointovaným příběhem převedená silně experimentálním způsobem do filmu... a jediné čeho se dá litovat je, že Herzog tak moc tlačil na "artovou" pseudo-meditativnost snímku, až svým filmem místy účinkuje jako silné sedativum. Hodina, možná 50 minut, to by byla tak optimální délka, aby film nebyl moc unylý a přitom se nezvrhnul do klipovitosti, aby byl zajímavou žánrovkou. Takto zůstává jen narativním experimentem pro filmové nadšence. 6/10(4.10.2012)

  • Max-Wesslo
    *****

    Herzog mě stále překvapuje svou inovativností a dokazuje to tímto zajímavým využitím jeho archivu v kombinaci se sci-fi tématikou. Popustil uzdu své představivosti a já jsem se výborně bavil.(12.8.2008)

  • bassator

    41st KVIFF 2006 - HORIZONS - Horizonty (The Wild Blue Yonder / WILD BLUE YONDER / Wild Blue Yonder)(27.6.2009)

  • honajz
    **

    Na co stačí Reggiovi jen Glassova hudba, na to tady potřebuje Herzog ukecanýho mimozemšťana. Jenže sem se ta ambientní hudba ani moc nehodí. Kdyby to aspoň bylo originální. :-((19.7.2012)

  • Terter
    ***

    Tenhle film má rozhodně divákovi co říct, ale ke své škodě tak činí způsobem hraničícím místy až s nekoukatelností (obzvláště v druhé půlce). I složité téma se dá prezentovat zábavněji, aniž by utrpěl jeho obsah. Je to škoda, protože námět je dobrý a Brad Dourif v roli jakéhosi průvodce je přímo neodolatelný.(28.10.2007)

  • ledzepfan
    ****

    Co si budeme nalhávat-nejlepší herzogovka to zdaleka není. Ale už jen ten nápad přeskládat archivní obrazový materiál do zcela nové sci-fi fantasy a to jen za podpory jednoho herce v roli emzáckého vypravěče..už to samo o sobě je tak nekompromisní manifest Herzogovy tvůrčí suverenity, že si to zaslouží bližší pozornost. Werner se prostě absolutně nesere s tím co tomu řeknou ostatní a hravě si skládá záběr za záběrem aby to sedělo do Dourifova monologu a jeho příběhové linky. Téměř 80%recyklace, která je malým ale ušlechtilým, vtipným a nápaditým gestem na podporu záchrany té naší Wild Blue Yonder.(24.6.2014)

  • wipeout
    *****

    Herzog nie je jedným z tých mien, ktoré vyslovujem bez rozmyslu s rešpektom pri každom novom pokuse zopakovať cestu vychodeným chodníčkom svojej persony. Je to výnimočný filmár s fascináciou pre médium, ktoré mu umožňuje jej podobné vyjadrenie v životoch iných osobností, ukrytých pod nánosmi hlavno prúdového diskurzu. Experimentuje, chápe štruktúru a zloženie látky, s ktorou pracuje a to ho robí takým dobrým inovátorom. Má cit pre výber hudby, ktorá je dôležitejšou súčasťou obrazu ako sme zvyknutý. To všetko zhmotňuje v svojej tvorbe, ktorá je divákovi prístupná bez nepotrebných obchádzok. Podobne intuitívny je i tento dokument, ktorý sa vstrebáva ľahko a so silným účinkom.(25.1.2009)

  • d-fens

    ocenenia : MFF Mar del Plata 2006 - nominácia na 1. cenu(1.3.2010)

  • Lanark
    **

    Námět zajímavý a vtipný. Určitě působivá ukázka jak lze pomocí změny konextu obrazů a informací dosáhnout nových interpretací a vytvořit prakticky nový svět. Bohužel v celku se to Wernerovi nějak vymklo z rukou. Krom hlavního představitele Brada Dourifa vše působí odtažitě a místo toho, aby se člověk ponořil do objevování nového světa, se spíše snaží neusnout při sledování nekonečných záběrů, v čemž mu spolehlivě brání kakofonický hudební podkres. Jestli opravdu takto vypadala domovská planeta našeho vyprávějícího mimozemšťana, pak se ani nedivím, že jí opustili.(31.7.2012)

  • eye candy
    ***

    Modrá, skoro až snová vize alternativní historie lidstva v neobvyklém scifi dokumentu. Herzog sice vyniká originalitou s velkým ó, na druhou stranu nedokáže snímek odprostit od dlouhých, často unavujících záběrů, které mají zřejmě navozovat stav beztíže a duševního blaha. Při těchto, mnohdy několikaminutových pozvolna plynoucích, sekvencích dává Herzog (možná záměrně, možná z neschopnosti vcítit se do kůže diváka) prostor ke kvalitní meditaci či kvalitnímu spánku, záleží jak je člověk naladěn a ochoten pídit se po podnětech k zamyšlení. Ano přiznám se, v některých chvílích se mi chtělo opravdu spát.(24.7.2011)

  • Honza dAve
    *

    Poměrně zajímavý sci-fi námět, který chce podat alternativní historii Země a technického pokroku ve spojení s "přistěhovalci" ze vzdáleného vesmíru. Některé scény jsou dojemné, některé mile komické, ale většina jich je nesnesitelně zdlouhavých a film je obtížné dokoukat do konce. Škoda. Brad Dourif (známý jako Gríma Červivec z Pána Prstenů) je zde správně komický neúspěšný mimozemšťan.(9.7.2006)

  • fraktal

    Popisek ze stránek LFŠ: The Wild Blue Yonder Francie, Velká Británie, Německo, Rakousko / 2005 / 81' sekce: F jako pravda režie: Werner Herzog scénář: Werner Herzog kamera: Henry Kaiser, Tanja Koopová, Klaus Scheurich hudba: Ernst Reijseger Ve filmu Wild Blue Yonder si německý veterán Werner Herzog pohrává s vymezením dokumentární a hrané tvorby. Dílo je složeno z dokumentárních záběrů NASA, několika fragmentů ze starých filmových týdeníků a raného filmu a doplněno materiály s výpověďmi vědců a přírodovědnými záběry podmořského světa. K jedinému ryze hranému segmentu, který propojuje celou vyprávěcí osu a odděluje se od „found footage" materiálů, patří sekvence s mimozemšťanem (do role vhodně obsazený Brad Dourif). Skrze svědectví odpadlíka z vesmírných končin se zpřístupňuje příběh o tragickém osudu rasy, jež obývala planetu Wild Blue Yonder v souhvězdí Andromedy. Kvůli zamrznutí vodního světa bylo společenství nuceno opustit rodné území; někteří přilétli na Zemi a posléze výrazně ovlivnili chod dějin lidského pokolení. Vědecko-fantastického žánru bylo docíleno i bez vysokých produkčních nákladů (stavby, rekvizity, CGI grafika), což je charakteristické pro formát klasického narativního filmu. Stačilo pouze elegantně využít již natočené záběry, jež byly vytrženy ze svého kontextu, aby se jim dodaly zcela nové asociace. Důležitým významotvorným činitelem se tak stává role vypravěče, komentář uvnitř fikce nebo mimo diegezi dokáže proměnit arktický svět v ledová oblaka a vodu v tekuté helium cizorodé planety. Avšak mystifikaci dopomáhá i zvuková stopa: imaginativní klima dotvářejí ruchy pralesa včleněné do podmořského prostředí. Střih pak logicky zřetězuje předložené skutečnosti a stmeluje je do kompaktního sdělení. Rozparcelování filmu do deseti tematických kapitol napomáhá přepsání původního obsahu do jiných souvislostí a rozšiřuje dokumentární záběry o epický rozměr. Snímek pracuje s uměleckou reflexí, která přesahuje do několika rovin. Divák obeznámený s Herzogovou tvorbou rozpozná jeho sensibilické kořeny. Meditativní rozměr dokáže režisér vyvolat u nabízejících se přírodních scenérií (do Amazonských pralesů se navrací parabolicky k dílům ze 70. a 80. let Aguirre, hněv Boží či Fitzcarraldo), avšak i u mnohem profánnější souvztažnosti vědy a člověka. K tomu slouží konvence delších záběrů, pomalé jízdy kamery, napojené na podmanivý hudební doprovod Ernsta Reijsegera, a citace děl Georga F. Händela. Formální doku-fikční hru s novou kontextualizací obrazů a rozfázováním na dílčí epizody použil Herzog v obdobně evokativní Lekci temnoty (Lessons of Darkness, 1992). Wild Blue Yonder je vedle toho v úvodu cílevědomě prezentován jako „science fiction fantasy" a kontemplativní sci-fi báseň napadá prostý reportážní styl, v němž se mimozemšťan obrací přímo na obecenstvo a oslovuje jej naléhavě tragikomickým přednesem. Dílo tak usazuje diváka do ambivalentní pozice, kdy nerušeně souzní s rozjímavými obrazy, avšak zároveň je nucen aktivně vnímat s mírným odstupem působení filmového média. Jiří Blažek(28.7.2012)

  • Nowecki
    **

    Místy zábavné ale většinou neskutečně odpuzující, vrcholem snahy vyhnat diváka z kina jsou záběry z nudné rutiny raketoplánu doplněné neskutečně drásavým zvukovým doprovodem. Pro mně důkaz absolutní neschopnosti režiséra vcítit se do diváka. S pořádnou dávkou halucinogenů bych to možná dal, ale bohužel jsem byl střízlivý, takže to byl první (a doufám, že poslední) film, z něhož jsem odešel asi 10 minut před koncem. Jedna hvězdička za nápad, tři mínus za zpracování a jedna na závěr za film zachraňujícího ET Brad Dourifa a jeho naštvané "Because aliens suck!"(27.3.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace