Sólokapr

Woody je môj top režisér a po Match Pointe (pre mňa film roku 2OO5) som čakal, že maestro príde s ďalšou peckou. Táto predstava a očakávanie je trochu scestné (ale málokto sa mu asi vyhne). Kto čaká od Scoopu niečo kvalitatívne zodpovedajúce povedzme Match Pointu robí chybu. Kto neočakáva nič a nechá film "voľne plynúť" dostane pohodový oddychový a zábavný filmík a hoci to už nie je ten Woody, ktorého verbálne perly mi trápia bránicu neskutočným spôsobom, stále je to ten maestro ktorého mám fest rád. Ja som sa bavil výborne a už teraz teším na ďalší film, nech už to bude hocičo:) (11.12.2006)

Zábava od začátku až do konce, i když prakticky výhradně jen díky Woodyho dialogům (tady vyzdvihněme dabing Jiřího Pragera). Scarlett si ve svých dvaadvaceti mohla s klidem dovolit střídat pózy lolitky a ambiciózní studentky s vysokým libidem, je i s brýlemi nesmírně sexy (ovšem Peter Lyman má pravdu, že bez nich ještě víc), takže pokud o tomhle prohlášení váháte, zobrazte si první stránku místní galerie tohoto filmu a zaměřte se na fotku v plavkách. Nicméně zpět k filmu - v Sólokaprovi se Allen naposledy postavil také před kameru. Asi mu v jeho jednasedmdesáti už přišlo vlastní hraní příliš rozstřesené. V roli roztržitého a především velmi prostořekého kouzelníka Splendiniho se tak báječným způsobem rozloučil se svými fanoušky. (12.02.2011)

Scarlett Johansson je úžasná herečka. Dokáže vypadat sexy, smyslně, eroticky a přitažlivě, ale na druhou stranu působí tak nevinně, křehce, pohádkově a naivně. Jako anděl s ďáblem. To je pozitivum tohoto filmu. Avšak neustálá ukecanost Woodyho Allena mi chvílemi už lehce začínala vadit. Co se mi ale velmi líbilo, byl konec filmu a "utopeně zmáčená" Scarlett:) (21.06.2008)

Lenivejší mystery-com s (pre zmenu) nekategorizujúcim/neutrálnejším prístupom k postavičkám, ale s klasickým - allenovským dotykom neurotického komična. Sympatické dozvuky po špecifických heistoch "Small time crooks" a "Curse of the jade scorpion", ale stále dobré...a elegantné. (05.03.2009)

"Ten chlap je lhář a vrah. A říkám to s naprostou úctou." Pokud by mne nějaká mrtvola informovala o totožnosti sériového vraha, tak bych to před svým psychiatrem raději nezmiňoval. Jenže kouzelník Sid a tvůrkyně nekrologů Sondra v sobě mají dost zvědavosti na to, aby vyrazili podle indicií mrtvého investigativce Strombela. Já jsem si to tedy docela dost užil, protože Američané jezdící vlevo měli na anglických silnicích zábavné problémy, sympaťák Lymanova typu byl zcela evidentně obviněn neprávem, poznatky stále otravnějšího Strombela postupně ztrácely na jednoznačnosti a dialogová smršť mě několikrát smetla do křesla. (06.12.2016)