Sometimes in April
Quelques jours en avril
Režie:
Raoul PeckScénář:
Raoul PeckKamera:
Eric GuichardHudba:
Bruno CoulaisHrají:
Oris Erhuero, Noah Emmerich, Debra Winger, Aïssa Maïga, Hubert Koundé, Idris Elba, Peter McRobbie, Todd Boyce, Fraser James, Carole Karemera, Jay Benedict (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Když byl 7. dubna 1994 zvolen rwandským prezidentem člen kmene Hutů, tato nádherná země se stala svědkem začátku jednoho z nejhorších zvěrstev v soudobých dějinách. Svěží zelené buše, kopce a údolí byly spolu s ulicemi, řekami a domy zaplaveny krví poté, co Hutové vyhlásili Tutsiům zuřivý boj. Během následných orgií násilí se sousedé a přátelé vraždili navzájem, někteří dokonce zabíjeli i své vlastní děti a příbuzné. Kostely přetékaly znetvořenými těly stovek tisíc Tutsiů a Hutů, nejméně 937 tisíc lidí bylo podle nedávného průzkumu rwandské vlády povražděno během masakru, který trval sto dní. Deset let po genocidě, jíž se nikdo z mezinárodních sil nepokusil zabránit, vzniklo toto strašlivé dokumentární drama. NĚKDY V DUBNU, první zásadní snímek o rwandské genocidě, se natáčel v místech, kde se krveprolití odehrálo, a klade celému světu otázku: jak se to vůbec mohlo stát? (Cinemax)
(více)Recenze (37)
Oproti Hotelu Rwanda více odtažité. FIlm vám chce všechno vysvětlit a doufá, že kekonci filmu se vžijete do hlavní postavy a budete vše chápat z jeho pohledu, ale pravdou je že film je silně subjektivně viděn pouze očima hlavní postavy a nedává vám jinou šanci. Snaha o jednu hezkou kličku a trochu emocí vyvolaných ženou na konci snímku, která se rozhodne jako tajný svědek promluvit o zvěrstvech vás nechá až moc chladným. Více působnosti a emotivnosti by ze snímku udělalo opravdu výborný film. ()
Zlatý Medvěd - výběr ()
Je to televízák, takže oproti Hotelu a Shake Hands pôsobí ako chudobnejší príbuzný, ale silu to má. Je to také viac civilné a špinavé. Niečim vzdialene pripomínajúce Killing Fields. Tiež je to viac kritické k západnému spoločenstvu, ale nie až tak, ako by človek od Raola Pecka čakal. Predsalen, bol ešte len rok 2005. ()
viem, je totálne hrozné, čo sa udialo medzi kmeňmi Hutu a Tutsi, tento film mi do tejto situácie vniesol viac svetla. je tiež strašné, ako sa k tomu zachoval svet, že sa o tejto genocíde vedelo a i napriek tomu sa dovolilo, aby bolo zabité také neúnosne veľké množstvo nevinných ľudí, dievčat, detí, starcov . . . i napriek sústrasti nad obeťami, i napriek hnusu voči celému tomu vraždeniu, i napriek mojej povahe, ktorá uznáva čisto pacifistické a humanistické postoje a niečo tak hrozné, ako sa stalo v rwande, mi vháňa slzy do očí a adrenalín do žíl, musím prehlásiť, že hodnotím film, ktorý nie je označený ako dokumentárny. film á la thés s vojnovou temtikou je samo o sebe dosť ťažké sústo a i napriek ordinérnej réžii, ktorej šlo viac o zobrazovanie faktov, i napriek určite značnej spolupatričnosti a zaangažovanosti tvorcov, musím povedať, že od filmu čakám niečo viac, ako len dokumentárnu dramatizáciu či dramatickú dokumentáciu. Nehodnotím tu obsah filmu, ten vytvoril život, vytvoril ho kruto a pravdivo. ale forma, spôsob dramaturgického pretavenia skutočnosti a jeho spracovania do výslednej podoby mi nesadol a prišiel mi nazaujímavo/nudný i napriek obsahu, ktorý svojou mrazivosťou a výrečnosťou mohol poskytnúť nesmierne možnosti pre režiséra. možno som ale sledoval tento filmy nepripravený, navyše v nepodarenom dabingu (čo si uvedomujem) a vnímal som to nesprávne. Jedno sa však nedá uprieť - rozhodne sa k tejto téme treba vraciať a hľadať aj takýmito spôsobmi odpovede na otázky, ktorých je v rwandskej tragédie nesmierne veľa. tu musím zareagovať na predošlé hodnotenia - NIE, TENTO FILM NIE JE ZBYTOČNÝ. je potrebné, aby ľudia v európe a amerike vedeli, čo sa naozaj udialo. jediná námietka v mojom prípade je, že lepší by bol asi dokument, resp. hraný dokument. ()
Smrť jedného človeka je tragédia, smrť miliónov je len štatistika. Tento citát pripisovaný Stalinovi, špecialistovi na masové vraždenie, najlepšie charakterizuje dojem, ktorý som mal z tohto filmu. Prínosná bola pre mňa historizujúca úloha kolonizátorov i ľahostajnosť sveta k dianiu v Rwande, ktorá nemá ropu ani diamanty. Chápem, že je nesmierne ťažké nakrútiť film, ktorý by ukázal, že vražda milióna ľudí nie je štatistikou, ale milión krát opakovanou vraždou. Charakteristické je aj porovnanie päťdesiatky odsúdených k počtu zavraždených, pretože sa v ničom nelíši od obdobného pomeru pri holocauste, genocíde Arménov a Kambodžanov. Ak som Hotelu Rwanda vyčítal nadmernú emocionalitu, tento film na mňa pôsobil príliš chladne a tak sa zmierujem s tým, že o takýchto dejinných udalostiach je prakticky nemožné nakrútiť film, ktorý by v plnom rozsahu ukázal divákom, čo sa vlastne stalo. A to, že každý pozná mená ako Hitler, Stalin, niektorí aj Pol Pot, ale prakticky nikto nepozná mená ich obetí vedie k tomu, že opakovanie týchto tragédií nie je vylúčené ani v budúcnosti. ()
Potíž tohohle filmu je, že už o tématu je natočenejch filmů hromady. A to, co by jinak člověk bral jako šokující, už slyšel a viděl nejmíň třikrát, spíš víc. Hutuové, Tutsiové, Interahamwe s mačetama, násilí, krutost, divošství, neschopná OSN, alibistický USA a tak, furt dokola. Nebavili mě tu herci, nebavil mě scénář. Vlastně mě to nebavilo celý. Sorry. ()
Sometimes In April se nese ve stejném duchu jako všechny filmy o Rwandě. Hutuové vraždí Tutsie, vojska OSN jsou naprosto neschopná, Američané nedělají nic (krásně to vystihnul hutujský generál při rozhovoru s americkou diplomatkou, která se mu snaží vyhrožovat: "Není tu ani ropa, ani diamanty, tak co by jste tu dělali?") a tím vším se táhne nějaký osobní příběh, v tomto případě se jedná o hutujského důstojníka, který ma tutsijskou manželku. Snad jen to je oproti ostatním rwandským filmům popisnější, což mi vyhovovalo. Ale i když je film lehce čitelný a nepřináší do tématiky nic nového, tak stejně šokuje a zadírá se pod kůži. Ne tak intenzivně jako Hotel Rwanda či Shake Hand With The Devil, ale sílu určitě má. 85% ()
Na dané téma jde o jeden ze slabších filmů. Ono to zavání průserem už ve startu, kdy se někdo rozhodnul, že film o rwandské genocidě bude vlastně cudný, jen tak lehce naznačený, aby chudáka diváka náhodou něco nepohoršilo, nebo -nedej bože- nešokovalo. Několikaměsíční surový, absurdní, úmorný a všechny hranice překračující horror kdy lidé byli rozsekáváni mačetama. Ženy byly znásilňovány s mírou brutality kterou si normální evropan nedokáže ani představit. Rodiče před smrtí byli nuceni jíst vařené maso svých dětí. Nenarozené děti byly vyříznuty ze svých matek a před jejich zraky čtvrceny... Bez alespoň zmínky o těchto nemyslytelných zvěrstvech bude rwandská genocida (a vůbec problematika centrální afriky) jen anonimní a vzdálenou občanskou válkou a mrtví jen číslem ve statistice... Navíc celým filmem jaksi prosakuje euroatlantická mentalita. Nejen, že tu všichni vypadájí hezky jako z hollywoodského filmu, ale i děj se odmotává tak nějak schématicky a postavy jsou vykresleny tak, že působí krajně nepravděpodobně. Kdo trošku tuší jaký vztah mají v těchto končinách např. k ženám, ten musí jen koukat jak pokrokové a intelektuálně osvícené jsou postavy tohodle bijáku... Ono to asi nemá moc cenu dál rozpitvávat.. Téma je samozřejmě silné, ale na rozloze 140.minut se filmaři drželi až trestuhodně při zemi a film tak nemůže působit ani z poloviny tak jak by měl.. ()
Oproti Hotelu Rwanda mi film přišel méně propagandistický a více popisný, což považuji za jeho plus. ()
Hotel Rwanda 2004, Shake hands with devil 2007 a tento Sometimes in april su doposial najlepsie filmy o rwandskej genocide. Bola to najhorsia genocida vo svete od Druhej svetovej, hrozostrasny bol zaciatok genocidy, zacala sa slovami : Pokacejte vysoke stromy" : 89 % ()
Veľmi zaujímavý a brutálny pohľad na situáciu v Rwande v roku 1994, ktorý iba dokazuje, čoho sú ľudia schopní. ()
Další Rwanda a další nepopsatelný masakr, nad kterým se dá jedině kroutit hlavou. Opět to byl jiný pohled na celou záležitost, který mi seděl skoro nejvíc ze všech předchozích, protože i přes velkou porci minut jsem neměl potřebu kontrolovat hodiny a soustředěně koukal na tu příšernost před sebou. 95% ()
I když Hotel Rwanda nebo Shooting Dogs mají filmařsky navrch, tohle neni uplne film, na kterej by se melo koukat prismatem formy, ale obsahu ()
6/10 ()
Ľudská krutosť nepozná hraníc. Ďalší z filmov o genocíde v Rwande a zase ma tie zverstvá dostali do kolien. Vynikajúci Idris Elba. Najväčšmi ma zarážali reakcie medzinárodného spoločenstva, obzvlášť Američania. ... "What interests do we have in Rwanda?" ... Are American people in Rwanda taken care of?" .... "Who are the good guys (Hutu or Tutsi)?" .... You know what America? Fuck off and get your filthy greedy interest-oriented fingers out of the world's business... 80-85% ()
No, už je to tak půl roku, co sem tohle viděl, ale tak vím, že už to nikdy asi neuvidím, tak si na to hodím koment takle zpětně. Rwanda, tak o tý sem už viděl celkem dost filmů a Světe div se, žádnej není veselej a optimistickej. V každým je to stejnej brutální masakr. Asi nejhorší na tom je, že se tam ti černoši mydlej mačetama, žádný velký střílení, prostě vem mačetu a sekej co se dá. Tohle je myslím příběh dvou bratrů, kterej je umístěn do převratu v týhle jinak asi krásný zemi. Asi nejhorší je ta bezmoc vnějších jednotek, který se nemůžou míchat do sporu s místními... ()
V neprospech tohoto lacine vypadajiciho, necitlive a nechytlave natoceneho televizniho dramatu o tragickych udalostech roku 1994 v Rwande mluvi mnou drive videny a od prvniho do posledniho zaberu adorovany Hotel Rwanda. Nerad to delam, ale nemuzu IMHO jinak viz muj komentar k posledne zminenemu snimku. 50% ()
Další z filmů připomínající jeden z největších masakrů v dějinách lidstva. V mnohých ohledech dokonce lepší než Hotel Rwanda (nejde se bránit srovnání). ()
Tak a je to tu. Poslední filmový snímek věnující se rwandské genocidě. No popravdě byl tohle jeden z nejsilnějších filmů věnující se tomuto tématu. Několikrát jsem to musel i vypnout. Tady se asi obejdu bez srovnávání s předchozími snímky tohoto typu. Tenkrát v dubnu hodně útočí na city diváka a zároveň ukazuje bezmoc jednoho etnika oproti druhému. Jednoznačně doporučuji, ale asi bude trvat hodně dlouho, než se na to podívám zase. ()
Ve stínu známějího HOTEL RWANDA stojí vynikající nedoceněný film, který je svým obsahem minimálně stejně děsivý a mrazivý jako jeho známější souputník. Nepotřebuji dojemný a prokreslený příběh, abych pochopil, jak nelidské podmínky panovaly ve Rwandě po nástupu Hutů k moci - popravdě mě víc zaujal polodokumentární děj SOMETIMES IN APRIL, který se odehrává přímo v lokacích, kde došlo ke genocidě, jež probíhala za nezájmu Západu a během níž byl povražděn téměř milion lidí během neuvěřitelných tří měsíců (i Pol Potovi trvalo čtyři roky než zabil podobný počet lidí v podobně lidnaté a převážně zemědělské zemi). ()