Durch diese Nacht sehe ich keinen einzigen Stern
Through This Night
Režie:
Dagmar KnöpfelScénář:
Dagmar KnöpfelKamera:
Jan MalířHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Corinna Harfouch, Bolek Polívka, Petr Forman, Ondřej Vetchý, Anna Polívková, Táňa Fischerová, Libuše Geprtová, Adrian Jastraban, Robert Gwisdek (více)Obsahy(1)
Intimní snímek natočený podle posledních drásavých dopisů, které Božena Němcová adresovala z Litomyšle svým přátelům a dětem. Uchýlila se tam po rozchodu s manželem, aby konečně byla samostatná a mohla psát. Zároveň však věděla, že její nemoc postupuje a na všechno je už pozdě. Film není oslavným životopisem spisovatelky ani příběhem českého národního obrození, představuje nový, moderní pohled na Němcovou jako na světovou osobnost formátu Virginie Woolfové či Fridy Kahlo. Je to portrét ženy, která za právo být sama sebou bojovala proti společenským konvencím, lidské malosti a někdy i sama proti sobě. Vynikající výkon Corinne Harfouchové doplňuje plejáda českých herců. Nejzajímavější česko-německý kulturní počin posledních let. (Febiofest)
(více)Recenze (35)
Pozoruhodný film inspirovaly pouhé tři poslední dopisy Boženy Němcové. Jedná se o vyspělý artový zážitek s nelineárním vyprávění, který šel na ČT2 s titulky, takže průměrný divák, kterému vadí seriál Božena a vyhovujeme mu hraný dokument Obrazy ze života Boženy Němcové, se s vizí Dagmar Knöpfel zcela míjí. Což je naprosto v pořádku. Vedle sólového koncertu Corinny Harfouch mají zajímavé protiúkoly i Polívka a Polívková, nemluvě o všech ostatních českých hercích ve vedlejších rolích. Nejedná se o setkání s nabalzamovanou ikonou, ale o niterný ponor do duše umírající. ()
Drahá Barborko, ty ses prostě nevzdala. Nebaví mě sice číst tvá díla, já raději sáhnu po Paní Bovaryové, ale ráda bych si přečetla tvé deníky a dopisy... Alespoň že Dagmar Knöpfel sáhla po tvých intimnostech a snažila se věrohodně zachytit, jak jsi žila a jak ses raději uchýlila k idealizaci světa kolem tebe, kolem nás (a to nejen ve tvé tvrobě, ale i v tvém životě) než abys příjimala svět takový, jaký je, protože takový by tě dávno položil na lopatky... Corinna Harfouch se snažila, co to jen šlo, jen mám pocit, že jí to občas nevyšlo. Každopádně i tak díky, že tento (nepříliš zdařilý) výplod vznikl. A kupodivu ne z rukou českých tvůrců... no co, na to asi není čas. Ani peníze. ()
Fyzické a psychické utrpení ženy, rozptýlené v poněkud anonymním prostředí a vzpomínkách. O nic víc se film nepokouší a ani pokoušet nechtěl. ()
Jaktože film o největší české spisovatelce Boženě Němcové natočila Němka? Tato otázka mi vrtá hlavou. Čeští scénáristé a režiséři se raději věnují filmům jako jsou Panic je na nic nebo Rafťáci. Scénář se inspiroval posledními třemi dopisy, které Božena Němcová napsala svému milenci Vojtěchovi před svou smrtí. Vzpomíná na neštěstné manželství s Josefem, na útěk od něj a také na utrpení spojené s nemocí. Musím říct, že Corinnna Harfouch to snad ani lépe zahrát nemohla! Z filmu je cítit bolest a beznaděj, kterou musela Božena Němcová prožít. ()
Nejdřív bych si chtěl postesknout - považuju za ostudu nás Čechů, že tento film vznikl v německé produkci. Přestože většina herců i štábu pocházela z Česka, nenašel se tu zřejmě nikdo, kdo by podpořil film o jedné z významných postav české literatury (přestože považuju její význam za výrazně přeceněný). A možná aby se národ necítil moc dotčený, tak se tento snímek pro jistotu nedočkal ani nějaké větší publicity a po republice koluje jen jedna kopie... O Boženě Němcové již sice v minulosti točil Otakar Vávra (Horoucí srdce, Veronika), ale tento snímek přináší další a poměrně zajímavý pohled na její těžký život. Režisérka zvolila netradiční přístup, který může být zpočátku matoucí a ne příliš divácky přívětivý, ale posléze se na něm dá najít jisté kouzlo. Corinna Harfouch v roli Němcové byla jistě výborná, ale v některých momentech se mi zdálo, že její postava je napsaná hrozně afektovaně. Při tomto stylu je stopáž 109min příliš dlouhá a časté opakování scén už je v závěru zbytečně natahované. Film má svoji sílu, ale občas měl tendenci nudit a navíc byl život Němcové popsán kapku zkratkovitě. P.S.: Znovu si povzdechnu - styděl jsem se, když jsem slyšel úryvky z Babičky v němčině... 3 a 1/2 * ()
Česko-německé zajímavé drama o naší největší spisovatelce. ()
Tři poslední dopisy Boženy Němcové podkladem pro úžasný intimní portrét jejího nitra. Tragédie ženy (nenaplněnost, samota, smrtelná nemoc zasahující navíc ženské orgány), tragédie matky (smrt syna Hynka), tragédie manželky (bolestný vztah s Josefem Němcem), tragédie spisovatelky („Musí to být krásnější. Musí to být krásnější.“) – to vše je podáno komorní filmovou formou a subjektivním pohledem hlavní hrdinky. Všechny tři poslední dopisy Boženy Němcové pojednávají o jejím útěku z Prahy a pobytu u přítele Danka - každý z textů se ale liší mírou své expresivity a subjektivního zabarvení. Film je tak trojnásobnou variací na stejné události – od počátečních hořkých tónů po konečné smíření se světem. Snímek je postavený na neopakovatelném hereckém výkonu Corinny Harfouch, s jejímž výrazem neožívá idealisticky plochý obraz šťastné Barunky z Babiččina údolí či oficiální portrét objevující se ve všech učebnicích, ale Halasovy verše ze sbírky Naše paní Božena Němcová. „Nad tesknou ženou teskný muž, nad láskou samý žal, za tesknou ženou teskný muž, srp žalu žal, srp žalu žal“. ()
Váham, či nemám pridať ešte jednu hviezdičku, ale neurobím to. Niečo mi tam vadilo. Réžia a občas aj scenár. Odhliadnuc od toho, doslova mnou zmietali vlny súcitu kvôli psychickému týraniu ženy ako takej. Bez ohľadu na to, či je to Božena Němcová, alebo niektorá iná. Nemôžem sa na to pozerať.... ()
Brr, takhle jsem se naposledy cítil u původního Texaského masakru motorovou pilou. Ta šílená bezmoc... Jen škoda, že i přes svou odpornost působil "masakr" přece jen filmověji než "noc." ()
Corinna Harfouch si zaslouží poklonu. Dokáže výborně hrát, i když skoro nemá co. Navíc ji scénář nutí říkat věci, které vidíme. To nebyla žádná sláva ani předtím, než se film zacyklil a vrátil se k záběrům, které už jsme měli za sebou. Druhá hvězdička je nejspíš za český zbytek hereckého obsazení. Zato práce režisérky je stejně nudná jako její scénář. Pokud o Boženě Němcové nic nevíte, tenhle film to nezmění. Pokud o ní víte málo, nadělá vám v tom zmatek. Opravdu pochybné dílo. :( ()
Deprese, bolest, osamění a strádání... Takové pocity vyvolává tento komorní snímek, natočený na základě posledních tří dopisů Boženy Němcové. Zvlášť bolest je prostoupena celým příběhem v takové intenzitě, že jsem při sledování kula plány na dlouho odkládanou návštěvu gynekologa v co nejbližší budoucnosti :-). ()
Film tak nepříjemný, že pochybuji, že někdo může bez přetvářky říct, že se mu vyloženě líbil. Ale zároveň, jak já to chápu, byl cíl filmu přenést na diváka zoufalství, jaké pociťovala Božena Němcová ve chvílích, o kterých film vypráví. A toto se filmu podařilo vrchovatě. Dojem by byl ovšem stejně silný, i kdyby film trval o takových dvacet minut méně - v tom případě by mu patřila i má pátá hvězdička. ()
Božena Němcová, česká spisovatelka. Je smutné, že nás zrovna Němci učí znát naší národní historii. Na druhou stranu je to možná dobře, protože si dokázali udržet střízlivý odstup. Nekoná se heroizování, feminizování, nekoná se hra na "skryté poselství" ani se nesnaží být populárně nauční. Vyprávění se redukovalo na výseky z intimního života naší paní Boženy, která je líčena zcela civilně, bez patosu, jako ženská, co si toho v životě vyžrala až běda. Veliká pochvala za vizuál! Něco tak střízlivého a zároveň velmi působivého jsem opravdu nečekal. Jednoduché plochy, jednoduchá barevnost, v nichž o to víc vyniknou smítka prachu poletující ve světle nebo kůrky chleba na stole. A to vše prosím úplně bez kýče! Jediný nádech romantiky se objeví v krátké vizualizaci "z Babičky", ale tam se to rozumí samo sebou. Nakonec tedy: veliká pochvala. Němci se snažili a povedlo se. Bez patosu a zároveň velmi osobní a přitažlivé. V dezolátním stavu naší současné takykinematografie, si nedokážu představit, jaká neskutečná kejčařina by z tohoto filmu vznikla, kdyby ho natáčeli Češi. Někde kolem 85% a gottseidank za Malíře a Dagmar Knöpfel! ()
Film o posledních dnech české národní spisovatelky Boženy Němcové. Jediné, co se mi tam nezdálo byla absolutní ignorance manžela B.N. Josefa Němce. Byl sice "suchopar ", který se svou povahou k Němcové nehodil, byl též o mnoho let starší, ale nikde jsem se nedočetla, že by byl takový vulgární opilec, jak jej ukazuje film v podání Boleslava POLÍVKY. No, kdoví jak to všechno bylo. Jako životopisný film posledních let života Němcové mi to připomínalo film "Frída". Zkrátka : ženy v umění to mají vždycky těžké. ()
Jsem na rozpacích, jestli dát tři, nebo čtyři. Místy se mi film líbil a byl strhující, místy mi přišel zmatený. Některý momenty jsou ve filmu víckrát (do teď jsem nepochopil proč) a celý to působí velmi zvláštně. Na druhou stranu tu je úžasná Malířova kamera, výborná atmosféra, strhující herecký výkon hlavní představitelky a hodně českých herců (zejména Polívka dokazuje, že umí zahrát i charakterní roli; ani ostatní naši herci špatný nejsou, jen prostě maj málo prostoru a nemaj moc co hrát). Velmi zvláštně pojatý životopis, možná, že moje hodnocení ovlivnilo i to, že Němcovou fakt moc nemusim. Ať je to, jak chce, hanba našim tvůrcům, že o ní nikdo nenatočil film a muselo to zůstat na našich sousedech z Německa, Hlavně, že tady vznikaj "úžasný" perly typu Kameňák, Rafťáci, Panicové a další. Je dobře, že tenhle film vzniknul, i když určitě není pro každýho, vyžaduje pozornost a trochu i znalost života Němcové. Mezi třema a čtyřma, dal bych tři a půl, to tu neni, dám tři. ()
Hudba: Aleš Březina ()
Způsob vyprávění se postupně stával docela nudným, i když jsem pochopil, o co režisérce šlo. Co je to ale platné, když nedokázala udržet moji pozornost. Po slibném rozjezdu tedy následoval útlum a čím dál častější koukání na hodinky. A vůbec mi není jasné, proč muselo být tolik prostoru věnováno výměnám zakrvácených plátýnek. Nijak mě to nepohoršovalo, to ne, ale přišlo mi to zcela zbytečné. Zoufalá, nemocná spisovatelka ale byla Corinnou Harfouchovou zahrána dobře, jen je holt škoda, jak byl film celkově pojatý. ()
Škoda, že režisérka zvolila pro vysostně obrazové médium, jakým bezpochyby film je, velmi nešťastný prostředek - psané slovo. S přibývajícím časem se tak ve své podstatě strhující rozprava o životě a díle Boženy Němcové mění v akademicky chladnou, nešťastně natahovanou a místy snad až uspávající nudu. ()
Celkově film nijak převratný není, přesto si jej budu pamatovat - bylo to poprvé, kdy jsem ve filmu viděla používání vložek (resp. jejich soudobé verze - plátýnek) :) ()
Depresivní snímek s minimem děje, které stupňovalo pocit zoufalství. Opakování některých scén vyvolávalo dojem bezvýchodnosti. Přepisování a vylepšování dopisu na mě působilo, jako kdyby tím chtěla hrdinka pozměnit skutečnost. Poslední, zidealizovaný dopis začne splývat s realitou knihy Babička. Dopis se proměňuje ve fikci. Corinna Harfouch ztvárnila dokonale ženu, která trpí jak fyzicky tak psychicky, a Bolek Polívka zahrál svou roli nepříjemného, zlého, v podstatě nešťastného muže přesvědčivě. Není mnoho dobrých filmů, které by nějak zobrazovaly (české) 19. století, proto jsem za každý ráda, takže je mé hodnocení možná trochu méně kritické. 19. století tohoto filmu je nemocné. ()