The Kidnapping of Fux the Banker
Obsahy(1)
Bankéř Fux i jeho věřitel Tom Darey se chtějí oženit. Bankéřova dcera Daisy uveřejní otcovým jménem inzerát. Chce, aby se otec seznámil s její přítelkyní Maud. Přitom se i ona seznámí s Dareyem, který po ní nechá pátrat detektiva Sherlocka Holmese II. Ten Daisy najde a zamýšlí ji unést... (ČSFD)
Recenze (6)
Em, za to málo co je k mání a podobně jako u "Chyťte ho!" za snahu, na americké grotesky to ale bohužel nemělo. ()
(3x) Únos bankéře Fuxe je vrcholem tzv. cyklu Anton Comedies, u něhož není možné předejít namožení bránice. Rozkošné nápady, absolutní vtipy, vzrušení. Fantastické scény láskyplného přátelství hrané Anny Ondrákovou a Bronislavou Liviou jsou čiré blaho, stejně jako tandem Karel Lamač a jeho věrný Bolton Karel Fiala. Epochální je variace Theodora Pištěka v roli tak typické pro Čenka Šlégla čili zdegenerovaného vašnostu s cvikrem. Avizovanou samozřejmostí jsou překrásné dech beroucí modely, na které bývá tak často odkazováno skrze cameo francouzského módního návrháře Poireta. A do toho si přidejte epochálního Holmese II. v podání Emana Fialy a vystajlovaného Speergerova lupiče, který udělal trafiku. Nutno vídat opakovaně, aby se vychutnalo vše, na první dobrou není možné vše vstřebat, neboť Únos bankéře Fuxe je učiněný gejzír. Also vivat obrovské scény s komparzem, o kterých by se i Vávrovi mohlo jen nechat zdát. ()
Režisér Karel Anton je v obecném povědomí zapsán spíše jako tvůrce významných experimentů, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj domácí kinematografie dvacátých let a do pozadí je tak odsunuta veškerá jeho další tvorba. Ze série grotesek, zamýšlených jako přímá parodie populárních amerických vzorů, zůstala nakonec jediná. Provázanost děje s přesně dávkovaným stylem absurdního humoru vytváří z Únosu bankéře Fuxe unikátní rámec pro jednotlivá herecká vystoupení, která je dobré reflektovat v kontextu doby a žánru. Tradiční Lamačův hrdina nepostrádá nic ze své dobrodružné povahy a navíc je typickým interpretem nemotorného milovníka, tedy přesně ta kombinace, která ve výsledku dosahuje maximálního účinku. Anny Ondráková se proměnila v dospívající dívku, překvapující svou vynalézavostí a smyslem pro netradiční pojetí lásky, což je ve spojení s exkluzivním oděvním artiklem více než sexy. Komický potenciál je pak zastoupen hned v několika variantách, z nichž každá má odlišné prameny humoru; ať už je to na prvním místě holmesovský detektiv Emana Fialy, opět drasticky shozený do karikatury sebe sama, Pištěkův zdegenerovaný monarcha, Rašilovův neschopný policejní náčelník anebo únosy stíhaný sluha Karla Fialy. Do tohoto výčtu je nutné ještě přiřadit třeskutě groteskní figurku akurátní guvernantky v podání Emilie Nitschové, za jistou exkluzivitu lze označit účast soudobého krále pařížské módy Léona Poireta. Existuje mnoho důvodů, proč si tento film zamilovat, už třeba pro pouhý fakt, že druhý takový zkrátka a dobře neexistuje. Z málo pochopitelných důvodů zůstává stále nedostupným, stále chybějícím. [Shlédnuto v rámci soukromé projekce v NFA, 2. 8. 2012] ()
Dlho som si myslel, ze to natocil Ernst Lubitch, a pozeram ze akysi Karel Anton.. Tot som sa pomylil ... kazdopadne namakana groteska, este nema, zvukovy film prisiel az 1927, ze jo : 100 % ()
ᴰⁱˢ ˢʰⁱᵗ ᵐᵉʲ ᵏᵒⁿᵗᵉʲⁿ ˢᵃᵐ ᵒᶠ ᵈⁱ ⁱⁿᶠᵒʳᵐᵃᵗⁱᵒⁿ ʲᵘ ʷᵒⁿ'ᵗ ᵗᵘ ⁿᵒᵘ ᴶᵘ ʰᵉᵛ ᵇⁱⁿ ʷᵒʳⁿᵈ Únos nebo vtip? Pff.. nečekal jsem nic, začátek byl fakt borink af, ale v nějaký ty polovince jsem se celkem i pobavil, bylo to takové humorné. Pak mě zaujal zdejší lupič, nebo snad ninžja s černou ponožkou na hlavě a trsnou pirátí lebkou na pupku. Nakonec přesto, že jsem celej film plaval v tom, co se vlastně děje jsem nakonec došel k tomu, že nejspíš jen šlo o to, že se Dejzy chtěla brát, ale jejich hošan měl dluhy nebo tak něco.. Ale nejlepší část byla teda hudba, aspoň moje verze, kterou jsem sledoval, to bylo všechno možný od nějakýho zpívanýho ASMR, skřipaní, pěkně drsnou notu, která byla až děsivá, nějaké pokřiky při běhu policajtů a hodně naložených bubnů, které měly fakt dobrej beat, nakonci už bylo jen nějaký to zmíněný škemrání, ale to jsem si užil jako zdejší milovník sortink algoritmů. :) ()
Je to takový paradox. Na jedné straně jsou vtipné, občas velmi vtipné a také dosti nápadité scény, ale celek je mdlý. I sama zápletka je paradoxní, dceruška milionářova (a to dokonce dosti odpudivého povolání, valutového spekulanta) si sama na sebe šije bič, když ze své poživačné a mamonu lačné kamarádky činí budoucí matinku. Doufejme, že už existuje nějaký svěřenecký fond, který ji na stará kolena zabezpečí, až matinka prošustruje rodinné jmění. Ale dosti toho, spíše vyzdvihněme, co může býti náporem na bránici. Tím je každý okamžik, kdy je na scéně Sherlock. Ani božský Benedict by jej nedokázal předstihnout v dedukcích, záměnách osob a odhodlání k činu. Když se Sherlock vrhne do akce a ve velmi svérázném lupičském převleku unáší, nelze než padat ze židle. Ani česká varianta keystonských strážníků v čele se Sašou Rašilovem nezůstává pozadu. A dalším kladem jsou překvapivé etudky jakéhosi mikrohumoru, jako byla Lamačova hra s mírně necudnou soškou. Škoda, že tento film, stejně jako některé další, není příliš známý. PS. Sherlock má také úžasnou kancelář, ty postkubistické trojúhelníky úplně všude by měly být v každé učebnici bytového dekoru. ()