Pokojný bojovník

Toužit je víc, nežli mít, sloužit lidem okolo je více, nežli je převyšovat, cesta je skutečný smysl života, nikoliv cíl, pro který ji podnikáme... Všechno jsou to pravdy a moudrosti, které stojí za zamyšlení a které člověka napdají vždycky, když ho nemoc, úraz nebo kriminál donutí stanout, zastavit se a usebrat. Jenže zde je to všechno sdělováno natolik akademicky, jako z nějaké příručky pro život, že se to chvílemi nechce poslouchat; namísto, aby to člověku bralo dech. Škoda. Nick Nolte jako vymyšlený dědek byl skvělý. (27.12.2012)

Místy příliš didaktické a dost klišoidní. Navíc se zcela neztotožňuji s poselstvím filmu, kdy člověk nalézá a aktivuje své skryté schopnosti a dosáhne jakéhosi vysněného cíle skrze takto prezentovanou duchovní cestu. Protože pokud je cíl takové cesty postaven na dosažení čehokoli a na úkor někoho jiného, na jakékoli ambici, neřku-li spojené se soutěžením, pak nejde o žádnou brilantní duchovní pravdu, ale pouze o individuální prostředek, který nás má zavést k naplnění jakési své potřeby, nikoli univerzální pravdu o svobodě ducha. Svoboda ducha si přeci nebude žádat, abychom čehokoli dosahovali. Je jí úplně jedno, jestli se dostaneme na olympiádu. Nenutí nás překonávat své handicapy. Handicap, který měl ten chlapec ve filmu ho pouze limitoval v potřebě vyniknout v gymnastice. Překonat svůj handicap ještě nemusí nutně vést ke štěstí. Přijmout ten handicap a necítit se jím omezen není o nic míň, ani o nic víc. Zenově pojatá atmosféra může diváka ovlivnit k nějakému okouzlení, no mě to spíš připomínalo křížence asijských bojových filmů, kde hrdina své schopnosti piluje skrz mentální kázeň a svého mistra, ovšem místo karate se frajer realizuje na kruzích. Velkou mystiku v tom opravdu nevidím, protože je mi mnohem sympatičtější filozofie, že jsme všichni dobří takoví, jací jsme tady a teď, nepotřebujeme k tomu, kurva, nějaké tvrdým tréninkem vysoustružené břicho a medaili za to, že visíte na gymnastickém nářadí dvacet sekund s rozpaženýma rukama nejlíp na světě. (01.06.2013)

Nolte hraje mudrujícího Jardu Duška který je stejně tak otavný (ve své přemoudřelé,arogantní póze) jako přesný (ve vypichování základních pravd). Film elegantně, trojitým saltem ohýbá klasicý sportovní kýč o síle vůle do, o poznání živější, formy skrz psychologicko-myseriózní motivy, které chválihodně nutí diváka přebrat si ho v rámci svých interpretačních schopností. Ve výsledku mám teda tendenci spíš tomu filmu fandit než ho smést ze stolu jako esoterický blábol. 3,5 (16.02.2019)

Kdyby takhle pokorně bojovali všichni zdejší nedodělci, možná bych jím časem mohl řikat bojovníci. Takhle to jsou pro mě ale obyčejní budižkničemové, kteří si hrají na něco, co nikdy nebudou, přestože by rádi byli. A jak sám Nick Nolte v tomhle filmu říká, nikdy tím svojí pokoru nenajdou. Jejich blbost. (30.08.2010)

Soundtrack Bennett Salvay: 1. Way of the Peaceful Warrior ,2. Long Gone Now - David Gray ,3. Simple Perfection ,4. Had a Dream - Bird York ,5. Surrender Control Accept ,6. Blue in the Sky - Joe Purdy ,7. Mind is Not Perfect ,8. I Will Be Waiting - Kelly Sweet ,9. Adversity and Choice ,10. In Such Crooked Time - Centro-matic ,11. Asleep Your Whole Life? ,12. I'm There Too - Michelle Featherstone ,13. Be Happy Now ,14. Answering Our Prayers - Dropping Daylight ,15. Being Human ,16. The Only Evidence - John Ralston ,17. Breathing ,18. Bodies and Minds - Great Lake Swimmers ,19. Change ,20. Johnny Viola - Shearwater ,21. Constructive Action ,22. Sensing Owls - Jose Gonzales ,23. Emotions Are Like Weather ,24. Even Tho - Joseph Arthur ,25. Unreasonable Happiness ,26. Everybody - Raul Midon ,27. You Suffer ,28. Under the Sun - Jon Anderson ,29. Life is Not a Private Affair , (14.06.2011)