In the Twilight of Silence
Obsahy(1)
Prales - náš dávný domov. Vrátí se industriální civilizace do systému přírodního koloběhu? Filmová esej Josefa Císařovského. Slovo prales vyvolává představu hýřivé zeleně tropů, bakchanálií vegetace a života, křiku papoušků a opic, šumění palem. Existuje ale i prales jiný: svérázný svět prastarých stromů, věžovitě strmících z podrostu, stromových obrů, padlých tíhou věků a náporem bouří, tiše tlejících pod ponurými rubáši chorošů. Ten prales roste ještě stále a u nás. Kdo jako les zná jenom tenkokmenný lesík za městem, zde bezděky užasne: Tak toto je pohanský hvozd, skutečný prales. Upadne původní tvář zdejší krajiny navždy do zapomnění? Účinná ochrana pralesního území je vizitkou duchovní a etické vyzrálosti národa. Nedovolme, aby se celá naše vlast stala krajinou, jejíž paměť a duši jsme vymazali. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (9)
Apel na uchovanie zbytkov pôvodných prírodných spoločenstiev neburáca hromovými slovami hroziaceho zániku. Naopak, v pokľudnom tempe ukazuje obrazy stromov, ich detaily, organizmy žijúce v symbióze s prostredím, nasnímané netradičnými pohľadmi zvedavého návštevníka lesa, a to v zaujímavých paralelách s industrializovanou vyasfaltovanou krajinou. Napriek pozvoľnému plynutiu dokumentu nejde o zdĺhavé jazdy kamerou, ale o množstvo meniacich sa výjavov. Ukazujú, že niekdajšiu architektúru v súlade s prírodou postupne strieda architektúra, snažiaca sa nahradiť prírodu. Sprievodné slovo Preisa a Šulcovej v jednotlivých kapitolách, predelených citátmi z Biblie, či z básní Otakara Březinu pôsobivo dotvára esej o prirodzenosti vnímania prírody, nahrádzanej zbožštením umelých náhrad. ()
-Cestu do ráje jsme ztratili, proto ale ještě nemusíme dělat na Zemi peklo - Bůh nebo Příroda? A není to snad jedno? Lesní a gotické katedrály, kolik podobností v nich nalezneme, jestliže ta lidská z oné přírodní vyrůstá. Když se člověk z přírody vymanil, jeho třetí oko, neviditelné pouto s ní, zakrnělo. Zdá se však, že u někoho cosi z něj zbylo. Impresionističtí a symbolističtí básníci, A. Sova a O. Březina, malby romantických malířů a krajinářů 19. století, kde nejen lesní scenérie Mařákovy jakoby najednou ožívaly, příběhy Bible, řeckých bájí, indiánských legend, Styx, Ostrov mrtvých Arnolda Böcklina, stromy, zvěř, brouci střevlíci a roháči, houby, lišejníky, mech, voda...... Na konci každé cesty je TICHO. ()
Mám vystudovánu sociální a kulturní ekologii na Karlově univerzitě a pro mě je tento dokument zážitek. Prales je opravdu dětství Evropy s jasem čistého vzduchu. Musí se sejít generace osvícených jedinců, aby se neporušená příroda - prales uchoval. ()
Působivá až téměř hypnotická filmová esej na téma přírody. Její moci, zranitelnosti, spirituality, ale i smutného boje s člověkem. ....Stůj tiše. Les dýchá. Toto místo jsem stvořil pro tebe. A je-li tento řád pro tebe ztracen, ty sám jsi ztracen.... ()
Místo žánnru "dokumentární" by se spíš hodilo "lamentace". Citace (až snad na Březinu; celé to má jakýsi březinovský odér) nesedí, podobně jako další metonymie a metafory. Používat viruální realitu pro kritiku virtuální reality také není moc dobrý nápad. Podobně nesedí ani hudba. Tak co tu vlastně sedí? Snad jen idea pralesa. ... Několikrát v roce jdu či jedu na Žákovu horu (mám to z domu něco přes 15 km) "do pralesa". Dívám se a fotím (abych lépe viděl). Je to jen takový rádoby prales. Ale i tak díky za něj. ()
Technicky zdařilé a oku lahodící záběry přírody doplněné meditativním zamyšlením se nad věčností přírody a pomíjivostí lidského pokolení a vším lidmi uměle vytvořeného. Místy až moc filosofické, moralizující a patetické, ale pořád lepší než poslouchat rozumy nějakého militantního ekologisty. Co se mi líbilo, byly popisky s identifikací právě zobrazovaných živočichů/rostlin/stromů, což u pořadů s tématikou přírody občas postrádám. ()
Nádhera... ()
Viděl jsem téměř hodinovou versi – a ve druhé půlce se, zdá se mi, čím dál víc opakovali. Mít to dvacet minut, je to mnohem údernější. Ale jde o příjemně meditativní počin, jemuž svědčí i hlasový doprovod mistra Preisse. ()
Ne moc dobře natočený dokument, zavánějící gnozí, zbožštěním přírody a její personifikací. ()