The Road to Guantanamo
Kamera:
Marcel ZyskindHudba:
Harry EscottHrají:
Riz Ahmed, George W. Bush, William Meredith, Sara Stewart, Tony Blair, Demetri Goritsas, Tom Whitecross, Adam James, James Buller, Duane HenryObsahy(1)
Příběh čtyř mladých muslimů, kteří se v září 2001 vydali z anglického městečka Tipton na výlet do Pákistánu, začíná nevinně. Devatenáctiletý Asif jede navštívit svou nevěstu a na připravovanou svatbu pozve kamarády Ruhela, Shafiqua a Monira. Setkají se v Karáčí, odkud jejich cesta vede do Afghánistánu. Tam jsou zatčeni spojeneckými silami. Jeden beze stopy zmizí a tři zbývající mladíci, které Američané považují za teroristy, spolupracující s Tálibánem, jsou vyslýcháni, ponižováni, mučeni a posléze deportováni do zajateckého tábora Guantánamo na Kubě. „Vždycky nám tvrdili, že v této věznici jsou umístěni nejnebezpečnější teroristi světa, ale tohle byli úplně obyčejní angličtí teenageři, kteří se ocitli v pasti neobyčejných událostí,“ říká režisér Winterbottom. „Nejjednodušší a nejefektivnější způsob jak vyprávět jejich příběh byl nechat je, aby ho vyprávěli oni sami.“ (oficiální text distributora)
(více)Recenze (51)
Někdy je potřeba věci ukázat. Nic víc, nic míň. Winterbottom takto ukazuje, tedy dokumentuje v nejryzejším slova smyslu a už poněkolikáté bortí linii mezi realitou a umělou inscenací. Sugestivně, působivě i věrohodně. ()
Zlatý Medvěd - výběr ()
Krutý (polo)dokument, který mísí realitu s fikcí natolik umně, že je těžké od sebe tyto dvě složky odlišit. Zážitek z něj je každopádně ohromný a pokud šlo Winterbottomovi o odstranění posledních divákových pozitivních názorů na Bushovu politiku, minimálně v mém případě uspěl. Způsobem vyprávění (hrané pasáže prokládané výpověďmi přímých aktérů) připomíná sice také silné emoce vzbuzující, ale ne tak ožehavým tématem se zabývající Pád do ticha. Nejzávažnější otázkou zůstává, nakolik lživý se odvážil režisér být při zobrazování lží již tak dost odporných. Narazit dnes na čistou pravdu a nic než pravdu je jevem poměrně vzácným a člověk se logicky stává tvorem velmi podezíravým a skeptickým. Máme mu věřit jenom proto, že příběh vypráví z pohledu té strany, která je zobrazená jako "ta dobrá"? Nebylo by stejně snadné natočit podobný dokument z pohledu strany druhé? A tím nemyslím, že by natáčení Road to Guantanamo bylo snadné, to jistě nebylo. Připodobnil bych to k sypání soli do stále čerstvých amerických ran, je to bolestivé, mnozí od toho raději ignorantsky odvrátí zrak, ale... je to spravedlivé? Odpověď neznám, nezná ji ani Winterbottom (ač se tváří že ano), ani veřejnost, ani média, neznamená to však, že neexistuje. 85% Zajímavý komentář: Dadel ()
║Rozpočet £1,5milióna║Tržby USA $326,876║Tržby Celosvetovo $1,508,988║ ()
Hraný dokument, pevně věřím, že víc „hraný“, protože to co ukazuje je otřesné. Vzpomínková výpověď britských muslimů, jejichž cesta na svatbu v Pákistánu skončila na kubánské základně Camp Delta Guantanamo. Jejich výlet začal koncem září 2001 v době, kdy americká a britská vojska začínala bombardovat Afganistan. V městečku Kunduz, se jim při náletu ztratil kamarád. Krátce nato byla trojice zajata vojáky Talibanu (asi), byli nacpáni do uzavřeného kontejneru, ve kterém bylo světlo a vzduch jen díky prostřílenému plechu. Střelba ze samopalů měla zklidnit křičící a vyděšené lidi. Kdo přežil mezi mrtvolami cestu v plechové „rakvi“, skončil ve vězení. Naše trojice měla „štěstí“ jako britští občané se z vězení dostali „pod ochranu“ amerických vojáků ...... a byli s pytlem na hlavě přemístěni na Guantanamo, kde si teprve mohli užívat tu pravou pohostinnost. Vše samozřejmě, jak oficiálně potvrdili nejvyšší představitelé americké vlády, v souladu s Ženevskými konvencemi. A dál už se raději nebudu vyjadřovat, přesvědčte se sami. ()
Jediné čo G.Walker Texas ranger B. vie je to, „že sú tam zlí ľudia“. Jediné čo vie jeho deputy je , že „na Guantáname sa s väzňami zaobchádza ľudsky, slušne a v súlade so Ženevskými konvenciami ....väčšinou“. Hraný dokument opäť ukazuje, že sa pomaly etabluje ako filmový žáner rovnocenný s fikciou a Michael Winterbottom opäť raz ukazuje prečo je jedným z najlepších európskych režisérov. Každý z jeho filmov, ktoré som mal tú česť vidieť je režisérsky odlišný nielen od zvyšku filmovej produkcie, ale i od jeho ostatných filmov. Road to Guantanamo je založené na výpovediach „Tipton Three“, troch Angličanov pakistanského pôvodu, ktorí sa vďaka svojej nerozvážnosti omylom ocitnú v rekreačnom zariadení US government pre podozrivých z terorizmu. Ako pseudodokument je určite sugestívny a z veľkej väčšiny len čisto popisuje a necháva diváka utvoriť si vlastný názor na dianie na plátne. Nevyhne sa však podľa môjho názoru prehnane zjednodušenému pohľadu na americké jednotky. Nechce sa mi totiž veriť, že nielen mariňáci , ale aj elitní vyšetrovatelia na Guantáname majú v hlave slamu. Každopádne, RtG je jeden z filmov, ktorý dúfam pomôže ľuďom pochopiť, že keď štátna moc potrebuje zakryť svoju vlastnú neschopnosť, potrebuje nepriateľa, i keď len vyfabrikovaného. A je jedno či ho nazve triedny nepriateľ, menejcenná rasa alebo teroristi. 9/10 ()
Nevím nakolik je tento film pravdivý, a nakolik jde o protibushovskou propagandu, protože jsem v Guantanámu nebyl, ale je fakt, že vedle praktik, které používají američtí vyšetřovatelé v tomto filmu, vypadá středověká inkvizice jako parta hodných strýčků. Vězni třeba musí dřepět celé dny na sluníčku, bez jediného pohybu a nechat se pomalu grilovat, nebo jsou zavření v cele s blikajícím světlem, ruce mají přivázané ke kotníkům a jsou nuceni poslouchat na plné pecky metal (zde musím Američany pokárat za nevhodný výběr hudby, kdyby jim pustili třeba Standu Dolínka, budou mít přiznání do deseti minut) a čas od času jsou přivedeni na kobereček před vyšetřovatele, který se pokouší o naivní chytáky typu "Tvůj kamarád nám prozradil, že patříš k Al Kajdě. Tak nám řekni, kde je bin Ládin, a můžeš jít domů". A do toho pár z kontextu vytržených záběrů Bushe a dalších politiků, jak tvrdí, že se zajatci zacházejí lidsky v souladu s mezinárodními úmluvami. Prostě film je to velmi sugestivní, ale... ()
Pokud mohu soudit, tak toto byl nejlepší dokument, který jsem letos (2006) ve Varech viděla. Nápad spojit dokument s hranou formou se velmi povedl a mě jako diváka emocionálně vtáhl do příběhu čtyř muslimů nespravedlivě obviněných z terorismu. Nemám ráda Bushe a za věty podobného typu (citace z jeho projevu) "Nesdílejí hodnoty jako my." bych mu fakt nakopala p****. Jaké hodnoty sdílí pan B.? Aktuálně byl velmi trefný Putin před summitem G8, když Bush kritizoval demokracii v Rusku, načež mu na to Putin opáčil, že o takovou demokracii jako v Iráku, on nestojí... ()
Výborný hraný dokument. Šílenější než Proces. Těžko uvěřit, že takové věci se skutečně děly/dějí.. Povinná "četba" pro všechny, a především pro ty, kteří schvalují Bushe a jeho politiku (jestli někdo takovej ještě existuje) Tak nelidské chování by nečekal od "civilizovaného" západu nikdo. Z toho bych se zbláznil..nechápu, jak to někdo mohl vydržet. Při smyslech je asi udržela jen víra. Samozřejmě je celý pohled jednostranný a nesmíme zapomenout, že někdo skutečně provedl útok na americká dvojčata a co hlavně, je třeba mít na mysli, že tohle, ač sugestivní, je pouze rekonstrukce, nicméně jiné než nejvyšší hodnocení si tento film snad nezaslouží. ()
No... ehm.... chlad, chlad a ešte raz chlad. Film nepresvedčil o motivácii štyroch Britov pakistanského pôvodu vyraziť si tesne pred svadobnou veselkou do Američanmi bombardovaného Afganistanu. "Len tak si užiť, "Majú tam také veľké chleby" či, "Treba nejako pomôcť Koránu" - sú vratké dôvody pre rozlúčenie sa so slobodou vstupom do vojnovej zóny. Drsne nezapôsobili ani väzenské tortúry. Respektíve ako protipól by som rád videl dokument o väzňoch Talibanu, či muslimských štátov všeobecne (vinných, nevinných aj podozrivých) - a práve porovnaním postupov by sa dalo hovoriť o miere demokracie toho, ktorého štátu. O postupoch našich bratov v Alahovi nás však zväčša nemá kto informovať, pretože odrezané hlavy mlčia. Tretia svetová, ktorú radikálni islamisti nenápadne rozpútavajú na všetkých frontoch si podľa mňa vyžaduje mimoriadne opatrenia. V dokumente sa hovorilo o drsných prvých dvoch, troch týždňoch v zajatí - potom bolo vidieť v rukách guantanámskych väzňov aj Korán, oddych, normálne vypočúvanie. "Verbálno/podpisoví ochrancovia ľudských práv" páchnúci dobrými mravmi často tolerujú ponižovanie a týranie pri výsluchoch grázlov drsniackymi policajtami v kriminálkach. Rovnaké postupy však posudzujú ako neprípustné mučenie pri vypočúvaní obdobných grázlov americkými mariňákmi (podľa ich vlastných slov boli dvaja z troch väzňov rok držaní anglickou políciou za fyzické napadnutie a lúpež) . Zdá sa, že európska fóbia z USA a z nej vyplývajúce drukovanie každej zámienke kopnutiu si do nej je večná. Podotýkam, nehodnotím vinu alebo nevinu hlavných hrdinov - pretože o toto ani nešlo - dôležitá bola urputná snaha režiséra s vymačknutím slzy presvedčiť, že zlí Američania ubližujú chudákom nevinným Arabom. Keď dokument o mučení, namiesto tejto agitky si radšej opakovane pozriem skvelý Standard Operating Procedure od Errola Morrisa skúmajúci osobné zlyhania naprieč systémom pravidiel vojenskej inštutúcie. ()
Příběh čtyř muslimských kluků z Tiptonu nedaleko Birminghamu je vyloženě příšerný. Navíc autor zvolil polodokumentární styl, ve kterém střídá výpovědi skutečných aktérů s hranými rekonstrukcemi jejich „výletu“. Je to silný příběh, jaký by se snad ani neměl stávat. Chování (nejen) amerických věznitelů si totiž nijak nezadá s praktikami připomínajícími výslechy StB v 50. letech. A je jasné, že takovéhle chování by se nemělo tolerovat, ani kdyby to, z čeho hrdiny podezřívali, byla pravda. ()
Silné a autentické. Takto by to malo vyzerať, keď chce niekto opísať udalosti dokumentárnym spôsobom (áno, narážam na ospevovaný Let č.93). Veľmi ťažká téma, ktorá ukazuje nezmyselnosť vojenskej mašinérie a hlúposť (nielen) amerických vojakov. Nezlomiť sa a odolať neľudskému tlaku, len kvôli tomu, že ste v nesprávny čas na nesprávnom mieste, to je hrdinstvo. Najmrazivejšie na tom je to, že stovky ľudí v podobej situácii muselo zažiť niečo omnoho horšie... ()
41st KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2006 - HORIZONS - Horizonty (Road to Guantanamo / ROAD TO GUANTANAMO / Cesta na Guantánamo) - 7. 7. 2006 - kino Thermal - Velký sál - Karlovy Vary - 80% ()
Příběh několika anglických mladíků pakistánského původu, kteří se v opravdu špatnou dobu vydají na výlet do Afghanistánu. Krátký výlet se změní na několikaletý (místy docela hustý) pobyt ve věznici Guantanamo na Kubě. Tomu se říká být v blbou dobu na blbém místě. Nebo možná ne, sice sdílejí jiné hodnoty, ale je tam o ně většinou (!!!!!!) postaráno podle ženevských konvencí, mají tam zdarma plně vybavenou lékařskou péči (jak nám ukázal Michael Moore v Sicko) a pouští jim tam mé oblíbence Cradle of Filth..... ()
Silný a sugestivní hraný dokument, po kterém nám problémy naší moderní a civilizované společnosti budou připadat jako bezvýznamné. ()
Michael Winterbottom opět příjemně překvapil, s jakou lehkostí (dá-li se u takovéhoto tématu mluvit o lehkosti) dokáže spojovat realitu s filmovou fikcí. Měl jsem tu zajímavou zkušenost na letošní filmovce v Hradišti vidět nejprve Greengrassův Let č. 93 a o dva dny později Cestu na Guantanámo. V obou případech jde o dokumentární rekonstrukci. Zatímco u Greengrasse se setkáváme s plně filmovým materiálem, byť vystavěném na reálných podkladech, v Cestě na Guantanámo se střídají inscenované záběry z cesty tří mladíků, která tak nečekaně skončila v proslulé věznici, s talking-heads skutečných protagonistů příběhu nějakou dobu po událostech, tedy v reálné době natáčení. Jedná se tedy spíše o jakousi formu paradokumentu. Zatímco Let č. 93 u mě emočně boduje díky přiznané filmovosti, Winterbottom je zajímavý svým zpřítomněním filmové formy a rozmlžováním hranic hraného a dokumentárního filmu. Paradoxně však oslabuje svou dokumentární podstatu nešťastně zvolenými scénami inscenovaných vzpomínek z doby před cestou, "kdy bylo vše dobré" a parta z britského Tiptonu ještě nic netušila o tom, co se s nimi bude za pár měsíců dít. Domnívám se nicméně, že je Cesta na Guantanámo dobrým prostředníkem k diskusi o efektivitě obrany proti terorismu. Nelze ji číst jako prvoplánovitou agitku proti Bushově vládě. Po nenadálých událostech 11. září máme všichni logický strach z toho, co může ještě přijít. Dokonce takový strach, že posvěcujeme jakýkoli projekt, který nás má chránit. Guantanámo je nejkřiklavějším případem, kdy se administrativa zemí, v nichž se rodily humanistické ideály (arabskou populaci mimochodem myšlenky humanismu téměř nezasáhly, což není míněno pejorativně - odráží to pouze historickou a geografickou situaci islámských zemí - ale je to zároveň zajímavý fakt k zamyšlení), těmto idejím zpronevěřuje. Zásadní otázkou, kterou Winterbottomovo drama předestírá, je, zda se přitom chováme racionálně a jak moc efektivní naše strategie jsou. Když jsem sledoval výslechy oněch mladíků ("Máme vás na fotografii, kde jste v létě zachycen v Afghanistánu na projevu Usámy bin Ládena." - "Ale já jsem tou dobou vykonával veřejně prospěšné práce v Tiptonu, můžete si to ověřit." - "Ale my víme, že jste tam byl."), nemohl jsem se ubránit pocitu, že namísto své ochrany jen plácáme do vody a doufáme, že nám ryba uvízne v rukou. ()
Další ze syrových dokumentů (např. Redacted), napůl hraných s některými reálnými záběry a příběhem Američani versus obyvatelé středního východu. Samozřejmě nic není tak černobílé, a třebaže je to těžké, není možné se na to dívat jen z pohledu nevinných chlapců a těch zlých vojáků z Ameriky. Ti kluci např. neměli co jezdit do Afgánistánu. Líbil se mi konec, jejich dospělý pohled na věc, na to, jak je tato zkušenost zocelila, žádné výčitky proti Američanům, nic. Ti možná přišly později, což dokument už neukazuje. ¨To čim si přošli muselo být neuvěřitelně drsné, byli zajati jako dvacetiletí chlapci a domů se vraceli jako muži. Jediná výtka...mučení black metalem si nedovedu představit, Cradle of filth jsou jednou z mých nejoblíbenějších kapel :)) ()
Takéto otrasné a nudné spracovanie si chlapci fakt nezaslúžili. ()
Zajímavé a stále je to polofikce. ()
Dokument o veľkom omyle. Trocha opíšem dej. Chlapci sa po 11. septembri 2001, v najnesprávnejšej dobe vydali do Pakistanu a následne do Afganistanu, kde sa mal jeden ženiť. Zbalili ich americkí vojaci, ktorí im neverili a preto ich ako podozrivých masovo zbalili a odpratali na Guantánamo, kde boli mučení s cieľom priznať vinu. Vzhľadom na to, že sa vyzývalo na džihád, boli ešte viac podozriví. Nepomohlo im ani množstvo kuriozít, či akože dôkazy, ktorými sa im snažili dokázať vinu, napokon zistili, že sú nevinní a tak môžu akože naďalej spokojne žiť, lebo do politiky sa nepletú. Paradoxne z tohto dokumentu môžu vyjsť dobre aj Američania kvôli tomu, že sa chlapcov nespýtali dokumentaristi na mnoho vecí a mnohé nedokázali, ale prečo by mali byť vinní aj keby iba boli naštvaní a skrz to išli do svojho rodiska? Ak si tento film pridáte k iným dôležitým skutočnostiam, tak zistíte, že nie tí moslimovia tu sú podozriví, ale skôr USA a jej politika, ktorá je možno ešte horšia než tá Sovietskeho zväzu pre boj s ktorým vznikla Al-kájda. Toto je dokument výpovedí, je to hraný dokument, je len o príbehu, nepoodhaľuje zákulisie, proste sa drží témy a nemá pridanú hodnotu ()