poster

Jmenuji se po tátovi (TV film)

Drama

Československo, 1989, 55 min

  • rakovnik
    ****

    Velmi povedená televizní moralita o našich povahách, s mnoha zajímavými úvahami a myšlenkami, které v podání paní Štěpánkové znějí opravdu naléhavě a pravdivě. Zajímavý počin v době vzniku, ale jeho odezva je platná dnes možná o to více. Závěr filmu je sice poněkud "otevřený", ale holt se divákovi nemusí vše přinést na stříbrném podnosu a může si své závěry udělat také sám, dle svého myšlení a svědomí.(21.8.2015)

  • Marthos
    ***

    Psychologicky laděné drama o vztazích, vině a odpovědnosti nabídlo výjimečnou příležitost mladinké Tereze Brodské, která v jedné ze svých prvních rolí poodhalila leccos ze svých mimořádných hereckých kvalit. Otázka morálních selhání a stanovení životních priorit je nastolena v celé své naléhavosti a rezolutnosti.(4.5.2016)

  • honz
    ****

    Televizní inscenace s etickým problémem na sklonku éry socialismu. Dospívající dívka, studentka ekonomie (T. Brodská) pátrá po příčině autonehody, při níž tragicky zemřela její matka. Z počátku slibně vyhlížející psychologická studie charakterů postav se postupně vytrácí, nicméně to neubírá realistickému vyznění celého příběhu. Vedle opravdu výtečné Jany Štěpánkové stojí za pozornost také herecké výkony Bořivoje Navrátila a Viktora Maurera.(27.6.2012)

  • Pitryx
    odpad!

    Naštěstí krátká podivnost s neustále brečící hlavní hrdinkou, retrospektivami a pokus o psychologický film. No, viděl jsem horší. Takže jako plus hodnotím to, že to bylo milosrdně krátké a sem tam se objevil záblesk herectví a zajímavosti. Ovšem toto malinké plus strhávám za debilní konec, kde se vůbec nic nevyřešilo.(11.9.2016)

  • argenson
    **

    Mě tohle moc nepřesvědčilo, přestože osobnost režiséra a herecké obsazení zněly velmi slibně. Příliš uměle vytvořené drama, v němž se mnoho mluví - filozofické myšlenky se střídají s příliš úzkoprsým a přízemním pranýřováním socialistických praktik. Jana Štěpánková okouzlující jako vždy, zatímco Tereza Brodská mě mnohem více baví dnes - tady to bylo takové postpubertální oplácané nedochůdče. A Gustav Bubník jakoby zapomněl, že není v divadle, ale před kamerou.(1.2.2009)