poster

Jmenuji se po tátovi (TV film)

Drama

Československo, 1989, 55 min

  • Marthos
    ***

    Psychologicky laděné drama o vztazích, vině a odpovědnosti nabídlo výjimečnou příležitost mladinké Tereze Brodské, která v jedné ze svých prvních rolí poodhalila leccos ze svých mimořádných hereckých kvalit. Otázka morálních selhání a stanovení životních priorit je nastolena v celé své naléhavosti a rezolutnosti.(4.5.2016)

  • honz
    ****

    Televizní inscenace s etickým problémem na sklonku éry socialismu. Dospívající dívka, studentka ekonomie (T. Brodská) pátrá po příčině autonehody, při níž tragicky zemřela její matka. Z počátku slibně vyhlížející psychologická studie charakterů postav se postupně vytrácí, nicméně to neubírá realistickému vyznění celého příběhu. Vedle opravdu výtečné Jany Štěpánkové stojí za pozornost také herecké výkony Bořivoje Navrátila a Viktora Maurera.(27.6.2012)

  • argenson
    **

    Mě tohle moc nepřesvědčilo, přestože osobnost režiséra a herecké obsazení zněly velmi slibně. Příliš uměle vytvořené drama, v němž se mnoho mluví - filozofické myšlenky se střídají s příliš úzkoprsým a přízemním pranýřováním socialistických praktik. Jana Štěpánková okouzlující jako vždy, zatímco Tereza Brodská mě mnohem více baví dnes - tady to bylo takové postpubertální oplácané nedochůdče. A Gustav Bubník jakoby zapomněl, že není v divadle, ale před kamerou.(1.2.2009)

  • kingik
    *

    Připomenutí si televizního archivu prostřednictvím psychologického nepodarku, jehož skutečný smysl sdělení znal asi jen sám autor a divák se jen může domnívat, jak to všechno asi nakonec bylo. Příběh mladé dívky, která pátrá po příčinách autonehody, při níž o život přišla její matka a někdo z jejích kolegů z práce neměl tak úplně čisté svědomí, skýtal rozhodně slibný potenciál, ale Dudek evidentně nebyl typem režiséra jemuž by právě psychologicky vystavěná dramata byla blízká. Do hlavní role obsadil tehdy mladou Terezu Brodskou, kterou obklopil velmi zkušenými herci jako je Štěpánková, Navrátil nebo Pelzer, ale pak se se vše ubíralo nepřesvědčivým směrem a nešlo se ani trochu do hloubky charakterů postav, ale ani příběh vystavěný kolem mladé a vesměs tápající Jany nebyl nijak přesvědčivě rozvinutý. Měla chápavého tátu, karieristického přítele a dál jsme se nedostali. Z dnešního pohledu bylo směšné sledovat jak se děj točí kolem drahé flašky konaku, v restauraci se objednává Pepsi Cola a na náměstkově chatě jsou plechovky Coca - Coly. Tvůrci dnešních seriálů by si měli vzít příklad při vytváření dobové výpravy seriálů z dob socialismu.To bylo pro mě nejpřesvědčivější a nejzajímavější, ale ostatní mnohem důležitější divácké atributy, jakým je například vývoj a posun zápletky se nepovedly a zůstaly hrubě zakrněné pod nánosem bezradné tvůrčí snahy. Výsledkem je snímek bez jakéhokoliv náznaku ucelení. 20%(29.4.2012)

  • rakovnik
    ****

    Velmi povedená televizní moralita o našich povahách, s mnoha zajímavými úvahami a myšlenkami, které v podání paní Štěpánkové znějí opravdu naléhavě a pravdivě. Zajímavý počin v době vzniku, ale jeho odezva je platná dnes možná o to více. Závěr filmu je sice poněkud "otevřený", ale holt se divákovi nemusí vše přinést na stříbrném podnosu a může si své závěry udělat také sám, dle svého myšlení a svědomí.(21.8.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace