Jmenuji se po tátovi

Psychologicky laděné drama o vztazích, vině a odpovědnosti nabídlo výjimečnou příležitost mladinké Tereze Brodské, která v jedné ze svých prvních rolí poodhalila leccos ze svých mimořádných hereckých kvalit. Otázka morálních selhání a stanovení životních priorit je nastolena v celé své naléhavosti a rezolutnosti. (04.05.2016)

Připomenutí si televizního archivu prostřednictvím psychologického nepodarku, jehož skutečný smysl sdělení znal asi jen sám autor a divák se jen může domnívat, jak to všechno asi nakonec bylo. Příběh mladé dívky, která pátrá po příčinách autonehody, při níž o život přišla její matka a někdo z jejích kolegů z práce neměl tak úplně čisté svědomí, skýtal rozhodně slibný potenciál, ale Dudek evidentně nebyl typem režiséra jemuž by právě psychologicky vystavěná dramata byla blízká. Do hlavní role obsadil tehdy mladou Terezu Brodskou, kterou obklopil velmi zkušenými herci jako je Štěpánková, Navrátil nebo Pelzer, ale pak se se vše ubíralo nepřesvědčivým směrem a nešlo se ani trochu do hloubky charakterů postav, ale ani příběh vystavěný kolem mladé a vesměs tápající Jany nebyl nijak přesvědčivě rozvinutý. Měla chápavého tátu, karieristického přítele a dál jsme se nedostali. Z dnešního pohledu bylo směšné sledovat jak se děj točí kolem drahé flašky konaku, v restauraci se objednává Pepsi Cola a na náměstkově chatě jsou plechovky Coca - Coly. Tvůrci dnešních seriálů by si měli vzít příklad při vytváření dobové výpravy seriálů z dob socialismu.To bylo pro mě nejpřesvědčivější a nejzajímavější, ale ostatní mnohem důležitější divácké atributy, jakým je například vývoj a posun zápletky se nepovedly a zůstaly hrubě zakrněné pod nánosem bezradné tvůrčí snahy. Výsledkem je snímek bez jakéhokoliv náznaku ucelení. 20% (29.04.2012)

Mě tohle moc nepřesvědčilo, přestože osobnost režiséra a herecké obsazení zněly velmi slibně. Příliš uměle vytvořené drama, v němž se mnoho mluví - filozofické myšlenky se střídají s příliš úzkoprsým a přízemním pranýřováním socialistických praktik. Jana Štěpánková okouzlující jako vždy, zatímco Tereza Brodská mě mnohem více baví dnes - tady to bylo takové postpubertální oplácané nedochůdče. A Gustav Bubník jakoby zapomněl, že není v divadle, ale před kamerou. (01.02.2009)

Od hereckého obsazení jsem očekávala něco víc. Ale došla jsem k závěru, že Jana Štěpánková se vůbec nezměnila a že je pořád stejná. Neměla v některých věcech šťourat. Na druhou stranu je ale nemohla nechat plavat. To byla taková malá moralizující dvousečná zbraň. (10.03.2015)

Zajímavý příběh, s nepříliš přesvědčivými filozofickými myšlenkamy. Až moc vyumělkované a okatě napsané dialogy. Tereza Brodská a Viktor Maurer ovšem zahráli dobře. (02.05.2012)

Velmi povedená televizní moralita o našich povahách, s mnoha zajímavými úvahami a myšlenkami, které v podání paní Štěpánkové znějí opravdu naléhavě a pravdivě. Zajímavý počin v době vzniku, ale jeho odezva je platná dnes možná o to více. Závěr filmu je sice poněkud "otevřený", ale holt se divákovi nemusí vše přinést na stříbrném podnosu a může si své závěry udělat také sám, dle svého myšlení a svědomí. (21.08.2015)

Slušný...Maurer tichý manipulátor...skvělý .. Ale je ztrátou času hledat viníka smrti... (01.10.2017)

Moralitka z období reálného socialismu. Celé je to takové bezradné a umělé, takže navzdory slušným hereckým výkonům inscenace nakonec působí stejně dramaticky, jako když připálíte volské oko na pánvičce. (19.10.2018)

Televizní inscenace s etickým problémem na sklonku éry socialismu. Dospívající dívka, studentka ekonomie (T. Brodská) pátrá po příčině autonehody, při níž tragicky zemřela její matka. Z počátku slibně vyhlížející psychologická studie charakterů postav se postupně vytrácí, nicméně to neubírá realistickému vyznění celého příběhu. Vedle opravdu výtečné Jany Štěpánkové stojí za pozornost také herecké výkony Bořivoje Navrátila a Viktora Maurera. (27.06.2012)

Hrají zde velké české hvězdy, ale příběh je tak umělý a prology mezi herci jsou odmluvené jak na běžícím páse, musím hodnotit taky tak slabě - 2*. (01.02.2009)

Nedomyšlená moralita o slečně, která se nedokáže vyrovnat se smrtí své matky a tak začne házet vinu na všechny, z jejího okolí. (21.08.2015)

Film se mi překvapivě líbil, protože já mám opravdu ráda filmy o morálce, o tom, zda se jí má smysl v dnešním světě držet a za jakou cenu. (01.02.2009)

2* za herecké výkony. Jinak film dějově vcelku o ničem. (14.10.2018)

"Když někdo ví o lumpárně a mlčí, bude malej nadosmrti!" Bylo tam dost kvalitních myšlenek, ale na druhou stranu také upjatost scénáře. "Chceš napravovat svět?" (06.12.2022)

Naštěstí krátká podivnost s neustále brečící hlavní hrdinkou, retrospektivami a pokus o psychologický film. No, viděl jsem horší. Takže jako plus hodnotím to, že to bylo milosrdně krátké a sem tam se objevil záblesk herectví a zajímavosti. Ovšem toto malinké plus strhávám za debilní konec, kde se vůbec nic nevyřešilo. (11.09.2016)

Ani za pětapadesát minut mě film zrovna nepřesvědčil o své záživnosti. Tereza Brodská tak akorát zjistila, jak funguje socialismus v Československu a že spravedlnost vyhrává jen málo pokud se opírá o lidské charaktery a výklad smyšlenek do faktů. Celé pátrání je pak podle mě lehce nesmyslné, protože na nic objevného vlastně nepřijde. (12.10.2020)

Dobová moralitka, oprávněně zapomenutá. (10.10.2016)

Docela slušná televizní inscenace. Na krátké stopáži poskytuje prostor pro dramatické zvraty, takže ve výsledku je to příjemná podívaná. I když s trochu ztraceným koncem, kde už postrádá dech. Ale to je asi jen otisk doby, ve které film vznikl. (21.10.2016)

Strojené, budovatelské. (09.10.2016)

Jediné co tady bylo zajímavé byla mladá Terezka Brodská a její krásné oči. Jinak komunální satira o honbě za kariérou (Gustav Bubník) nebo o ponížené podlézavosti a vychytralosti (skvělý Viktor Maurer). (04.12.2022)