Tobruk

Český Lev 3 : Kamera, Hudba, Zvuk + 5 nominací: Nejlepší film, Režie, Scénář, Střih, Výprava + Plakát .... ... ... ... ... .. http://www.csfd.cz/film/4609-red-badge-of-courage-the/ + http://www.csfd.cz/film/21503-red-badge-of-courage-the/ (09.09.2008)

Co slíbil, to natočil. (08.09.2008)

Vizuální stránka i hudba a zvuky bez debat za 1. Herecké výkony bez debat za 1. Osvěžení z toho, že nejde o další válečný velkofilm, kde se jde na věc a s přestávkami se to mydlí až do konečného řešení s dovětkem "účinkuje tisíc tanků Sherman", je taky nepochybně plus. Že naši (pra)dědečkové, kteří vyjeli do světa, aby si to rozdali s největším zlem, jaké svět do té doby poznal, i mimo vzdušné bojiště, si zasloužili důstojnou vzpomínku, to je taky pravda. Že Marhoul toto zadání splnil, a ještě předvedl, že umí udržet lajnu, kterou si předsevzal, i to se cení. Věc má ale ještě jednu stránku, a tou je to, že by to mělo taky něco udělat s divákem - a tím nemyslím obdiv k filmařskému řemeslu, které sleduje na plátně/obrazovce. Divák to má ovšem dost těžké, protože tu je postaven do pozice válečného zpravodaje, který přijede, chvíli pobude, vidí pár výseků ze života v první linii, a zase zmizí. Taky to jde srovnat s válečným kinožurnálem, kdyby byl prostý propagandy a ukazoval ty skutečně "všední" věci "ze života mužstva". Anebo do třetice můžete být v pozici čtenáře nekoherentních deníkových záznamů vojáka, kterého jste vůbec neznali, pokud by si tento nezapisoval svoje niterné pocity a takové ty věci, o kterých deníky z nějakého důvodu (který nechápu) jsou. Máme tu prostě živé obrazy lidí, o kterých nic nevíme, a nic se o nich ani nedozvíme. Jistě, může to být metafora k "fungování" války, může nám to teoreticky dávat větší možnost se s postavou ztotožnit (viz skutečné individuality prostá Bella z Twilightu), ale na mě to nefunguje. Proto dávám 70%. (13.09.2011)

Po nemalých očekáváních přichází jenom malé zklamání. Nekřečovité herectví (Nebřenský by hravě zvládnul padoucha v nějakém hollywoodském velkofilmu), plně profesionální ozvučení, „náladě“ okamžiku přizpůsobivá kamera. Tobruk zná své limity, sebevražedně nezdolává těžko dostupné mety (jediný průlet letadla se odehrává v noci) a umí překvapit syrovým naturalismem i nesmírně silnou, třebaže eklektickou scénou náhlého psychického zlomu. Nejvíc se mi líbí jeho pragmatismus obsažený hlavně v odpovědi na otázku, proč se člověk někdy zachová tak a jindy onak. Prostě protože válka. Škoda roztahané poslední třetiny a odfláknuté charakterizace postav. Můj obdiv k odhodlání režiséra a zbytku štábu to ale nijak nedegraduje a pokud Marhoul časem zpracuje 700 stránek svých deníkových zápisů do knižní podoby, koupím si ji na projev stejné úcty, kterou on prokázal 11. východní divizi. 75% Zajímavé komentáře: imf, DaViD´82, Bluntman, C.C.Baxter, Macik (14.09.2008)

Nejprofesionálnější český film (černý kůň) roku 2008. (20.10.2008)

Václav Marhoul u mě tímhle filmem těžce zabodoval. Sice jsem čekal příběh, který bude více příblížen skutečnosti, ale když čekám, že holka bude mít na sobě černé spodní prádlo a má ve finále bílé, tak to taky neznamená vůbec žádný průser. Tobruk je z mého pohledu kus poctivé práce a je dělán s obrovskou úctou k těm klukům, co tenkrát pod československým praporem bojovali za správnou věc daleko od své vlasti, svých rodin, svých holek i svých hospůdek. Mám z toho všeho velkou radost. Film se povedl i po technické stránce, jasně poušť dost pomáhala, ale třeba nazvučenej ten film je naprosto fantasticky a některé scény jsou prostě fajnovky. K hercům nemám jedinou výtku a to u českých filmů taky není zrovna pravidlo a sázka na "neokoukané" tváře vyšla na 100%. Paráda, česká kinematografie má další výtečný příspěvek do filmového šuplíčku s cedulkou válka. Dodatek 17.5. 09 - Po opětovné projekci na DVD zvyšuju na plný počet. Po přečtení zdejších komentářů se ptám. A od kdy je válka o příbězích ? Válka je o lidech, bolesti, utrpení, odvaze, cti, zbabělosti a přátelství. Tobruk je prostě o válce. Z bonusového DVD je zcela zřejmý jakou úctu, obdiv a respekt má pan Marhoul k těmto legionářům. Film je jeho upřimný filmový dík těmhle chlapům za jejich činy a mých pět hvězd je zase můj upřimný dík panu Marhoulovi za jeho film. (30.09.2008)

Z mojej recenzie: "Kus poctivé filmařiny, která si nehraje na velkolepý Hollywood ani na vypjaté drama. „Jen“ zobrazuje několik epizod z vojenského života několika obyčejných mládenců, Čechů a Slováků, uprostřed nevlídné pouště. Marhoul sice jako scenárista hazarduje s diváckou přízní, když si dovoluje ne moc koncepční dějové odbočky, navíc vše korunuje podivně uťatým závěrem, ale jako režisér dostojí vytyčenému autorskému záměru s hrdě vztyčenou hlavou. To spolu s neokoukanými tvářemi, moderně odvedeným řemeslem a výtečným zvukovým i vizuálním podáním dělá z Tobruku solidní žánrový film." (29.08.2008)

Chápu, proč byl Tobruk natočen i komu je hlavně určen. Co už nechápu, je jak. Nemyslím tím ani tak celou formální stránku, které sedí nálepka ‚evropský film‘ jako ušitá, na rozdíl od takové Bathory, která stála 3x víc a přitom stále vypadá jako televizní film. Myslím tím hlavně, proč si sakra nenechal Marhoul napsat scénář od někoho zručnějšího. Proč film není o dvacet minut delší a nedozvíme se něco víc o postavách? Kde se v obou nováčcích najde zlom pro jejich chování? Proč ‚fuckující‘ anglický zdravotník nehledá dva zmizelé z transportu? A další a další otázky. Když už natočíme něco, co konečně vypadá k světu a trčí to z jednolitých ‚člověčinek‘ jako vidle z hnoje, dojede to na chyby, které dělají školáci s perem v ruce, jen proto, aby ten příběh odvyprávěli co nejrychleji. Na facku. (27.05.2009)

Konečně vznikl český film, který nevypadá ani trošku česky. Tvůrci si na tom prostě dali záležet a vytvořili dokonalé válečné drama, které splnilo přesně ty požadavky, které se od něj očekávaly. Václav Marhoul natočil film, kterým dokáže vzdát hold československému pluku, který v Tobruku bojoval. Ne příběhem, ale odvahou, se kterou čelí, nejen nepříteli, ale hlavně krajině. Tobruk je přesně ten typ válečného filmu, kterému především na příběhu nezáleží, hlavně tedy proto, že nějaký příběh rozhodně vyprávět nechce, jemu jde skutečně o jediné, připomenout, že tam někdo bojoval, a že bojoval hrdě za svojí vlast. Na film jsem se těšil přes dva roky a nakonec jsem se dočkal. Tak nějak jsem šel do kina s tím pocitem, že plný počet tomu nedám, ale i tak jsem z kina odcházel nanejvýš spokojený. Vznikl totiž film, který by se podle mě dokázal prosadit i v cizině, a to nemálo. Vznikl totiž film, který ukázal, že i naše země dokáže natočit něco tak efektivního, akčního, s výbornými efekty, parádní režií a hlavně nezapomenutelným nápadem, který se neztratí. Tobruk je film, na který se nezapomene, protože dokázal dle mého světu natrhnout prdel tím, že se natočil za opravdu málo peněz, na co může být právoplatně hrdý, že se v něm objevili i pro Čecha ne příliš známí čeští herci, že Marhoul si dal tu práci, a ukázal se jeho perfekcionalizmus a dokonalost záběru. Prostě jsem na to hrdý, že jsem na takový film mohl jít do kina. Měl jsem radost a i dobrý pocit, že jsem mohl podpořit něco takového. Tobruk je pro mě film hrdina, který se v české kinematografii rozhodně vyjímá, a to nemalou měrou a nakonec uděluji pět hvězd, protože tenhle film si ho jednoznačně zaslouží, na úkor toho, jak ho zde lidí hodnotí. (19.09.2008)

║Rozpočet CZK 80miliónov║Tržby Celosvetovo $583,874║ Pre mňa veľké sklamanie, absolútne prázdne vykreslenie charakterov postáv okamžite film posiela do neznesiteľnej nudy, kde zachytíte akurát tak niekoľko nadávok a oplzlú pesničku a celkovo dej len málokedy škrkne o niečo pestrejšie a jedine čo dosahuje nejakej tej úrovne je vizuálne poňatie, tento film nemá absolútne čo ponúknuť, po tomto filme sa môže tak maximálne len prášiť z úst. /25%/ (25.04.2009)

Marhoul je průměrný vypravěč, ale výjimečný kopírák. Po velmi rozpačitém Mazaném Filipovi se přesouvá na (válečná) pole, která nabízejí o poznání lákavější úrodu. A vychází mu každý krok... pomalejší tempo a minimum dialogů je spíše ku prospěchu (vyniknou lépe řízné hlášky), herci jsou správně neokoukaní a ošlehaní, peníze nikde nechybí (digitální písečná bouře sice vypadá jak z béčkového klonu Mumie, ale to je jediná výtka k jinak prakticky bezchybné vizuální stránce) a všechno to působí jako výpravná válečná historka. Sice poskládaná z prvků, které jste už jinde viděli, ale místy hravá a především nekompromisně vypiplaná. Mám z Tobruku radost hlavně proto, že obstojí v globální konkurenci. Žádné mhouření očí nad českou žánrovkou... tohle je prostě válečný film se vším všudy. Možná tu chybí Lee Marvin, těžké dělostřelectvo a Amíci žvýkající tabák, ale po pár minutách zjistíte, že Marhoul si vystačí i s nabručeným maníkem, co melouchuje v reklamách na jogurt. A to je panečku výkon (7/10) (08.09.2008)

Smutně prázdné válečné drama, které se nedokázalo rozhodnout, o čem bude. Postavy mohou být zajímavé (a slušně zahrané), ale žádná z nich se netváří jako hlavní a ani nemá pořádný prostor. Naprosté odosobnění postav na plátně vede k tomu, že divák rychle ztratí zájem o to, zda zemřou, nebo budou žít (v druhé půlce jsem hlavně nechápal, proč že ještě žijí....). Vizuálně to vypadá velmi dobře, což je ale "vinnou" prostředí pouště, která na kameře vypadá velmi dobře (ne však skvěle jako v Anglickém pacientovi). trochu mě mrzí, že se za takový film dalo 80 milionů a ve výsledku vidíte pár mužů někde v poušti, jak dvakrát za film střílejí po Němcích. Chápu vysokou cenu za exotické prostředí, ale ve filmu, který je natolik prázdný ani exotika nepomůže. Bohužel tedy nejsem naladěn na stejné vlně jako Václav Marhoul a očekávám jiné válečné filmy než jakým je Tobruk. Jedna zahozená šance, která se stala pouze a jen velkým "díky" všem vojákům, kteří bojovali a nevzdávali se i přes těžké strasti vojenského života. (05.05.2009)

Scénář: Václav Marhoul .. Je to dobrý film v tom průměrném smyslu. Nějaké strhující válečné drama čekal asi málokdo, že však budeme mít tolik tichých a chodících scén asi taky málokdo. Postavy spolu prakticky nemluví (okamžitě jsem si vzpomněl na Kim Ki-Duk ticháčky..) a tak vypráví vizuál. Poušť je naštěstí parádní prostředí s osobitým duchem. Škoda, že scénář více nerozvádí jednotlivé postavy, jejich psychologii do hloubky, nedokončuje některé situace, témata… Bez akce, dramatizace či vůbec nějakého nosného děje. Jen takové memento, že tam u Tobruku ti naši vojáci byli. (11.09.2008)

Už druhý skvělý český film v jednom roce... Jen aby nám to vydrželo. (12.09.2008)

Podle mě se Tobruk vydařil. Po projekci byly moje dojmy sice ještě trochu rozpačité, ale teď už na něj vzpomínám v podstatě v dobrém. Jako největší problém vidím zvrat v půlce filmu, který mě totálně vyhodil ven a jenom jsem zoufale zíral, co se to děje, ale v ostatních bodech se Marhoulovi docela dařilo. Tobruk je filmem, který postrádá patos, šikovně se vyhýbá spoustě klišé a překvapilo mě, že se vážně nejedná o klasické válečné drama hollywoodskýho střihu. Marhoul dává velký důraz na vizuály (ten film vážně nevypadá, že je český) a hlavně se snaží vyprávět obrazem a ne dialogem, což je většinu času velké plus. Jenom ke konci to bohužel začne drhnout (moc dlouhých záběrů, které brzdí děj) a štvalo mě, že jde posledních 30 minut tak trochu do ztracena. Taky jsem nepochopil, proč se Marhoul zaměřil zrovna na postavu Jana Meduny, která mi přišla od začátku nevýrazná a chybělo mi pozadí u velitele Roberta Nebřeňského, bez něhož působil jako dost plochá figurka. Jako celek ale solidních 6/10 P.S. Ultradlouhý záběr, co byl v teaseru, bych z filmu okamžitě vystřihnul. Hrozně to tam brzdí. (04.09.2008)

Ambiciózní projekt ryze českého válečného velkofilmu se Václavu Marhoulovi podařilo nejen realizovat, ale dokonce i naplnit. Vizuálně skutečně působivý snímek stylizovaný do světlých odstínů, opravdu nádherná kamera pana Smutného, neokoukané herecké tváře (třeba s Robertem Nebřenským jsem měl zpočátku problémy mu jeho postavu uvěřit, po příjezdu do Tobruku už jsem mu ale věřil všechno...), pokus o silný protiválečný příběh spíše ve stylu Remarqueova Na západní frontě klid než americké linie novodobých válečných velkoprodukcí (nejvíce se ale, alespoň vizuálně, podobá dnes polozapomenutému normalizačnímu filmu Zdeňka Brynycha Oáza)... Marhoul přibližuje válku jinak - nedramatičnost a nedějovost neustálého čekání (v tom se blíží Mendesovu Mariňákovi, je však otázkou, na kolik je to spíše z nouze ctnost, neboť několikanásobně menší rozpočet oproti západním produkcím nedává v podstatě Marhoulovi jinou možnost, než vyhnout se iniciování velkolepých bitevních scén a obrazů s větším množstvím komparzu, jeho řešení, jak natočit velkolepý, a ne z podstaty rozpočtu komorní válečný film, je vlastně geniální...), jen občas proložená silnou naturalistickou momentkou (voják znetvořený po dopadu granátu, popravování zajatce, rozkládající se tělo atd.), absence patosu, který jinak zapleveluje tematicky podobně laděné filmy, spíše ticho a občasný expresivní slovník hrdinů než frenetická válečná vřava, silná zvuková a hudební složka, která je doplněna vizuální poetizací africké scenérie (kouř zakrývající slunce, pohybující se mraky, západ slunce...) a ač inspirováni románem Stephnea Cranea z americké občanské války, jsou filmoví vojáci jako jedni z nás... Skutečná poklona československým válečným hrdinům, o kterých se v obecném povědomí prakticky neví... Václavu Marhoulovi se podařilo (narozdíl třeba od Jana Svěráka) našim neznámým vojínům postavit filmový pomník... /// Podobné filmy: Tmavomodrý svět, Nebeští jezdci, Tobruk, Bitva u El Alameinu, Sahara, Sahara (14.09.2008)

Jako by tyhle obyčejné československé kluky od Tobruku párkrát navštívil válečný zpravodaj, vždy si zaznamenal pár navýsost zajímavých fragmentů z jejich každodenní "nudy v poušti" do večerního zpravodajství a zase odjel svou prašnou cestou. Rozhodně se nejedná o válečnou pohádku plnou klišé na klišé, kde se předčítají milostné dopisy jak na srazu literátů, či že by se pronášeli vzletné proslovy à la 1. máj. Zarytě se mlčí a otupěle kouká do nekonečných dálav kamenité pouště. Vzniká z toho, logicky, problém roztříštěnosti a naprosté nedějovosti. Na druhou stranu to výborně funguje ve zcela jiné rovině. Komorní, niterní - označte si to jak chcete. Hlavní, ovšem je, že to funguje. A to tak, že i přes obstojný vizuál a fantastické ozvučení, to klidně mohlo vypadat mnohem laciněji. Kvality Tobruku by tím nijak výrazněji netratily. PS: Lesy ČR jsou skutečně patřičným sponzorem pro snímek komplet natočený v pouštních dunách. (11.09.2008)

Pomalé a vlastně bez děje s (na český film) opravdu šokujícími momenty. Ten beznohej mě nadchnul. Marhoul zachytil hrůzy a nespravedlnosti války dobře ale hlavně skvěle využil lokací a takový záběr na noční výbuchy z děl jsou až mystické. Jedinné co mi tam pilo krev byla naše mateřština, prostě vždy když někdo promluvil tak to znělo jaksi debilně. A dialogy tipu "vrazim Hitlerovi bajonet do prdele" jsou fajn když paříte Vietkong (jo já vím že ten neni z 2. světový), ale ve filmu je to trochu moc jednoduchý :) 70% (20.09.2008)

Tři problémy: 1, Rozhodně si nemyslím, že by Marhoul trávil večery nad teoretickými statěmi filmových badatelů, kteří zkoumají mimoobrazová pole a vztah mezi vnějškem a vnitřkem záběru (kupř. pohled postavy mimo záběr evokuje omezení rámu filmového obrazu). O avantgardních postupech nemůže být v případě Tobruku řeči. Marhoul sjel pouze očima rozpočet, dal si dohromady jedna a jedna, a kdykoliv směřovalo k akci, vystrčil ji mimo obraz tím, že přesunul postavy mimo dění – a kamera, jak známo, nemůže zanechat postavy samotné a musí je následovat. Z epochálních válečných bitev zaznívá ve filmu pouze zvuk, a to proto, že je několikanásobně levnější – a proto mazaně využívanější – než dekorace a triky v záběrech. 2, Ochotníci a naturščici posbíraní ze všech koutů republiky výrazně kontrastují s vypulírovaným vizuálem. Pokud chtěl Marhoul se svým kameramanem dovršit mimetické schopnosti fotografie (a takovému způsobu by biomechanické herectví bez emocí odpovídalo), pak mi není jasné, proč nám v každém třetím záběru odhaluje okolní svět jiným způsobem než zrak a předvádí se. 3, Protože jedinec neovládá v Tobruku prostředí, ale prostředí jedince, není možné se na zdecimované postavy empaticky napojit. Nadto lezou Marhoulovi do snahy vyprávět kontinuální drama různé vycpávky a velké scény, které se ale s kontinuálním dramatem neslučují, a navíc, jak řečeno v bodu jedna, všechny tyhle vycpávky a velké scény kamera míjí, tudíž se nelze divácky napojit - stejně jako na postavy - ani na ně. Vcelku lapálie, pane Marhoul, třebaže úmyslná. (03.05.2009)

Není to akční, není to psychologické, není to o charakterech ani o absurdnosti války, snaží se to být pocitové, ale je to jenom roztříštěná utahaná skládačka (dramaturgy zabít), která mě míjí dalekým obloukem. Film bez výsledného dojmu po skončení. Jen jsem si řekl - "A 80 mega v hajzlu." P.S. Tsunamiho hláška při druhé scéně v bordelu "To tam mají jenom jednu kurvu?" (15.09.2008)