Vase de Noces
Wedding Trough
Obsahy(1)
„Ohromnou cenu má v lásce to, co se zve perversí a neřestí: jsou to způsoby nejrevolučnějšího myšlení a jednání,“ píše Dalí ve své Viditelné ženě. V případě jednoho z nejneuvěřitelnějších filmů, jaké kdy byly spatřeny na plátnech kinosálů, autorského snímku belgického milovníka surrealismu a dokumentaristy (sic!) Thierryho Zénoa Svatební váza, jde ovšem o projevy milostného citu mezi mužem a prasnicí, z něhož vzejdou krásná trojčátka, přičemž ona revolučnost spočívá mj. v touze muže nahlédnout své nitro skrze pojídání vlastních výkalů. Bezdialogový, černobílý snímek, jehož formální asketizmus kontrastuje se zvrhlými projevy slasti a snově libidosními (zakopávání svině zaživa) i alegorickými (hlavy panenek nasazované malým prasátkům) výjevy, je obsazen jediným hercem, uzavřen do zcela oříznuté lokality rozpadající se farmy obydlené rozličnou faunou a doprovázen výhradně bizarní varhanní hudbou Alaina Pierra. Sólový protagonista této při vší divácké náročnosti podivuhodně mystické podívané, Doménic Garny, ve své kreaci starostlivého „otce“ zvířátek i prasečí dělohou přitahovaného degustátora exkrementů, dokonale evokuje tón celého filmu – naprostá tvůrčí serióznost až vážnost v souvislosti s neodolatelnou chorobností vize ve výsledku působí mimořádně zábavným, zvrhle komickým dojmem. Dlouhou dobu zakazovaná, i odvážnějším publikem a kritikou skandalizovaná filmová pocta surrealistické poezii odpudivosti a metodě psychického automatismu je uměleckou reflexí navenek i dovnitř obrácené všemohoucí vášně po uchopení trapně kauzální reality. Zoofilie a koprofagie jako bestiální fetiše člověka, sevřeného obsesemi všeprostupující smrti a neproniknutelných tajemství života. „První skutečně schizofrenní film,“ volali kdysi největší zastánci díla Boris Lehman či Henri Michaux… (Festival otrlého diváka)
(více)Recenze (73)
transcendentní záležitost pro art&perverse freaks ()
LFŠ 2009 Okolní nízka či dokonce odpadová hodnocení jsou dána nikoliv tím, že se jedná o natolik kontroverzní, v mnoha zemích zakazovaný film, ale právě tím, že má takovou pověst, které nakonec nedostoji (ani nechce dostát) a měšťáci pohoršeni či znuděni výjevy nejsou schopni se naladit na spirituální mód a všímat si mnoha myšlenek. (Argumentovat "nudou" a "potřebným zkrácením" je pochybné, protože je SVATEBNÍ VÁZA založena v první hodině na retardaci a poté ve zbylých dvaceti minutách na redundanci.) Každý, kdo má nakoukány snímky pro otrlé diváky, musí poznat, že nejde o vršení šokantních obrazů (a pokud tomu tak je, má to své opodstatnění), ale o systematické užívání kontrastů: kompozice obrazů jako malířských pláten X jejich obsah, co se v nich/na nich odehrává; anální sex s prasetem a pojídání výkalů a následné zvracení X duchovní hudba zjemňující zobrazované (především Monteverdi); soustřeďování se na fyzické uspokojení a ukojení potřeb (sex a jídlo) X snaha "dotknout se nebes", duchovní očista; muž s prasnicí a třemi prasáčaty jako poslední muž na Zemi snažící se o zachování života X muž s prasnicí a třemi prasáčaty jako první muž na Zemi snažící se o rozšíření "rodu"; taktilní dorozumívání se beze slov, pouze doteky X komunikace mezi zvířaty na několika úrovních; zdánlivě prosté, pasoliniovsky neotesané dílo X promyšlené, mnoha významy a odkazy na knihy, plátna a filmy přeplněné dílo... a tak by se dalo pokračovat, než by se dosáhlo kontaktu s neuchopitelným. P.S. Kdo mi vysvětlí, co hlavní hrdiny na té svini viděl, když nebyla tak fešná jako čuník Arnold ani chytrá jako prasátko Babe, má u mě mojito. P.P.S. Opravdu jsem jediný, koho (spoiler!) napadlo, že hlavní hrdina zabil ona tři prasátka, protože nebyla jeho (nebyla mu totiž podobná) - ona svině mu byla nevěrná (konec spoileru)? 9/10 ()
Pojďme si na následujících řádcích SPOILERoidně vysvětlit, proč je Svatební váza klasickým konfliktem liberálních a konzervativních hodnot a tragédií vztahu mimo tradiční instituce alá Faust a Markétka, a nikoli samoúčelným rádoby šokujícím experimentem, jak by se snad mohlo některým prosťáčkům zdát. Zkušená, životem protřelá svině nechce skončit jako svobodná krůta, kterou si může obskočit, kdo chce a kdy chce, je si vědoma, jakého drbání je schopna místní silně konzervativní drůbež, přesto ve chvilkové slabosti podlehne svodům předmanželského sexu iniciovaného nepraktickým snílkovským usmrkánkem. Se znalostí toho, že usmrkánek je neschopný závazku a vážného vztahu, se nejprve pokusí jako klasická tragická hrdinka oběsit na zvonu, načež se vydá trucovat na seník. Nezodpovědnost partnera je dále ilustrována tím, že si jde raději pouštět draka, než aby pomáhal s kojením čerstvě povitého potomstva. Tlačen do sňatku a buzerován konzervativně založenou sviní podléhá laciné roztomilosti potomků, kterým nakonec dává přednost před láskou. Jeho iluze jsou ale konfrontovány s drsnou realitou, když zjišťuje, že na výchovu rozjívených dětí nestačí, na koníčky dávno nemá čas a že vůbec v přejímání tradičně ženských povinností selhal na plné čáře. Věren svému charakteru se problém pokusí definitivně eliminovat. Žalem šílená svině to pak vezme Viktorka style a muži nezbývá, než se dát na pokání. Takže: tradice a společenské zvyklosti si z fouňovského pocitu svobodomyslnosti porušujte, ale buďte připraveni si doslova vyžrat, co jste si nadrobili, protože jedině přijetím zodpovědnosti se dostanete do nebe (což je z pohledu prasnice jistě šílená nespravedlnost). ()
Jak napsal Paldini : Zaslouzilo by to zkratit. ()
Je docela zábavné číst tady tu řadu "výkladů" a "vyjevení" tohoto podivného filmu ... Ono mi to připadne jako s Biblí, hromadu nesmyslných mouder si každý člověk může vyložit jinak. A ještě větší sranda je, když to vtklouká do hlavy druhým. Tenhle film není ani tak extríémní, nebo divný sám o sobě. V rámci jisté podstaty jde o systematicky sestavený polodokument o životě na osamoceném vesnickém dvorku. To, že se místní chlapík až příliž sžije s místním zvířectvem není až zas tak příliš nenormální, jak se možná někomu zdá. Ono se tam skoro ani moc neděje něco úplně "wtf", out, mimo apod. Tohle všechno se může dít, prostě jinej kraj, jinej mrav, na vesnici maj lidi a lidi k zvířatům prostě blíž. Samozřejmě to píšu s úsměvem, ale ne s nadsázkou, já tam neviděl něco, co by nebylo nějak extrémně nenormální. Filmově je to podáno stylově, pěkně, vesele a exteticky. Chvílemi se jedná sice o maximální extetický hnus, ale pořád to estetické je. Nic surealistické jsem v tom neviděl, věci se dějí, protože se v přírodě prostě dějí a nikdo neví proč a z jakého důvodu. Největší sranda začne, když mraky intelektuálů začnou bádat nad tím, co tím chtěl tvůrce říct a co je smyslem filmu!! :-)) Nesmysl ... Takhle se přece na ten film pohlížet nedá ... Ne že by to bylo divný ten film, ale je to hnusný. Chvílema hodně hnusný (žraní hoven, blití). No, ale někdo má rád holky, někdo zase vdolky (z hoven), někdo zase prasnice, jsme jenom lidi!! Že jo ... A co žene přírodu a člověka stále vpřed a dává všemu smysl?? No přece LÁSKA!!! A to je jedinná skrytá myšlenka filmu - láska fyzická, láska narcistní, láska k Bohu, láska k přírodě, nemilosrdná láska přírody k sebe samé ... Nic víc. Zajímavé, chvílemi vtipné, chvílemi neskutečně nechutné a odporné!! ()
The Pig Fucking Movie bude asi určitě jeden z největších filmových extrémů, které kdy vznikly. Ta trocha publika ho ocení, většina ho ale spíš podupe, poplive. Zcela jistě ale na něj nikdy nezapomene! Nejen, že je to těžce melancholická sonda do duše jednoho rednecka, ale i smutná ukázka animální přitažlivosti a nevídané lásky. A věřte, že to není jenom tím, že film je černobílý, bez dialogů, a odehrává se na chátrající farmě uprostřed ničeho. Je to hlavně tím kontroverzním obsahem. Šukání prasnice a požírání vlastních hoven jsou asi ty "nejpoetičtější" okamžiky, co jsem za poslední léta viděl. Zatímco vám se svírá žaludek, hrdinovi očividně chutná. Bon appetit! ()
Poetický, velice smutný film. ()
Na malebné farmě uprostřed panenské přírody žil jeden farmář se svými zvířátky. Všechna je měl moc rád, ale nejvíce ze všeho miloval své prasátko. Vase de noces je laskavý a líbezný film pro celou rodinu, podbarvený vznešenou duchovní hudbou. "Když jsem já souložil to první léto, vysouložil jsem si selátko za to.."__________Omluvte prosím snížené množství inteligence v tomto komentáři. Chtěl jsem, aby ladil k tomuto filmu, který obsahuje také snížené množství inteligence. _____________ Piggsy: Od člověka s takovým nickem bych čekal trochu více nadšení pro věc. ()
Veľmi smutný film. ()
Ty kokotské anglické názvy si tenhle vynikající snímek nezasloužil...:-( _____ Thierry Zéno rozhodně v pofilmové diskuzi nepůsobil jako neinteligentní úchyl, ba přímo naopak. ()
Takhle si představuju poetický film. ()
Když se to vezme kolem a kolem, zas tak zvrácené to není. Zvrácené je třeba setkání deštníku se šicím strojem na operačním stole, ale pozvracet se, když sním hovno, mi připadá docela normálka. Tím chci říct, že nebylo rozumné očekávat nejšokantnější vizuální vjemy svého života, k čemuž bohužel pověst tohoto snímku svádí. Rozjímalo se mi ale dobře. ()
Všední dny na statku plné zvířecího sexu s nevšedním, ale logickým a očekávaným koncem aneb láska k praseti nezná hranic. Zvláštně surreálné a lyrické. Poetické scény (pouštění draka, koupání, odpočinek) jsou krásné a současně jsou v protikladu k umírání a zániku. V jisté scéně jsem si vzpomněl na Andaluského psa, jiné připomenou pozdější Salo, ale jistě netrumfnou autentičtější kreaci Divine v Pink Flamingo. Snad jen místo selátek jsem očekával narození něčeho jiného, ale takhle to nakonec mělo svůj význam. Slepičí a krůtí orgie jako symbol povrchní lidské společnosti ( to se hned vybaví motýli ze Ze života hmyzu bří Čapků). V doprovodných chorálech jako bych zaslechl budoucí Dead Can Dance, zatímco elektronická hudba mohutně předběhla budoucí New Wave. Především pasáže s drůbeží vyvolávaly často široký úsměv na rtech. p.s. v uvedeném obsahu jsou opět nepřesnosti - hlavičky panenek nenasazuje selátkům, ale holubům a prasnice není zakopávaná zaživa, nýbrž mrtvá (spáchá totiž sebevraždu)- což je pro film důležité. ()
Není důležité vyhrát ale zúčastnit se ()
Farmář hledá ženu. Ehm.. tedy prase. Nemám problém s ničím, snesu všelijaké zvrácenosti a nechuťárny. Ale co vyloženě nesnesu, je zoofilie a týrání zvířat. Filmu Melancholie der Engel jsem to odpustila, ale tady... se to odpustit nedá, když celý film je právě o tom. Nevím jak hodnotit, netroufnu si. Nejraději bych to hodila do odpadu, ale zároveň vím, že tam si nezaslouží být. Už jen za ten hudební doprovod, zvuky a celkově za tu podivnou atmosféru. Je to holt prasárna... doslova. ()
každý má nějaké tajemství a každý je tak nějak úchylný. Jsem rád, že já nejsem posedlý právě tímto:-))) ()
Film doporučuji jen otrlému divákovi. Ne, proto, že obsahuje pár nechutných scén (poprava slepice, soulož s prasetem, pojídání vlastních exkrementů), ale proto, že je to dost velká nuda a neškodilo by film prostříhat a zkrátit tak na 40 minut. Naopak, co nenudí, je výběr hudebního podbarvení a skvělé vkomponování různých reálných zvuků a projevů, jak zvířat, tak hlavního hrdiny do snímku (i když zvuky toho, jak hrdina tlačí na latríně, jsem slyšet nemusel). A o čem to je? O jednom romantickém vztahu plném lásky a taky o zlobivých dětech, které jsou za své neplechy nepatřičně potrestány. ()
Lehce perverzní, černobílá, bezdialogová romance jednoho prasomrda se zálibou v Koprofílii. Myslím si že razantní zkrácení stopáže by nebylo vůbec na škodu. ()
Totální prasárna! Doslova! Asi nejsem cílová skupina. Nějak ve mne nezanechal dojem pohled na retardovaného pána, který tráví čas na své farmě trápením zvířátek, znásilňováním zvířátek, vražděním zvířátek, kakáním a pojídáním svých hovínek. Líbilo se mi snad jen hudební podkreslení jednotlivých aktivit, které je činilo ještě nechutnějšími. Párkrát mi bylo mírně nevolno. Většinu stopáže jsem se ovšem nekonečně nudil, neboť snímek je tvořen v podstatě pouze opakovací smyčkou výše zmíněných nechutňačin, přičemž 80 minut v tomto případě utíká nepěkně pomalu. Režisér se zřejmě nepokoušel sdělit nic hodnotnějšího, než že je člověk téměř prasetem. Vždyť i genetickou informaci v sobě nosíme podobnou, proto se zřejmě pánovi podařilo zplodit s prasátkem potomstvo. WOW! To je opravdu myšlenka hodná hromadné masturbaci u tohoto klenotu kinematografie. ()
Balada o naplněné touze po prasečí kundě. Nesehnal jsem titulky, ve spletitém ději jsem se tak poněkud hůře orientoval či lépe řečeno, pochopil jsem hovno. Ovšem velmi zřetelně. ()