V zámku a podzámčí

Stejnojmennou novelu Boženy Němcové jsem jako mnoho dalších klasik četla k maturitě a z celé povinné četby patřila k těm lepším zážitkům. Tohle televizní drama je jejím věrným a povedeným přepisem s dokonalými hereckými výkony ze "staré školy" (hlavně pánové Růžek a Haničinec). V kombinaci s krásnou hudbou Vadima Petrova a humanistickým poselstvím celého příběhu to byla zkrátka dojemná podívaná skoro na 5*. (23.07.2020)

Jak udělat z půvabné povídky neohrabanou sociálně-kritickou obžalobu. 1) Nedalo mi to, a krátkou povídku jsem si vzápětí po shlédnutí inscenace přečetl. Doporučuji to všem. Bylo mi dopřáno jiskřivého ironického jazyka a přesvědčivého prokreslení postav - tedy přesně toho, co scénář pana Otto Zelenky pustil k vodě. 2) Sociální akcent stejně jako celá povídka působí smířlivěji a díky mimo jiné i mile archaickému jazyku jaksi pohádkověji. Těžkopádné zobrazení ponurých sociálních kontrastů působí v inscenaci jako agitka z gottwaldovských let. Paralela s Dickensovým světem chudých je nevyužita. 3) 41letá Jana Brejchová (zámecká paní Kateřina Skočdopolová ze Springenfeldu) byla skvělá stejně jako 57letá Slávka Budínová (komorná mamzel Sára). Mizerným dětským hercům kontrastoval přirozený herecký výkon bílého pekinéze (Joli). (06.07.2015)

„Lidé byli stvořeni k obrazu božímu, ne psi“ Kouzelně natočený film, který sice zobrazuje (zejména v úvodu) těžkou bídu prostého lidu, přesto vyznívá až neuvěřitelně pozitivně. Jako by onen příběh o jednom doktoru (Petr Haničinec) s „pověstí sociála“ a přesvědčením, že „je potřeba lidskou společnosti postavit na onačejších základech“ a jedné hraběnce (Jana Brejchová), která díky doktorovi pochopí, že „člověk může být šťastný jen když dovede odpustit“, byla spíš taková pohádka pro dospělé. Božena Němcová zažila bídu na vlastní kůži, a tak se asi nelze tomu pozitivnímu závěru ani divit. (06.04.2021)

Předloha od Němcový sice oficiálně asi pod realismus spadá, s realistickym a objektivnim pohledem na společenský problémy je na tom ale stejně jako třeba taková Popelka. To neni vůbec nic ve zlym, jen nechápu, jak někdo může tvrdit opak - pokud totiž jsou ve hře na jedný straně hodný chudý vesničani a na straně druhý zlí šlechtici, kteří jsou i těma jedinejma, co nakonec prozřou, tak je celkem jasný, jak to s tou objektivní výpovědí asi bude. Tadyten lehce zidealizovanej a generalizující pohled je ale vlastně jediná věc, která se dá filmu vytknout - všechno ostatní je obdivuhodně povedený, a to jak obsazení, tak kostýmy, scénář i výprava, a taky neuvěřitelně povedená Petrovova hudba(!). Skvělí byli snad všichni herci včetně prcka Marka Mikuláše, dokonce i ta Brejchová tady odvedla slušnou práci (upřímně řečeno je to jedna z jejích nejlíp odehranejch rolí). Ta sociální agitka z toho sice kouká trochu moc okatě (třeba ta paralela živořících vesničanů bojujících o každej další den versus přehnaně luxusní péče věnovaná čoklovi na zámku), ale kromě toho je celý to poselství filmu podaný přirozeně a v rámci mezí danejch předlohou tak nepřeslazeně, jak to jen bylo možný - těžko mohla bejt podobná látka zpracovaná výrazně líp. (28.09.2015)

Není od věci připomenout si monumentální klasickou československou televizní tvorbu. Významná povídka Boženy Němcové V ZÁMKU A PODZÁMČÍ byla ve špičkovém scénáři Otto Zelenky dokonale převedena do dramatického tvaru, který dokoval svou famózní režií Ludvík Ráža. Shromáždil tehdejší výkvět českého herectva (Pešek, Kolářová, Hlaváčová, Sklenčka, Satoranský, Freimanová, Haničinec, Brejchová, Růžek), který vyšperkoval jedinečným vedením dětských herců. Velký sociální sen Němcové je díky tomu skoncentrován do srdečního tvaru, víry, že poctivost a čestnost vítězí a přitom je zjemněn určitý sentiment, který se Němcové poněkud v literární předloze mimoděk vnutil do pera. Tento televizní film je určen nejen dospělým, ale i vnímavějším dětem také proto, že se nevyhýbá stínům lidského života. (08.01.2022)