• triatlet
    ****

    Řadím se mezi ty, kteří naivitu Neporažené armády považují za unikát:-) Premiéra v televizi po jedenasedmdesáti letech od natočení. V dnešní době může příběh hlavně v rovině vztahové působit naivně, ale do tradice prvorepublikových filmů zapadne. Naopak vtipně působí scéna, v níž Jan Aleš (Ladislav Boháč) randí se Zdenkou (Eva Gérová). Předchází jí totiž poučování od Honzova kamaráda, který u kobyly Rosinanty radí, že nejdřív „musí nabídnout něco sladkého, ale musí dát pozor, aby ho nakonec nekopla.“ A Honza následně nabízí Zdence bonbony… Ale mnohem podstatnější je vlastenecká rovina, která byla v roce, kdy byla podepsaná Mnichovská dohoda, důležitá. Už po úvodních titulcích nabíhá psaný prolog, v němž tvůrci upozorňují na tradici husitství, legií, Masarykovu, apelují na mravní hodnoty. Takže snímek oceňuji za snahu oslovit národ, a když Aleš při loučení se Zdeňkou zasalutuje, tak se pousměju naivitě, ale nevysmívám se snímku, který je rozhodně unikátní. A zajímavě zakomponované jsou ty téměř dokumentární záběry z Vojenské akademie v Hranicích, v nichž vojáci cvičí. Na hudbě se podílel Roman Blahník; Karel Hašler filmu věnoval pochod „Naši kadeti“; Proroctví ze Smetanovy Libuše zpívala členka opery Národního divadla Marie Podvalová. Námět: A.J.Urban, Vilém Brož.(17.3.2009)

  • Crocuta
    ***

    Propagandistický snímek, který neoslní (i na svou dobu sotva průměrnou) filmařskou technikou a originalitou, postavy jsou napsány se značnou dávkou naivity a tezovitosti a jeho vypjaté vlastenectví dnes působí skoro dojemně. Na druhou stranu je "Neporažené armádě" třeba přiznat chválihodnou, byť v pomnichovských časech už marnou snahu o pozvednutí národního sebevědomí a také jde o zcela ojedinělé filmové zpracování života na prvorepublikové vojenské akademii.(15.3.2009)

  • roswelll
    *****

    Krásný předválečný film, ze kterého je cítít odhodlání a láska k vlasti. Z filmu bylo patrné, jak pro každého muže byla čest jít sloužit za obranu vlasti a byli ochotni tomu dát přednost i před osobním životem. Co dnes zbylo z naší statisícové armády? Pouze pár profesionálů a důstojníků pracujících v civilním sektoru. Smutný obrázek dnešní doby.(12.5.2018)

  • cheyene
    ***

    Slabší, vlastenectvím a propagandou nasycený film. Na první pohled je znát stáří snímku, některé dialogy jsou vykonstruované. Přes všechny nedostatky však můžeme vidět odhodlanost bojovat, úroveň armády (možná lehce zidealizovaná) a společenské poměry té doby (továrník, Vánoce v jednotlivých rodinách). Sledovat se to dalo, nenudil jsem se, ale ani jsem se nijak zvlášť nebavil. V roce vzniku, předpokládám, přinesl Jan Bor tímto filmem velkou dávku národní hrdosti a patriotismu. (Ovšem, kolik lidí mělo možnost tento film vidět?) Dávám tedy 3* za určité vlastenecké prožitky během sledování...(12.4.2009)

  • Marthos
    ***

    Světovou hospodářskou krizí se situace v Evropě rapidně změnila. Německo se po nástupu Adolfa Hitlera do funkce říšského kancléře v roce 1933 stalo jednou z nejmocnějších evropských velmocí a své rostoucí požadavky dávalo stále silněji najevo. V Československu atmosféra zhoustla po volbách v roce 1935, v nichž triumfovala Sudetendeutsche Partei (SdP) vedená Konradem Heinleinem. Celá krize vyvrcholila na podzim 1938 podepsáním osudové mnichovské dohody o postoupení sudetského pohraničí Německu. Krátce předtím se však Československo odhodlalo v celonárodní vlastenecké euforii ke dvěma mobilizacím. Na tuto situaci samozřejmě reagoval i film. Již na jaře 1938 přistoupila společnost Lucernafilm k realizaci snímku s názvem 21. květen, což byl den první částečné mobilizace čs. armády. Během natáčení však prakticky denně docházelo k politickým změnám a proto byl aktualizován název na apelující Vlast volá. Dokončovací práce proběhly až po mnichovských událostech, po likvidaci mobilizovaných složek, a konečný titul tak zní poněkud paradoxně Neporažená armáda. Příběh se odehrává na vojenské akademii v Hranicích na Moravě a přibližuje osudy tamních posluchačů. Sledujeme jejich přímé a čestné jednání, odvahu a odhodlání bránit svou vlast. Snímek by jistě splnil svůj účel, ale v době premiéry nemohli obyvatelé osud své země již jakkoli změnit. Režie se ujal divadelník dr. Jan Bor, který si dokázal zajistit účast předních členů činohry Národního divadla (Boháč, Pivec, Štěpánek, Vydra, Vojta). Vedle nich neprávem zaniká zatím nesmělý filmový debut slovenského herce Františka Dibarbory. Slavnostní premiéra byla stanovena na 28. října, kdy si Československo připomínalo dvacet let svobodné existence. Byla to zároveň jedna z posledních vlasteneckých manifestací. 15. března následujícího roku napochodovala do Prahy hitlerovská armáda a tím skončila svobodná éra demokratické republiky. Vznikl Protektorat Böhmen und Mähren.(16.3.2009)

  • - Filmovanie prebiehalo vo vojenskej akadémii v českom meste Hranice. (dyfur)