Bakaláři

"Zatloukat, zatloukat, zatloukat!" Kdo by neznal snad nejznámější hlášku MUDr. Miroslava Plzáka CSc., která byla v této bakalářské povídce vskutku vyvedena do své neskonalé dokonalosti. Zdeněk Podskalský st. stoprocentně věděl co píše. Hra pro tři herce s intelektuálními dialogy, která byla pro všechny doslova hereckým koncertem, pobaví a snad i poučí. Dokázal by to takhle zahrát někdo z dnešní nové herecké generace? (05.11.2016)

Pět dětí a ovdovělý otec, jak by se dnes řeklo, samoživitel. V dnešní době nemyslitelné, ale to je jiná kapitola. Čtyři kluci, jedna holka a výchova rázná a hlavně praktická. Povídka se odehrává kolem klíčů od hlavních dveří a zodpovědného přístupu každého člena rodiny. Včetně otce. Vlastně je to taková názorná humorná moralitka k zamyšlení. I přes výchovu pevnou rukou je důležité jít příkladem, uznat svou chybu a nad vším tím se nakonec jen pousmát. Vladimír Menšík ve své typické roli a děti, které byli pro své role výborně ukočírované. (06.11.2016)

Zcela reálný rodinný příběh o otci dvou dětí zaměstnaného u českých drah a tudíž neustále pracujícího na směny. Po příchodu domů zcela znaven se pochopitelně jak jinak vidí v posteli, ale když tu jsou děti plné energie a lumpáren toužící si sním hrát, většinou to skončí nějakou katastrofou, byť nakonec úsměvnou. Vladimír Menšík svoji roli pojal jako vždy velice bravurně a sympaticky. A že ony děti jsou jeho skutečné děti dnes už asi málokdo pozná. (03.10.2015)

Povídka představující typickou českou povahu nijak nezestárla a dá se říci, že platí do dnešních dnů. Ta závist. Podlá přátelství ničící závist. Povídka svou živelní atmosférou vypadá jak střižená ze seriálu ´Taková normální rodinka´. Začátek je tedy vskutku značně přitažený za uši, ale jako ukázka takového příkladu dobrého přátelství je na povídku zcela postačující. Pak stačí jediné a je vše pryč. Ale čeho si lze povšimnout, opět za tím vším stojí ženy a chlapy aby to nakonec dávali dohromady. Typické. (31.10.2016)

Úsměvný bakalářský příběh to asi zřejmě je, ale že by se zrovna takhle reálně odehrál se snad nedá ani uvěřit. Na 70. léta typické pomalé vyprávění s onou přílišnou naivitou a jiskrou v oku už dnes prostě nijak neoslní. (10.11.2015)

Příběh o ženské odhodlanosti a vytrvalosti a především o mužské tvrdohlavosti. I když děj pochází ze socialismu, ve své podstatě by se klidně mohl odehrát i dnes. Pánové prostě v hojné míře bývají zásadový a hlavně hlavou rodiny, takže co řeknou, tak bude a hotovo. Happy andové zakončení povídky je typicky bakalářské, takže konec musel být jasný naprosto každému. Natočeno je to dobře a je škoda, že z toho nebyl delší film. (04.11.2016)

Povídka vhodná na diskuzi. Co postava, to charakter, to smysl pro lidskost a pochopení. Jana Hlaváčová hraje ženu vdovu se dvěma malými dětmi, kterým zrovna umřel táta. Petr Kostka hraje muže, který se s onou vdovou seznámí a vezme si jí. Děti ho mají rádi a on je. Prostě jim to klape. Dana Medřická si zahrála babičku dětí a matku jejich zesnulého otce, která nerada vidí u dětí cizího muže. Jaká je pointa příběhu? O lásku ke svým dětem. Nejde jen o to, že jsou malé, ale proč by stará žena neměla mít ráda již dospělého syna? Babička je považována za tu zlou, ale ve skutečnosti tomu tak není. Myslí na svého syna i po jeho smrti a nerada vidí, když se o jeho děti, pro které je i ona ochotna udělat vše, má náhle starat cizí chlap. A ví, jak to v životě chodí. Ono také záleží na úhlu pohledu a divák si vezme převážně ten ze strany vdovy, tudíž považuje babičku za zlo. V jakém smyslu? Z lásky ke svému synovi a vnoučatům? Tohle pochopí jen člověk ve starším věku, dřív ne. V povídce je prezentována lidskost z obou stran barikády, nic víc. O tom, že je příběh dojemný jak to všechno dobře dopadlo však nemůže být pochyb. (30.12.2016)

Tentokrát je povídka vedena jako instruktážní pořad o upřímnosti, tvrdohlavosti a zažehnání manželské krize. Scénku sehráli Milena Dvorská s Jiřím Zahajským a po celou dobu to komentuje Vladimír Menšík, který, jak známo, byl ve své době uvaděč bakalářských povídek. A dle jeho komentářů mě tak napadá jediné. Nebyl takhle náhodou v roli odborného poradce člověk v oboru, tedy MUDr. Miroslav Plzák, CSc. ? Příběh je odvyprávěn cíleně pro poučení, takže kýč z toho jenom raší. Ale co. Pokud se to nějakým způsobem uplatnilo, tak není co řešit. (02.11.2016)

Životní příběh platící i dnes. Stará generace je prostě už zvyklá na svůj životní standart a i když se k nim přistěhují mladí, horko těžko se ho zbavují. Dialogy jsou spíše literární, takže to ztrácí na reálnosti, ale jinak schopně napsaná povídka. (15.11.2016)

On milovník kdejaké havjetě a ona naopak s ohromnou fóbií k nim. Tady vzniká otázka, jakým zázrakem tyto dva spolu začali žít. Jejich domácnost, tak jak je zde prezentována, musí být tedy samá legrace. Odvážný ústupek matky je však ale velmi těžko uvěřitelný. Úsměvná televizní bakalářská povídka však jinak není natočena nijak nejhůř. (01.02.2016)

Hluboce citová bakalářská povídka o nechtěném těhotenství a jeho řešení. Tento příběh je asi krapet neobvyklý, ale ono co kdyby. Přísnost matky nad dcerou a rozhodování o jejím osudu a osudu dítěte v tomto případě vyvolává otazníky a je takřka na diskuzi. Jaroslavu Dietlovi se podařilo v necelé půlhodinové stopáži poukázat na vše podstatné a hlavně vyobrazení typického ženského mateřského pohledu. Závěrečný obrat je tímto sice tak trochu naivní, ale poselství příběhu bylo naplněno a o to tu šlo především. Troufám si tvrdit, že je tato povídka pro mnoho generací takřka nestárnoucí. (26.11.2015)

To je tak, když si padesátník nečekaně domů přivede ženu a ještě o dvacet let mladší, kterou si i vezme za ženu. Děti na to reagují všelijak a je jedno v jakém věku. Maminka, která je po smrti, prostě v očích dětí chybí. Inscenační provedení nikdy nebylo věrohodné, takže i toto zpracování vypadá dosti podivně. Vyprávění se táhne a doslova nudí. Děj je značně omšelý, takže po herecké stránce není v podstatě o co stát. Ale je fakt, že Jan Hartl tu opilost přeci jen mohl zahrát daleko lépe. (02.11.2016)

Názorná ukázka toho, jak se ženy dokáží pohádat kvůli naprostým nesmyslnostem. A z toho bývají i rozvody. Že se jednalo o prkotinu nestojící ani za řeč člověk většinou zjistí až daleko později, ale v dané situaci si to prostě málokdo uvědomí. Jako v této bakalářské povídce, kde vznikl spor kvůli obyčejným kvasnicím, které chyběli na pečení cukroví. Ano, tato povídka je vskutku ze života. (12.01.2017)

Bakalářská příjemná vánoční povídka alá vánoční love story. Pro pohodový předvánoční nebo vánoční čas na chvilku oddechu zcela vhodný úsměvný příběh. (09.12.2015)

Taková moralizující lidská povídka o tom, že na štědrý den nemá být nikdo sám. Vladimír Menšík tuto nekomediální roli zahrál naprosto mistrovsky. Jen ta postava je nereálná. Kdyby pro samou lidskost a pochopení neustále takto porušoval drážní předpisy, dlouho by strojvedoucího nedělal. Vánoční příběhy jsou prostě už takové. Za zmínku také stojí Jan Potměšil v dětské roli a pro kterého to byla role zcela první. (01.02.2016)

Kterak byla zrovna na silvestra převychována babička dodržující staré mravy. No, muselo tam být v té domácnosti pěkné dusno. Ale že by to byla zase až tak jednoduché se tedy uvěřit nedá. Na stará kolena najednou bude mít pochopení. Ryze silvestrovská povídka jen tak na odlehčení. (01.02.2016)

Povídku napsal Ladislav Županič a zdá se, že to byla snad i jeho jediná spisovatelská a scenáristická tvorba. Jak sám tvrdil, událost si sám prožil, byť ve skutečnosti to proběhlo přeci jen krapet jinak a naopak popřel, že by do scénáře napsal své jméno ve scéně představování, jak přednesl Jaromír Hanzlík ve své roli. Napsané je to velice dobře a velice dobře je to i natočené. Jedná se o typickou českou komedii 70.let. Na bakaláře je to až škoda. (30.12.2016)

Bakalářská povídka o jednom trapasu v bufetu, který by se kdykoliv mohl stát i komukoliv z nás. Trocha moralizování k tomu také neuškodí a tak když se to stane, je dobré se náležitě omluvit a vše uvést na pravou míru. Úsměvný příběh skutečně ze života. (09.12.2015)

Hold není věno jako věno. Bakalářská povídka byť vtipná, ale řekl bych že i na svou dobu absolutně nereálná. Že by tak rázná maminka mládence takto vehementně dokázala zhatit vážný vztah? Stella Zázvorková v roli, která ji vždy sedla nejlépe. (09.12.2015)

Kdeže věno, ženu si přeci muž bere z lásky a ne pro peníze či majetek. A zamilovaný člověk ani nedbá pomluvám o nevěře své nastávající. Prostě chemie. Ale jak ukazuje tento příběh, co když se najde důkaz? I takový je život a tak jak je tato povídka napsaná a natočená, stává se naprosto uvěřitelná. (03.12.2015)