Zvedá se vítr

Zvedavost na film, kterej v Cannes tak nehorazne natrhnul Babel, je nepochybne prirozena. A musim rict, ze Irsko je v nem krasne zeleny, Cilian Murphy perfektni a ze tenhle snimek musej v jeho rodny zemi zboznovat. Pro me byl ale az prilis malo atraktivne zpracovanej, prilis urecnenej, hodne emocionalni, ale presto neuveritelne chladnej (snad kvuli navozeni dojmu dokumentarni nestrannosti), pribehove zvlastne zkratkovitej a uspechanej, rozrtristenej... a hlavne az prilis okate proirsky zaujatej. Nerikam, ze by se tam Britove chovali nejak v rukavickach, ale tohle mi prijde trochu prehnany. Proste prumer a slabsi Michael Collins. A to neni pro Cannes moc dobra vizitka - politicka objednavka by tam nemela mit misto. 3, 3 a 1/2 ale mozna jen vinou skrytyho ovlivneni uznavanym festivalem. (23.09.2007)

Trošku to idealizuje IRA-many, myslím. A vyhýbá se to ostřejšímu pohledu směrem, který pro Británii představoval největší problém. Britský Parlament si s otázkou Home Rule pro Irsko lámal hlavu dobrých padesát let ne proto, že by ji zásadně odmítal, nýbrž protože irská společnost samotná byla ve věci nepřekonatelně nejednotná a vyhovět prosté většině naráželo na odpor významné menšiny. Však film v závěru ukazuje, že jakmile se přijal jakýsi kompromis, Irové se začali prát mezi sebou. A pokračovalo to po celé 20. století. --- Tahle filmová historie realitu poněkud zjednodušuje, a proto ji nehodnotím příliš vysoko. Rovněž po umělecké stránce jsem nic zvláštního neviděl. (03.09.2015)

Povětšinou planě patetický film, který vyhrál letošní Zlatou palmu v Cannes (zřejmě pod vlivem vnucených asociací s nynější situací v Iráku). V mnoha okamžicích (mučení zajatých „vojáků“ rodící se IRA, nájezd britských vojáků na rodný dům obou bratrů,) je Vítr v ječmeni skoro agresivně brutálním a „tělesným“ filmem, v němž kamera v rozhodujícím okamžiku nerada uhýbá, protože divák musí všechno prožít společně s hrdiny. Pro domácí publikum bezesporu důležitému filmu dodává režisér Ken Loach, na apelativně humanistickém půdorysu, záměrně nadnárodní platnost. Když však v druhé polovině přejde k téměř komunistickým finesám, jeví se to už trochu přehnaně a hlavně křečovitě. Když se k tomu přidá únavně pozvolné tempo vyprávění a přemíra banálně nadnesených dialogů (které navíc většinou opakují to, co už stejně víme), najednou si uvědomíte, že vás tak naléhavé téma vlastně vůbec neoslovuje. Rádi už byste z vydýchaného kina vypadli někam na pivo. Natočit o téhle smutné kapitole irsko-britských dějin film, je určitě chvályhodné, ale Ken Loach o tom ten svůj měl natočit trochu jinak. Silné téma vás takhle může především silně odpuzovat. A to je škoda. (05.09.2006)

Neuvěřitelně asketický film. Loach absentuje od všeho, co by se z diváckého hlediska dalo nazvat atraktivním pojetím. V jeho pojetí film neplní funkci atrakce, která by diváka lákala okázalými gesty nebo nějakým romantizujícím pojetím skutečnosti. Jeho pohled na realitu britsko-irského konfliktu je striktní a čistě neosobní. Nenabízí prostor k identifikaci s tím či oním hrdinou, nevnucuje divákovi stranu, na kterou se má přiklonit, a v konečném důsledku se ani neopovažuje nikoho soudit. Otázka viny či neviny se zde dostává na zcela novou rovinu. Postavy jsou spíše než lidsky cítící empatické bytosti otroci přesvědčení a naplňovatelé idey, kterou si předurčili za tu správnou. Povinnost zodpovědnosti a vlastenectví zde stojí na samotném vrcholu lidských hodnot. Zajímavé by bylo třeba srovnání s Flanders Bruna Dumonta, které v témže roce shodou okolností také získali jednu z hlavních cen v Cannes (Zvedá se vítr – Zlatá palma, Flanders – Velká cena poroty). Filmy jsou to samozřejmě v mnoha aspektech zcela odlišné a těžko srovnatelné, ale spojuje je jistý chlad a odcizenost plynoucí z chování hlavních postav, které filmu propůjčují silně neosobní až beznadějné vyznění. Bohužel si ale nejsem jist, jestli tenhle radikální přístup tomuto Loachovu filmu úplně prospěl. [LFŠ 2010] (01.08.2010)

Angličan Ken Loach nám ukazuje, jak zdvořile se chovali angličtí džentlmani v Irsku ve 20. letech 20. století. Tam ještě můžeme chápat odpor Irů, jenže pak se spustí bratrovražedný boj Irů proti Irům, a jelikož nemám tuto historickou etapu pečlivě nastudovanou, tak jsem se v tom trochu ztrácel. Možná, kdyby se film soustředil na ty dva bratry, mohl mě jejich osud nějak zasáhnout, ale tady byli prostě jen trochu výraznějšími figurkami na nepřehledné šachovnici. (10.06.2015)