Flandres
Flanders
Obsahy(1)
Demester je mladý flanderský farmář na severu Francie. Barbe jeho přítelkyně z dětství, je křehká dívka, která trpí na silně destruktivní lásku, jež se projevuje naschvály a hádkami vůči Demesterovi. Jednoho dne se ale mladík rozhodne odejít pryč a stát se hrdinou ve válce... (monolog)
Recenze (21)
Zlatá Palma - výběr ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $22,788║Tržby Celosvetovo $402,252║ ()
Pěkně nasnímaný film o ničem. Odporný příklad rádobyumění. Natočte nemluvného vesnického burana z Flander, jak se prochází pěknými scenériemi, proložte to několia explicitnějšími sexuálními scénami, přidejte trochu rádobyšokujícího naturalissmu ve válečných scénách a máte umění. Fuj! Nulová charakterizace jakékoli postavy, blábol beze smyslu, jedna hvězdička jen za vizuální stránku.. ()
Počáteční fascinace obyčejností a prostotou filmu (s pěknými obrázky) plynule přešla v lehké znechucení/pobavení nad hloupoučkými dialogy a naivitou tvůrců. Nedlouho poté přišla poslední fáze aka těžké znechucení rádoby intelektuální kritikou válek z pera pětiletého dítěte a vrhání tázavých pohledů ke dveřím kinosálu. Jeho neopuštění zůstane navždy záhadou, protože se u toho rozčilením nedalo ani spát. Herecké výkony jako pomyslná trnová koruna na největším utrpení MFF KV 2006. ()
Typicky festivalový film v tom nejhorším slova smyslu - do sebe zahleděný, přehnaně ambiciózní, nekomunikující s divákem, řemeslně nezvládnutý (kromě slušné kamery). Jsem vděčný osudu, že lístky na promítání Flander na Febiofestu byly vyprodány, a to utrpení jsem snášel jen v teple domova. Od Bruna Dumonta ruce pryč! ()
To snad nemyslejí vážně? Velká cena poroty v Cannes? Ty francouzi jsou poslední dobou fakt úplně v prdeli. ()
Na Dumontovy poměry vlastně docela normální film. Taková jeho verze Olověné vesty (haha). Toho času ještě režisér nedal natolik najevo svůj podvratný humor, tudíž mate diváky spíše tradičnějšími, „vážnějšími“ prostředky (záměrné potlačení dramatizace a herectví – na způsob Roberta Bressona, k němuž se snad Dumont i celkem hlásí). Téma jakési hysterické posedlosti spojené se sexem pak zajímavěji zpracoval v pozdějším Hors Satan. Flandry jsou trochu ve stínu jeho ostatních děl. Celé to vyobrazení války je ovšem imho celkem specificky působivé a nápadité. V rámci Dumontovy kinematografie tedy spíše slabší snímek, přesto určitě see-worthy. ()
Nudné a místy nechutné a nechtěne směšné cvičení na téma: "Jak otrávit diváky a předstírat tak, že jsem umělec." A ještě ta propagandistická masáž v Aeru od nějakého pana kritika, který k ubohým divákům de facto pravil, že komu se to nebude líbit, tak to asi nepochopil. ()
Další výborná a šokující Dumontova věc. Na širokém formátu s vypilovanu kompozicí a odstíny barev rozvíjí dál svůj námět, porovnávající sex a násilí (jejich vlastnosti, formy), jako nejzažší, krajní situace lidství. Obojí (si) způsobuje člověk a obojí je tak "nebiblické", úděl krutého života se mění jen částečně, když srovnáme protiklady žití na svobodě, na venkově ve Flandrách, a nesmyslné fatální vojenské služby (v severní Africe). Dumontovi neherci vytváří opravdovou, reálnou situaci, díky geniálnímu střihu se okamžitě stírá prostorová hranice dějišť, odkud kluci - a jejich dívky - (ne)vylezou s tragickými důsledky a dopady. Napůl angažovaný a napůl umělecky čistý úvahový film, což spolu ostatně i souvisí. ()
41st KVIFF 2006 - HORIZONS - Horizonty (Flandres / FLANDERS / Flandry) ()
Po výtečném Humanité jsem byl na další Dumontův film natěšený. Nadšení ovšem opadlo hned záhy, po vstupu zbytečné, špatné, nepovedené a klišovité příběhové linie ve válce. Část odehrávající se na vesnici si mi ještě docela líbila, ovšem ve válečné části jsem se mlátil do hlavy nad naivitou režiséra, který se pouští do něčeho, co neumí. Nemá přeci zapotřebí opakovat tisíckrát viděné scény ze slavných válečných filmů, které navíc díky stylu natočení vyznívají naprosto neumětelsky. Dumonte, drž se svého kopyta! ()
Dalsi ze snimku spadajicich do soucasneho francouzskeho trendu nezahrnovat do zvukove stopy nediegetickou hudbu (Utajeny, Dite atd.). Ma to sve kouzlo, vse pusobi naturalisticteji a mj. se prokazuje, ze diegeticka zvukova slozka samotna dokaze v divakovi vyvolat pocit napeti a strhnout ho minimalne stejne (ne-li lepe), nez s asistenci nediegetickeho materialu. Narativni slozka je rekneme nekomplikovana a primocara, neobsahuje zadne vedlejsi linie, z casoveho hlediska plyne kontinualne s realnym casem, neobsahuje odkazy na explicitne neprezentovane udalosti (minule, soucasne ani budouci), divak vidi vse, co se v pribehu podstatnem pro film odehrava. O to vice moznosti maji autori ji optimalizovat - kde je treba, tam pritlacit, kde neni treba, tam nechat dej volne plynout a dat prostor postavam a jejich jednanim. Vysledek je zdarily, sceny z valky jsou traumatizujici (kam se hrabe strojenost Spielberga a jemu podobnych), pri scenach z vesnice se naopak divak chyta za hlavu nad neschopnosti postav (kterou jim autor zamerne dal) jakkoliv jednat, i kdyz moznosti a prostoru k tomu maji spoustu. Jedna se o kvalitni a po teoreticke strance dobre vystaveny film a cena na festivalu v Cannes (skutecnost, ktera potencialniho divaka v anotacich prirozene nejvice zaujme) byla SNAD zaslouzena, az na vyjimky bohuzel neznam konkurenci. I kdyz z kazdeho rocniku tohoto festivalu musi samozrejme vyjit ocenen minimalne jeden francouzsky film, to je znama vec. Letos byly oceneny dokonce tri - Utajeny (bez debat zaslouzene), Dite a prave Flandry (u tech dvou prave plati to SNAD). Snimek rozhodne stoji za zhlednuti a je docela mozne, ze se casem zaradi pro svou stylovou cistotu a verne dodrzovani teoretickych postupu do filmovych ucebnic. ()
Ani se mi nechce věřit, že tento film natočili Francouzi :( ()
Palčivý, nepříjemný filmový zážitek. Několik scén si zapamatuju hodně dlouho; snímek mě do sebe vtáhl velmi rychle a sledoval jsem jej fascinován celou dobu, přesto jsem se zaříkával, že už to nikdy nechci vidět znovu. Teď, když to rozvažuju pár hodin po shlédnutí, bych se rád podíval ještě jednou. Film mi připomíná Pasoliniho "Saló" (a Pasolini - spolu s Bressonem, jehož vliv můžeme vidět v práci s neherci a jejich minimalistickém projevu - prý patří k režisérovým vzorům): jde rovněž o film o zlu v člověku, aniž by bylo přítomno jakékoliv vodítko, které by nám poskytlo útěchu, ulehčení, vysvětlení. Tím je film otevřený různým interpretacím. Je to snad o hnusu a hrůze z moderní doby? To si nemyslím, pak by se děj (scény z venkova) spíše odehrával ve městě. Tenhle "příběh" by mohl být zasazen do jakékoliv doby. Snad Dumond naznačuje, že člověk se od ostatní přírody téměř neliší. Ještě dodám, že mi film strašně rychle uběhl. Měl jsem pocit, že trval hodinu, při tom je ještě o 30 minut delší. ()
Neuvěřitelně neoriginální (znásilnění vykradené z Obětí války, scéna s chlapci podezřele připomíná jednu část Čety, stejné vyznění jako u dánských Bratrů), samoúčelné (u střílení do nohou jsem se musel smát) a psychologicky nevěrohodné - další nepovedený film z letošního Cannes... ()
Film, který své hrdiny sleduje dokumentaristickým a téměř až voyeristickým styem, s odstupem chladným jako led a přesto, nebo snad právě proto velice silný zážitek. Lépe to za mě řekl Mulosz. Jen bych rád zmínil ještě jednu věc - roční období v kontrastu s Demesterovými zážitky. Zatímco na podzim, obecně považován za nejškaredší roční období, jsou všichni živi, zdrávi a dá se říct že i šťastní, na jaře jsou Flandry krásné, Barbe sleduje hrající si koťata a kdesi v poušti se vraždí, znásilňuje a mučí. Geniálně jednoduché. ()
ocenenia : MFF Cannes 2006 - Veľká cena poroty ()
Film, ve kterém se skoro nemluví... O to výmluvnějším dojmem působí. Spíše klubová záležitost... Když jsem pár let po něm zhlédla Marhoulův Tobruk, dost mi to evokovalo svou "málomluvnou" pocitovostí právě film Flandry... Scény z boje jsou v obou filmech značně autentické, kdy si člověk říká, proč někdo odjede bojovat o kus země někam, kde jeho země není... Někdo se vrátí a někdo ne. V tom se od sebe Flandry a Tobruk, co se týče doslovu, liší... ()
Excelentní mysticko-realistický film, který Vás může i nemusí uchvátit, ale já byl na výsost spokojen a konečně vím, že život na vesnici by byl pro mne samotného utrpení. Opravdu: láska, jako v tomto díle, může mít různé podoby a může vycházet z různých prostředí života a stejně nakonec přemůže i Ty největší životní outsidery. ()
Film by mohl být o válce jaká je ve skutečnosti, ale tím se bohužel zabýva jen menší část filmu. Zbytek je je směs pseudopsychologických situací s minemem dialogu a velkým množství půlminutových sexualních styků hlavního hrdiny.......... ()