Den vítězství

Slabé, strašně slabé, válečný film bez pořádné bitvy, není válečný film. Začátek je velice rychlý a nikdo se moc neobtěžuje s představením hlavních postav, což mi bylo osobně dost jedno, protože jsem si za celý film nedokázal k žádné vybudovat vztah. Když nás děj "vyflusne" před bitvu o vrcholek hory v Itálii, nikdo se znovu moc neobtěžuje uvést diváka do obrazu a alespoň náznaky vysvětlit jaké jsou nepřátelské jednotky, kolik jich je atd., postačí pouze "zítra musíme dobýt ten vrcholek hory". Samotná bitva pak vypadá spíše jako parodie sama na sebe, napočítal jsem dohromady 5 Němců nehledě na levné triky a opakující se záběry, které pravděpodobně měly navodit pocit, že tahle bitva může konkurovat vylodění v Ryanovi. To co se děje následujích cca. 90 minut je spíše romantické drama zařízlé bojem za rovnoprávnost. Herci se sice snaží, ale jsou vám spíše protivní, například Samy Naceri (hlavní představitel filmu Taxi) se pro roli alžírského vojáka bytostně nehodil. Podle komentářů jsem nadšeně čekal na závěrečnou bitvu (přestřelku), ale místo čumění s otevřenou pusou, jsem jen zdvihal oči v sloup. Větší komedii jsem neviděl, tvůrci pravděpodobně do nekonečna sjížděli závěrečnou, geniální bitvu v Ryanovi a upravili si jí k obrazu svému. Nelogické rozestavení vojáků také postrádalo zdravý rozum, protože jen uplný pitomec (zde nejlepší střelec) si stoupne s odstřelovací puškou vedle silnice do dřevěné boudy a čeká, až kolem něj projdou Němci, aby je mohl ze tří metrů "odstřelovat". Tuto poctu Alžířanům, bojujícím za Francii měli projevit spíše kvalitním dokumentem... 30% (27.12.2008)

už samotný záchvěv nejistoty způsobený podezřením, že se jedná o film vyrobený na společenskou zakázku, mající za účel pomoci s kompenzací určitého společenského/národního tabu, může pohřbít celý divácký zážitek. ale i onu hypotézu lze s trochou snahy podrobit zkoumání a zamyslet se, třeba s pomocí srovnání. snímek z francouzsko-africké koprodukce se možná nevyznačuje prostou cílevědomou režií, oskarovými hereckými výkony a slzopudným, epickým hudebním doprovodem jako kdejaký americký válečný film, spolu s tím se ovšem vyvaroval rovněž násilím vnucovanému citovému apelu, samoúčelnému vršení jedné akční scény na druhou, uměle namíchanému sentimentu a co je v žánru válečných filmů velkou vzácností - ideologické konformity. režisér Indigènes raději zariskuje, že znudí své diváky přemýšlivým dialogem na zajímavé etické téma, že je znejistí a podnítí uvažovat nad různými hledisky, než aby se je na druhé straně pokoušel otupit nekonečným přívalem střílení a explozí. přitom mu nemohu s čistým svědomím upřít um při režírování akčních scén, který předvedl zejména v působivém závěru. buď je Indigènes "nesrovnatelně" lepším filmem, než všechny ty pérl hárbry a zelené barety vojína Ryana, nebo se musím přiznat, že tentokrát jsem se i já nechal zmanipulovat a následně uchlácholit případnou politickou korektností. ale pravděpodobnější je možnost, že to je zkrátka dobrý, ač poněkud plochý a v některých okamžicích přeci jen tezovitý film. (07.06.2012)

Troufnu si říci, že snímek Domorodci by měli vidět všichni Francouzi a samozřejmě nejen oni. Je důležitý pro sebevědomí Francouzů, kteří pocházejí z afrických kolonií a dnes žijí ve Francii s dovětkem "ten přivandralovec z Afriky" i pro Francouze, kteří bydlí v honosných čtvrtích Paříže a své muslimské spoluobačny nazývají "špínou" aniž by si uvědomili, že tátové té "špíny" položili své životy, aby oni mohli mít pro svoje prdele luxus. Film je ale bohužel, až příliš jednostranný. Jisté pochopení pro to samozřemě mám, ta desetiletí totální nespravedlnosti asi zůstala velkou bolístkou na duši alžírského režiséra Rašída Búšareba a tak tímhle filmem chtěl alespoň on vzdát poctu a říci díky, obyvatelům francouzských kolonií, kteří umírali za svobodu Francie, za životy všech Francouzů a na oplátku se dočkali nulového uznání / Slibem alžírské samopsrávy Charlesem de Gaullem si po Ramadierově vládě vytřeli následné vlády v Paříži prdel a kam to nakonec vedlo je známo :( / , když už to neudělali ti, co to měli udělat dávno. Na druhou stranu nejde kazát víno a lít vodu. Od první světové války se fr. armáda totiž stávala jakýmsi ostrůvkem integrity - smíšené sňatky, kolonističtí důstojníci / šlo to, ne jak říká tento film, že ne, viz. Benham Kettání/. No, myslím si, že k pochopení mého hodnocení už bylo řečeno hodně a tak připojím ještě následná tvrzení : herecký výkony fantastický, bojový scény lepší než dobrý a porovnávání s vojínem Ryan kulhá na obě nohy, nevidí na obě oči a neslyší na obě uši. Ano, některé dějové linky jsou možná totožné, ale pointa a význam tohoto filmu jsou úplně někde jinde, ale vysvětlujte to slovním a názorovým papouškům na CSFD :) Mimochodem dobrý válečný film, pro mě nemusí vždy znamenat jen nepřetržitou střelbu z hlavní všeho druhu. (17.11.2008)

Nedokážu tomuto filmu dát plný počet na to je příliš podobný Bratrstvu neohrožených a filmu Zachraňte vojína Ryana. Možná tak ze začátku, když jsem si všim, že něco takového bude, byl jsem potěšen, ale když jsem viděl trailer, nadšení okamžitě ze mě spadlo. Když se podíváte sami pochopíte. No a samotný film po příběhové stránce je vojín Ryan okopírovaný i s jeho proužky na uniformě. Ale co na tom, že je to takovéhle jaké je, i tak se na to dá koukat. Sympatické je, že se do koprodukce chytly země, ve kterých se příběh odehrává a na druhou stranu originálně pojatá myšlenka, odvyprávět příběh Muslimů za druhé světové války má své patřičné kouzlo. Ale i tak si nemůžu být jistý tím, co z toho nakonec mělo vzniknout. Možná jsem cítil zklamání, páč nebýt závěrečné válečné scény byl bych se nerozhodl ani pro tuto známku. Celý průběh příliš akce nepobral a když jo tak jen krátkově a zmateně. Takhle se divák má alespoň těšit na konec s faktem, že se podívá na film, který možná už někde viděl, akorát s jinými, přesto příjemnými herci, jinou krajinou a překvapivě se solidně odvedeným zpracováním. (11.11.2007)

V poslednej dobe vznikajú podobné vojnové filmy ako na bežiacom páse, tento je po technickej stránke zvládnutý nadpriemerne či už výbuchy a prestrelky ale hlavne výborná kamera, nuž čo je škoda že sa viac nepopracovalo na scenári ten je doslova len úsekový a nekompaktný, jednak dosť rozpačito pôsobí začiatok, keď sú postupné časové skoky bez nejakého vysvetlenia či posolstva. Ústredné postavy na slušnej dĺžke filmu spoznávame len sporadicky, citová väzba sa za ten čas nevybuduje takmer žiadna, horšie že ich správanie je od začiatku po koniec šablónovo rovnaké, bez náznaku zmeny či už citového alebo vnútorného. O Vnútornej charizme už nehovoriac, postavy sú statické a chladno zahrané. Režisér Rachid Bouchard sa jednoznačne v určitých pasážach filmu nechal inšpirovať Spielbergom a jeho filmom Zachráňte vojaka Ryana, v čom sa aj tento snímok nakoniec pre nedôslednosť využitia načrtnutých scén aj stráca. ║Rozpočet €14,5milióna║Tržby USA $320,700║Tržby Celosvetovo $22,963,701║ trošku prekvapenie bola nominácia na Oscara za cudzojazyčný film /40%/ (13.12.2007)