Habana Blues
Habana Blues
Režie:
Benito ZambranoKamera:
Jean-Claude LarrieuHrají:
Alberto Yoel, Roberto Sanmartín, Marta Calvó, Ernesto Escalona, Benito Zambrano, Yuliet Cruz, Yailene Sierra, Mayra Rodríguez, Roger Pera (více)Obsahy(1)
Dva mladí kubánští muzikanti Ruy a Tito sdílejí stejný sen: stát se slavnými a konečně vypadnout z Havany. Ruy žije s Caridad a dvěma dětmi. I když se stále ještě milují, jejich vztah, jak se zdá, směřuje ke konci. Tito je sám, bez partnerky, obývá byt společně se svou babičkou. V průběhu zkoušek a příprav na jejich první velký koncert, se dozvídají, že na Kubě jsou španělští producenti Marta a Lorenzo, kteří hledají mladé talenty. Tváří v tvář tomu, co se zdá být největší šancí jejich života stojí těžký úkol: musí dobýt „Španěly“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (67)
"Dobrý večer, Havano, dnes večer si vybereme právo na poblouznění a utopii". Trochu naivně působící lanaření kubánské kapely španělskými kapitalisty vyzvedlo poznání, že snít či bdít se dá i s Fidelem za krkem. Nechybí žhavé rytmy hrané na ulicích s vášní v srdci bez politické příslušnosti, čímkoli na cokoli, a působivé záběry otlučené leč magnetizující Havany. Prima film, který vámi zavrtí. ()
U tohohle filmu se stalo něco, co se mě ještě nikdy v životě u filmu nestalo. Po dvou minutách jsem věděl že filmu dám pět hvězd. Nechápu to, ale prostě mezi mnou a tím filmem přeskočila jiskra, po prvních tónech hudby, po prvním záběru na Ruye a Tita a ta vzájmená chemie už tam opravdu zůstala až do konce. Já si tam totiž ty lidi naprosto zamiloval, všechny do jednoho. Působili upřimně a jejich otevřené srdce a svobodomyslné duše to bylo něco, z čeho jsem byl každou minutou víc a víc na měkko. Způsob jakým se k sobě chovali, jak dokázali dát najevo jeden druhýmu svoje city i když to nebylo vždycky příjemný, bylo to upřimný a šlo to od srdce a ať už to bylo sebe víc nepříjemný, po chvíli si zase dokázali podat ruce, dát pusu a usmát se na sebe, to ano, prostě mě tohle bere se vším všudy. No a pak je tu ještě jedna věc.....hudba, ta působí skvěle jak v kontextu s příběhem, tak reáliema Kuby, tak sama o sobě. Záverečný dvě skladby jsem do sebe nabral se szlním doprovodem v očích. Filmu vyčítám jedinou věc, že skončil. Viděno v rámci Challenge tour 2015 jako film číslo 3. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $3,699,807║ ()
Výborný ,,návodový" film pro všechny, kteří chtějí pochopit, jak to v Československu vypadalo před rokem 1989. Ta uzavřenost, izolace za oponou (možná symbolická scéna s polorozpadajícím se divadlem) z něj doslova trčí. A navíc ta spousta lidských příběhů uvěřitelně zahraných přiměřeně hrajícími herci a herečkami. K tomu nutno připočítat film jako sondu do světa, kam mají naše (západní) média stále ještě vstup zakázán a pokus o uchopení něčeho tak mýtického, jako je kouzlo a genius loci staré Havany. Inu, kubánská Praha 21. století:-) A jako největší klad celého (téměř hudebního) snímku vidím hudbu - ne takovou, jakou si ji představuje západní turista, tedy sofistikovaně ve stylu Buena Vista Social Clubu, laicky prostě něco latinskoamerického, ale hudbu přefiltrovanou skrze železnou oponu a kopírující (asi obdobně jako kdysi u nás s nemalým zpožděním) západní módní proudy. Tenhle trend je popisován v nejedné sociologické studii a už byl dokonce na jeho základě vytvořen stratifikační model rozdělení společnosti. Diverzita západní populární hudby je ohraničená a pomalu vytlačí hudbu etnickou a folklórní... Tenhle film je skutečně nejenom pro českého diváka (sic romantickou a sentimentální) cestou proti proudu času... ()
Moc dojemný příběh o přátelství, senza muzice, touhách, ale i o těžkých životních rozhodnutích. Život na Kubě přináší bezpochyby mnohá negativa a i s těmi nás náčrtkovitě Benito seznámil. Oba kluci Ruy a Tito byli bezvadní a přes trochu těžkopádný rozjezd jsem se nakonec zakousla do jejich obdivuhodných temperamentních životů i s jejich bábrlinkou a Caridad s dětmi, kteří hráli také velkou úlohu při tak obtížném rozhodnutí, který měli kluci před sebou. Konec byl vzhledem k okolnostem uvěřitelný a kdyby napsali, že je podle skutečné události, tak bych tomu do písmene věřila ()
Na Havaně blues je nejzajímavější to, na kolik je kubánská cenzura benevolentní (pokud tedy film prošel nějakým schvalováním). Ti, což mají za sebou například Jahody a čokoládu, to však zase tolik nepřekvapí. Kritický akcent je v obou filmech zřejmý na první pohled, přestože tvůrci zároveň nezapomínají na jistou společenskou konformitu. Ta se ve filmu projeví zejména smířlivým koncem a stereotypním démonizováním kapitalismu. Kritika režimu se ve filmu objeví jen co v nejobecnějších prohlášeních, a tak se tvůrci zabývají spíše životem v neustálém nedostatku, aniž by však vznesly nějaké konkrétnější protesty vůči komukoliv nedejbože Fidelovi. Havana blues tak přináší hlavně zprostředkovanou realitu všedních dnů na Kubě. Život v chudobě, bez svobod a či nadějí na splněné sny. Tvůrci se však pořádně nedokázali vypořádat s hlavním tématem, které řeší zda odejít nebo zůstat na Kubě, a toto dilema se nakonec rozplizlo v nejasnou kličkovanou. Navíc na tvůrcích je vidět, že víc než scénáristy, herci, režiséry či kameramany jsou zdatnými hudebníky. To, že Havana blues přináší poměrně nepřikrášlenou pohlednici z "ostrova svobody", převažuje většinu vyjmenovaných nedostatků, i kdybych si z toho měl odnést jen to, že v té době se v kubánských kinech promítala Tajemná řeka od Clinta Eastwooda. ()
Havana blues je v první řadě hudební film plný písniček a melodií hudby, která mě zas tak dalece neoslovuje a která má podstatně modernější nebo odlišnější zvuk od toho, co považuju za klasickou kubánskou hudbu ve stylu Buena Vista Social Club. Jaký máte vztah k dané hudbě je přitom při posuzování hudebního filmu klíčové. Navíc mě ani nestrhnul příběh, i když mi ani nijak zvlášť nepřekážel. Jestli má u mě Havana blues poctivé 3*, je to kvůli celkem velmi hodnověrnému zachycení atmosféry drolící se staré Havany, kam se do údržby kdysi luxusních čtvrtí už půl století neinvestovalo ani peso, a autentickému přenesení chudoby a deziluze mladé kubánské generace do filmu. Ten film sice bezpochyby vznikal se svolením a s účastí kubánských úřadů, ale jde nepoměrně dál než šly perestrojkové filmy v Sovětském svazu pozdní éry nebo naše filmy 2. poloviny 80. let. Dohled nad kubánskou kulturou nikdy nebyl tak přísný jako v zemích východní a střední Evropy, ale i tak mě míra otevřenosti příjemně překvapila. Celkový dojem: 60 %. Hlavnímu hrdinovi jsem jeho gesto, kdy odmítl emigraci a zvolil příštipkaření na Kubě, tak úplně nevěřil, ale každý má na svou volbu právo... ()
Krásny film. Za zvuku posledných dvoch piesní píšem so slzami v očiach komentár k filmu, ktorý sa mi prenikol hlboko pod kožu. K filmu, po ktorom len ťažko opíšem negatívne pocity, ktoré som z neho zo začiatku mal. Zo začiatku to totiž vyzeralo len na cca tri hviezdičky. Film sa rozbiehal pomaly, príbeh nemal spád a zdalo sa, že dramatická línia popri skvelej hudobnej vložke nebude stíhať sa naplno prejaviť. To sa však lusknutím prsta zmenilo. Príbeh sa ani nie po polhodinke divákovi otvoril tak rýchlo ako natlakovaná fľaša šampanského, a aj vzťahy priateľské a partnerské dostali adekvátny priestor. Neviem nakoľko boli herci viac od fachu hudobného, či filmového, obe úlohy však zahrali s vierohodnosťou a citom, akoby im priestor pred kamerou a mikrofónom patril už dlhé roky. Takže ja som maximálne spokojný, skvelý príbeh, jednoduchý, citlivý, citlivo natočený, hudba mala skvelý rytmus aj hĺbku a režisér to namixoval do jedného celku tak, že takmer žiadna časť nebola navyše a ani nič nechýbalo. 85%. ()
Já prostě nemám slov! Úžasný film, který je naprosto ideální na horký letní večer a který mi udělal nesmírnou radost a pohladil mě na duši. Jižní Ameriku mám rád, a počítám do toho samozřejmě i Kubu, která patří spíše do Karibiku. A tento film mě jen utvrdil v tom, že Kuba a kubánská kultura je prostě úžasná. A samozřejmě kromě zajímavého prostředí velice oceňuji i příběh, který byl neméně zajímavý a který dokázal udržet mou pozornost po celou dobu filmu. Tohle je zkrátka takový milý letní příběh, který sice nekončí možná úplně nejlépe pro hlavního hrdinu, ale vybízí k zamyšlení, jestli je lepší obětovat svou kariéru a budoucnost nebo svou lásku k vlasti, což je docela zajímavý problém, protože v případě hlavního hrdiny ať by se rozhodnul pro jedno nebo pro druhé, tak v obou případech by ztratil některé lidi, které má rád. A hlavní hrdina to tedy vyřešil po svém. Kromě příběhu zde samozřejmě nemalou roli hraje muzika, která je jednoduše úžasná a která celému tomu filmu dodává na zajímavosti a na kvalitě, navíc texty mají přímou souvislost s dějem, takže zde ta muzika působí nenásilně. Co se týče hereckých výkonů, tak jsem velice rád viděl Roberta Sanmartína v jiné roli, nežli jako kubánského nelegálního imigranta a zapáleného ekologického aktivistu ve španělském seriálu Tady se nedá žít. A role Tita se zhostil skutečně úžasně. Ale samozřejmě všechny herecké výkony byly úžasné, a to v kombinaci s kvalitním dějem a báječnou hudbou nemůže dát jiný výsledek, nežli pět hvězdiček. ()
Tenhle film by měli pouštět lidem v letadle cestou na Kubu. Člověka zde úplně podmaní ta pohodová atmosféra, výborné písničky a krásné lokace. Na druhou stranu ale člověk vidí, jak téžké je pro Kubánce v tomto režimu žít a ještě horší se z něj vymanit. Příběhově výborné, herci jsou výborní a natočeno je to parádně. A ty písničky jsem si pobrukoval ještě pár dní po shlédnutí. ()
Habana Blues vás naladí na kubánskou notu, zabrnká na citovou strunu, roztančí vaše skryté touhy a nakonec to rozjede na koncertě mezilidských vztahů. Vivir es elegir. (Život je volba.) ()
Čekala jsem zcela jiný hudební styl, takže mi chvíli trvalo, než jsem si přivykla tomuto velice modernímu pojetí. Ale to už mě začal válcovat příběh o opravdovém chlapském přátelství, kterému nedokážu nikdy odolat. Krásný film s krásnou hudbou a drobným politickým přesahem. Za zajímavé považuji, jak velkou svobodu slova na Kubě film předvádí, všechny kubánské kapely ve filmu totiž zpívaly velmi kritické protestsongy. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. ()
Musím se přiznat, že od tohohle filmu jsem čekal mnohem víc. Těšil jsem se hlavně na kubánskou muziku a možná právě proto jsem docela zklamanej. Muzika, která ve filmu Habana Blues hraje, mi nepřišla nijak extra kubánská (respektive nebylo v ní skoro nic, co by nemohlo být i v muzice téměř odkudkoli jinud), a co víc, až na výjimky ani moc zajímavá. A právě kvůli tomu mám s tímhle filmem trochu problém. Všechno se v něm točí kolem muziky, i když je samozřejmě hlavně o vztazích, rodině, přátelství. Myslím, že kdyby hudba byla silnější, i všemu ostatnímu ve filmu by člověk podlehl mnohem snadněji. Takhle to je citlivej, a docela vkusnej film (i když na můj vkus příliš sentimentální), ale příliš obyčejnej na to, abych ho toužil vidět znovu. ()
Samotný příběh o rozpadu jednoho dlouholetého přátelství, i jedné rodiny, mě moc nezaujal. Největším pozitivem je, že se tu nijak nehrotí politika, ale ukazuje se z té „obyčejné“ stránky, jak ovlivňuje životy normálních lidí. Naštěstí tu je ale hudba, spousta hudby. A je to hudba, kterou dělají mladí Kubánci, takže je o dost modernější než Buena Vista Social Club. A scény, ve kterých je, jsou daleko živější a opravdovější, než těžkotonážní filmová klišé. ()
Poslední dobou jsem viděl více hudebních filmů o různých kapelách a muzikantech a tento bych zařadil spíše mezi slušný, hodně mírný nadprůměr, jaký mě neurazil, ale vcelku ani příliš nenadchl. Jako pozoruhodný ho v rámci poznávání odlišné kultury beru určitě i díky samotnému náhledu do prostředí undergroundové i „oficiální“ hudební produkce v pořád socialistické Kubě. Ač přehlídka protestsongů s texty plnými vulgarismů a sexuálních motivů z první půlhodiny úpřimně nebyla tím, oč bych zrovna stál, ale naštestí se hudební dramaturgie filmu později změnila. Ani většinu postav, z nichž se mnozí téměř neustále na sebe vzájemně rozčilovali, jsem si příliš nezamiloval. Pozitivem, že mě Havana Blues až na pár pasáží nijak nenudilo a ze samotného prostředí a námětu dokázalo vytěžit alespoň ve vedlejších tématech pár osobitých motivů včetně váhání mezi emigrací do Evropy a poutem k rodné hroudě, mezi cestou ke slávě i zaprodaní současně nebo věrnost k svobodné duši i za cenu dalších překážek. Překážkou k 4. hvězdičce (ke které to nemělo daleko) z mé strany zůstává hlavně to, že ten zážitek, který si odnáším, nebyl navzdory svému potenciálu ani vvyvedenému finále ve jménu písní s hlubším odkazem vyloženě silný. Jednoho zhlédnutí však určitě nelituji. [70%] ()
Těšila jsem se na maximální zážitek na minimálním prostoru, něco jako "Buena Vista Social Club", ale tak nějak se přihodilo, že mně v příběhu kubánských Milli Vanilli nebyla sympatická ani noha... ani hudba... a vlastně ani celá Kuba. Jen mně tak přišlo zkraje do hlavy, jak jsou Kubánci pěkně rozjetí, až se bojím domyslet, co by se stalo, vtrhnout k nim demokracie... Pozornost si zasloužila jen poslední třetina, včetně rozhodnutí hlavního hrdiny, okružka noční Havanou a dvě fajn skladby, zbytkem jsem zůstala hrubě nevtažená. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
Netradiční kubánský film o kubánské hudbě poněkud jinak, navíc ovlivněné osudy lidí, kteří na tomto ostrově, kde vládne komunismus, musejí žít. Hodně mladých už netuší, co znamenal komunimus před rokem 1989 v Československu. Při sledování filmu Havana blues možná mohou trochu z té absurdity pochopit - proklamovaná svoboda je jen ideologickou zástěrkou, vše je pod dohledem, a to dokonce hudba. Přesto na Kubu přicházejí nové módní vlivy, pop rock například, a ty vlivňují tradiční hudbu, jak ji máme spojenou třeba s filmem Buena Vista Social Club. Zde sledujeme osudy dvou skoro třicetiletých chlápků, přátel od dětství, kteří skládají podobnou muziku a snaží se prorazit. Jeden z nich řeší odcizení s manželkou, ale mají děti a neradi by se proto rozcházeli, druhý žije s excentrickou a soběstačnou babičkou, která umí říct pár jadrných vět v pravou chvíli. Když se v Havaně objeví skupina španělských producentů, vedená Martou, pokusí se Ruy a Tito dostat na seznam zpěváků a kapel, kteří mohou posléze odletět hrát do Španělska. V určité chvíli, kdy je jim předložena poměrně vyděřačská smlouva, však jejich přátelství utrpí - jeden z nich je ohocten se všeho vzdát díky vidině svobody v jiné zemi, druhý tak miluje Havanu a určitou omezenou nezávislost v ní, že raději zůstane. Jejich roztržka ohrozí i chystaný "velekoncert" u příležitosti vydání jejich jediného a posledního společného alba. Citlivý film se spoustou současné kubánské muziky, s uměřenými hereckými výkony a skoro dokumentárním snímáním sice pracuje s jednoduchou historkou, díky ní nám však dává možnost hlouběji nahlédnout do nitra postav i údajně moderní Havany. DVD neotravuje se žádným protipirátským trailerem, zamrzí však, že snímek je na disku pouze ve formátu 4:3, přičemž jak z bonusů, tak "povytaženého" obrazu u titulků je zřejmé, že původním formátem bylo 1,85:1. Zvuk v DD 5.1 však zní solidně. Najdeme zde i dva bonusy - fotogalerii z filmu i natáčení (1:00) a vcelku netradiční film o filmu (24:03) s CZ titulky natvrdo v obraze, v němž tvůrci poměrně otevřeně a s vnitřním nadšením mluví o důvodech vzniku filmu, či vlastním dětství a dospívání v Havaně, uvidíme také hodně záběrů z natáčení i třeba z castingu. ()
Užila jsem si dokonale všeho dosyta. Odcházela jsem příjemně naladěná, plná krásné muziky a neméně krásného příběhu s neméně krásnými chlápky. Jo určitě znovu nashledanou :-). ()
Jen škoda, že Ruy neprojevil stejnou sílu charakteru i v případě své manželky a dětí, pak to nemuselo dopadnout tak, jak to dopadlo. Ale jinak není co řešit - Kuba, prosluněná atmosféra jejích uliček i domků a co je hlavní, spousta, spousta tamní muziky, zkombinovaná s jazzem, rockem, hiphopem...to je zkrátka ta pravá voda na mlýn mého hudebního vkusu. Taky už si pár dní sjíždím ve sluchátkách soundtrack. ()
Havana Blues zachycuje život, problémy a mentalitu současných kubánců. Díky bohu to nedělá násílnou formou, ale na pozadí příběhu o dvou nejlepších kamarádech a muzikantech, kteří mají možnost vycestovat z Kuby a stát se úspěšnými. Všechno ale má svůj háček a oba zjišťují, že mají určité hodnoty poskládané trochu jinak a oba stojí před velkým rozhodnutím. Kromě příběhu (který by asi v americkém vydání působil jako popcornové klišé, ale v Havana Blues je zpracován skvěle a bez příkras) ukazuje film i průřez současnou hudební scénou, kde kromě hip-hopu a popu uslyšíte třeba i kubánský metal :-) Lákání diváků, na typickou kubánskou hudbu ve stylu Buena Vista Social Club se tedy nekoná a je to jedině dobře, protože to NENÍ jediný styl který se na Kubě hraje. Moje plné hodnocení ale berte s odstupem, protože jsem fanda kubánské hudby a tance :) ()