Obsahy(1)
Jednoho dne přitáhli do kraje cikáni a s nimi krásná Daniela, kterou kdysi, jako malé dítě, neznámo odkud, přinesla do tábora stará cikánka. Daniela miluje Ondřeje, hlubší lásku v ní však probudí až náhodné setkání s dr. Palmem, který po násilné smrti milované ženy chodívá sám na dlouhé toulky lesem. Také doktora zvláštní dívka zaujme. Ondřej ukradne pro Danielu v doktorově domě stříbrné šaty, ale na útěku ho postřelí četník. Palm, kterého nešťastná Daniela k Ondřejovi přivede, mu už nemůže pomoci. Mladík umírá. V Palmově vile Daniela podle fotografie pozná, že stříbrné šaty patřily doktorově ženě. Rozhodne se odejít z jeho života a opustí se starou cikánkou tábor. Na cestě je dostihne četník, u Daniely najde ukradené šaty a dívku odvede jako zlodějku k doktorovi. Ten však Danielu nezavrhne... (ČSFD)
(více)Recenze (12)
Tento týden začínají na CSFilmu hody raritních zvukových filmů, které jsou uvedeny právě Černým plamenem. Ovšem už v loňském roce bylo možné tento film spatřit v rámci cyklu Čarovné oči - Romové v českém a slovenském filmu (1923-2002); navazoval Můj přítel Fabián z roku 1953. Takže jako vždy je CSFilm pozadu, ale i tak díky za ty dary. Televizní premiérou Černého plamenu se rozšiřuje zkušenost hned s několika jevy zároveň. Pomineme-li romskou tématiku, která se tu a tam českým filmem prolíná po celou dobu jeho existence, jde o dozvučený němý film, což je v literatuře poměrně častý pojem, ale v praxi toto shlédl málokdo. Dále jde zejména o dvě zajímavé osobnosti němého a zvukového filmu - Jarmilu Lhotovou a V. Ch. Vladimírova. Neotřelý půvab Lhotové vévodil po čtyři léta u režiséra Krňanského a naposledy si hlavní roli zahrála v třetí (Lamačově) verzi Jindry hraběnky Ostrovínové. Její krátká, ale výrazná, filmová dráha se dá například srovnat také s příběhem Karly Oličové, ovšem se šťastnějším koncem. Nemohu tvrdit, že by její hlasový a pěvěcký projev byl nedostatečný, konečně pobybově nadaná byla také výborně. Čili lze jen akceptovat, že podobně jako u jiných jejích kolegyň (Eva Gérová) došlo v určitou dobu na rozhodnutí mezi kariérou a manželským životem. Ovšem co se týká Vladimírova, tam mohu jen kostatovat, že jeho hvězda stálého partnera Suzanne Marwille u Weteb filmu byla v době Černého plamene už dávno pohaslá a jeho milovnický typ se nadobro proměnil v ryzí neotesance, tentokráte naprosto bez jakéhokoli psychologického pozadí. Žel, po pádu Wetebu se už nevzchopil a zvuk ho jen dorazil. Naštěstí je tu ovšem ještě J. W. Speerger, který byl výborný v hlavních úlohách, i ve štěstích, a tedy především díky němu a Lhotové stojí výsledný zážitek za to. Třešničkou na dortu jsou pak už dnes klasické výstupy Pištěka, Plachty a Mrázka. Mohlo být ještě lépe, kdyby Bronislava Livia nebyla postrádána v prologu, ale kdyby nebylo kdyby... :) Sečteno a podtrženo, mezititulky a dialogy se snesou naráz skvěle. Nadto v přirozenějším provedení, než se podařilo v tolik kritizovaných dialogových momentech české verze Extase G. Machatého. ()
Překombinovaný děj, jak to bylo u provorebulikových filmů běžné, precizní kamera Jana Stalicha. ()
Historický artefakt pro fajnšmekry. Za pozornost stojí především báječná kameramanská práce mladého Jana Stallicha, který si velmi brzy vybudoval pověst jednoho z nejzručnějších operatérů. ()
Adaptace díla předního autora generace Moderny F. X. Svobody (byť dnes literárně zapomenutého - nicméně Roztomilý člověk a Poslední muž, případně Poslední mohykán vycházejí též z jeho díla) má hodně do sebe - samozřejmě, že pracuje s literárními a výtvarnými schematy už raně romantickými (Puškin, Mácha), secese je jen mírně poupravila a v novoromantické reinterpretaci opět vytáhla ven, němá filmová poetika mírně zlidověla. Jarmila Lhotová spíše vypadá jak cirkusačka než cikánka (myšleno v choreografii), přesto typově hodně dobře vybrána (naopak Pištěk jako vůdce cikánů, to je spíše vtip). Filmu nejvíce uškodil nástup zvuku, těch pár mluvených vsuvek je zbytečných a ukrajují romantizujícmu pojetí, naopak hudební zvuková složka je víc než dobrá - symfoňákem perou emoce, lidová tancovačka hodně drsná ve zvuku, harmonika zní jak z kriminálnického pajzlu, jen kytara je hodně ohlasová - ale proč ne, i takovéto dobové představy mají cenu. ()
Film velmi zdlouhavý, důkladnější práce střihače by mu jen prospěla (nutno zkrátit tak alespoň o dvacet minut). Cikánské téma je však více než zajímavé a na svou dobu vzniku (přelom dvacátých a třicátých let) i dobře zpracováno. Třetí hvězdičku přidávám za nadměrně půvabnou Jarmilu Lhotovou v roli cikánky Daniely, byla opravdu nádherná a ten božský tanec... Škoda, že když začala mluvit, šel veškerý půvab stranou. Nedivím se, že ji zvukový film nechtěl. Ovšem ono je zde vlastně na škodu, že se tento němý film zkombinoval se zvukem, neboť herci na zvuk očividně nebyli připraveni. Diagoly působí trapně, toporně a uměle. Jsou neuvěřitelné, takto můžou mluvit pouze roboti. ()
Velice zajímavý exkurz do začátku českého zvukového filmu. I když film sám dnes již působí značně bizarně, je to v každém případě pozoruhodný dokument z roku 1930, který stojí shlédnout už kvůli několika krásným záběrům české krajiny i neoddiskutovatelné kráse hlavní představitelky. ()
Velice amatérsky natočený film, kterému poslední hřebíček do rakvičky udeřil pokus filmařů ho opožděně částečně dozvučit. Scénaristé, režisér i většina herců s tímto novým druhem filmu neměli zkušenosti a tak to dopadlo jak nejhůře by to šlo. Banální a sněšné dialogy, toporné herecké výkony-hlavně Speerger (kdy ještě hraje v němé části, jeho výkon je velice podařený, jakmile má mluvit a hlasem vyjadřovat své emoce, posírá co jen může). Navíc režisér (asi po tlaku producentů) sází ve zvuku na trapnost-tím myslám absolutně se sem nehodící vloženou píseň, jenž natočí absolutně staticky, sušše a nudně. I příběh a jeho kostra je velice jednoduchá a díky absenci humoru (film je celý myšlEný smrtelně vážně, jako veliká tragédie)působí film nudně, mrtvě. Z dnešního pohledu není ničím zajímavý, jedině výkon T. Pištěka může opodstatnit jeho zachování do dneška. Nikdy více. ()
Film jsem si promítl už několikrát. Černý plamen vznikl v prvním českém zvukovém roce a je z něho vidno, byl původně natáčen jako film němý, k němuž byly některé scény dotočeny již jako zvukové, němá část byla podložena hudbou a zčásti komentářem vypravěče. Vzhledem k tomu, že téhož roku vznikly již filmy skutečně profesionálně zvládnuté (C. a k., polní maršálek, Fidlovačka), musím v hodnocení přes jeho významné postavení ubrat. Herci značně přehrávají, zvláště Jarmila Lhotová, ale i Marie Fingerová, mnohem civilněji působí snad jediná hlavní role, kterou kdy český film poskytl J. W. Speergerovi. Některé scény působí velmi naivně, ba amatérsky, děj má některé nelogičnosti (Daniela, která má poprvé v životě usednout do auta, si počíná jako zkušená dáma apod.). Z historického hlediska O.K. (na začátku hovoří autor předlohy F. X. Svoboda). ()
Na "Tonku Šibenici" to nemá, ale i tak se jedná o dobrý snímek. Navíc je opravdu působivé sledovat přechod z němého do zvukového filmu, mě taková díla prostě baví, je v nich kus historie, i když cynici se mohou smát. Já se zase směji, když vidím, jak prkenně působí rádoby herci ve filmu v roce 2022... Pro zájemce o filmovou historii povinná četba. ()
Jeden z nejhorších českých filmů, co jsem viděl. Velká nuda a nemohoucí režie. Původně němý film byl ozvučen, přičemž ozvučení spočívá většinou v podkresové hudbě a pár písničkách. Některé dialogy jsou mluvené, jindy byly ponechány titulky, a to někdy i v rámci jedné scény. On to byl zřejmě mizerný film už v němé verzi a tím ozvučením to jen dorazili. Ale Jarmile Lhotové to velmi slušelo - ona je asi jediný klad tohoto nepodarku. ()
Ve své podstatě docela zajímavý film, který by nabídl kvalitní zážitek, kdyby nebyl tak diletantsky ozvučen. Kdyby byl zachován jako němý, tak by mezititulky zmírnily ty naprosto příšerné dialogy pronášené s takovou deklamací, že se člověk musí až smát, jak to zní blbě. Vedle toho by mohly být písničky, které jsou překvapivě pěkné. Jarmila Lhotová jako cikánka Daniela je svůdná a mrštná, krásně tančí, ale jakmile otevře pusu, okouzlení mizí. Stejně tak Speeerger jako by s mluvením zapomněl hrát a texty viděl poprvé pár vteřin před pronesením. U panské, která mluvila o své paní Olze, se mi kroutily nehty i na nohou. Ozvučení není nijak systematické, takže se zahraje píseň, pak spolu postavy němě mluví, ale titulky nepřijdou, pak spolu mluví se zvukem, a pak zase bez zvuku, ale s mezititulky. Takže příběh docela zajímavý, hudba, písně a tanec pěkné, výkony beze slov dobré, konec originální, ale dialogy to celé posílají o několik řádů níž. Film může posloužit jako ukázka, proč někteří skvělí herci němé éry skončili s příchodem zvuku a jak vypadalo přechodné období mezi němou érou a zvukovým filmem. ()
Já sice chápu, že tvůrci filmu se během práci na filmu dostali do "zvukové pasti" a nejspíš nebylo jednoduché se s tím popasovat, ale tenhle film je úděsný i z jiných důvodů, které nelze hodit na přechod mezi němým a zvukovým filmem. Proč proboha nechal režisér Jarmilu Lhotovou tak hrůzostrašně deklamovat text, když ostatní herci mluvené slovo víceméně zvládli? (chápu, že Dóďa Pištěk je jiná liga, ale J.W. Speerger to taky jakž takž zvládl). Pozor, spoiler: Úděsné jsou i nelogičnosti v ději, úplně nejvíc mě rozštípla scéna, ve které se cikán Ondra vloupá do vily a místo aby něco ukradl, tak začne hrát na housle. Cože????A a by toho nebylo málo, jeho hudební produkci poslouchá služebná, která je doma sama a vůbec jí nepřijde divný, že v prázdném domě najednou slyší housle, Vyděsí se až v okamžiku, kdy Ondru zahlédne na chodbě. To byl fakt masakr. Dějově je tam snad jediná trochu zajímavá věc, a sice tajemství Danielina původu. To je nám trochu poodhaleno, přesto však celou dobu čekáme na jeho celé rozklíčování, místo toho se však dozvíme, že "cikáni odtáhli a s nimi i Danielino tajemství". To jako vážně??? Jednu dávám za poměrně hezké exteriérové záběry kamery. ()