Komentáře uživatelů k filmu (4)

  • Karlos80
    **

    Romantická komedie podle známé knižní předlohy od Vavřince Řehoře (román "Dvojí život") z konce třicátých let. Zvuková verze úspěšného melodramatu, který režíroval V. Kubásek poprvé natočil už v roce 1924, tehdy však ještě jako němý film. Ve filmu zazněla pěkná píseň "Život je krátký'' v podání známé šansoniérky Míli Spazierové-Hezké, kterou ale určitě a to bez žádných velkých debat, proslavila až následujicí píseň "Modravé dálky'', z filmu "Minulost Jany Kosinové". Nějak moc mě to ale nenadchlo, nic vyjímečného a pamětihodného z tehdejší běžné filmové produkce. 1,5/5.(16.7.2006)

  • Marthos
    **

    Svízelná orientace českých tvůrců v prvních měsících protektorátní životní reality, která s sebou samozřejmě nesla nejrůznější nová opatření, kinematografii nevyjímaje, se zvláště markantně projevuje i ve výběru tematických okruhů. Existence a dominující nadprodukce nekonfliktních snímků pak do svého okruhu včlenila i autory z vysloveně periferního záběru české literatury. Jméno Vavřince Řehoře dnes znají asi už jen literární historikové, přesto patřil Josef Vraný, jak znělo jeho skutečné jméno, k vedoucím představitelům Agrární strany již od dob rakouské monarchie a na své aktivity přirozeně navázal i v masarykovském Československu. Na tomto místě je dobré si uvědomit, že Agrární strana měla vždy zájem o filmovou tvorbu a její představitelé si byli dobře vědomi dvojí role filmu – resp. vzdělávacího a i hraného filmu. Řehoř pak z titulu své funkce publicisty a novináře založil ve dvacátých letech filmovou rubriku v deníku Venkov a občas se navracel k recenzování českých němých filmů. To vše sehrálo nepochybně významnou úlohu v rozhodování režiséra Kubáska, když v roce 1924 připravoval natáčení Řehořova románu Dvojí život, k němuž se po patnácti letech znovu vrátil. Film sám o sobě není žádným zázrakem, spíše naopak a jeho amatérská bezradnost se nejpalčivěji projevuje ve stavbě děje a dialozích. Nepříliš šťastná je kombinace městského a venkovského prostředí, v obou případech načrtnutých jen zpovzdálí skutečné reality. Jediným nosným pilířem zůstávají výkony herců ve vedlejších rolích, ať už mám na mysli fatálně nedoceněné umění Míly Pačové nebo tradičně předvedené kreace Šlemrové a Kreuzmanna. Z titulních partů si diváckou pozornost vydobije snad jen uhrančivý Gustav Nezval, který tu prošel překvapivou charakterovou proměnou, když vystřídal unylého milovníka zhýralým svůdcem a podvodníkem. Přístup k tomuto filmu by měl být zhruba takový, jaký zaujímá čtenář stěžejních děl Josefa Vraného. Okamžiku, kdy kritici psali o grandguignolovských hrůzostrašných filmech se už Vavřinec Řehoř nedočkal. Zemřel totiž v monackém knížectví dva roky před premiérou.(7.5.2013)

  • lucascus
    **

    Míla Pačová je ďábel, jinak to nemá žádnou hodnotu.(16.9.2016)

  • petr.trep
    ***

    Zajímaví herci v neobvyklých rolích. Skvělý výkon Míly Pačové! Jinak dějově - klasika.. :)(15.9.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace