Obsahy(1)
Už v meziválečném období sílily i u nás avantgardní pokusy, zpravidla vznikající na ryze amatérské základně. Mezi přední takto zaměřené tvůrce patřil zejména Čeněk Zahradníček, proslavený i spoluprací s E.F.Burianem, pro něhož natáčel filmové vsuvky do divadelních představení. Němou kamerou natočený Příběh vojáka, jenž kombinuje živého herce s "hrou" předmětů, vypráví o mladém muži, jehož zastihne mobilizace. V bojích se však stává pouhou bezbrannou figurkou na válečné šachovnici. Jeho osud vyzníval jako výrazný protiválečný protest - a tento akcent si uchovává podnes. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (2)
Syrové podobenství se zcela konkretizovaným protiválečným charakterem. Na osobě mladého vojáka, který je násilně odtrhnut od domova a svobody se rozkrývá absurdita a chladnokrevná marnotratnost válečného bojiště. Metafory se šachovnicí a kuželkami, které se postupně proměňují v nekonečnou řadu hřbitovních křížů nemají v rámci hrané tvorby třicátých let obdoby. Uvážíme-li politickou situaci v Evropě, kdy v čele německého státu stanul nacistický diktátor Adolf Hitler, je evidentní, o jak mimořádně naléhavý apel se jednalo. Pozapomenutá činnost jednoho z nejvýznamnějších domácích avantgardistů Čeňka Zahradníčka (a potažmo i Vladimíra Šmejkala, který se Zahradníčkem spolupracoval ještě na Atomu věčnosti) by měla být v současnosti znovuobjevena a podrobně zdokumentována, protože bez něj (nich) by vývoj české kinematografie nebyl tak jednoduchý. ()
Metafory války spojené s postavou mladého muže, který je pouhou figurkou v celé mašinerii. S ohledem na čekou tvorbu se jedná o mimořádný počin, který na mě však neudělal výrazný dojem. ()