poster

Wavelength

Experimentální

Kanada / USA, 1967, 45 min

Režie:

Michael Snow
  • Dionysos
    *****

    Dynamika času a prostoru je u běžných filmů zřetelně pod nadvládou prostorového pohybu, Wavelength naopak představuje pokus o výstavbu filmové dynamiky na bázi času a trvání, zatlačujícího kamerou zarámovaný pohyb na osvobozující minimum. Toto minimum akce v záběru kamery je podřízeno času, který je vůči akci v něm zachycené velice asymetrický a hypertrofovaný, leč o to víc jsme schopni si vychutnat právě onen prostor, který kamera zabírá. Je tu tedy paradox: konvenční film se vším svým pohybem a střídáním prostorových lokací (a kde čas je degradován na médium, skrze nějž je pouze umožněna následnost děje a událostí) v posledku upozaďuje to, na čem staví, prostor a pohyb jsou jen mihotáním. /// Film je také zajímavý co se týče vztahu obsahu a formy. Rozšířená představa (k níž se jen málokdo přímo přizná, ale v praxi pomocí jí běžně myslí) pojímá obě dvě kategorie jako oddělené takřka autonomní prvky, přičemž kvalita výsledného uměleckého díla je určována kombinací obou dvou. Faktem však zůstává, že od jednoho ani druhého nelze ani na okamžik abstrahovat, jak nám ukazuje Wavelength = ono střídání barevných filtrů by se mohlo zdát jen jako formální finesa, avšak skrze něj se zásadně proměňuje naše vnímání celého prostoru a jeho detailů a hlavně svět za okny oné místnosti = samotný obsah filmu je spoluvytvářen formou.(19.12.2014)

  • Anderton
    ****

    Takže ja sa pokúsim popísať, čo sa mi na filme Wavelenght páčilo bez toho, aby som si zistil detailné podrobnosti o fungovaní kamery a jej technických možnostiach, použití filtroch v rámci jedného záberu a možnosti narábania so zvukom v štúdiu. Snowovi myslím išlo o to, či sa dá jedným záberom, takmer bez hercov a bez dialógov vyvolať v divákovi emócie, ktoré pociťuje pri "bežnom" filme vrátane gradácie a ponorenia sa do príbehu, ktorý tu v pravom zmysle slova absentuje. Che to dosiahnuť kontrastom zvuku, ktorý evokuje snáď stíhačku, čiže extrémne rýchly zvuk s extrémne pomalým zoomom a vyvoláva tak v divákovi túžbu potom, čo uvidí na fotografii v závere filmu. Che dosiahnuť, aby sa divák aj pri takomto minimalizme nenudil, respektíve sa svojím experimentom snaží zistiť, či je to možné. Čiže jeho návod znie atmosféra, zvuk a obraz v zmesi kontrastu a symbiózy. Máme tu dokonca aj filmové body obratu. Podrobné analýzy prenechám kameramanom, zvukárom a filmovým teoretikom. No a že by sme fotografiu na konci mohli chápať ako priameho predchodcu filmu?(8.5.2013)

  • panjosef
    *****

    Legendární a dokonalý audiovizuální experiment! V duchu koncepce strukturálního filmu jsou zde výrazové prostředky převedeny na nosný prvek filmu. Sledujeme pokoj, dění v něm, zkoumáme jeho detaily a vše kolem se prostřednictvím různých filtrů, clon, pohybů kamery a zvukových efektů mění - až máme pocit, že námi viděný výsek reality nabývá podoby jakéhosi metafyzického uzlu, bez jasné vnější struktury, lokalizace a měřítka. Výsostně hypnotická záležitost a esenciální zážitek, zejména pro vnímavé jedince, kteří jsou fascinováni úžasnými možnostmi filmových výrazových prostředků a jejich způsoby zobrazování reality. Sledování pod vlivem omamných látek pouze na vlastní nebezpečí. Já jsem sledoval s čistou hlavou a i tak mně to víc než mocně strhlo. Pustíte a nemůžete odtrhnout oči dokud není konec. Paráda. 10/10(16.5.2011)

  • kaylin
    *

    Ano, opravdu se tam dá najít nějaká hlubší myšlenka, ale tohle rozhodně není dílo, které by mě zaujalo. Díky zvukové koncepci je to navíc dílo nesmírně iritující, které jsem raději sledoval se ztlumeným zvukem. Ne, experimentální filmy prostě nejsou pro mě a klidně si mohou být součástí "1001 filmů.(17.6.2015)

  • corpsy
    *

    Vážené dámy a páni, chlapci a dievčatá, ( samozvaní aj nesamozvaní ) intelektuáli a ich opozitne zmýšľajúci konkurenti, praktický aj nepraktický obyvatelia tejto planéty, priznávam že možné je zrejme všetko. Ak by sa dejiny filmu vyvíjali týmto smerom ( všetci vieme, že podobne experimentálne snímky vznikali už v dobe nemej éry ), mali by sme po chlebe. A ešte jedno negatívum, videl som ďalší zo snímkov, ktoré ma viac a viac približujú koncu. Viď komentár užívateľa Revanx.(3.10.2018)

  • - Třebaže se vlnová délka skládá z jediného záběru, není pořízený bez přerušení. Cestou přes místnost se mění filmový materiál, barevné zpracování i osvětlení, mezitím narůstá sinusová vlna zvukové stopy. (Hans.)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace