Neprebudený

Obávam sa, že kvalitne previesť do filmovej podoby dobrú slovenskú novelu/román je úloha nesmierne ťažká. Film neprebudený je na dnešnú dobu trochu nudný. V porovnaní s literárnou predlohou - ak si na ňu dobre spomínam, je to už dávno, čo som ju bol prečítal - venuje väčšiu a možno až prehnanú pozornosť prezentovaniu naivnosti a nechápavosti Ondráša Machuľu - čo v praxi znamená, že veľký priestor dostáva herectvo M. Labudu (ktorý tu je bez bruška a s mladistvým výzorom a hlavne hlasom naozaj podmanivý). Sonda do Ondrášovho sveta je napriek tomu podľa môjho názoru povrchnejšia než tá, ktorú nám predkladá kniha. Taktiež je táto ústredná postava menej telesne i duševne úbohá ako som si predstavoval podľa knihy. Skrátka, film sa s ohľadom na Labudovu fyziognómiu a herecký prejav stal do značnej miery odlišným od predlohy, napriek zachovaniu sujetovej línie. Technická stránka filmu, zobrazenie slovenskej dediny (aj keď pravdepodobne neskoršej než tej z 80. rokov 19. storočia) je vcelku dobre zvládnuté. (12.08.2010)

Pokiaľ budeme brať Ondráša ako jednoduchého naivku, naivný sa bude zdať aj film. Ak pochopíme, že má mentálnu poruchu, uveríme aj filmu. Labuda sa do úlohy hodí ako nikto iný, možno škoda, že sa jedná iba o televízny film a nebol tak ešte prepracovanejší, keby išlo o film určený do kín. Povinnosť pre ženy, ktoré trepú dve na tri a neuvedomujú si možnosť akýchkoľvek následkov. (25.11.2016)

Čo môže pár neuvážených bláznivých slov spôsobiť v hlave jednoduchého chlapca žijúceho vo svojom vysnenom svete. Kukučín ho nazval krásne poeticky neprebudeným, a dnes by dostal len diagnózu ľahkého autistu. Tento film môžem nazvať skutočnou slovenskou klasikou vďaka výbornej predlohe, úžasnému spracovaniu, skvelému Labudovi a čo som netušil, že Ida Rapaičová debutovala v takejto výbornej filmovej úlohe. –––– Zuzku, ty? Veď za teba ani len cigánka nepôjde. –––– Ty sa neraduješ, že sme mali ohlášky? –––– Ale sme mu dali! Sa mu aj zišlo, veď už od malička bol taký. (24.11.2016)

Dvacetiletý Marián Labuda (otřesně krásný); náročnější roli už asi nedostal a asi už nedostane. Film o tom, co je to blud, a jak je k němu možno přistupovat - anebo není možno, ale přistupuje se. Náš pána a učitel Sigmund Freud, který staví most mezi bludem a snem (Der Wahn und die Träume in W. Jensens Gradiva), postuluje, že blud nerozpozná nikdy ten, jenž ho sdílí. Není mu ho tedy možno vymluvit, zakázat, nebo ho jinak od něj oddělit. Musí ho poznat jako takový sám, nebo jak říká Martin Kukučín, musí se probudit. Tak jako sen leží mezi bděním a bezesným spánkem, leži blud mezi realitou a šílenstvím. Ale sem patří i mnoho jiných věcí, které Jozef Zachar zachytil na svatební veselce. Proč tedy tak velká nevole mezi Ondrášem Machuľou a ostatními vesničany. To se objasňuje teorií "malých odchylek", čím jsou menší, tím větší nevraživost mohou plodit. A tak se opět dostaneme k pojmu "jinakosti"; všichni jsou tu bludaři ve své žravosti, nevraživosti, lascivnosti a opilství; bludem čisté lásky a "svátosti" manželství tu trpí jen Ondráš. Pozn: Proč se udělují ocenění hercům (atd.) jen za zbrusu nový film, proč to nenechat třeba 50 let uzrát? Poznámka po čase: Stále více inklinuji k názoru, že blud zde byl pouhým vehiklem něčeho vyššího - lásky; a kdo z nás z lásky nebloudil? (03.01.2018)

První hlavní filmová role Mariána Labudy, který se jí zhostil jako naprostý profesionál. Neskutečný, jak už tenkrát v jednadvaceti letech zahrál roli pomateného vesnického blázna, chudého pasáčka hus Ondráša, který žije ve svých představách a naivně uvěří, že se ožení s mladou gazdinou Zuzkou, kterou zahrála nádherná Ida Rapaičová a které to byla také její první filmová role před kamerou. Ta ženská měla neskutečný charisma a její obličej patří mezi nejkrásnější slovenské herečky. Smutný a tragický příběh napsal Martin Kukučín a režisér Jozef Zachar ho natočil tak přesvědčivě, že vznikl jeden z nejlepších slovenských televizních filmů šedesátých lét. (19.11.2017)