12:08 Na východ od Bukurešti

Je veľmi dôležité, či jeden alkoholik a jeden Santa Claus prišli na námestie pred alebo po 12:08 22.12 roku pána 1989, ale v Rumunsku je úplne jedno, či sa píše rok 1989, alebo 2005. Vyzerá to tam totiž úplne rovnako. Ľudia sú stále rovnakí, stále si závidia nos medzi očami, stále nemajú peniaze a stále ich dokáže jednou vetou najlepšie zhodnotiť jeden šmelinársky prisťahovalec z ďalekého východu. Svojou výpoveďou veľmi hodnotný film, ktorý však popri ďalšej rumunskej novovlnovej konkurencii, ktorú sme mali možnosť u nás vzhliadnuť, pôsobí dosť nízkorozpočtovo a scenáristicky chudobnejšie. Takže moje hodnotenie sa odvíja od hodnotenia Pána Lazaresca a Mesiacov a týždňov, tie sú po všetkých stránkach o jeden a pol triedy vyššie. Ak by som ich nevidel a musel porovnávať s našou (a českou) produkciou, ktorá sa v tomto smere (resp. riešením syndrómu minulosti a otázok spoločnosti všeobecne) uberá komerčnejším smerom, tak by to bolo za čisté štyri. (18.07.2013)

Po filmoch 4 mesiace,3 týždne a 2 dni a Smrť pána Lazaresca je tu ďalší výborný rumunský film.Ja neviem ako to robia, ale toto už nemôže byť náhoda. Rumuni to proste vedia. Všetky tri spomínané filmy určite neboli finančne náročné a napriek tomu sú to veľmi kvalitné a úspešné filmy. Príbeh tejto komédie je jednoduchý a samotný nápad urobiť reláciu naživo na tému "X" rokov po revolúcii pôsobí rovnako strelene, akoby pôsobil aj u nás. Predpokladám, že i záujem o ňu by bol podobný. Zdanlivo nezaujímavá téma, ale prinesie v priamom prenose kopu srandy a ja som sa fakt dobre bavil. Rumuni, metelescu blescu do výroby ďalšieho podobného preplescu! 80%. (20.06.2011)

Film pozoruhodný jak formou, tak zejména obsahem. (I když, jak mi zrovna včera někdo vysvětlil, „v 21. století se už bitvy o formu a obsah nevedou“. Inu, v 21. století se už nedělá leccos.) --- Tak nejprve obsah. Je jím sdělení, že „revoluce“ roku 1989 je z valné části mýtus, vítězství, které si falešně přivlastnili falešní vítězové. Neměli bychom se chlácholit ujištěním, že film je z Rumunska a o Rumunsku. Tam i u nás (a nejen v roce 1989, ale třeba i při vzniku republiky v roce 1918) jacísi aktivní a stateční odpůrci režimu existovali, ale moc se nezhroutila ani tak pod jejich tlakem, jako mnohem spíše díky ztrátě důvěry v její pokračování ze strany těch, kteří dosud byli její oporou. --- A jak divákovi ukázat děravost onoho mýtu? Autor zvolil prostředí šedivého okresního města a studia lokální televizní stanice. Malost a neumětelství jsou všudypřítomné. A právě díky této okolnosti, díky nepřítomnosti mediálních profesionálů, mýtotvůrců moderního věku, mohlo dojít k tomu, že se televizní diskusní pořad trapně rozsypal po několika diváckých telefonátech, které civilně a autenticky odhalily, že v daném městě žádní disidenti nebyli a žádná revoluce se nekonala. --- Film je, pravda, náročnější na pozornost, ale současně velmi zábavný svým záměrným buranstvím a provinčností. Ne náhodou si člověk vzpomene na jiného mýtického velikána, Járu Cimrmana, a kolektiv zanícených vědeckých propagátorů jeho zapomenutého a nezapomenutelného díla. Cítíme, že kdyby Cimrmanů a jiných revolučních hrdinů nebylo, museli bychom si je vymyslet. (03.01.2011)

Pokus o satirickou rekonstrukci událostí, které se udály během zimního dne 22. 12. 1989 v jedné zapadlé rumunské vísce během svržení tyrana Ceauşeska a jeho vlády. Film, jenž je rozdělen na dvě poloviny, nejdříve sleduje účastníky budoucí TV talk show v jejich každodenním rozjímání a postupné přípravě na televizní rozpravu. Ze druhé části, oné televizní konfrontace moderátora a jeho dvou hostů, jsem měl poněkud obavu, ale je to právě tato část, která dělá film tak kvalitním, jakým je. Hosté urážející se navzájem, pseudointelektuální výmysly moderátora, výhružky z řad volajících diváků do vysílání, neschopný kameraman, naprosto postavené na hlavu, absurdita na entou. Suma sumárum trochu rozvláčnější začátek vystřídaný geniálně natočenou a sestříhanou televizní debatou à la Ota Černý aneb jak pravil Herakleitos blablabla... (11.08.2008)

Zdá se mi jako první půle diváka připravovala sérií statických záběrů na druhou půli, která je v podstatě jedním velkým statickým záběrem s občasnými prostřihy na detail. To má ovšem svůj smysl, neboť se jedná o (v podstatě amatérský) filmový přenos, jehož náplň i provedení (kvůli amatérskosti) jsou ovšem velice vtipné a satirické. Moderátor pořadu a jeho první host školní profesor si přemoudřele hrají na to, že hledají pravdu o revoluci v malém městečku a vystavují se vulgárním telefonátům diváků. Pravdu má ovšem druhý host, obyčejný stařík, jehož šlechtí to, že si je jako jediný schopný přiznat pravdu a potažmo i své chyby. Takový film by se měl vysílat u nás v hlavním vysílacím čase, aby čeští diváci jednou taky vytáhli hlavy ze svých zadnic. (08.03.2011)