Fehér tenyér
White Palms
Režie:
Szabolcs HajduKamera:
András NagyHudba:
Ferenc DarvasHrají:
Zoltán Miklós Hajdu, Kyle Shewfelt, Gheorghe Dinică, Andor Lukáts, Oana Pellea, Orion Radies, Alexandru Repan, József Vásári, Ferenc Darvas, Imre Gelányi (více)Obsahy(1)
Málokdo si uvědomuje, kolik dřiny, odříkání, utrpení a bolesti je skryto za ladnými pohyby a zdánlivě samozřejmými cviky špičkových gymnastů. Za tuto dokonalost se ale často draze platí…Gymnasta Uldi přijíždí do Kanady, aby zde trénoval mladé gymnastické talenty. Neuvede se však v nejlepším světle. Stále v něm totiž vězí cosi z minulosti. Pronásledují ho staré bolesti a traumata z dětství, kdy jako kluk musel podstupovat každodenní tréninkovou bolest, tvrdý vojenský dril a trenérovy urážky a bití. Trenér, ale i rodiče v něm viděli jen budoucího šampiona a mistra světa, ne citlivého kluka na hranici dospívání. Uldiho náhlá vzpoura má však tragické následky… Film je kombinací autobiografických prvků a životní zkušenosti režisérova bratra Zoltána Miklóse Hajdua, který zároveň ztvárnil hlavní postavu. Režisér Hajdu si klade otázky, jakou skutečnou cenu platí sportovci za své vrcholové výkony a jaký by měl být vztah mezi sportovcem a trenérem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (29)
Dechberoucí gymnastika filmové řeči, která s naprosto úsporným reperotárem pohybů dokáže vykroužit nesmírně precizní sestavy. Synergie zdánlivě neslučitelných atmosfér, dvacet let života obsažených v několika málomluvných časových a prostorových rovinách. Dopad na obě nohy. Bez výšlapu. Způsob, jakým Hajdu obsáhne normalizaci v několika polodetailech prosím povinně vyučovat. Možná se pak najdou krom Václava Kadrnky i další čeští tvůrci, kteří pochopí, že často pohled na obrubník řekne víc než křiklavé retro panoptikum s komiky v lacláčích. ()
Vzpomináte ještě na originální sportovní soutěž přejídání z maďarské TAXIDERMIE? Nápaditá a zábavná, oproti ní se může zdát taktéž maďarský film o gymnastice (ani ne tak o gymnastech, ale opravdu gymnastice) jako nezábavný "underdog" film. Ale Bílé dlaně, jak zní oficiální překlad filmu, pod kterým byl Fehér tenyér uváděn na Mezinárodním festivale pro děti a mládež ve Zlíně, je ve všech ohledech geniální. Nevěřitelně pomalé plynutí času, na které se musi divák naladit, jinak se unudi k smrti, skvěle rytmizované sekvence a naprosto famózní střih, který zprostředkovává divákům pocity hlavního hrdiny - jedno v kterém věku. Nejlepší ale Bílé dlaně jsou, když všechna klišé a schémata sportovních filmů zpracovávají nekřečovitě, inteligentně a uvěřitelně, že jako klišé a schémata nevyzní. A pak je tu to neuvěřitelně důmyslné vypávění, v nichž flashbacky sloužící k motivaci se ukážou jako sen či vize a neustále se scény ve filmu uvádějí do jiných a jiných souvislostí., aniž by to vyznívalo jakkoliv uměle, i když film s uměleckostí koketuje. Geniální a opětovné potvrzení toho, že v Maďarsku se v součatnosti točí naprosto vynikající filmy, z nichž by si neustále remcající čeští a slovenští tvůrci mohli vzit příklad. ()
Velká spokojenost. Celkem nenápadný snímek mezi tím obrovským množstvím sportovních filmů a přesto se mně moc líbil svou režií, scénářem a hlavně silnými emocemi, které mě po celou dobu neopustily. Na konci jsem tu sportovní křídu na ruce potřebovala taky. Prolínání časových rovin nebylo vůbec rušivé, spíš naopak a hlavně v závěru přispělo k většímu napětí. Příběh o Uldim, kterému se za celou dobu jeho mládí neobjevil snad jediný úsměv na tváři a o jeho rodičích, kteří v něm viděli hlavně budoucího šampiona a kteří si toho snad ani nevšimli. Já bych měla sto chutí poslat je párkrát na tréning s trenérem, který ho nejen urážel, ale ubližoval mu i tělesně. Hojivé masti, obvazy, slzy bolesti a je toho určitě ještě daleko víc, co musí člověk podstoupit, aby mohl být, tak jak jsme to viděli i tady, velmi dobrým gymnastou. Ta cena je mnohdy opravdu moc vysoká. Kvalita celého snímku je určitě ovlivněna zkušenostmi a částečnou autobiografií Zoltána Hajdy, který si potažmo i tu roli zahrál. Výborný film. ()
Dokonalá střihová orgie v posledních 20 minutách filmu a to není zdaleka všechno! Must watch. ()
Maďarsko opět potvrzuje kvalitu, kterou má a ke které se česká kinematografie nikdy nepřiblíží. Krok vedle může znamenat nesplnění snu nejen v gymnastice. Pokud máme sen a jdeme jinou cestou, k cíli nemůžeme dojít. A tvrdá škola může znamenat těžký dopad. Závěr je referenční ukázka dokonalého střihu. ()
Fehér tenyér v sobě spojuje (auto)biografický dokument, sportovní drama, psychologický film i metaforu (synekdochu?) politických systémů. Jednotícím prvkem je tu absence mezilidské komunikace, obtížné hledání střední cesty, kompromisu mezi diktátorským drilem a nefunkční demokracií. Příjemně překvapí konstruktivní práce s kamerou, střihem a zvukem. Už třeba kontakt studeně zelené podlahy debrecínské tělocvičny s bosými chodidly malých gymnastů je velmi sugestivní. ()
Mám velkou slabost pro pohyb a lidi, kteří se svým tělem svedou velké věci. Bílé dlaně jsou hodně fajn film o gymnastice a disciplíně, dospělí borci jsou tu namakaní a schopní, některé scény jsou vynikající, zéjmena ty z tréninků, hlavně tichá scéna dvou trénujících gymnastů v tělocvičně, kochám se a zároveň jim jejich schopnosti a dynamiku závidím. Konec bohužel ztrácí na naléhavosti a zajímavosti, jak zvolenou hudbou, tak tím, jak je až zbytečně prostříháván a překmitavá z jedné události na druhou, čímž odvádí pozornost do ztracena. Nejlepší je samotná úvodní půlhodinka s tvrdým tělocvikářem, který na svém žactvu nenechává nit suchou, osobně bych uvítala film více zaměřený na tuto složku tvrdé disciplíny mezi dětskými gymnasty. ()
Nenápadný, prachom zaprášený klenot. Krv, pot, bolesť a odriekanie. Len vtedy sa možno stať výnimočným, gymnastiku nevynímajúc... Výborná športová dráma, ktorá veľmi civilným spôsobom mapuje život jedného nadaného gymnastu, ktorý sa stal obeťou svojej doby. Kde by asi tak bol, keby mal rovnaké podmienky ako jeho mladý kanadský zverenec? Talentu mal na rozdávanie, myslím, že ďalej, ako to dotiahol vo filme. Nedá mi vychváliť skvelú hudbu, ktorá zážitok z filmu ešte umocňuje. Veľká spokojnosť. 85/100 ()
To je tak krásná filmařina, že by to vlastně mohlo být o čemkoliv a já bych tomu musela dát plný počet. ()
nádherný film, krásne vymyslený, napísaný a zrežírovaný, môj osobný vrchol ArtFilmu 2006. Úchvatný strih. A záver. Mal som zimomriavky dobrého pocitu z filmu. Bohovská muzika. ()
Spoilery! Velice příjemné maďarské překvapení. Vynikající snímek o tom, kolik si toho musí gymnasta vytrpět, aby se dostal na vrchol. Nestojí ho to pouze pot, krev a fyzické vyčerpání, nýbrž i slzy a psychický teror, když měl takové štěstí na sadistického trenéra, který své svěřence šikanuje o to víc, čím jsou talentovanější, aby z nich dostal naprosté maximum. Scénky z dětských let hlavního hrdiny byly rozhodně nejlepší a nejzajímavější. Úplně se mi při nich tajil dech. Špatná nebyla ani druhá polovina, která ukazovala, jak hluboké rány z minulosti s sebou hlavní hrdina celý život vlekl. Kvalitní záležitost, která má potenciál oslovit i diváky, které gymnastika doteď nezajímala. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel FFilipCZ. ()
Gymnastika je riadna drina, a keď máte trénera, ktorý vás ponižuje a bije, tak je to drina s bolesťou nielen na tele, ale aj na duši. Keď ku tomu všetkému máte aj talent a vydržíte to, tak skončíte buď na majstrovstvách sveta, alebo v cirkuse. Ten prestrih na konci filmu z jedného do druhého sa mi páčil, výborná bola aj réžia, kamera, muzika ... jednoducho sa s tým vyhrali. ()
Přiznám se, během sledování výcviku dětských gymnastů pod vedením cynického "krotitele" z dob socialismu 80. let mi nejednu chvíli bylo hodně úzko. Vytvořil jsem si k onomu trénerovi, jen co se zjevil, negativní postoj (každá další scéna, pokud zrovna účinkoval, ho jen zvyšovala, viz. jeho náhlou změnu chování, když se přišli podívat na své děti jejich rodiče), přesto moje zaujetí ve film neskončilo. Film mne zanedlho překvapil s překlopením do jiné situace v současnosti, která mi náhle dávala znát jiný rozměr tvrdé "totalitní" drezúry. Stali by se z alespoň těch chlapců i v případě jiného přístupu a jiné doby stejně špičkoví gymnasti? Už jen pouhou konfrontací starého a nového příběhu z toho samého prostředí zde zůstává mezi řádky toho řečeno tolik zajímavého. A samotný názor tvůrci přenechali divákovi, což se mi hodně líbí. Kriticky otevřené DLANĚ dávají opětovně vzpomenout, jak silně nevyužitý zůstal slibný potenciál tematicky obdobný český počin Zlatý podraz s povrchním odvyprávěním schematicky laděného příběhu. Co jsem ovšem příliš nepobral, byl samontý závěr s jakýmsi gymnastickým baletem na lanech a moderní hudbou k tomu. 85% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) ()
41st KVIFF 2006 - EAST OF THE WEST - FILMS IN COMPETITION - Na Východ od Západu - Soutěžní sekce (Fehér tenyér / WHITE PALMS / Bílé dlaně) ()
Drina, odriekanie, bolesť a samota...každodenný život malého chlapca-gymnastu, ktorý je obeťou, ale následne i obrazom spoločnosti, v ktorej žil a vyrastal. Veľmi autenticky a uveriteľne natočený film, ktorý prináša skvelý zážitok, na ktorý tak rýchlo nezabudnete. ()
Prirozeny lidsky pribeh bez zbytecne teatralniho zaveru, jak se mohlo celou dobu zdat. Zaverecna pasaz je jedna z nejlepsich strihovych praci, ktere jsem kdy videl. Na LFS v Uherskem Hradisti zatim nejdelsi potlesk, ktery jsem tam zazil. Jestlize cele Hradiste prevalcuje nenapadny film z Karlovych Varu, o leccem to vypovida. ()
Svého času jsem měla i já často bílé dlaně, tj. denně a nikdy jsem toho nelitovala, neb můj trenér nebyl pošahanec. Tomuto snímku bych udělila deset hvězd, kdyby to šlo, za pravdivost, za otevřenost, za Miklóse, prostě takhle to tenkrát bylo... ()
Veľký športovci si veľakrát v mladosti museli prejsť až peklom. A o tom je tento príbeh. Mladučký nadaný športovec je mierne povedané tyranizovaný aroganciou a chrapúnstvom človeka, ktorý vie, že si to môže k svojich zverencom dovoliť. Lebo pri rodičoch je milý a ústretový a tak, a aj keď sa i nejaké dieťa rozhodne niečo naznačiť rodičom, tí sú samozrejme na strane trénera. Preto ten vzťah medzi dieťaťom, trénerom a rodičmi je tu podrobne rozvedený a z toho celého cítiť takú melanchóliu a v niektorých scénach až depresiu. Po technickej stránke je vynikajúci, kamerovo je úžasný a herecky sa vydaril tiež. Hlavne mladá hviezda Orion Radies bol ukážkový a ako by tú postavu žil a nie hral. Dosť sa mi páčilo aj prelínanie dvoch dejových liniek, ktoré spolu nádherne plynuli a nevyznelo to vobec zmätočne, ale práve naopak vynikajúco pútavo. Jedine čo mi trocha vadilo bola taká pomalšia dejová linka, hlavne čo sa týka toho Kanadského zverenca. Ale aj tak veľmi krásny filmový zážitok a celkom je škoda, že tento film v našich končinách nemá väčšiu divácku základnú. Silné 4*. ()
Bílé Dlaně zaujmou hlavně výborným skloubením až pseudodokumentární autentičnosti, která se podepisuje i na práci kamery, s vysoce formalistním střihem, který hlavně při montáži cirkusových scén s debrecínským mistrovstvím světa vytváří magické okamžiky, které každou chvíli berou dech. Výborné jsou i velmi dynamické sekvence, ze kterých se až točí hlava, a přesto z nich je cítit velký respekt k mladému režisérovi. Těmito postupy je obohacován řídký příběh, který však hlavně v retrospektivách buduje skvělou atmosféru vyšinuté doby a zmateného dětského světa, ze scény s rodiči před návštěvou dokonce až mrazí. Velmi zajímavý je závěr, který působí fakt cool a vede až k povzdechu, jak se čeští tvůrci stále dží při zemi, ačkoliv to rozhodně není věc financí, jak dokazuje tento skvělý počin našich úspěšnějších bývalých sousedů. ()
Uf co napsat ? Silné emoce. Jeden z nejlepších sportovně - nesportovních filmů, které jsem zhlédla. Současnost a vzpomínky mladého trenéra, které odhalují prožitou tréninkovou brutalitu v mládí a zároveň obrovskou lásku ke sportu, který si vybral a měl pro něj talent. Pořád mi buší srdce z tréninků malého chlapce a z překrásného konce s podmanivou hudbou. ()