Sherrybaby

Svobodná matka právě propuštěná z vězení bojuje s touhou po drogách a řeší vztah ke své malé dcerce, která vyrůstá u jejího bratra a jeho manželky. Role jak vyšitá pro udělení nějaké té zlaté sošky. Maggie Gyllenhaal využila svou příležitost naplno a předvádí nám naprosto nepřikrášlenou, drsnou hrdinku, která nemá daleko k roli Charlie Theron v Monster, co se oběti na oltář hereckého výkonu týče. Sherrybaby má ale tu nevýhodu, že krom výkonu hlavní představitelky nic jiného nabídnout nemůže. Příběh je přeci jen mnohokrát recyklovaný, a scénář tento nedostatek nedokáže nijak kompenzovat. Chybí tu nápady, nějaké výraznější zvraty. Když se na konci hrdinka rozhodne s dcerkou prchnout, celé to tak nějak vyšumí, a diváka nedostane. A Danny Trejo? Vážná role spíš k pousmání, dojemně neohrabaná – Danny, vrať se k nožům. (12.07.2006)

Nebylo by to špatné sociální drama, kdyby.....nebylo tak nějak o ničem. Svého času jsem mu sice přiklepl tři hvězdičky, ale když se nad tím zamyslím, musím předpokládat, že jsem byl ovlivněn tím, jak Maggie Gyllenhaal představila téměř všechny své talenty. Faktem tedy je, že byl její herecký výkon pro mě i dnes jedním z mála kladů tohoto snímku, ale po repríze bych filmu třetí kousek nepřihodil ani za její plnočelnou nahotu. Se snímkem jsem měl totiž jeden zásadní problém; byl natočen podle stejného nebo velmi podobného mustru jako mnoho stejně zaměřených filmů před ním. Hlavní hrdinka sice seděla za krádeže, jimiž si zajišťovala peníze na drogy, ale vlastně za to nemohla, protože ji měl taťka příliš rád a drogy byly jediným rozumným východiskem. Já sice nejsem psycholog ani psychiatr a jsem ochoten uznat, že se na člověku dokáží ošklivé zážitky z dětství zle podepsat, taky si ale myslím, že záleží hlavně na tom, jak se k nim kdo postaví. Omlouvat hajzla, který pro své uspokojení porcuje lidi a jejich zbytky krmí prasata, tím, že měl chudáček těžké dětství, je podle mého názoru přinejmenším zcestné. Je to stejně stupidní, jako brát alkohol a drogy jako polehčující okolnost při páchání trestného činu. Abych to zkrátil; tvůrci zřejmě chtěli, abych s Sherry soucítil, ale s postupujícím dějem mi byla stále více nesympatická a její osud mi byl v zásadě ukradený. Tvůrci seriálu Maid (seriál) (2021) na to šli jinak a řekl bych, že právě oni našli tu schůdnou cestu. / Poučení: Horší než lítost je sebelítost. (20.08.2022)

Pokud alespoň trochu znáte americký nezávislý film posledních několika let, nemůže vás na "Sherrybaby" téměř nic překvapit. Klasickou náplň jako vždy tvoří peprná mluva, nahodilý sex, sociální problémy a nějaký ten kvalitní herecký výkon (Gyllenhaal) zaznamenaný civilní režií. Kromě toho musím konstatovat, že ta hodina a půl se tentokrát poměrně vlekla, proto hodnotím průměrem. 6/10 (05.07.2010)

Nechápu, jak tenhle film může mít takhle nízké hodnocení. Možná jsem jen nenáročný divák, který zase od kvalitního filmu nevyžaduje tolik, možná jsem jen člověk, který hodnotí skutečně tak, jak ho film zaujal, a nekouká na ostatní názory. Ale faktem zůstává, že tento film se mi opravdu velmi líbil a považuji ho za perfektní a hodně kvalitní. Dějová stránka filmu je velice jednoduchá, ale o to více silná a dojímavá. Hlavní hrdinka Sherry se vrací z vězení a první, na co myslí, je její dcerka, o kterou se stará její bratr se svou manželkou. Ale ti ji mezitím přijali, jako by byla jejich vlastní, a tak se snaží tuto dceru od její matky Sherry izolovat. Ta se s tím však nehodlá smířit. Film je doslova nabitý emocemi a nedělalo mi problém vcítit se do postavy Sherry. Bylo mi jí velmi líto, ale zároveň je pravdou, že za chyby se platí. Největším kladem filmu a dá se říci i největším důvodem mého nadšení je Maggie Gyllenhaal. Jejího bratra Jakea mám mezi zařazeného jako jednoho z mých nejoblíbenějších herců a je vidět, že herecké talent nemá v této rodině jen Jake, ale i Maggie. Takže stejně, jako jsem si začal všímat Jakea po jeho výkonu ve filmu Půlnoční míle, tak si teď začnu všímat i jeho sestry. Film tedy celkově považuji za velmi kvalitní, a to hlavně a především díky hereckému výkonu hlavní hrdinky a díky zajímavému ději. Je to bez mrknutí oka za pět hvězdiček. (21.12.2008)

Aura vítěze loňských Karlových Varů vzbuzuje dojem nevšedního zážitku. Ale Sherrybaby přes nesporné kvality spíše dokazuje, že mnohé festivalové hity se utápějí v programové nevzrušivosti a na odiv předkládané odtažitosti. V zásadě jde o civilní, svým způsobem laskavý snímek o ztracené ženě, která vychází z vězení na podmínku a snaží se překonat drogovou a kriminální minulost.  Původem dokumentaristka Laurie Collyerová se ve svém scénáři s pozoruhodnou lehkostí vyhýbá doslovnostem, vplétá diváka do souvislostí, chytrými náznaky vykresluje vztahy mezi postavami, které stejně elegantně uvádí na scénu. Středobodem vyprávění a motivací všech činů hlavní postavy je její dcerka. O malou Lynette se ovšem stará Sherryin dobrácký bratr Brad spolu se svou ženou. Právě trojúhelník mezi biologickou matkou, dcerou a náhradní matkou je jednou z nejzajímavějších a nejlépe vykreslených rovin. Všechny pochybnosti a zklamání, malé výhry i prudké propady, to vše na sebe hladce navazuje a pomalu tvoří neproniknutelnou síť zdrcujících souvislostí, které znovu dokazují, jak těžké (ne-li nemožné) bude pro Sherry začít zase normální život. Režisérka nechává herce rozehrát emocionálně sžíravé situace s volností skoro až divadelní - a pokud stojí snímek za vidění, pak na tom mají zásluhu skvělé herecké výkony. Díky nim film ani v těch nejvypjatějších scénách diváky citově nevydírá. (14.06.2020)