Play
Obsahy(1)
Cristina je mladičká ošetřovatelka z venkova, která putuje ulicemi Santiaga de Chile jako stříbrná kulička z hracího automatu. Když zrovna nepředčítá z National Geographic svému stařičkému maďarskému pacientovi Milošovi nebo neflirtuje se zahradníkem z místního parku, sleduje Tristána Greenberga, třiatřicetiletého architekta, jehož věci našla poté, co byl na ulici přepaden. Tristán nemá momentálně co na práci, protože stavební dělníci na jeho stavbě stávkují. Navíc ho opustila jeho dokonalá přítelkyně Irena. Vrátí se tedy do vily na předměstí, kde vyrůstal, aby zjistil, že jeho matka žije s podivným kouzelníkem. Životy Cristiny a Tristána se neočekávaně protnou… Originální a hravý příklad současného latinskoamerického filmu, který byl za Chile nominován na Oscara. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Kdo je vlastně hlavní postavou? Opuštěný zajištěný mladík, který se utápí ve svém zoufalství. Nebo ošetřovatelka z venkova, která chce od života víc a přece jako by nic..tak se má stát spásným andělem nejen pro sebe ale i pro něj..chce poznat životy jiných, chce být..jaká vlastně? Na filmu mě zaujala úžasná jako by pasivita a pomalost..jako by svět ubíhal kolem a oni v té chvíli stáli..střídaní hudby ve sluchátcích...míjení se a potkávání..Mne nezná skoro nikdo..Bohužel..lyrika okamžiků vyznívá do prázdna..tady nebylo to pravé nechat svět nedokončit... ()
Tento film bohužel není můj šálek kávy. Není to špatné, ale ani bůh ví jak úchvatné. Scény poskládány ledabyle vedle sebe, mají zřejmě v divákovi něco evokovat, vytvářet atmosféru a nebo je v nich zakódováno poselství? Vážně nevím, pro mě jde spíše o chaos bez hlubší jednotící linky. O co se tady tvůrci snažili? Ukázat pokrytectví světa skrze lidské vztahy, nebo šlo o něco jiného, např. o sondu mezi do vztahů jednotlivých hrdinů. Právě v tomto vidím velký mínus tohoto filmu, malá vyprofilovanost a nedotaženost celého snímku. Jednotící prvek zosobněný pro mě hlavní hrdinkou, je ovšem velmi milým překvapením. Hl. hrdinka je sice poněkud zvláštní patron, s divnými způsoby, ale přesto velmi sympatická, pro diváka. Pro mě jde tedy v celkovém součtu o celkem průměrnou záležitost s velkým, nicméně nevyužitým, potenciálem. Škoda té nedotaženosti. ()
Jak vidno, jihoamerická kinematografie se stálé hledá, tudíž i tento kousek potěší snahou o přiblížení se severním sousedům, ale zklame nedostatkem vlastní iniciativy. Ačkoliv celek je neokoukaný až příliš. Pomalá, idylická, umně budovaná romantická variace na Amélii se cca po hodině změní v bizarní změť zdánlivě nesouvisejícíhc scén, pokaždé jako z jiného filmu. Souboj á la Street Fighter střídá filozofický dialog o hovně a jiné podivnosti. Inu, proč ne, jestli to je vtipné a slušně zrežírované, jako že ano. Ale hlavní kámen úrazu bych viděl v radikálně rozdílném přístupu režisérky, která se bavit chtěla a scénáristky, která ji hru kazí (pokud se jedná o jednu a tutéž osobu, pak je to krásný příklad schizofrenie). Škoda, potenciál byl slušný. 75% ()
Play. Režisérka a scénáristka si opravdu vyhrála. Díky tomu sice film nenudí, ale občas bych opravdu rád věděl, co se stalo a co byl jen sen či představa. O postavách, jejichž jednání postrádá jakýkoli smysl, taky nevím, co si mám myslet. Je to rozhodně lepší film než argentinští Mrtví, ale ještě pár takových a na jihoamerické filmy se v televizi nebude nejspíš nikdo chtít koukat. ()
Môj prvý letmý náhľad do končín filmovej Latinskej ameriky súčasnosti. Niežeby som bol sklamaný veď snaha sa ambicióznym tvorcom nedá uprieť, len popri tej všetkej hravosti a snahe zapôsobiť sa pozabudlo na usmernenie toku nápadov aby v konečnom dôsledku divákovi bol sprostredkovaný silnejší zážitok. Čo treba vyzdvihnúť je vynikajúca práca s hudbou. Aj s prihliadnutím na skromné podmienky natáčania nejde o nijaké preborné dielo ale len náznak, že treba filmovú rozšíriť o ďalšiu destináciu. ()
Reklama