Nastala chyba při přehrávání videa.
  • shirleyová
    odpad!

    Tehle film by měl mít podtitul "Zkouška trpělivosti". Před začátkem je dobrý si vsadit, kdo vydrží až do konce. Nekonečné zpomalené záběry na pouliční boje jsou jen pro silný povahy. Téma sice společný se Snílky, ale zde veškerá podobnost končí. Na nějakém létáku byly inzerovány "Tarkovského pomalé nájezdy kamerou", u Tarkovského dávají smysl, je cítit napětí... zde neuvěřitelná nuda.(21.10.2008)

  • kdosizrosy
    ***

    Anyway. We're always alone. Pod vlivem všudypřítomného hašišového kouře pomalu plynoucí snová řeka zvláštních obrazů a myšlenek, která netrpělivé nemůže nikdy odměnit. Revoluce, kouř, láska a frustrace. O ničem jiném to není. Po vizuální stránce se tomu nedá nic vytknout, černobílé aranžmá všechny ty pocity životní nespokojenosti ještě umocňuje, kamera je dokonalá. Ale přiznejme si to, 178 minut je i na film přeplněný hašišovým kouřem opravdu příliš. Několika minutové záběry na schovávání se na střeše nebo na zapalování dýmky prostě nudí a to ty myšlenky, které film předkládá můžou být sebelepší. Je to takový nevybroušený diamant. Z části se mě to dotklo, celkem i niterně, ale zároveň přiznávám, že po první polovině jsem se už ptala, kdy bude konec. Les amants réguliers bych tedy přirovnala k většině děl známých ruských spisovatelů - kdyby se to osekalo a odprostilo od sáhodlouhých popisů, bylo by to skvělé, pefektní. Takhle jsou to pouze vysoce nadprůměrné 3, protože ta stopáž je někdy vskutku neúnosná. (a Clotilde Hesme to tady vážně sluší.)(9.7.2011)

  • hirnlego
    ****

    Zpočátku jsme svědky pouličních bojů revolučního roku 68, poté se snímek zvolna přelije do další kapitoly, kterou je milostný vztah hlavního hrdiny, básníka Francoise a sochařky Lilie. . . . . Poflakování se s kamarády, pokuřování opia, plánování "revoluce", problémy s policií, hořký osud - to vše je k vidění v tomto pozvolna plynoucím černobílém snímku, který rozhodně není vhodný pro netrpělivého diváka - některé záběry jsou totiž tak dlouhé, že člověk se občas chtě nechtě přistihne myšlenkami někde úplně jinde - ale přesto ony předlouhé záběry do děje tak nějak "zapadají". Film sice chvílemi působí lehce naivně, ale díky zajímavé atmosféře a naprosto přirozeným hercům (v čele s krásným Louisem Garrelem) se na něj kouká velmi příjemně.(14.9.2006)

  • Jellini
    *****

    Pravidelní milenci fungují jako koláž. Film dokáže v divákovi vyvolat tisíce myšlenek a pocitů. Když se během filmu přistihnete, že jste na chvíli přestali vnímat a v hlavě se Vám rozběhly myšlenky nejrůznějšího druhu, je to jedině dobře! Takhle Pravidelní milenci fungují. Garrel nikam nespěchá - nechává diváka pobýt na místě dění, nechává diváka s hlavní postavou strávit důležité i méně důležité chvíle. Pomalým tempem se na jedné straně odhaluje absudrita jistých věcí, na straně druhé se vyjevují trvalé hodnoty, které platí, ať se děje, co se děje. Hodnoty, které tu vždy budou/zůstanou. Tento film může být pro některé diváky tím zásadním, co je potká.(12.6.2011)

  • 1frida2
    ****

    Trošku zmatené, trošku neurovnané, prostě rebelie. V sedmdesátých letech ve Francii i v celém západním světě mezi mládeží, bylo moderní levicové smýšlení i komunismus. Atmosféra byla dobře a přesvědčivě vyjádřena, ten zmatek a chaos, který bohémský život vystihuje se mi líbil. Bylo to, jako když si herci žijí svůj život a režisér se jen dívá a kamera jen natáčí. Jen tak.(6.8.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace