Brothers of the Head
Scénář:
Tony GrisoniKamera:
Anthony Dod MantleHrají:
Harry Treadaway, Luke Treadaway, Jonathan Pryce, Sean Harris, John Simm, Jane Horrocks, Ken Russell, Edward Hogg, Bryan Dick, Tom Bower, Tom Sturridge (více)Obsahy(1)
„Hraný film, který chce vypadat jako dokumentární“ – tak sami tvůrci charakterizují svůj celovečerní snímek o siamských dvojčatech, bratrech Howeových. Tvůrci vyšli z románu Briana Aldisse, jenž vylíčil nešťastný osud Toma a Barryho, kteří se narodili v roce 1956 a zemřeli na konci 70. let. Dětství strávené v domě na samotě, pak ve věku osmnácti let šok v podobě vstupu do světa rockové hudby (jako hvězdné duo skupiny Bang Bang) a divokých klubů, kde se šňupe kokain a pěstuje volná láska – to jsou vedle mnohých jiných uzlové body příběhu, který lze chápat jako vyhroceně expresivní podobenství o zneužité a zničené nevinnosti. Na plátně se mísí nápadná stylizace s postupy napodobujícími chladně věcný záznam, přičemž výsledkem je tvar, jímž autoři chtějí fascinovat a také podnítit „úvahy o mravní zodpovědnosti filmařů“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Strhující, vizuálně originální, plné emocí a cool muziky. ()
Ač film zpočátku působil zmatečně a já byla na chvíli v pokušení to vzdát, nakonec to na mě dýchlo - omamná vůně punkových sedmdesátek a tvůrčí atmosféra muzikantského prostředí. A protože o podobném prožitku můžu jenom snít, o to radši mám filmy, které mě protáhnou přeřvanými kluby a dovolí mi nahlédnout do muzikantovy duše. Duše bratrů Howeových byla křehká a plná smutku a já je hrozně chtěla obejmout. Jejich hudba i texty se zarývaly pod kůži. Oba Treadawayovci byli famózní: stejní a přesto jiní, s pohledy, které dávaly tušit mnoho bolesti, a velmi charismatičtí. ()
O tomto románu Briana Aldisse jsem ani nevěděl, ale jeho adaptace mě celkem zaujala. Dvojice režisérů se rozhodla pro pseudodokumentární styl, ve kterém nejdřív promluví na kameru Ken Russell, po něm „Brian Aldiss“ (ve skutečnosti nějaký herec, ale autorům jsem to spolkl i s navijákem a z omylu mě vyvedly až závěrečné titulky) a pak začnou vyprávět příběh siamských dvojčat, která v 70. letech rozjely hudební kariéru. Režijní práce se mi velice líbila, ale stěžejní byla pro film dvojčata v hlavní roli. Vyzařuje z nich totiž podobná sebedestruktivní energie jako třeba z Jima Morrisona na koncertech The Doors (70%). ()
41st KVIFF 2006 - ANOTHER VIEW - Jiný pohled (Brothers of the Head / BROTHERS OF THE HEAD / Spojeni navždy) ()
Slepenec fiktivního dokumentu, hudebního filmu, s malým, ale opravdu malým náznakem, že by se to mohlo odvíjet trochu hororovější cestou. Jako celek mě film nechal chladným. Velmi mě na začátku nalákala přítomnost Briana Aldisse coby autora námětu. Mám rád jeho knížky. Příběh siamských dvojčat, které se díky vychytralému producentovi stanou rockovými hvězdami (protože jak praví motto filmu: „From some people... Rock & Roll was always a freak show.“) se zdál jako dost bizarní, fantaskní věc, zvlášť ve chvíli, kdy se film letmo otře o možnou přítomnost třetího bratra v hlavě jednoho z dvojčat. Tento značně ulítlý motiv však zůstal jen temným střípkem na jinak nudném povrchu. Od začátku do konce jsem nevěděl, co se mi autoři snaží sdělit – mám být vystrašen?, šokován?, baven?...nic z toho nefungovalo. Během závěrečných titulků jsem zmateně hleděl na plátno (a poslouchal hudbu, která je asi největším kladem tohoto snímku! Něco mezi Sex pistols, Who a Bowiem), a pořád mi nějak unikal smysl. Uniká mi ještě dnes. ()
CITÁT - Táta nás naučil všechno......... V poslední době jsem viděl několik filmů na téma siamská dvojčata. Tenhle je z nich nejpoučnější. A z těch co jsem viděl? Nejkomediálnější jsou Bratři jak se patří a nejhorovější je Smrtící spojení. Dnes je to tento dokument. CITÁT - Barry měl kázeňské problémy od začátku............ ()
depresivni, ale dobry “dokument” se skvelyma songama. ()
Chci si odpustit otázku "co tím chtěl básník/autor říct?", ale ať chtěli muži pod filmem podepsaní říci cokoliv, já to neslyšel. Film skončil a já šel domů. Nic víc a spíše míň ... ()
Pro punk mam proste slabost. Pro takovýhle typ ala dokumentu také a pro ty dva chlapce, co našli ztracené v La Mancha nejvíc. I když jsem celou dobu měl pocit, že něco podobného jsem už viděl (např. Hard COre Logo), bavil jsem se. Jen kdyby si odpustili takové klišé, jako je naznačování tragického konce od poloviny filmu smutnými pohledy a nedokončenými větami... ()
Neobyčejné,vcelku obtížně stravitelné..jednoduše jiné,není z toho patrný kalkul a ta muzika přidává na hvězdách,alespoň v mém případě. ()