Mai-HiME

Mai-Hime, jak tu většina lidí říká, je seriál přecpaný různými anime klišé. Je nacpaný tak, že člověk snadno získá pocit (a zřejmě oprávněný), že je to všechno jen taková hra pro pobavení tvůrců i diváků. Problém je, že mě tahle hra bavila jen někdy. Chlapík, který rád postává na vrcholcích stromů, sloupech nebo aspoň zídce...budiž. Přátelství Mai a Mikoto, které prochází žaludkem (žaludkem Mikoto samozřejmě)...proč ne. Co jsem ovšem přes srdce přenést nedokázal jsou různé promluvy přecpané patosem, v mých očích tomu vévodí rozhovor Akiry a Takumiho, při kterém na něm Akira sedí (doufám, že to, že jsem prozradil, že Akira sedí na Takumim není příliš velký spolier :) ). Deusexmachinovitý konec koncepčně skvěle zapadá do zbytku seriálu a přece mi radost nepřinesl. Autoři s divákem a klišé sehráli hru, která mě nepobavila. Mai-Hime je plná klišé možná i proto, že je plná i různých výpůjček či "krádeží" z anime i jiných zdrojů, např. mytologie severské, řecké, keltské, hinduistické... Připojím se i k Idahově výtce vůči výcpávkám, začátek je jich plný. Hudba Kajiury Yuki je tradičně fajn, ale nemohl jsem se ubránit pocitu, že do školních lavic se nehodí. Do scén, které se odehrávají jinde, zapadá skvěle. Mai-Hime je patetický mišmaš, který přes všechny výtky má v posledních dílech své kouzlo. Lepší ***. (27.12.2007)

Mai-HiME bude na CSFD zle hodnotené a označované veľmi často (podobne ako to urobil mandelbrot) za nudné anime kvôli svojmu dlhému rozbehu a pomerne podozrivému koncu. Ja si ho však zaradím do mojej zlatej siene anime seriálov. Každé anime, ktoré sa tam dostalo, je pre mňa výnimočné tým, že sa niečím odlišuje od väčšiny ostatnej produkcie. Čím môže byť výnimočný seriál, v ktorom nádherné teenagerky bojujú proti tajnej organizácii za pomoci svojich „Children“ – obrovských bionických robotov, aby zachránili svet a ľudí, ktorých najviac milujú? Odpoveď je jednoduchá : Mai-Hime je zbierkou snáď všetkých anime klišé aké som stihol vypozorovať za ten čas čo sa anime venujem. Lenže s týmito klišé narába tak, že ich prekrúca do polôh, v ktorých už ako klišé nepôsobia a tým dáva seriálu, príbehu i postavám punc originality. Takýchto klišé prevrátených naruby je v Mai Hime nespočetné množstvo, či už zloženie ustrednej trojky – Mai ako ľudomilná naivka, ktorá sa vie rozčertiť že padajú domy (aby zistila že byť trochu sebecký je fajn), drsňáčka Natsuki vo vnútri citlivka (aby sa stala „obeťou“ shoujo ai), polo- nie, trištvrtešialená Mikoto, ktorá svojim spôsobom dôjde k rozumu, alebo aj také drobnosti ako že pri Midoriných plamenných prejavoch o spravodlivosti na vysokom útese ostatné pozerajú na seba štýlom či dotyčnej preskočilo (kde by sa napr. Amélia zo Slayers už strepala zo skaly, Sailorky by to brali smrteľne vážne etc.), Children vyzerajú ako kombinácie EVA a robotov z Power Rangers, keď Midori zakladá klub HiME –rangers dievčatá jej odpovedajú či sa nechce hrať na Power Rangers, zlo sa skrýva v katolíckom kostole etc. A koniec je tiež jedno veľké prekrútené anime klišé. Okrem toho je seriál veľmi vtipný a i tieto vtipy vychádzajú najmä z toho čo v anime sčítaný divák očakáva a čo sa mu dostane. Na záver si nechám bonbónik, ktorý ak som aj nejaké pochybnosti o Mai-HiME mal, všetky rozptýlil. Hudba Yuki Kajiura je niečo nad čím žasnem, odkedy som videl Noir. Hudba jej konkurentov môže byť monumentálna (Kaoru Wada), sofistikovaná (Yoko Kanno) či ultrafunkčná (Joe Hisashi), nikdy však nebude mať dravosť, eklektičnosť a tú absolútnu odlišnosť od zvyšku skladateľov ako má práve Yuki. OST k Mai-HiME je nielen perfektne zakomponované do seriálu, ale dá sa výborne počúvať i osobitne. Je to práve preto, lebo Yuki kombinuje snáď všetky možné štýly a nástroje a výsledkom jej práce sú potom vysokopočúvateľné skladby. Aha a napokon Natsuki a jej zvieratko Durana by som chcel mať doma ……..10/10 Perlička : pokiaľ si všimnete o čom spieva Alissa Seers dôjde vám to skôr než hrdinkám. (04.11.2006)

Prvních cca. šest sedm dílů mě moc nebavilo, říkala jsem si, že jestli to takhle bude pokračovat i nadále, tak to buď dropnu nebo mi bude zatraceně dlouho trvat, než to zhlédnu. Ale ejhle - ono mě to chytlo. Začalo bavit. Příběh je docela prostý a na začátku to vypadá, že postavy jsou ploché, nezajímavé. Ale já se tak nějak zajímat začala. Navíc jsem tu objevila spoustu klišé (např. gender-bender) a kupodivu jsem z toho byla nadšená, líbilo se mi tu. Navíc postupem času se tu začnou lidi docela kosit (milované osoby prostě zmizí v záži zelených kapek světla ((wow, já jsem poetická! :-D))). Jen je trocha škoda toho konce. Jako směsici rabukomu s trochou mecha bojů mohu doporučit. Je to dobrá oddychovka. Slabší 4* SPOILER JAKO SVIŇ !!!! Sakra, já si tak trochu - hodně - přála, aby někdo zkoumal kořeny u kytiček v přirozeném prostředí, ale oni musí všichni přežít... !!!! (15.10.2010)

Docela prosťáčkovsky splácané dohromady všechno možné. Tedy bezradně spatlané až sprasené (se s). Asi to měly být všechny žánry zároveň, aby si vybral kdekdo z té jeho oblíbené špetky... (01.10.2011)

Je to taková zajímavá splácanina spousty témat, nápadů a klišé namíchaná docela přijatelným a poměrně svěžím způsobem. Asi jako když vezmete z lednice nejrůznější zbytky potravin a jídel, které dobře znáte a smícháte je dohromady a ono vám z toho vyleze něco nového a povedeného. I když zpočátku mě to příliš nebralo a projít prvních cca 7. dílu mi trvalo skoro dva dny, tak od 8. episody se na konci každého dalšího dílu objevuje něco nového a zajímavého co mě v podstatě nutí pustit se do dalšího sledování, zkrátka se začínají objevovat zajímavé zvraty a nová zjištění, která naznačují, že zdejší příběh nebude jen šílený mix toho co zrovna pánům autorům zůstalo ležet vedle koše, ale že by mohlo jít o promyšlené dílko s propracovaným prostředím a příběhem. Navíc poslední třetina (zhruba od 18. dílu) to je prostě absolutní lahůdka. Akce zvraty, napětí, vztahy, psycho, sem tam trocha romantiky prostě vše co si může divák přát. Kdyby to mělo takovýhle drive od začátku, tak tomu napálím 5* a hned si to přihodím do své TOP 10, takže prostě škoda... Co se týká charakterů, i ty postupem času s novými zjištěními začínají získávat další rozměr a stávají se stále více zajímavými, navíc se i pomalu vyvíjejí a tak i zde se postupně zvyšovala míra mé spokojenosti. Nejradši jsem měl v první půlce trhlou a hladovou Mikoto, drsnou Natsuki a z chlapů asi Yuuichiho a pak toho tajemného kloučka Nagiho s bílými vlasy, co stojí vždycky někde ve výšce a má hromadu kousavých připomínek. Ke konci se k tomu přidává paní předsedkyně školní rady Shizuru, praštěná učitelka Midori a člověk si nakonec i hodně oblíbí Mai, protože konečně dochází poznání sebe sama. Jako další pozitivum se dá uvést několik opravdu zajímavých poučení, které nám Mai-Hime nabídne a tak se člověk třeba dozví, že i jeptiška je vlastně jenom žena, jak se dá poznat opravdová láska a spoustu dalších zajímavých věcí... Co bylo naprosto dokonalé je hudba. Málokdy si všimnu u anime hudební stránky, zpravidla je to jen tehdy, když je vysloveně špatná a tak mě při sledování ruší, ale tady jsem se po dlouhé době setkal s hudbou, které si člověk všimne proto, že je prostě skvělá a nejen že je skvěle spojená s příběhem, ale ona mu dává nový další rozměr. Animace je spíš průměr, ale souboje měli zpracované poměrně hodně povedeně. Především díky strhujícímu finiši, kdy mě to opravdu dokázalo neuvěřitelně dostat a málem mě to i nechalo zapomenout na počáteční nejistotu, si toto dílko ode mě silné 4* zkrátka zaslouží. (01.03.2015)

Mai-HIME rozhodně není seriál pro někoho, kdo doposud zůstával světem anime neposkvrněn. Obsahuje totiž všechno, co na asijských animovaných filmech my xenofóbní Evropané nemáme rádi a co na nich považujeme za ujeté, ať už jsou to přehnaně afektované citové výlevy hlavních hrdinů, dvacetimetrové robotické příšery nebo prsaté školačky s třímetrovými meči;). Pokud už toho máte ale trochu nakoukaného a jste schopni pravidla seriálu akceptovat, odvděčí se vám propracovaným "fantasy" světem s neuvěřitelně hustou sítí společenských vztahů, kterou celá první polovina dílů pečlivě buduje, jen aby ji ta druhá mohla nemilosrdně roztrhat na maličkaté kousíčky, které potom famózně zase slepí dohromady ve velkolepém finále. P.S. Pokud bych si mohl vybrat alternativní svět, do kterého bych se mohl narodit, byl by svět HIME jasné volba. Místo, kde totiž každá holka vypadá jako by právě slezla s předváděcího mola a navíc ze sebe celou dobu nesundá třiceticentimetrovou minisukýnku, prostě nemá konkurenci;). (03.11.2007)

Bála jsem se, že potečou slzy největšího smutku, ale opravdu někdy neuškodí, když výborné anime skončí americkým "happy endem". (13.01.2010)

Nikoliv, nejde mi o kliše, neboť dobře sestavené klišé může být pořád skvělá zábava, ale mdlý příběh v ruku v ruce s obrovským množstvím vycpávek kořeněné infantilním humorem, které končí až u 19. dílu. Přitom látka na skvělý příběh jak vyšitá je doslova rozdupána, kdy jsme namísto příběhu HiME nuceni sledovat trampoty školáku na střední škole. Jelikož je skoro každý díl je ukončen něčím zajímavým, vzbuzovalo to ve mně očekávání typu: „Super, v dalším díle se to rozjede, a ono PRD!“, v dalším díle další vycpávka, další kopec nudy, další sledování hromady protivných postav, které mě nezaujaly. A tuto hru se mnou hráli tvůrci skoro po celý seriál. Promiňte, ale toto mě nezajímá. Seriál bez příběhu prostě v mých očích neobstojí. Proč? Protože promarněných 624 minut nudy a vztekání mi nikdo nevrátí. Ač jsem to místy viděl na odpad, na lepší 2* to vytáhly díly 19-25. Bohužel, pro mě pozdě. Dobrá hudba na mě udělá mnohdy dojem, tady je však promarněna, protože s ní neumí režisér pracovat jako mistr Mashimo. Tak tedy snižuji na 40%. (24.11.2007)

Ano, tak tento seriál je plný klišé, může vám přijít sprostě jednoduchý. Jenže charaktery jsem si děsně oblíbil zejména Mai, Natsuki, Shizuru, ale i další, kteří tam nejsou jen do počtu. Výbroné akční scény žene kupředu hudba Yuki Kajiury, jejíž motivy vám vlezou pod kůži, vždy ví jak vygradovat napětí, nebo podpořit atmosféru u jakékoliv scény, ost je velmi silnou složkou seriálu, bez které by to nefungovalo. Děj je jasný a i když se zdá předvídatelný tak věřtě budete překvapeni, o twisty a zajímavosti tu není nouze. Seriál rozhodně umí vyvolat napětí a hlavně zvědavost, co bude příště, takže jsem byl závislý na tom docela hodně. Občas jsou tam i vtipné situace, přes veškeré kliše to nenudí a žral jsem to tvůrcům i s navijákem. Výborné vizuální zpracování je tu samozřejmostí. (18.01.2009)

Zatím jsem nebyl schopen to dokoukat do konce. Snad někdy... (04.01.2008)

Málokdy mne takhle dovede anime překvapit. Když nezmiňuji nejnovější Madoku, či stálou Gintamu, tak... Co si pamatuji (viděl jsem to tak před 3 lety), v bodě zvratu, který se nachází tak ve třetině seriálu, jsem z toho opravdu nestíhal a měl jsem vykulené oči překvapením. Výborný děj, výborný závěr, velmi se mi Mai-Hime líbilo. Má to však své mouchy, které nelze přehlédnout. Ty tu popisují už jiní :-) hezkých 78% (31.05.2011)

Kdyby se měly dělat osobnostní testy na základě oblíbeností postav, tak bych jako vhodný seriál ze všeho, co jsem viděl, vybral právě Mai-hime. Je tu dost rozsálé spektrum osobností od tradičních zakřiknutých introvertek, až po ty, které si rády dělají z chlapů zdroj zábavy. Přitom žádné z nich není dána přednost. Sice je Mai hlavní hrdinkou, ale co se týká hrdinského charakteru, najdou se tu schopnější postavy. Stejně tak v půvabnosti, profesionalitě, zvrácenosti, oddanosti, nevinnosti a bůh ví čeho dalšího. Já měl nejradši Nao a Midori, která má mimochodem dost zajímavý hlas. Po devíti dílech jsem nevěřil, že bych mohl dát víc jak 4*, ale pak to je dost síla. Těší mě, že i seriál, který je v žebříčcích anime kolem 400. místa se mi může tak líbit. Ale když je dobrá animace, hudba, tempo, souboje i legrace, tak se nedá čemu divit. (19.05.2009)

Mai-HiME trvá celkem dlouho, než se příběh dá konečně do pohybu. V podstatě celou první půlku nás seznamuje se všemi postavami a veškeré dění je jen jakousi předehrou pro druhé dějství. Teprve ve druhé půlce nabere seriál mnohem temnější ráz a kvalita stoupne strmě vzhůru. Způsob, jakým tvůrci seriál zakončili nemusí každý rozdýchat, osobně bych preferoval jiný konec, ale i s tímto jsem ochoten se smířit. Mírné zklamání pro mě znamenala hudební stránka. Má očekávání byla po Noir zřejmě příliš vysoká, a i když se hudba dobře samostatně poslouchá, tak se mi až na výtečnou skladbu Mezame nevryla do paměti tolik, jako právě soundtrack k Noir. Slabší 4*. (12.10.2006)

Nechala jsem se tím kouzlem pohltit a nestěžuju si. A utíkalo mi to už od začátku. Bavilo mě pokaždé odhadovat, jestli se to stane tak, jak si myslím, nebo se to nestane (a obě možnosti byly vždy rovnocenné...) a 25 dílů jsem proseděla s pusou roztaženou do příjemného úsměvu. A vzhledem k záchvatu smíchu, ve který se můj úsměv změnil ve 26. díle, musím původně zamýšlené hodnocení ještě zvýšit. Za pozornost také stojí ten nával 'životních mouder', který stihnout za tu dobu vysypat. Každý divák si může vybrat svoje. A navíc, ten soundtrack bych mohla poslouchat od rána do večera... (07.07.2012)

Anime značně nevyrovnané, občas je tam fakt dobrý humor a ty akční scény některé sou epické, notně jim v tom pomáha i OST, ale není to dotáhnuté do konce a ten příběh je totálně na nic, což je průser a tahá celé animé do sraček, škoda, takhle je to jen tak tak, podprůměr a nedivím se, že někdo to sazí i mhohem hůř. (04.04.2015)

Klišé, klišé na všechny strany, a ten odporně přeslazený závěr... Snad jen technické zpracování ujde. OK, ta druhá půlka ve stylu "zůstane jen jedna" nebyla špatná, ale když si vzpomenu na ty poslední díly... (30.03.2007)

Oblíbená věc ... (02.03.2009)

Klasické klišoidní anime se školačkama a obříma robotama. Ale nadruhou stranu proč ne, uteče to fakt rychle a přece jen je to v mnoha věcech originální. (23.12.2010)

Na môj vkus (alebo skôr neschopnosť zapamätať si japonské mená) je tu dosť veľa postáv... Miestami nuda a zo začiatku toľko potvorok, až som si skoro pripadal, že sledujem pokémona alebo čo... No a tiež predvídateľný koniec, ktorý zároveň dosť kazí dojem z celého príbehu... Inak ale nadpriemerný seriál za také lepšie 3*... (05.01.2011)

Mysleli to vážně, nebo si z nás jen stříleli? 10. díl - Naruto? 11. díl - Naušika? Balancuje to na tenké hraně klišé a (možná)parodie. Třeba u takových Pravdivých lží jsem pochopil až po třetím zhlédnutí, že to je myšleno jako parodie a rázem to dostalo úplně nový význam. HiME jsou jenom holky > Claymore. Děti > EVA. Padouch v kostele > Fate/Stay Night...... Zabaleno po patnácti dílech. ANIME mi už pomalu (sakra rychle) začíná po 52 viděných sériích (1152 epizod) lézt krkem. A možná je to tím, že už jsem viděl to nejlepší, a teď vyjídám drobky. - 60 % (26.03.2011)