Obsahy(1)
Dokumentární film o účasti československých letců v bitvě o Anglii a příliš pozdním docenění jejich zásluh. Nejvýznamnějším přínosem Československa pro vítězství Spojenců ve druhé světové válce bylo působení našich letců v Britském královském letectvu. Mladá demokracie uprostřed Evropy si zvolila vzduch za své moře a během několika let se ocitla na absolutní špičce světového letectví. Svědčí o tom zlaté medaile pro naše akrobatické letce, kteří po obsazení republiky nabídli své služby zahraničním armádám vzdorujícím rozpínající se Třetí říši. Zamířili především do Francie, kde prokázali své jedinečné schopnosti ve vzdušných akcích. Když se ohnisko konfliktu přesunulo nad kanál La Manche, následovali ho i naši piloti. Britové již měli jejich úspěchy dobře zmapované a ihned z nich vytvořili jednotku létající pod československou vlajkou. Bilance jejich sestřelů je úctyhodná a měla rozhodující podíl na konečné porážce vybavenější říšské armády. Po vítězném návratu do vlasti se etablovali především jako piloti aerolinií, v roce 1948 se však jejich silná individualita a v Británii utužená věrnost demokratickým hodnotám staly nežádoucími a na hrdiny čekala těžká léta perzekuce. První snahy o rehabilitaci letců v roce 1968 ukončila sovětská invaze, teprve až po roce 1989 se konečně dočkali plného docenění svých zásluh – bohužel, mnozí z nich až posmrtně. (Česká televize)
(více)Recenze (2)
Je rok 2019 a dnes už žije iba jediný československý stíhací pilot pôsobiaci v RAF v Británii. Je to Emil Boček, ktorý do októbra 1942 pôsobil ako mechanik 312. stíhacej perute a potom 2 roky absolvoval pilotné školy, aby od 20.10.1944 mohol byť zaradený ako pilot u „B“ letky 310. československej stíhacej perute. Dokument má na 26 minút obrovský záber, chcel nám povedať všetko a nepovedal takmer nič. Čiastočne sa venuje bitke o Francúzsko (cez československých pilotov Aloiza Vašátka, Františka Peřinu a Františka Nováka), pokračuje najväčšou leteckou bitkou v histórii Bitkou o Britániu. Tu sa krátko zameriava iba na pilotov Josefa Františka, Alojza Vašátka a Otta Smyka a to je strašne málo. Stále nám chýba dokument, ktorý by sa komplexne venoval týmto 2500 príslušníkom RAF bojujúcim na rôznych postoch v priebehu celej 2. svetovej vojne. Celkovo ich zahynulo 530, 50 ich padlo do zajatia, domov v auguste 1945 sa vrátilo 1359 československých príslušníkov RAF, 250 sa ihneď rozhodlo pre život v zahraničí (Veľká Británia, Francúzsko, Kanada, USA, Argentína aj v Alžírsku). V prvých dvoch rokoch (1945 až 1947) obsadili piloti RAF všetky veliteľské funkcie a stali sa chrbticou československého letectva (armáda a aerolínie). Prečo prišli domov až v auguste, 3 mesiace po podpísaní kapitulácie Nemecka? Hlavný dôvod bol v kapacitách britského Transport Command, ktoré bolo v tom období plne vyťažené (to som komentoval aj u 303. poľskej stíhacej peruti aj v Balade o pilotovi), vina bola aj v novej vláde konkrétne u Fierlingera (predseda novej pražskej vlády). A ako to býva u mňa zvykom na záver jednu perličku. Nedá mi, aby som tu trocha nepriblížil postoj Británie k našim vojakom . Ide o najsmutnejšiu kapitolu západného frontu. Veľká Británia účtovala vláde Československa každú pušku, každú uniformu, každé ponožky, batoh, skrátka museli sme zaplatiť Anglicku zlatom všetku výzbroj i výstroj československých vojakov, hoci ako trebárs letci zachraňovali Veľkú Britániu . A čo je aj zarážajúce, že sme museli zlatom platiť aj za tých vojakov, ktorí za Britániu padli. Táto kapitola nesie názov „zomri, ale najskôr zaplať“. A tak sme Británii zaplatili 26 ton zlata za to, že naši vojaci bojovali za ich vlasť. Takže ide o ďalší dokument, ktorý ma veľmi sklamal. ()
Hrdost by měl mít každý Čech k těmto po všech stránkách hrdinům 2. světové války a ke kterým se zachoval bývalí režim odporným způsobem, díky za tento dokument. ()