poster

Zkrocení zlé ženy (TV film)

  • Velká Británie

    The Taming of the Shrew

Komedie

Velká Británie, 2005, 90 min

Režie:

David Richards

Scénář:

William Shakespeare (divadelní hra)
  • meave
    ***

    Moderná verzia Shakespearovej hry, ktorá by v realite isto neobstála - ktorá adeptka na predsedkynu vlády by už vymenila kariéru za pošahaného chlapa? Napriek tomu je to svižné a zábavné a reálne - nezabila ho len preto, že bola drobná. Záver troška zbabrala prílišná starosvetskosť v podobe úplnej podriadenosti, ale buď již. Za tri.(13.8.2007)

  • emma53
    ****

    Báječná, rozverná komedie podle Shakespeara bude určitě patřit mezi ty, které budu ráda doporučovat. Veliký, výstřední a neodolatelný Petruchio v podání Rufuse Sewela a malá (prťavá), hlučná a tvrdohlavá dračice Katherine v podání Shirley Hendersonové to zahráli se vší parádou naprosto excelentně. Dlouho jsem se nahlas při komedii nesmála a tady jsem se přistihla hned několikrát. Díky moc za takové filmy a je jen škoda, že se o nich opravdu málo ví.(31.3.2015)

  • bogu
    ***

    Další kus ze čtyřdílné britské série Shakespeare Retold – stejně jako ostatní tři adaptace, i tahle původní hru modernizuje, přejímá základní obrys děje a postav, ale místo původního textu a scénáře přichází s vlastními scénami, dialogy a historickými a společenskými kontexty. Podle mého právě tahle televizní parafráze dopadla ze všech čtyř nejlépe, možná díky kvalitě obsazení a dobrému tempu, možná ale také díky tomu, že vycházela z té nejslabší předlohy a oběti modernizace proto nebyly tak citelné (kromě Zkrocení BBC adaptovala ještě Sen noci svatojánské, Macbetha a Mnoho povyku pro nic – a to jsou podle mého názoru všechno těžší kalibry). Tak či tak, dívat se na aktualizované Zkrocení zasazené do prostředí britské politiky a módního showbyznysu, je většinou zábavné, byť z leckterých úprav jsem byl poněkud rozpačitý. Nejde jen o absurdity děje, který v místech nemůže zapřít, že byl napsaný v kontextu čtyři sta let starých společenských konvencí, nebo o pokus představit novou, politicky angažovanou Katherine jako nadsazenou karikaturu staropanenské hysterky, kterou střet s mírně vyšinutým, ale charismatickým a oddaným Petruchiem promění ve vyrovnanou a sebejistou manažerku, jde o neochotu uhnout z vyšlapané interpretační stezky i když už tvůrce nesvazoval ani původní text předlohy. Tohle Krocení je aktualizované jen na oko. Od moderní parafráze bychom čekali důstojnější, genderovými studiemi poučené zpracování ošidné látky; místo toho ale nová Kate prochází stejně potupným martyriem, jako její předchůdkyně, a stejně jako ona, i nová Kate nakonec může dosáhnout určitého paradoxního vítězství jen podřízením se muži a potažmo systému. V souladu s inscenační tradicí zamlouvání a retušování renesančního šovinismu působí i moderní Kate na konci příběhu spíš zocelená než zkrocená a Petruchio obdobně nevzbuzuje ani tak pohoršení, jako spíš shovívavý smích. Casting je v tomhle ohledu naprosto klíčový: zatímco drobnou Shirley Henderson nechal režisér pištět a vřískat v úloze nezvladatelné, agresivní kariéristky, neodolatelný, excentrický bad boy Rufus Sewell byl volbou, která spolehlivě předurčila divácké reakce. Sewell, nutno podotknout, podává brilantní výkon oscilující mezi extrémy maniaka a Machiavelliho a vytahuje celý film o úroveň výš. Scény mezi ním a Henderson fungují znamenitě. O poznání méně prostoru ale bohužel dostali jejich kolegové a film tak zůstává především neortodoxní romancí dvou asociálních samorostů, vedle nichž všichni ostatní ustupují do pozadí. Mohlo-li takhle razantní modernizování téhle hry přinést do její inscenační tradice něco nového, pak právě serióznější pojetí společenského okolí ústředního páru. Lehký tón, bezvadná chemie mezi Sewellem a Henderson a tu a tam kapka satiry – to jsou ty největší přednosti téhle televizní komedie. Kdo chce víc, má tu Shakespearovu předlohu, která je pořád ještě o něco bohatší a vynalézavější.(28.5.2013)

  • elle
    ***

    Tato modernizovaná Shakespeorova komedie má své docela milé momenty. V některých styčných bodech se objevily zajímavé nápady - ženich a-la dáma (a přitom to není samoúčelné), zabavení mobilu apod., kdy to příjemně ekokuje míru rozrušení, které Petruchio způsobil v renesanční Itálii svým vymóděných vzhledem u otáře či tyranizování o líbánkách. V jisté fázi příběh ztrácí dech a závěrečné vyústění, které je sporné v klasických inscenacích zde působí ještě křečovitěji a z nutnosti. Není to vůbec nezapomutelné, ale je to příjemná komedie o tom, že každý z nás má někde svůj protějšek a jak je příjemné akceptovat toho druhého se vším všudy, prostě takového jaký uvnitř je.(22.9.2007)

  • kareen
    **

    Tak za prvé, moc nechápu, proč chtěl Petruchio Katherine nějak předělávat, když ta roztála v podstatě asi za patnáct minut poté, co se s ním potkala. Za druhé, Rufus Sewell ještě docela ušel, ale Shirley Henderson přehrávala až neskutečně a ještě mě docela iritoval ten její nasládlý hlásek. Za třetí, vedlejší zápletky a jejich propagonisté měli spíš lacinou příchuť a konečně za čtvrté, když už to nebylo postavené na Shakespearových verších, tak nechápu, proč si víc nepohráli s tím koncem. Katherinino prozření a následný monolog o tom, že měl být manžel pánem, kterého musí žena poslouchat a jenž má za každou cenu pravdu, protože ji živí, měl jistě váhu době svého vzniku, ale v moderním zpracování ve mně vyvolal jen pobavený úšklebek. Zvlášť, když ona dělala úspěšnou kariéru v politice a on byl jen zadlužený alkoholik. :D(13.5.2015)

  • Twiggy