The Pervert's Guide to Cinema
Režie:
Sophie FiennesScénář:
Slavoj ŽižekKamera:
Remko SchnorrHudba:
Brian EnoHrají:
Slavoj ŽižekObsahy(1)
Konspirační psychoanalýza z úst filozofa, kulturního teoretika a neúspěšného kandidáta na prezidenta Slovinska – Slavoje Žižeka, který vidí i v dětských filmech s květinami odhalené vagíny. Hovoříc zábavným neanglickým přízvukem provází diváky dějinami americké kinematografie, aby je přesvědčil o světovém spiknutí falocentrismu. Svoji psychoanalytickou pozici ilustruje výklady jak významných děl světové kinematografie, tak produktů populární kultury. Ukázky z filmů Ch. Chaplina, bratří Marxů, I. Bergmana, A. Hitchcocka, A. Tarkovského, D. Lynche, bratří Wachowských a mnoha dalších střídají jeho komentáře, úvahy a zábavné postřehy, které nám sugestivně předkládá přímo z autentických lokací, nebo aspoň z prostředí naaranžovaných v duchu právě probíraného filmu. Za vším je možné najít pohlavní orgány... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (74)
„…we are basically watching shit…“ Některé Žižkovy názory jsou přinejmenším sporné, jiné vcelku úsměvné, ale musím přiznat, že jsem pod vlivem jeho dvouapůlhodinové (psycho)analýzy vybraných snímků – včetně nečekaných jako Čaroděj ze země Oz nebo Star Wars: Epizoda III – začal pohlížet na kinematografii trochu jinak, trochu víc lacanovsky. Ne, že bych v každé výraznější mužské postavě od nynějška viděl falus nebo symbol otce, kterýžto musí být odstraněn, ale přinejmenším si uvědomuji možnost zmíněné v něčem vidět a něco si z toho odvodit. Apendix: Znalost základů psychoanalýzy (resp. Lacanovy reinterpretace Freuda a jmenovitě pojmů "reálno", "imaginárno" a "symbolično") není od věci. 85% Zajímavé komentáře: Exkvizitor, agathon, Deverant ()
Slavoj vládne mocným nástrojem jménem psychoanalýza a tím nástroje dokáže otevírat temné a nesymbolizované prostory za obrazem a odhalovat, že celá kinematografie je vlastně jedna velká rázová vlna ze záchodové mísy... což je mimochodem ta největší poklona, kterou ji slovenský enfant terrible a nejnebezpečnější filozof západu může složit. Neobyčejně zábavný, podnětný a atmosférou přetékající dokument, který sice opisuje základní Slovincovy neduhy (eklekticismus, oblibu v nadhození myšlenky a jejímu zakecání i občasné nadměrné spekulativnosti), ale jinak se od něj nelze odtrhnout... tedy za předpokladu, že ve vás jména jako Lacan či Freud vzbuzují něco jiného než odpor. ()
Nikdy mi anglictina z ust neaglicana neznela tak pritazlivo... ;-) ()
Nejlepší filmový dokument všech dob. Prostě něco neuvěřitelného a fenomenálního. Abnormálně podnětné a okouzlující rozbory slavných filmů, o něž se postarala slovinská akademická pop-star Slavoj Žižek, to je něco, co neleze vypovědět. Je třeba to zažít. ()
"Filosof" s asi nejbrutálnějším neanglickým přízvukem zde rozvíjí své občas vtipné, občas hodně odvážné a vesměs docela zajímavé filmové teorie, byť chvílemi jsem mu za některé kecy měla chuť trochu ubrat kyslík. ()
Rozhodně se neztotožňuji se všemi myšlenkami, které tu zazní (třeba když přednášející srovnává tři základní složky osobnosti podle Freuda s bratry Marxovými či podlažími v baráku Normana Batese), ale Žižekův psychoanalytický pohled na spoustu mých oblíbených filmů mě neskutečně bavil. Pro fanatiky určitě povinnost, díky které se třeba začnou na kinematografii dívat trochu jinak. ()
"Objevy" se pochybují na hraně naprosté banálnosti a úplné nadinterpretace, přesto však tohle kecání o filmech podivně hektického chlápka (který je nejspíš přesvědčen o genialitě každého slova) má své kouzlo. Spíš než kvůli faktům kvůli tomu kecání - je zábavné vidět někoho tak hrozně moc se snažit být chytrý o filmech za každou cenu. Někdy chytrý je, někdy je chytrý méně... ale jak říkám, mně pokaždé bavilo ho během toho sledovat. ()
Pokud vás aspoň trochu zajímá psychoanalýza, poslouží vám Perverzní průvodce jako velmi podnětné a zajímavé cvičení mozku. Myslím, že cílem sympaťáka Slavoje s obludným anglickým přízvukem není ani tak odhalit skryté významy ve filmech, ale spíš pokusit se na filmy nahlédnout zcela odlišným způsobem než běžný divák, běžný pseudointelektuální kritik a snad i jinak než zamýšlel sám autor. Jde tedy spíše o zábavnou hru s analogiemi, dedukcemi (resp. indukcemi) a interpretacemi se souběžným vzděláváním se v psychologii. Pro lidi, co se nebojí přemýšlet, nelze než doporučit! 8/10 ()
Ráj pro všechny cinefily, psychology, filosofy a další nejrůznější "overthinkery", peklo pro většinu ostatních. (Alespoň soudě dle projekce na Cinema Conspiracy v Aeru, kde lidé už po půl hodině opouštěli sál a po skončení se vedle mě ozvalo zoufalé: "Tak tohle překonalo i Strýčka Búnmího.") ()
Nevím, na jednu stranu jsem ráda, že můžu nahlížet do cizích vyšinutí. Sbírám jejich outputy, aniž bych si sama musela procházet tou strastiplnou cestou, a mám čas sama zakoušet něco jiného. Na druhou stranu mě často popadá chuť těm pomatencům namlátit. ()
Žížek je roztomilý žužla, a já mu to s nadšením žeru, i když s velkým nadhledem. ()
Dvouapůlhodinová dávka aplikované freudiánské psychologie. Superega, libida, neukojené touhy a dominantní otcové se z plátna jen valí. Je to intelektuálské a upovídané, ale také (překvapivě) docela zábavné. Freudovým bajkám sice nevěřím, ale v Žižkově (vida, jak se může slovinský filosof - patřičně skloňován - podobat husitskému vojevůdci) předvedení rozhodně nenudí. A zajímavých postřehů je tu dost - například o Lynchových či Hitchcockových filmech. Jinde se však jedná o křečovitá znásilnění původního poselství. Takovýto násilný vykladačský přístup k uměleckým dílům však mají všechny ty redukcionistické interpretace - ať už freudovské, či třeba feministické nebo marxistické - v povaze. Tahle je ještě poměrně tvůrčí. ()
Za nejzajímavější teorii bych označila tu, že Mulholland Drive a Lost Highway jsou vlastně stejné filmy. Jinak musím Žižekovi zatleskat, jakým krásným způsobem se vypořádal s pomstychtivostí za válečné útrapy v bývalé Jugoslávii. Nešel na Američany s roznětkou, ale svou naprosto unikátní výslovností angličtiny jim dozajista všem utrhal uši. ()
Naprosto fascinující. Je ohromně zajímavé podívat se na filmovou klasiku (a film jako takový) z Žižekovy psychoanalytické perspektivy. Je neméně zajímavé vzít tenhle film jako sondu do hlubin psychoanalytikovy duše...;-) (Propos - Žižek v jedné ze svých promluv dokonale vystihnul kořeny mé dětské fobie z tulipánů. Já to říkám pořád, že tulipán je nesmírně obscénní kytka.) ()
dve a pol hodiny sledovať slavoja žižeka rozoberať filmy od bergmana, cez kubricka až po lyncha alebo kúsky ako matrix či votrelci a hviezdne vojny je miestami zábavné, miestami poučné a miestami ťažšie pochopiteľné, no rozhodne nevšedné. stojí za pozornosť. ()
Slavoj Žižek je kokot. Dvě a půl hodiny kecá o tom samém, což by příliš nevadilo, kdyby se ovšem pod pojmem ,,to samé" neskrývala hromádka takových nesmyslů. Tedy, abych mu úplně nekřivdil, tak občas je nějaká myšlenka hodna hlubokého zamyšlení, ale většinu stopáže opakuje to samé, co si přečetl v geniálních dílech Freuda a když náhodou přidá něco, co pochází z jeho hlavy, tak je to většinou absolutní kokotina. Od dokumentu jsem očekával něco naprosto jiného. Člověku, který už má ledacos nakoukáno a nekouká pouze na hollywoodské výplachy, se může zdát jaksi bezpředmětné pitvat se ve filmech, které kinematografii povznáší, nebo se to o nich alespoň povídá. Čekal jsem, že budu seznámen s dalšími filmy, které by mi rozšířily moje kinematografické obzory. Nestalo se, když nebudu počítat starší kousky, ve kterých zrovna není Chaplin a opomenu Čaroděje ze země koz, jednu Lynchovku, kterou mám vidět v plánu a jednu Kubrickovku, kterou mám v plánu též, tak mohu prohlásit, že jsem viděl vše. Dále musím dokumentu vytknout jeho příšerně nudnou a brutálně uspávací formu, kterou považuji za absolutně největší kámen úrazu celého dokumentu. Dokonce více nesnesitelnou než příšerný slovanský přízvuk Slavoje Žižeka, z kterého mi málem praskly ušní bubínky a vytekl mozek. Dále musím dodat, že Lynche naprosto nesnáším, neboť je to také kokot. Viděl jsem pět jeho sraček a nejlépe jsem ohodnotil Lost Highway. Lynch je naprosto mimo realitu. Tvoří filmy určené výhradně sadistům a další podobné verbeži. Bohužel, David Lynch je rozhodně Žižekův největší oblíbenec a v dokumentu dostává více prostoru, než by bylo zdrávo. Docela mě to překvapuje, protože Žižek svojí vybroušenou angličtinou říká něco ve smyslu, že filmaři točí děsné sračky a jejich úkolem je zakrýt to, že je film sračkou. Podle mého úsudku je tohle přesně Lynchův postup. Před každým filmem si jistě odskočí na houby a vytvoří absolutní sračku, kterou zamaskuje tak, jak málokterý jiný filmař. Nacpe do ní tři hromady metafor a dalších zbytečných kokotin. Poté přicházejí na scénu Žižeci a další fousatí kokoti, kteří obyčejně nemají na práci nic lepšího, než se v podobných filmech velmi důkladně pitvat, honit si u nich péro, nacházet v nich věci, které snad ani samotnými autory nebyly zamýšleny a zdokonalovat tak tyto filmy v očích ,,náročných diváků", nebo nenáročných diváků, kteří si z neznámých důvodů na ,,náročné diváky" pouze hrají. Docela by mě zajímalo, co Žižek nitrožilně přijímá, protože to zaujetí, se kterým o vybraných sračkách hovoří nepůsobí ani trošku přirozeně a už vůbec ne zdravě. Jsem toho názoru, že je naprosto zbytečné komplikovat filmy a dělají to pouze kreténi. Pokud je film debilní, tak v mých očích debilním zůstane, i když se to tvůrci pokusí sebevíce zamaskovat. Je zajímavé, že třeba takový Kubrick, jehož filmy mají hlavu, patu a dokonce i nějakou myšlenku a poselství, tvoří filmy, které jsou odvyprávěny zcela jednoduchou formou a rozumí jim každý. Troufám si říct, že je to proto, že mají co říct. A co takový Stalker od Tarkovského? Také nic přehnaně složitého k pochopení. Lynch by měl být za jeho filmy opravdu lynčován. Tady ovšem nehodnotím Lynche, nýbrž Žižekův dokument, za který by autor zasloužil lynčování také. Když je takoýá borec, který všude byl, všechno zná a všichni kolem něj jsou kokoti, tak by svůj dokument mohl udělat tak, aby se na něj dalo alespoň trošičku kouknout. Ale k dnešnímu dni tu svítí 83 %, takže jsem kokotem třeba já. Spíše jsem však toho názoru, že se zdejší celkové hodnocení každého filmu odvíjí od prvních několika mála hodnocení. Osobně to zde mám odzkoušeno. Něco mi říká, že se první zdejší hodnotitelé pitvají ve filmech moc rádi. Za sebe dávám odpad, protože mi dokument přišel absolutně nudný a plný blbých keců. () (méně) (více)
Včera som úplnou náhodou zachytil časť filmu Perverzný sprievodca ideológiou a niektoré vety ma zaujali. Tak som si dnes stiahol Fiennesovej predchádzajúce dielo, ktoré ma navyše lákalo aj filmovou témou a podstúpil som to martýrium. Bez mučenia priznávam, že som párkrát zaspal, ale som presvedčený, že mi nič podstatné neuniklo. Po dva a pol hodinovom trápení môžem konštatovať, že som videl množstvo ukážok z filmov, ktoré som až na malé výnimky videl a boli sprevádzané táraninami akéhosi samozvaného vykladača Freuda, v ktorých som márne hľadal nejakú originálnu a zaujímavú myšlienku. Iba som tohto Žižeka priradil k Lynchovi, Tarkovskému a niektorým ďalším, ktorým nerozumiem, nemám ich diela rád a vôbec sa za to nehanbím. A som rád, že dokumentárne filmy nehodnotím. ()
Nene, pro mě tohle není. Nezáživné a nudné. Z fáze "Je pecka, jak mluví" jsme se velmi rychle dostali do fáze:"Já chci zabít SLAVOJE!" Intelektuální v každé větě. Slavoj vyvozuje z šílenosti další šílenost a k tomu stále opakuje své "of course". Odpočítával jsem poslední minuty. Nebralo mě to, nezaujalo. Ano, spoustě věcem jsem nerozumněl, ale dokument mě naopak přesvědčil, že jim ani rozumět nechci. Děkuji, ale filmy si raději užiji. Duch Žižeka mě bude pronásledovat ještě hodně probděných nocí. Již to nechci vidět! Dávám plus za jeho mluvu a za návštěvy míst činu. ()
Objevily se zde názory, kdy se Žížek snaží mluvit za ženy a dle názorů žen v mém okolí, mu to moc nejde. Často příliš Freudovsky překrucuje snímek tak, aby zapadl do jeho vzorců. Ale vyslovil neskutečně zajímavé myšlenky. Otevřel mi obzor ohledně rozšiřování schopnosti vnímat realitu prostřednictvím filmu, kde forma, jakou je realita prezentována, má vlastní realitu a byť je to celé klam (film že jo), tak není možné snažit se odkrýt lež a najít pravdu, realita by se rozpadla, ale je nutné hledat pravdu v té lži. ()
Když jsem tento dokument viděl před lety poprvé na karlovarském filmovém festivalu, přišel mi "pouze" jako zábavná hříčka intelektuální celebrity, která obsahuje plno originálních a inspirativních myšlenek. Při druhém zhlédnutí jsem nyní překvapeně zjistil, jak moc trefný Žižek v tomto filmu je. Osobně bych si vážně netroufl jeho názory rozporovat, protože tvoří po mém soudu vnitřně ucelený a soudržný systém, který dává smysl. S tím, že toto píšu z pozice člověka, který se odjakživa cítil s psychoanalytickým náhledem na svět vnitřně souzněn. Snad by se mohlo trochu chtít Žižeka vinit v určitých momentech z přílišné generalizace, ale čert to vem - osobně asi neznám myšlenkově pronikavější pohled na film jako takový. Připočtu-li si k tomu neobyčejný Žižekův vtip, nápaditost a suverenitu, s níž se bravurně pohybuje na vlnách ikonických milníků dějin kinematografie, vychází mi z toho zcela výjimečný dokumentární počin, kterému není rovno. Za nejzajímavější moment dokumentu považuji asi pasáž, v níž Žižek mluví o vztahu touhy a skutečnosti: "Dle naší nejzákladnější zkušenosti, když spláchneme na záchodě, výkaly jednoduše zmizí z naší reality do jiného vesmíru, který fenomenologicky vnímáme jako jakési podsvětí, jinou realitu, zmatenou prvotní skutečnost. Největší ohavnost ovšem je, když splachování nefunguje, když se předměty vrátí, když se zbytky výkalů vrátí z toho rozměru... Podle mě nejúčinnější, dokonce nejdojemnější scéna celého PSYCHA, je po vraždě ve sprše, když se Norman Bates snaží uklidit koupelnu. Jasně si pamatuji, když jsem jako dospívající poprvé viděl tento film, jak hluboce to na mě zapůsobilo nejen délkou výjevu - trvá téměř 10 minut - podrobnostmi čištění, atd., ale i pečlivostí, úzkostlivostí, s jakou je to uděláno. A také naším diváckým ztotožněním. Myslím, že nám to říká mnoho o uspokojení z práce, z dobře udělané práce. Která není ani tak o vytvoření něčeho nového, ale možná je lidská práce v základu, práce takřka na spodní úrovni, uklízením stop špíny. Mazání skvrn, udržování rozervaného podsvětí, které hrozí, že kdykoliv vybuchne a pohltí nás, v hrázích. Myslím, že to je jemný pocit, který Hitchcockovy filmy vyvolávají. Nejen, že se prostě něco hrozného stane ve skutečnosti. Může se stát něco horšího, co podkopává samotnou strukturu toho, co vnímáme jako skutečnost. Myslím, že je velmi důležité, jak se odehraje první ptačí útok ve filmu BIRDS. Když vymyšlený předmět, předmět z podvědomí, vstoupí do naší běžné skutečnosti, struktura skutečnosti je pokřivena, zkreslena. Takto se touha zapisuje do skutečnosti, tím, že ji zkreslí. Touha je zranění skutečnosti. Umění filmu spočívá v dráždění tužby, v hraní si s touhou. Ale zároveň v jejím udržování v bezpečné vzdálenosti, v jejím ochočování, v tom, že se učiní zřejmou. Když my, diváci, sedíme v kině, hledíme na plátno... Úplně na začátku, než začne film, je to černé, tmavé plátno, a potom na něj padne světlo. Nehledíme v zásadě do záchodové mísy, a nečekáme, až se věci znovu objeví venku ze záchoda? A není celé to kouzlo podívané, ukázané na plátně, jakési klamné lákadlo, které se pokouší zatajit skutečnost, že v podstatě sledujeme sračku?" () (méně) (více)