poster

Zizek!

Dokumentární

USA, 2005, 71 min

Režie:

Astra Taylor

Kamera:

Martina Radwan

Hrají:

Slavoj Žižek

Producenti:

Lawrence Konner
(další profese)
  • Perotinus
    ***

    Žižek je současný filosof a intelektuál v nejlepších letech, který nejen leccos zajímavého už řekl, ale ještě řekne. Bylo by hezké vidět ho třeba z perspektivy 23. století. Bude tehdy dávno zapomenutým autorem studovaným jenom několika zoufalými doktorandy? Nebo jedním z důležitých symbolů naší epochy? Nebo bude dokonce celé toto začínající století "stoletím Žižeka"? Nevím, kdo z nás by na správnou odpověď vsadil svůj kvartální příjem. Žižek nabízí inspirativní podněty v široké řadě disciplín - mohu z vlastní zkušenosti říci, že dokonce i v teologii a biblické hermeneutice. Můžeme si o Žižekově přínosu myslet všechno možné, ale určitě se jedná o první filosofické překonání postmoderny, první příslib toho, že postmoderna skončila a začíná se tu nějaká jiná cesta. Žižek patří k vzácným dějinných osobnostem svádějícím k iluzi, že mají odpovědi na všechny otázky. A zůstává velkou klikou těch, kteří nejsou nadšeni levicovým radikalismem, že aspoň neumí psát zdaleka tak brilantně jako jiné osobnosti tohoto ražení, třeba Voltaire nebo Sartre. Navzdory tomu se mu podařilo vytvořit určitý nezaměnitelný myšlenkový a ŽIVOTNÍ styl lákavý pro tisíce lidí. Film Astry Taylor je prvním z několika existujících filmů o Žižekovi, spíše představující jeho osobnost než tvůrčím způsobem pracující či polemizující se Žižekovou ikonou. Působí ovšem sympaticky, že se tu autoři filmu exponovali tak minimálně a nenápadně - ve srovnání třeba s neblahou rolí Roberta Sedláčka v jeho filmu "Václav Bělohradský: Nikdo neposlouchá" a prostor filmu tak velkoryse darovali objektu dokumentu. Určitě to výsledku není na škodu.(8.2.2015)

  • wipeout
    *****

    Slavoj Zizek je fenoménom svojej doby. Médiami stavaný do pozície šaša, akademickou obcou odmietaný za svoje širokospektrálne a často až na hrane obhájitelnosti a provokatívnosti sa pohybujúce názory spájajúce Lacomskú psychoanalýzu, učenie Marxa spolu s rôznymi kultúrnymi špecifikami súčasnej spoločnosti ako aj (pre potešenie filmových nadšencov) filmu- podľa jeho slov vypovedajúcemu viac o realite ako ona sama o sebe. Tí, ktorí už s touto, jedným mojim kamarátom nazvanou, "pozitívnou celebritou" stretli, vedia že nás nebude unavovať neprerušeným prúdom filozofovania, ale vyšperkuje ho svojim osobitým humorom, mimikou, gestikuláciou a prístupom k svetu vôkol seba. To ale vôbec nepodkopáva hodnotu samotných myšlienok, práve naopak, robí ch prístupnými pre širokú verejnosť. V tomto dokumente nahliadame trochu do jeho súkromia ako i profesionálneho života hosťujúceho pedagóga, ba dokonca nádejného prezidentského kandidáta v rodnom Slovinsku.(1.6.2008)

  • bart-leby
    *****

    S Žižkem je opravdu legrace. Ani tento dokument mi nedal jednoznačnou odpověď na to, zda je SŽ intelektuální šarlatán, záměrný provokatér či skutečně hlubokomyslný filozof, jehož mix Hegela, Lacana a Marxe představuje originální inspirativní výzvu pro radikální levici. – Nejvíce jsem se pobavil, když Žižek ve svém bytě komentuje televizní pořad, v němž o psychoanalýze hovoří tajnosnubně samotný Lacan, těmito slovy: Jsem osvícený a racionálně uvažující člověk a na rozdíl od Lacana preferuji jasné a srozumitelné vyjadřování.(4.11.2014)

  • Traffic
    ****

    Přístupný základ pro ty, co jsou Slavojem netknuti (dvouminutová hitparáda toho novějšího zde), spojený se střídmým náhledem do jeho soukromí (ideologická analýza lego postaviček je roztomilá). Především v závěru se tu ale vyjevuje, proč je onen spor mezi kulturálními studiemi a neoformalismem na poli filmové teorie vlastně v samém jádru pomýlený. Problém totiž je, že kognitivisté vyčítají ideologickým přístupům (marxismu, psychoanalýze...) dogmatičnost, která je ovšem - alespoň v Žižkově podání - jejich nevyhnutelnou součástí, ke které je třeba se hrdě hlásit. Jinými slovy jde o otevřeně deklarovanou oddanost svému ideologickému přesvědčení a ochotu přijmout jej úplně, navzdory zjevným nedostatkům. Souvisí to mimo jiné i s tím, co Žižek říká o lásce (lidi mají problém říct upřímně "miluju tě", protože jim to přijde až příliš děsivé). Neoformalismus se naopak nálepce dogmatu snaží úzkostlivě vyhýbat, když kromě jiného (bottom-up přístup místo top-down) předem deklaruje, že jde o systém nedokonalý, respektive přístupný neustálým korekcím. (Vtipné samozřejmě je, že největší současná postava neoformalismu David Bordwell hájí své závěry často právě jako něco svatého a nezpochybnitelného a jen zřídka a neochotně uznává, že se kdy mýlil.) Z pohledu Žižkovy lacanovsko-marxistické kritiky tak neoformalismus (potažmo v dokumentu zmiňovaný derridovský dekonstruktivismus) přesně odpovídá současnému "post-ideologickému" paradigmatu, v němž se naopak ideologie skrývá za excesivní sebeuvědomělostí a cynicko-ironickým odstupem, jež akorát maskují tiché uplatňování všeobecně platných "pravd" a konstant. Ochota k neustálé sebekorekci, zabudovaná už jako neoddělitelná vlastnost teoretického přístupu, paradoxně umožňuje prosazovat platnost toho přístupu s o to větší vehemencí. Je to jako s tím tradičním autoritativním otcem a tím postmoderně permisivním - první dává jasně formulované příkazy, které se za nic jiného neskrývají a lze se vůči nim autenticky vymezit, zatímco druhý přikazuje implicitně, ale tváří se jako že jde o vlastní zodpovědnost každého, kterou si navíc musíme užívat. Ve skutečnosti kulturální teorie a formalismus můžou dobře existovat vedle sebe, jelikož usilují o úplně odlišné věci, které si vzájemně ve svých závěrech nijak nepřekáží.(26.3.2013)

  • havLord

    Myslím, že Komunismus je jako model společnosti dostatečně zdiskreditován, dalším pokusům se, prosím, vyhněme. Což takhle konečně vyzkoušet kapitalismus!:) A tím nemám namysli ten paskvil státem pokřiveného trhu, ve kterém žijeme dnes a který z podstaty věci, protože není zcela SVOBODNÝ, správně fungovat nemůže. Jeden příklad za všechny: sanace bank - too big to fail - to je, vážení, vítězství socialismu, nepleťte si pojmy. Ve svobodné společnosti by takto zrůdně banky nemohly narůst, natož, aby je někdo zachraňoval z peněz nezainteresovaných lidí. Achjo. K další četbě doporučuji: www.mises.cz a cokoliv od tria August von Hayek - Murray Rothbard - Ludwig von Mises. Tu ne cede malis!(24.6.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace