우리들의 행복한 시간
Maundy Thursday
Obsahy(1)
Yu-jeong a Yun-soo jsou mladí lidé, jejichž minulost vyplňuje jedna tragédie za druhou. Yu-jeong se díky tomu stala arogantní a bezcitnou, což obrací nejen proti svému okolí, ale hlavně proti své matce. Vrcholem jejího zármutku je však nechuť ke svému životu, který se již několikrát pokusila neúspěšně vzít. Oproti ní se Yun-soo protloukl velice smutným dětstvím, našel si dívku a snažil se žít šťastně. Jenže nevydařená loupež a nehoda při ní ho dostane za mříže, kde vyčkává na vykonání rozsudku smrti. Tyhle dvě nešťastné duše k sobě svede příbuzná Yu-jeong, která coby jeptiška pomáhá ulehčovat trestancům pobyt ve vězení, než nadejde jejich čas. Od tohoto prvního seznámení musí oba ujít velký kus cesty, aby opět našli sílu a chuť do života a společně si přiznali, že smrt není to jediné co jim pomůže ve spasení… (t_gon)
(více)Recenze (62)
Život není legrace – tuhle pravdu vzali jihokorejští filmaři opět příliš vážně a ze zaručeně zabírajících ingrediencí připravili romanci, která se od začátku nijak netají tím, že vám chce vyrvat srdce. Což je bohužel to jediné, co chce a co dokáže. Co v případě některých lidí dokáže. Že správným člověkem nejsem, mi došlo během první z přibližně dvou tuctů scén, jež mají být dojemné, ale nedojmou-li vás, nejsou schopny nabídnout nějakou alternativní kratochvíli. Celý film je samozřejmě velmi dobře natočen. Kamera, nasvícení – v každém okamžiku výborné, herci sice své emoce nevylévají zrovna decentně, přesto jsou skvělí atd., ale všechno to mohlo být zužitkováno jinde a rozumněji, přinášeje dlouhodobější „užitek“. Dvě hodiny (měl jsem mimořádně silné nutkání zastavit přehrávání už po jedné) zabité pro jedno vyfabulované zabití. Škoda času. Pokud jej ovšem nechcete mermomocí trávit sledováním jenom a pouze pěkných obrázků. Když kýč, tak zahradní trpaslík anebo A Moment to Remember. 65% Zajímavé komentáře: May, tombac, Aidan, MegatroN, masr ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $13,117,555║ ()
Scénář: Min-seok Jang, Eun-yeong Park .. Ani nevíte, jak moc jsem chtěl po celou dobu dát jen tři hvězdy.. Řádně trhlá holka chodí do věznice za trestancem odsouzeným k smrti a společně rozkrývají tíživé stíny minulosti .. o jak otřepané a s jasným cílem resp. pointou děje. Postavy jsou duševně dost na hraně, proto jsem měl problém se s nimi nějak ztotožnit a vcítit se do jejich problémů. Ježe konec je dosti silný a celkový dojem chtě nechtě velmi zvedal i v mých očích, takže s tím hodnocením tak nějak váhám. Takže pokud máte rádi citové vydírání, určitě vás snímek (nejen) na konci rozcupuje, protože spojení obrazu a především hudby je výrazné. ()
Herci jsou opravdu sympatičtí a hlavní Korejka navíc velice půvabná. Bohužel mi to ale přišlo dosti rozvláčné. Korejské vězení se zdálo jako celkem pohodový kemp obydlený samými dobráky a rozvíjení vztahu dvou ústředních postav mě zcela nevtáhlo. Nejlepší byly rozhodně scény ze smutného dětství hlavního hrdiny. Ty mě dojaly nejvíce. A překvapil mě ten silný křesťanský motiv. V Korejském filmu to působí trochu divně. ()
Tenhle film neni smutny, je prekrasny, ciry jako kristal, ktery jen jednim ladnym pohybem otevre veskerou bolest, kterou v sobe clovek hluboko schovava a potlacuje. I tu, o ktere sam ani netusi. Neni to film, kvuli kteremu by se melo brecet, je to film, ktery otevre srdce a popusti uzdu emocim kazdeho jednotlivce zvlast. Donuti cloveka premyslet o sobe samem, a ten pak breci kvuli tomu, co sam citi uvnitr sebe proto, ze brecet chce, proto, ze se citi jako ten nejvetsi mizera pod sluncem a micha vlastni pocity zoufalosti se sebelitosti a vycitanim si vseho, na co si v ten moment vzpomene. Our Happy Time je stejne silnym zazitkem jako byl pred rokem April Snow, ktery se svou syrovosti zarizl do srdce podobne jako posledni slza Urideului haengbokhan shigan zastavila na okamzik cely svet. 10/10 ()
Dva životní ztroskotanci se potkají na na velmi smutném místě (mimochodem korejské vězení vypadá jako skromnější hotelový pokoj). On čeká na smrt a ona se o smrt stále pokouší a to sblíží dva lidi, kteří se na samém začátku viděli téměř s odporem. Pomalu plynoucí, zajímavý příběh, který mě přes velmi silné téma nepřesvědčil o plném hodnocení, ale i tak je velmi dobrý. ()
Co mě zaskočilo nejvíc je, že to se mnou neseklo. Vím, že jihokorejské filmy umí citově vydírat jako nikdo jiný. Ale já doufám, že tohle byla ta nejkrajnější hranice. Čekala jsem klasickou romantiku s větší dávkou drama. Dostala jsem dramatický velkofilm, který přinesl krásný (ale drsný!!!) příběh bez ohledu na diváka. Jistě, že mě to chytilo za srdce, ale už to asi vidět nechci. Omluva za tak prapodivný komentář... 5* ()
Takový naivní blábol, který mě nebavil. Asi se mělo dojímat už od začátku, ale mě to akorát nudilo. Dvě tragické postavičky, se kterými jsme se asi měli sžít, ale mě se jejich osud jaksi nedotkl. Ok, přiznávám, že to z dětství odsouzence bylo dojemné, tak byla tam děcka, čili je celkově snadnější dojmout krutým osudem než u dospělých, ale to prostě nedělá kvalitní film. Ne pro mě. Podle ohlasů vidím, že si nemálo diváků vyplakalo pravé či levé oko, ale pro mě to byl jen kýč a to nelahodně provedený. Na takové dobré hodnocený jsem čekala super doják, dokonce i kapesníčky jsem si připravila a ono nic. ()
Ty vodopády prožitků, jež uvěznily během sledování tohoto křehkého drahokamu vaši mysl do bolestných, přitom nádherných a nadnášejících okovů, snad ani nejde slovy vylíčit... Však to zkuste po filmu, při němž jste se cítili zároveň šťastní jako blechy a proviněni, slzy zkrápěly vaše tváře u zdánlivě banálních situací, hladina vašeho soucitu s hrdiny stoupala s ubíhajícím dějem strmě vzhůru, vzájemné pouto se stávalo silnějším a silnějším... Ach, nejde to... prostě to nejde. Mírou katarze a dojetí při závěrečných titulcích neskutečný film také přinutí člověka zamyslet se nad humánností a ospravedlnění onoho krutého úkonu, jenž má taková vnitřně krásná a civilizovaná země, jakou Jižní Korea bezesporu je, doposud zakotven ve svém zákoníku. 10/10 ()
Vězeňských dramat je všude celkem dost a z drtivý většiny jsou to skvělý filmy, ale korejci z tohohle tématu dokázali vytáhnut zase něco navíc, kdy donutit diváka, aby příběhy obou hlavních postav dokázal cítit skoro na vlastní kůži, pro ně neni skoro žádnej problém. Ale musim se teda přiznat, že během filmu sem si nebyl úplně jistej, jestli zrovna tohle drama má na plný hodnocení, jelikož velice pomale odvyprávěný a odhalovaný příběh zesiluje hodně pozvolna, ale když tam následně Hae-Sung na mě vytáhl neuvěřitelně silně emotivní závěr, kterej se podle mě dá srovnat snad jen s A moment to remember, tak už neni co řešit. Fakt silnej zážitek ()
Je to veľmi dobrá romanticky ladená dráma z juhokórejskej produkcie. Má výborný príbeh o mladej žene, ktorá sa kvôli jednej veľmi nepríjemnej udalosti z detstva do seba uzavrela, je na všetkých a všetko večne naštvaná, obzvlášť na svoju mamu a už niekoľkokrát sa pokúsila o samovraždu, ale skúsi prijať ponuku svojej príbuznej, aby ju sprevádzala na rozhovoroch s odsúdencami na smrť. A tu stretáva spriaznenú dušu, odsúdenca, ktorý je na tom psychicky podobne a tak si k sebe cez podobné osudy postupne hľadajú cestu a nachádzajú nový dôvod pre život. So spracovaním som veľmi spokojný, dej vtiahne už od začiatku, nikde sa neponáhľa, stále si udržiava svoje kľudné tempo nastavené už začiatkom a dokonca sa tu toho ani až tak moc neudeje, ale to je úplne jedno, dej je výborný od prvej do poslednej minúty, na postupné zbližovanie hlavnej dvojice sa pozerá veľmi dobre, zaujímavý je aj vzťah dcéry a matky a našťastie tu má aj dosť priestoru minulosť odsúdenca, či už detstvo alebo samotný zločin a toto je zvládnuté skvelo. A v neposlednom rade celá táto tématika s odsúdencami na smrť a hlavne týmto nezvyklým štýlom, keď odsúdenci nevedia, kedy príde ich čas je mimoriadne pôsobivá a niektoré scény sa len tak nezabúdajú. Herecké obsadenie je skvelé, perfektná Lee Na-yeong, moc nezaostáva ani Dong-won, spolu tvoria skvelú dvojicu a plno zaujímavých vedľajších postáv, hlavne slušný dozorca. Réžia a technická stránka sú výborné, nemám čo vytknúť a nadmieru spokojný som aj s hudbou, Beethoven nikdy nesklame. Plné hodnotenie síce nedávam, hlavne kvôli emóciám, ktoré nefungovali až tak často, ako bolo v pláne, ale to nič nemení na tom, že Maundy Thursday je veľmi zaujímavý film so skvelou tématikou, ktorý sa oplatí pozrieť. 80% ()
Pozn. Byl jsem upozorněn, že možná prozrazuju víc než bych měl. S čím nemůžu úplně souhlasit. To, co jsem napsal je jasné každému, kdo viděl prvních deset minut filmu, pokud náhodou viděl upoutávku, tak je mu toho jasného mnohem víc. Ale dobrá, kdo chce být maximálně překvapen, ať si to přečte až po shlédnutí, kdo chce trochu vědět, do čeho jde, může už teď. Dle mého názoru mu to zážitek nezkazí, ale ať si to zváží:) Hodně silný zážitek, který ve mě zůstane asi ještě hodně dlouho. Film jsem viděl na Štědrý den a svou depresivní atmosférou, přesně opačnou současnému všeobecném veselí mě úplně převálcoval. Film natočený podle slavného románu vypráví příběh chlapce odsouzeného na smrt a dívky, která se již několikrát pokusila o sebevraždu. Dívka na přání své tety jeptišky navštíví chlapce ve vězení a postupně si začínají být blízcí. Celý film zachycuje jen velmi krátké časové období a odehrává se většinou jenom v jedné místnosti, kde si hlavní hrdinové povídají. V dvou velkých flešbecích se dozvíme, za co je on ve vězení a proč se ona pokusila o sobevraždu a proč tolik nesnáší svou matku. I díky své nevelkoleposti ve stavbě příběhu a jednání postav na mě ten příběh působil maximálně reálně a o to víc mě zasáhl. Tísnivou atmosféru nevyhnutelného konce, ale zároveň plnou naděje ze vznikajícího vzájemného porozumnění umocňuje nejen nádherný soundtrack, ale i stylizace jednotlivých scén. Neustále buď sněží, nebo prší, vše je zabaleno do světlých barev s kterými kontrastuje barevné ladění flešbeků. Velkou pochvalu si rozhodně zaslouží oba hlavní představitelé, nádherná Lee Na-yeong a přesvědčivý Kang Dong-won. Nečekejte rozvernou romantiku typu My sassy girl, tady se asi mockrát smát nebudete, mnohem častěji na vás padne splín. Navíc film obsahuje několik nezapomenutelných scén, ať už se jedná oba flešbeky, celý závěr či setkání vraha s matkou oběti. Bez mučení se přiznám, že závěr jsem napoprvé probrečel jako malé dítě a na podruhé to nebylo o moc lepší. ()
Zajímavé drama, které ale (u mě) doplatilo na přílišnou délku. Kdyby to bylo trochu zhuštěnější, tak bych tomu asi dal i 4****, takle jsem se občas i nudil. A ani jeden z hlavních hrdinů si mě moc nezískal, což také nepomohlo. Stejně jako to křesťanství. Skoro se za sebe stydím, když to má 89%, ale mě to prostě moc nesedlo:) ()
Iked tento film prekypuje laskou, nieje to romanca. Je to predovsetkym melodrama, ktora vas zaplni pocitmy ako su bolest, tuzba, nenavist a laska k zivotu, lutost, odpustenie...je to drama o zivotoch, ktore prinutili ludi urobit to, co by inak nechceli. A je to o sile, ktoru clovek v sebe dokaze najst, ak sa najde niekto, kto ho chape a z pod povrchu ztvoreneho z chyb a omylov dokaze na svetlo vyniest to krasne, co sa tam ukriva. (9/10) ()
Film mě celkově bavil, ale něco tomu chybělo, po celou dobu měl tak 70% celkem takový dobrý korejský film, ale spoiler! když Yun-soo řekne "Já už nechci zemřít, chtěl bych žít navždy i mezi těmito zdmi" (Necituji doslovně), celý film dostal nový spád i já jsem ho začal pozorněji v napjetí sledovat a konec mě opravdu nějakým způsobem zasáhl. 90% ()
Úžasný příběh, skvělí herci - hlavně nezapomenutelný Dong-won Kang a dokonalý závěr. Nezapomenutelná scéna je návštěva Yu-jeong u své matky v nemocnici, to mělo grády. Ale - jako starý rejpal mám to jedno "ale". Prostředí ve věznici, vztahy mezi vězni, chování vězňů k dozorcům a naopak mi přišlo velmi, ale opravdu velmi nereálné. Ve věznici (a kór v korejské, mužské) jsem nebyla, ale snad i z ústavu šlechtičen by ty záběry byly víc akční. ()
Když vražda, tak trojnásbná, když znásilnnění, tak v patnácti, příbuzným a ženatým s dítětem, když hádky s matkou, tak až do fyzického zhroucení... Zkrátka je toho moc. Tolik, že už to nepůsobí, alespoň na mne. Film, který si umanul, že mne za každou cenu citově zvalchuje, přestal někde v polovině působit, protože podvědomí člověku říká, že takhle život neběží, a tudíž se tomu nedá věřit. Škoda - profesně je to hezky udělané. ()
Citlivě natočený příběh o tíze minulosti, křivdě, vině a odpuštění, jehož značná část se odehrává ve vězeňské hovorně, nad kterou se vznáší stín blížící se popravy.Vzhledem ke svému ústřednímu tématu se film zdá být jakousi korejskou variací na výtečný americký snímek "Mrtvý muž přichází". Oba představují implicitní obžalobu trestu smrti, oba zdůrazňují smíření - s Bohem, lidmi a pravdou o sobě. Zde však nejde tolik o zločin na straně odsouzeného a o jeho popírání či uznání, ale o celou spirálu různých zranění, ať už zakoušených nebo působených, u obou ústředních postav. On odsouzený za vraždu, ona po několika pokusech o sebevraždu, oba na vlastních životech poznali, jak zlo plodí zlo a jak těžké je dostat se ze začarovaného kruhu ven. Píšu, že film je citlivě natočený - to především proto, že nepodmíněná, ničím nezasloužená láska, která hrdinům ukazuje cestu k vysvobození z prokletého koloběhu odplaty, tu působí skrytě, ne skrze velká slova a patetická gesta. Stačilo trochu přitlačit na pilu a ze snímku mohl být lacině evangelizační kýč. K tomu však naštěstí nedošlo. Metanoia je tu pomalá, tichá a věrohodná ()
Po dlouhé době film, který mě totálně emocionálně vyždímal. Na konci filmu se mi ztáhlo hrdlo a oči zvlhly. Příběh vypráví o na první pohled zvláštní dívce a poukazuje na fakt, abychom neposuzovali člověka na první pohled. K motivaci jejího frackovitého, vzdorovitého chování se dostaneme až později, pomocí flashbacků. Obdobně to je i u (na přání tetičky) jí navštěvovaného mladého vězně. Velice se mi líbila stylizace sluncem přepálených obrazů, atmosféra deštivých dnů a kouzlo padajícího sněhu. ()
Příběh dvou zmučených duší, - bohaté dívky a odsouzence na smrt, kteří se potkávají ve světě, kde vězení je rajskou zahradou, kde dozorci pláčou, kde se odpouští smrt vlastního dítěte, kde vykvete láska, která je krutě přerušena... Tahle korejská tragická romance obžalovávající trest smrti se mi nelíbila ani jako odpůrci tohoto trestu, prvoplánový útok na divákovi city v podobě vyvolávané lítosti nad nešťastnou láskou odsouzence a dívky, která jej navštěvuje a proti tomu nestojí nic, žádná kontroverze v podobě životných obětí jeho hrůzného činu - divák si prostě nemůže vybrat mezi vrahem a jeho obětí, zůstává mu jen ten politováníhodný vrah, jehož čin přece bledne ve srovnání s hloubkou jeho a jejích citů a kór když si to ona vůbec, ale vůbec nezaslouží...mám chuť dát za tohle odpad a nakonec jej i dám i přes to, že si uvědomuju, že to takhle vyznívá možná jen mně a celý je to o něčem jiným, o neodvratnosti našich osudů, odpuštění a smíření se s ním... ()