Biyeolhan geori

A Dirty Carnival se snaží působit realisticky a na "bojové úrovni" se mu to z mého pohledu daří, nevidíme tu žádné choreograficky načančané bitky, ale prostě bezmyšlenkovité kruté mlaty. Hůř už jsem pobral vlastně všechno ostatní. Motivy rozpolceného gangstera mi nebyly tak zcela jasné, z jednoho pohledu cíťa , z druhého vypočítavý hajzlík ..klasika u antihrdinů, ano, nicméně celá tahle obehraná písnička na mě tady působila strašně ploše..asi je to spíš mnou, hledám ve všem emoce, tady jsem je nenašel. Nevím nic o gangsterech a o korejských ještě míň:), ale že by po sobě vůbec nestříleli ? Nu, asi raději zpívají karaoke. Z hlediska formálního podání je A Dirty Carnival velmi podobný klasickým ( a tady musím říct i lepším) mafiánským filmům západní polokoule, ale to co mohl Východ přidat - silnější emoce, nepřidal. (28.11.2011)

Ako bolo v časti príbehu povedané, inšpirácia inými filmami svojho druhu je jasná, ale táto gangsterka si ide predsa len svojou vlastnou cestou a stavia si svoje vlastné pravidlá. Pohľad do novodobého sveta kórejskej mafie mi prišiel natoľko reálny, že by som sa nečudoval, keby Ha Yu ako režisér a scenárista zakomponoval do filmu paralelnú líniu postavy režiséra, ktorý chodil za priateľom-gangstrom len aby jeho film a príbeh vyznel čo najautentickejšie, práve podľa vlastnej slúsenosti. Herci na jednotku, gradácia príbehu veľmi pomalá, ale o to intenzívnejšia a v závere sa to prejavilo stopercentne. Slabou stránkou bola kamera, ktorá striedala rôzne typy prestrihov a bola dosť statická, a jednoznačne hudobná zložka, ktorá nepodporila film tak, ako je to v tomto type filmov zvykom. 80%. (21.06.2010)

Scénář: Ha Yu .. Ano, fikce bude pořád jen fikcí. Moderní korejská gangsterka, jež možná nezachutná všem staromilcům, kteří vyznávají drsnou školu hollywoodské nové vlny, ale pod typickým východník kabátkem (kdy se na každém setkání zpívá karaoke apod.) se skrývá velice ryzí příběh, který si od velikánu žánru bere opravdu hodně. Drsný, podrazácký a nečistý je i tento příběh, to se nebojte. Úpadek gangsterského řemesla, dostal Byung-du do nezáviděnihodné situace, pročež vsadil všechno na jednu kartu a po dlouhém strádání na dně se vydal ke strmému vzestupu. O úpadku svědčí i paralelní linka, kde sledujeme nezájem producenta o další gangsterský scénář mladého tvůrce, který se pro inspiraci vydá na ulici a sbírá příběhy, aby byl jeho příběh co nejrealističtější. Pro oba, gangstera i režiséra, se toto spojení stane osudovým. Scénárista a režisér Ha Yu vytvořil poutavý film s perfektním technickým provedením, důrazem na ruční bitky (které má evidentně v oblibě, stačí vzpomenout na Maljukgeori janhoksa), bezskrupulní jednání a pozvolně gradované vyprávění. 85%. (14.10.2007)

Rozhodně opět skvěle propracované korejské gangsterské dílko. Dlouhá stopáž vůbec nevadí. Klasický příběh pouličního gangstera-"nicky", který v žebříčku moci a vlivu stoupá stále výš. Ovšem vše se mu "zasekne" tak někde v polovině a začnou se hromadit problémy a průsery ... Film působí jako sonda do tohoto světa a podsvětí, ale ve skutečnosti to tak není ... Jedná se o pouliční rváče co se perou o kusy území pro bohaté staré páprdy sedící ve svých bytech v mrakodrapech ... Pochybuju, že to takhle ve skutečnosti fnguje ... Ve filmu se neobjeví jdinná střelná zbraň, vše se řeší bejsbolkami a noži (samozřejmě taky pěstmi a kopanci ...). Jak jsem už napsal, je to výborné, chytlavé dílo, ovšem má řadu konkurentů, kteří nad ním vítězí ( myslím asijskou kinematografii, západní vůbec nebudu zmiňovat, tam je to bez diskuze ...). Výborné jsou samozřejmě rvačky a akce, drsná, brutální, perfektní a velice originální choreografie bojových scén ... Ale o tom film samozřejmě není, film je o podsvětí a lidech, kteří žijí dvojí život. Výborné, ale k dokonalosti špetka prostě chybí ... (11.10.2009)

S jasnou upomienkou nielen v doslovnom preklade nazvu na Scorseseho Mean streets, film postupne predostiera rozmach a nasledny pad maleho kriminalnika. Vysledkom je silna gangsterska drama s vyborne napisanou ustrednou postavou (anti)hrdinu. Z kazdeho zaberu je citit pevnu ruku rezisera, ktory nam ponuka imho najlepsi "kontaktny suboj" tohto roka a vdaka soundtracku s vyrazne jazzovym nadychom (mimo bojovych sekvencii, ktore naopak sprevadza prierazny a rytmicky pop mne evokujuci znamu kladivkouvu scenu z Oldoboya) je snimka zahalena do opojneho nostalgicke oparu chandlerovsky skazeneho sveta, v ktorom len malokedy nase sny pridu k naplneniu na dlhsi casovy usek. Nebyt malo presvedcivej romantickej linky, bolo by to bezchybne. 90%. (26.10.2006)