poster

Hwaryeohan hyooga

  • korejština

    화려한 휴가

  • anglický

    May 18

Drama / Válečný

Jižní Korea, 2007, 120 min

  • Adrian
    ***

    Velke udalosti nesu velke emocie, ale i moznost nechat sa uniest vo velkom. Nemam najmensie namietky voci slobode v umeleckej licencii pri adaptaciach skutocnych udalosti vlastnym pohladom. Tema hrdinstva v krizovej situacii (po korejskej vojne je povstanie v Kwanju imho druhym najvacsim sramom v juhokorejskych dejinach) so sebou viac menej povinne nesie prichut patosu a nadnesenej heroizacie s apelom na moralne hodnoty. Je to vlastnost, ktora nie je limitovana konkretnou narodnou kinematografiou. Lenze zatial co napr. v takom Taegukgi sa tiez cely cas slapalo podla najprevarenejsich "mustier" zauzivanych vo vojnovych filmoch, vo vysledku cele to vyzdvihovane hrdinstvo posobilo koherentne s celkom. Pri May 18 som mal vsak miestami pocit, ze nie hrdinstvo vyplyva zo situacie, ale naopak - situacia z hrdinstva. Viacere sceny tu boli skor pomnikom samym pre seba (a casto nelogickym) ako funkcnou sekvenciou v ramci celku. /// May 18 je z hladiska kvality dobrym prikladom urcitej stagnacie, ba mozno az upadku sucasnej juhokorejskej kinematografie, ktora po hallyu boome od konca tisicrocia zaziarila ako supernova, ovsem nedokazala svoj "rastovy hormon" dostatocne kontrolovat. Aj trzby filmu su sice stale vysoke, ale i v tomto smere sa zacina prejavovat urcita vycerpanost (nielne komercna, ale i umelecka), resp. kapacitne limity dane nielen domacim trhom, ako i jeho nasytenim, ale i stale sa zvacsujucimi produkcnymi nakladmi. Export do Japonska voci 2006 poklesol, i ked ja ciastone korigovany narastom na ine trhy - ci uz Europa, HK, alebo aj latinske krajiny. Juhokorejska kinematografia je momentalne v stave, kedy bude co nevidiet potrebovat urcity "restart", alebo druhou variantou je potom prirodzenejsia cesta krivky zivotnosti, ktora v sebe bude niest moznost nastartovania noveho cyklu.(7.1.2008)

  • sniper18
    ****

    Je to celkom dobrá dráma. Má výborný príbeh o slušných obyvateľoch mestečka, ktorí si len chcú žiť svoj kľudný život so svojimi každodennými problémami a radosťami, ako aj miestny taxikár so svojim študovaným bratom a sestričkou, do ktorej je taxikár zamilovaný, ale politická situácia im to nedovoľuje, prezident sa bojí prípadných nepokojov a tak preventívne pošle aj do tohto mesta armádu, aby si nikto nič nedovolil. Ale bezdôvodná krutosť vojakov v ľudoch len vyvolá hnev a tak sa rozhodnú dať jasne najavo, že sa len tak nedajú. Spracovanie je na tom celkom dobre, ale nie je to úplne podľa mojich predstáv. Prvé dve tretiny sú bez problémov, postavy si dokážu získať sympatie a tak sa dobre pozerá aj na to získavanie srdca sestričky, príchodom vojakov sa zaujímavosť filmu ešte zvýši, viacero nových prvkov je zaujímavých, hlavne prítomnosť bývalého vojenského dôstojníka na strane civilistov a všetky tie nepokoje a krvavé demonštrácie fungujú tak, ako majú, ale tá posledná tretina mi už až tak moc nesadla, nie je zlá, ale obrana jednej budovy sa mi už do filmu s takouto tématikou moc nehodí a je tu až príliš moc samoúčelných scén, ktoré sa snažia pôsobiť tak moc emocionálne, že nakoniec skôr otravujú. Akcia je dobre zvládnutá, všetky scény s krutými vojakmi dokážu zapôsobiť a obetí je teda skutočne dosť, že sa mi pomaly ani nechce veriť, že len pred pár desiatkami rokov niečo také skutočne prebiehalo. Herecké obsadenie je na tom dobre, hlavný hrdina Kim Sang-kyung ma až tak moc nezaujal, nie je zlý, ale na hlavného hrdinu mu predsa len niečo chýba, ale nahradzuje to plno výborných vedľajších postáv, hlavne charizmatický An Seong-gi, zábavný Park Cheol-Min, ktorý ma dostal hlavne v skvelej scéne s taxíkom a viacero iných. Réžia a technická stránka sú po väčšine stránkach vydarené, filmu viditeľne nechýbal slušný rozpočet, takže minimálne vizuál je dobre zvládnutý, ale ako som spomínal, emócie tu moc nefungujú a to je hlavne v tej záverečnej fázi pomerne silný zápor. May 18 je dobrý film, ktorý určite stojí za pozornosť a nielen kvôli skutočným udalostiam, ktoré prezentuje, ale dalo sa z toho získať aj viac. 72%(15.5.2012)

  • Chrustyn
    **

    Korejská produkce mi je po té americké asi nejbližší, díky řadě zkušených tvůrců. May 18 je však přesně tím snímkem, který mi tolik nesedl. Hlavní problém jsem měl s tím, že jsem filmu nevěřil nic, co se odehrálo a celou dobu jsem nevěděl, jestli se jedná o smrtelně vážnou rekonstrukci něčeho co se možná stalo, nebo se jedná o akční béčko ve stylu kultovního "Red dawn". Každopádně jsem se celé dvě hodiny nudil.(26.5.2013)

  • ainny
    ****

    K filmu - když nebudu brát v potaz úplný úvod, tak to ze začátku vypadalo na pohádku máje, jenže se děj pak zvrtl do hrůzných událostí. Patosu tu - pravda - bylo docela dost, ale ono to u filmů tohoto typu snad ani jinak nejde. Jde o fakt jestli ho tvůrci udrží v přijatelných mezích. Tady se to dařilo tu líp, tu hůř, ale já jsem odchovaná socialistickou televizí let sedmdesátých, takže už jsem zažila mnohem šílenější scény. K událostem - tak z těch mě jímá hrůza. Bojím se fanatismu a bojím se násilí, které vyplodí. Je pro mě nepředstavitelné, že lidi takhle střílí do lidí a ještě ke všemu neozbrojených... Nedivím se, že tohle je téma, které Korejcům nedá spát a podobnost s událostmi u nás v 68, v Maďarsku, východním Německu nebo Polsku v letech padesátých je neuvěřitelná. K hodnocení - je to tak za 3,5, protože jsem se nenudila a film dost jasně ukazuje kdo s kým i proč. Asi mi přibylo pár vrásek, neb jsem se chvílemi přistihla, že se i mračím. Ale na druhou stranu ten konec s vysílačkami byl tak nějak přes okraj sklenice. Za to bych i jednu hvězdu sundala, ale ústřední dvojice (An Seong-gi a Kim Sang-kyung) byla skvělá a tu půl hvězdu navíc si pánové zaslouží.(4.4.2012)

  • Sysel_CZ
    ***

    Nacionalistická limonáda, která přebublala svým prvoplánovým cílem sama sebe. Moje hodnocení se nijak netýká samotných událostí, ale opět se dotýká toho, co už jsem tvrdil jinde - nepouštějte korejce k filmům podle skutečných událostí! Jen vícero pěkných scén zachraňuje tenhle film, ve kterém jsou 2 přidané komické postavičky, doktoři s prázdným výrazem v očích, mizející komanda v radnicích, zranění lidé nahlas vřískající do vysílaček, zatímco se skrývají před bezcitnými démonickými vojáky. Samozřejmě se tak nějak čeká, že v tomhle filmu budou hrdinové i umírat, ale vskutku... V některých případech už debiln... méně uvěřitelněji nemohli. Od začátku do konce se navíc všechno přidržuje osvědčené hlavní podlinie z Taegukgi, což by nevadilo, kdyby se ale těchto bodů využilo jinak než na zdůraznění "bezmezné bratrské lásky" vedoucí k přinejmenším nepravděpodobným akcím. Shrnuto podtrženo, nejsem korejec a tedy nejsem cílové publikum. A tenhle film míří jen na ty, kteří korejci jsou a chtějí si povzbudit svého ublíženého ducha.(13.1.2008)

  • - Hudbu k filmu nahrál Český filharmonický orchestr. (Akumulátor)

  • - V roce 1980 se v jihokorejské metropoli Kwandžu, v dnešním šestém nejlidnatějším městě Jihokorejského státu, ležícím v provincii Jižní Čolla, odehrál historicky nejbrutálnější střet demonstrantů s policejními složkami v dějinách celého státu. Incident, vyvolaný překvapivě brutálním zásahem policejních jednotek na demonstrující univerzitní žáky, kteří se rozhodli veřejně ohradit vůči nově zvolenému pátému prezidentovi země Doo-hwan Jeon (두환전). Na demonstranty bylo stříleno ostrými náboji, bili biti, mrzačeni a ve spoustě případů zabiti. Následná vlna občanského povstání, do níž se zapojilo obrovské množství občanů, si v období od 18. do 27. května připsala nad šest stovek obětí. Přesný počet není dokonce ani dnes přesně znám. Historici se stále ještě nedokázali názorově sjednotit, co přesně stálo za tak brutálním jednáním tehdejší vlády, v jejímž čele stál Doo-hwan Jeon. Jak se ale předpokládá, celá akce byla jen jednou velkou zástěrkou pro nově zvoleného prezidenta země, Doo-hwan Jeon, který tak chtěl odvrátit pozornost od nařízeného vojenského převratu předchozí vlády. Nechvalně proklamovaný Do-hwan Jeon, později také pátý prezident Jihokorejské republiky, byl u moci dohromady devět let, od doku 1979 až do roku 1988. Za svoji roli v celém tomto masakru byl v roce 1966 odsouzen k trestu smrti. Později byl však omilostněn tehdejším jihokorejským prezidentem Young-sam Kim. V roce 2011 byl organizací UNESCO celý incident zapsán do tzv. Rejstříku světových pamětihodností. (Conspi)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace