poster

Hwaryeohan hyooga

  • korejština

    화려한 휴가

  • anglický

    May 18

Drama / Válečný

Jižní Korea, 2007, 120 min

  • tombac
    ****

    Na konci každého roku v Jižní Koreji tradičně vychází na DVD nějaká ta filmová pecka. Rok 2007 není výjimkou. May 18 je po D-War druhým komerčně a divácky nejúspěšnějším korejským filmem tohoto roku. Pojednává o ožehavém momentu korejské historie, kdy se v roce 1980 při studentských bouřích v městě Kwangdžu výsadkáři surově pustili nejen do demonstrujících studentů, ale i do jinak nečinných civilistů, což bylo rozbuškou pro pozdější ozbrojené střety civilistů a armády. Tragédii, která podle oficiálních zdrojů stála život přes 200 lidí. Necelé 3 tisíce bylo zraněných a tisíc pohřešovaných (info ve filmu)... Prvních 20 minut to nevypadá, že máme tu čest s korejským trhákem. Jakmile však z řetězu utržení vojáci vytáhnou v ulicích pendreky, film vcelku nabyde očekávaných kvalit a ty si udrží až do konce. Jen si mohl odpustit teatrální dvojku chlápků, kteří mají zřejmě suplovat odlehčení okolního dusna, zbytečnou závěrečnou scénu, a několik dalších pochybných momentů.... Co se týče dramatické roviny snímku, tak tady víceméně nemám nic proti, jak po stránce formální, hereckých výkonů (Ahn Sung-kee opět dokazuje, že je pro role vůdců jako stvořený), působivosti... May 18 se nevyhne obvyklému patosu - na to je však fanoušek korejského filmu stejně zvyklý. Nezakrývá, že jde přes zvolenou látku v prvé řadě o mainstreamovou podívanou. Napodruhé snímek mé nadšení trochu zchladil a musím jít po úvaze s hodnocením o dva body dolů. Přece jen je film - jak říká Sysel - na míru šitý korejskému sebezpytování a patriotismu. 7/10(29.12.2007)

  • Chrustyn
    **

    Korejská produkce mi je po té americké asi nejbližší, díky řadě zkušených tvůrců. May 18 je však přesně tím snímkem, který mi tolik nesedl. Hlavní problém jsem měl s tím, že jsem filmu nevěřil nic, co se odehrálo a celou dobu jsem nevěděl, jestli se jedná o smrtelně vážnou rekonstrukci něčeho co se možná stalo, nebo se jedná o akční béčko ve stylu kultovního "Red dawn". Každopádně jsem se celé dvě hodiny nudil.(26.5.2013)

  • Sysel_CZ
    ***

    Nacionalistická limonáda, která přebublala svým prvoplánovým cílem sama sebe. Moje hodnocení se nijak netýká samotných událostí, ale opět se dotýká toho, co už jsem tvrdil jinde - nepouštějte korejce k filmům podle skutečných událostí! Jen vícero pěkných scén zachraňuje tenhle film, ve kterém jsou 2 přidané komické postavičky, doktoři s prázdným výrazem v očích, mizející komanda v radnicích, zranění lidé nahlas vřískající do vysílaček, zatímco se skrývají před bezcitnými démonickými vojáky. Samozřejmě se tak nějak čeká, že v tomhle filmu budou hrdinové i umírat, ale vskutku... V některých případech už debiln... méně uvěřitelněji nemohli. Od začátku do konce se navíc všechno přidržuje osvědčené hlavní podlinie z Taegukgi, což by nevadilo, kdyby se ale těchto bodů využilo jinak než na zdůraznění "bezmezné bratrské lásky" vedoucí k přinejmenším nepravděpodobným akcím. Shrnuto podtrženo, nejsem korejec a tedy nejsem cílové publikum. A tenhle film míří jen na ty, kteří korejci jsou a chtějí si povzbudit svého ublíženého ducha.(13.1.2008)

  • kikuka
    ***

    Povstanie v Gwanju si istotne zaslúži aj filmové spracovanie, no možno sa inšpirácia Kima Ji-huna mala nechať viesť viac spielbergovským obcas az kruto cynickým prístupom (a pátosom), než bayovským pátosom s humornými kontrastmi. Téma, možno až príliš silná na takto prvoplánové spracovanie, by si zaslúžila trochu prepracovanejší scenár, ktorý by napätie vyvodzoval zo situácie, v ktorej sa Kórejská republika ocitla po onom coup d´état v decembri 1979. Nepopieram, že moje myšlienky vedie aj moja aktuálna profi úchylka, ale stav stanného práva osebe a jeho dôsledky v danej situácii by boli dostatočne dramatické na obyvateľov ako kolektívneho hrdinu, že by film nepotreboval natoľko pretláčať individualistov, umelo vytvárať hrdinské situácie, dojímavé situácie, a inak dosť prvoplánovo nechávať diváka "preciťovať a uvedomovať si".(17.8.2008)

  • Adrian
    ***

    Velke udalosti nesu velke emocie, ale i moznost nechat sa uniest vo velkom. Nemam najmensie namietky voci slobode v umeleckej licencii pri adaptaciach skutocnych udalosti vlastnym pohladom. Tema hrdinstva v krizovej situacii (po korejskej vojne je povstanie v Kwanju imho druhym najvacsim sramom v juhokorejskych dejinach) so sebou viac menej povinne nesie prichut patosu a nadnesenej heroizacie s apelom na moralne hodnoty. Je to vlastnost, ktora nie je limitovana konkretnou narodnou kinematografiou. Lenze zatial co napr. v takom Taegukgi sa tiez cely cas slapalo podla najprevarenejsich "mustier" zauzivanych vo vojnovych filmoch, vo vysledku cele to vyzdvihovane hrdinstvo posobilo koherentne s celkom. Pri May 18 som mal vsak miestami pocit, ze nie hrdinstvo vyplyva zo situacie, ale naopak - situacia z hrdinstva. Viacere sceny tu boli skor pomnikom samym pre seba (a casto nelogickym) ako funkcnou sekvenciou v ramci celku. /// May 18 je z hladiska kvality dobrym prikladom urcitej stagnacie, ba mozno az upadku sucasnej juhokorejskej kinematografie, ktora po hallyu boome od konca tisicrocia zaziarila ako supernova, ovsem nedokazala svoj "rastovy hormon" dostatocne kontrolovat. Aj trzby filmu su sice stale vysoke, ale i v tomto smere sa zacina prejavovat urcita vycerpanost (nielne komercna, ale i umelecka), resp. kapacitne limity dane nielen domacim trhom, ako i jeho nasytenim, ale i stale sa zvacsujucimi produkcnymi nakladmi. Export do Japonska voci 2006 poklesol, i ked ja ciastone korigovany narastom na ine trhy - ci uz Europa, HK, alebo aj latinske krajiny. Juhokorejska kinematografia je momentalne v stave, kedy bude co nevidiet potrebovat urcity "restart", alebo druhou variantou je potom prirodzenejsia cesta krivky zivotnosti, ktora v sebe bude niest moznost nastartovania noveho cyklu.(7.1.2008)

  • - V roce 1980 se v jihokorejské metropoli Kwandžu, v dnešním šestém nejlidnatějším městě Jihokorejského státu, ležícím v provincii Jižní Čolla, odehrál historicky nejbrutálnější střet demonstrantů s policejními složkami v dějinách celého státu. Incident, vyvolaný překvapivě brutálním zásahem policejních jednotek na demonstrující univerzitní žáky, kteří se rozhodli veřejně ohradit vůči nově zvolenému pátému prezidentovi země Doo-hwan Jeon (두환전). Na demonstranty bylo stříleno ostrými náboji, bili biti, mrzačeni a ve spoustě případů zabiti. Následná vlna občanského povstání, do níž se zapojilo obrovské množství občanů, si v období od 18. do 27. května připsala nad šest stovek obětí. Přesný počet není dokonce ani dnes přesně znám. Historici se stále ještě nedokázali názorově sjednotit, co přesně stálo za tak brutálním jednáním tehdejší vlády, v jejímž čele stál Doo-hwan Jeon. Jak se ale předpokládá, celá akce byla jen jednou velkou zástěrkou pro nově zvoleného prezidenta země, Doo-hwan Jeon, který tak chtěl odvrátit pozornost od nařízeného vojenského převratu předchozí vlády. Nechvalně proklamovaný Do-hwan Jeon, později také pátý prezident Jihokorejské republiky, byl u moci dohromady devět let, od doku 1979 až do roku 1988. Za svoji roli v celém tomto masakru byl v roce 1966 odsouzen k trestu smrti. Později byl však omilostněn tehdejším jihokorejským prezidentem Young-sam Kim. V roce 2011 byl organizací UNESCO celý incident zapsán do tzv. Rejstříku světových pamětihodností. (Conspi)

  • - Hudbu k filmu nahrál Český filharmonický orchestr. (Akumulátor)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace