Hunter x Hunter

Hunter x Hunter (1999) 

„Ohajó!” – mohl bych snad tento komentář začít něčím jiným než právě pozdravem, jenž u mě v prvním openingu zaručeně vždycky vyvolal úsměv na rtech a plně mě pohltil již po několika prvních vteřinách do světa tohohle seriálu? Nejspíš ne. Čím to, že si mě tento šónen tak získal? Když nad tím tak přemýšlím, tak tady vyloženě neokoukaných prvků žánru šónen moc nevidím. Hrdina má sen stát se x-em (v tomhle případě hunterem jako jeho papá), samozřejmě jako správný pianěr vyděržá ledacos, pro své blízké a přátele by se rozkrájel až na půdu, pak samozřejmě buď on nebo někdo jemu blízký má za sebou nějakou nepěknou minulost a nejlépe ještě choutky mstít se, pak je hrdina dále takový, makový a bla, bla a do třetice bla. Je toho docela hodně, co na jednu stranu dělá z tohoto seriálu po přečtení obsahu odsouzeníhodnou záležitost, ale nenechte se zmýlit. Tam, kde tvůrci neohromují originalitou, ohromují propracovaností charakterů postav. Neříkám, že by to bylo v rámci japonských filmů a seriálů něco neobvyklého, ale tady je to povzneseno ještě na nějaký vyšší level. Opravdu si nemůžu momentálně vybavit postavu, jejíž osud, respektive další vývin v příběhu mi byl ukradený nebo že by mě prostě nezajímala. Ústřední čtveřice mě po celou dobu seriálu precizně bavila, vedlejší postavy jim zdařile sekundovaly. A nemůžu samozřejmě zapomenout na Hisoku – od teď se dívám na karty už trochu jiným pohledem. Pohledem s respektem? Bází? Snad obojí. Psychopatické postavy, jakou je Hisoka, mě vyloženě baví, a přestože bývají často záporné, nejde jinak než mít je rád. Dalším zásahem byl děj – ano, je sice moje smůla, že jsem viděl tento seriál až poté, co jsem viděl hromadu podobných seriálů, které se jím zjevně inspirovaly, na druhou stranu musím přiznat, že i když základní dějové schéma není nikterak originální, jeho podání a detaily jsou velmi napínavé a poutavé. Jednotlivé části hunterské zkoušky byly parádně napínavé (nejvíce asi část, kdy se hrdinové museli dostat ven z věže) a jisté momenty i zábavné. A i přesto, že se v seriálu umíráním rozhodně nešetří, mi stejně po každém díle zůstal úsměv na rtech a v duši chuť po dalším dílu. Dokonce i tehdy, když byl díl fillerový, jelikož tohle je jeden z mála případů, u nichž jsou i ty fillery velmi povedené a člověku z nich není blivno. Sečteno podtrženo – jeden z těch vynikajících starších šónenů, na který se opravdu stojí za to mrknout. (05.05.2012)